Po Bozoum nyní Bangassou v přímém přenosu: Ztichnou-li zbraně, rozprostře se mír, zašumí naděje a mohou klíčit sny

pátek 22. října 2021

Ztichnou-li zbraně, rozprostře se mír, zašumí naděje a mohou klíčit sny

Pierre

Ztichnou-li zbraně, rozprostře se mír, zašumí naděje a mohou klíčit sny

Uplynulý týden byl sice nabitý, ale zároveň plný malých jiskřiček naděje. V neděli jsem odjel slavit mši do Samby Bougoulou, zvláštní jméno pro velmi dlouhou vesnici. Slavnost jsem zakončil požehnáním pro zdejší venkovskou základní školu. Loni jsme končili školní rok s 56 žáky, nyní je jich zapsáno přes 200!

Před mší mi mi přinesli malého chlapečka, má něco přes rok (říkáme mu Pierre, ale není to jeho pravé jméno). Beru ho do náruče, protože pláče a dávám mu požehnání. Jeho matka před několika dny zemřela a jeho otec je vážně nemocný. Modlím se, snažím se přemýšlet o tom, co bych pro něj mohl udělat a najednou na sobě pocítím teplo... Když dávám chlapečka zase na zem, uvědomuji si, že se počůral...

V pondělí 18. října je „oficiálním“ dnem zahájení školního roku, i když mnoho našich škol je otevřeno již několik týdnů. Tento den si ale vybrala jako zahájení vláda. Do Baora se sjeli úředníci z celého regionu, učitelé a studenti a žáci, aby to zde společně oslavili. Je tu dokonce jeden starý voják, který hraje na trubku!

Ve středu se vydávám do Bouaru a odtud s biskupem pokračujeme na sever. Je to velmi riziková oblast, léta tu probíhají přestřelky a přetrvává napětí. Několik měsíců se rebelové stahují do ústraní, zatlačováni středoafrickými a ruskými vojáky. Vesnice poblíž hranic s Kamerunem a Čadem (mezi městy Niem, Bocaranga, Koui, Ndim a Ngaundaye) zůstávají ale přesto pod stálým tlakem z ohrožení. Mnoho lidí nemůže odcházet pracovat na pole, útočí na ně rebelové nebo Rusové. Dochází k vraždám, rabování, k násilí všeho druhu. Mnoho obyvatel muselo uprchnout, čímž se zvýšil již tak vysoký počet uprchlíků a vnitřně vysídlených osob. Před pár dny jsem obdržel údaje z OSN, které hovoří o více než 1 437 000 uprchlících (vnitřních i zahraničních), což je celá čtvrtina obyvatel Středoafrické republiky!

Dorazili jsme do Bocarangy (města vzdáleného 210 km od Baora), kde jsme se setkali s otci kapucíny. Situace je i tady složitá a snažíme se společně přemýšlet, co se dá udělat. Některé organizace OSN i nevládní organizace se snaží pomáhat, často ale nemohou do této oblasti vůbec přijet, protože je to pro ně příliš nebezpečné.

Ve čtvrtek ráno jsme vyrazili do vesnice Koui-Degaulle, která leží asi čtyřicet kilometrů od Bocarangy. Setkáváme se tam s křesťanskou komunitou, dokonce se sultánem (!), podprefektem a starostou. Ale především máme radost z toho, že je otevřená škola! Navzdory tomu, že ji rebelové a vojáci vyplenili (použili školní lavice jako dříví k ohni!), učitelé a rodiče měli odvahu školu otevřít a obnovit výuku.

Vidět otevřené školy, poslouchat učitele, jak vyučují a o přestávce slyšet výskat děti, to je jedna z nejkrásnějších podívaných na světě! Při různých setkáních s lidmi, kteří v těchto částech země žijí, trpí a doufají, se pokoušíme pochopit, co je nejvíc trápí a co pro ně můžeme udělat.

Plánujeme se zapojit i do obnovy škol v okolí. Téměř všichni učitelé (více než 93 %) jsou dobrovolníci, kterým (velmi málo) pomáhají rodiče. Snažíme se je povzbudit, aby dál zůstali na vesnicích a učili. Snažíme se o to také tím, že plánujeme sehnat pro ně malou měsíční odměnu (zhruba 15 až 20 eur). To by jim mohlo finančně aspoň trochu pomoct. Také rozdáváme žákům školní potřeby. A je jich tolik! Tady v této oblasti je asi 250 učitelů na 13 až 15 tisíc žáků. Ale my víme, jak je Prozřetelnost veliká!