Cestou do…

 

 

 

Cestou do…

Pomalu, velmi pomalu se situace ve Středoafrické republice zlepšuje, i když je to v některých oblastech spíše jen dočasné. Budoucnost o moc jasnější není a z dlouhodobého hlediska se obávám, že problémy budou i nadále tuto nádhernou zemi trápit. Díky pomoci mnoha lidí se už všichni uprchlíci, kteří byli v Bouaru, mohli vrátit domů. Nyní musíme přemýšlet o tom, jak je podpořit, aby se po návratu domů zotavili a zase se zkonsolidovali. V sobotu a v neděli jsem odjel do malých vesnic Zoungbe a Balembe, kde jsem sloužil mše.

V pondělí ráno jsem odjel do Bangui. Trochu mě provázely obavy, protože průjezd této silnice, (jediné, která umožňuje zásobování hlavního města), znemožnily na dobu dvou měsíců povstalecké skupiny. Již několik týdnů se tento silniční koridor snaží zprůjezdnit ruští, rwandští a středoafričtí vojáci, první konvoje, doprovázené vrtulníky a těžkooděnci v autech, už tudy do Bangui před časem ale v pořádku projely.

Vyrážím v pět hodin ráno z Baora. Cesta je zvláštní, projíždím mnoho kontrolních pointů, které hlídá armáda. Divná je i proto, že není téměř žádný provoz, míjím jen několik motocyklů a jedno nebo dvě auta. V půl 11 přijíždím do Bangui a vydechnu si úlevou. Okamžitě se vydávám do Institutu Pasteur, abych si tam nechal udělat test na covid. Tím se prokážu při nástupu do letadla, kterým bych měl odletět do Itálie. Úterý trávím různými schůzkami a poradami, čekám na výsledek. Ten dorazí na poslední chvíli, ve středu v osm hodin ráno, tři hodiny před odletem letadla! Cesta do Itálie proběhla hladce, ve čtvrtek 25. února přijíždím do Cunea. Strávím tu několik týdnů, abych mohl být po smrti své matky nějaký čas se svou rodinou. A pokud covid dovolí, setkám se i se spolubratry a přáteli.

Gauthier et p.Matteo

Bouar - I rifugiati lasciano il sito della Cattedrale e tornano alle loro case
Les déplacés du site de la Cathédrale retournent à leur maisons

Zoungbe

Balembe

Sulla strada verso Bangui: un camion bruciato
Sur la route vers Bangui: un camion brulé

Cuneo

 

 

Silnice pomalu začínají být znovu průjezdné

 

 

Silnice pomalu začínají být znovu průjezdné

Zdá se, že Středoafrická republika pomalu, velmi pomalu, směřuje k mírnému zlepšení dramatické situace, která trvala dva měsíce. V těchto dnech začínají směřovat první konvoje nákladních aut do Bangui. Od 22. prosince se žádnému kamionu nepodařilo překonat blokády, kterými rebelové znemožnili průjezd od hranic do hlavního města. Tam už docházelo k vážným problémům se zásobováním, ceny se zdvojnásobily nebo i ztrojnásobily, což znamenalo strastiplné období pro mnoho rodin. Situace měla značné ekonomické důsledky i pro města, která leží na hlavní zásobovací silniční trase, zastavil se prodej zeleniny, ovoce, manioku, dřeva, dřevěného uhlí a mnoha dalších komodit, ale také se pozastavilo fungování různých služeb, které projíždějící nákladní auta potřebují, každý týden jezdilo v obou směrech 600 až 1 000 nákladních aut.

Díky Bohu se situace začíná zlepšovat i v Bouaru. Pomoc nabídlo mnoho lidí, zejména CRS (americká Charita), česká nezisková organizace SIRIRI a další lidé dobré vůle, díky nimž se nám podařilo v sobotu 13. února uspořádat velkou distribuční akci. Na několika místech se shromáždilo více 2 800 rodin (téměř 17 000 lidí). Byli před katedrálou, u center Fatima, Sv. Laurent, Sv. Michel, Sv. Elie a poblíž tři seminářů. Každá rodina dostala balíček s rýží, olejem, sardinkami, cukrem, kávou, kostkami bujónu, konzervy s rajčatovým protlakem, mýdlem a pracím prostředkem. Tato pomoc zlepšila situaci mnoha rodinám, díky ní se mohly vrátit domů. Dnes, ve čtvrtek 18. února, projíždím Bouarem a udivuje mě veliký rozdíl mezi současnou situací a situací, která tu panovala ještě před týdnem. Ze 17 tisíc lidí tu nyní zůstalo přibližně dva až tři tisíce, také oni se budou v nejbližších dnech vracet do svých domovů. 

V sobotu, kdy kněží a dobrovolníci z různých organizací distribuovali pomoc, jsem mohl sledovat online (díky moderním technologiím: https://www.youtube.com/watch?v=jlzFULgeaE8&feature=youtu.be) zádušní mši mé maminky. Byly to těžké chvíle, ale také chvíle plné vděčnosti Bohu za dar, který nám byl skrz ni dán. Sdílení a sounáležitost mnoha lidí, kteří mi vyjadřovali soustrast či svou blízkost (modlitbou a stovkami zpráv), mi hodně pomohly a podpořili mě. Všem za to děkuji! Dovolte mi, abych se s vámi podělil o dopis, který jsem své matce napsal, a který přečetla na pohřbu moje sestra Marisa.

Ahoj mami!
Rád bych tě ještě jednou pozdravil, i když vím, že to není naposledy! Zdraví tě Aurelio, tvůj nejvzdálenější syn. Navzdory tolika kilometrům, které nás dělily, jsme si vždycky byli skrz modlitbu tak blízcí. 

V září 1992, když jsem se chystal poprvé odjet jako misionář do Středoafrické republiky, jsme se v nemocnici loučili. Udělala jsi všechno pro to, abyste mě s tátou doprovodili aspoň do Paříže. Ale po tom, co jsi tehdy upadla, zůstala jsi nakonec se zlomeným obratlem ležet v nemocnici a nemohla ji opustit. Když jsem vás tam v tom září 92 přišel naposledy před odjezdem pozdravit, pamatuji si, že jste mě oba s láskou pevně objímali. Neplakala jsi. Byl jsem si ale jistý, že jsi to udělala hned poté, co jsem opustil váš pokoj. Chtěla jsi mi tím tehdy pomoci v klidu odjet. 

Jakoby to byl obraz celého tvého života: vždy nechat druhé jít jejich cestou, nezatěžovat je, nepřekážet jim... Nechtěla jsi nikoho zatěžovat ani tím, že umíráš, takže to přišlo vlastně trochu náhle, i když pro tebe to bylo vysvobozením po tolika měsících nemocí a strádání. Včera jsem tě mohl přes telefon ještě zahlédnout: hezky oblečenou, s růžencem v ruce. Kolik růženců prošlo tvýma rukama! Kolik tagliatelle a raviolů, kolik pohlazení a bonbónů darovaly tvoje ruce, kolik látek prošlo tvýma rukama, když jsi šila záclony, ubrusy, prostěradla, polštáře, které jsou teď roztroušené kdesi po Itálii a Africe. Víra silná a jednoduchá, radost z potěšení a rozdávání radosti druhým.

Nyní budeš konečně s tátou, se svými dětmi Giuseppem a Luisellou, s mnoha přáteli, které jste v životě potkali, mnoho let je podporovali pomocí všeho druhu a žili s nimi v přátelství. Budeš nám, mami, chybět. Mně, Giovannimu, Marise, Flaviovi a Francovi, budeš chybět vnoučatům Daniele, Mauri, Valentine a Lu. Tvůj život zanechává krásnou stopu a my můžeme děkovat Bohu za dar tvého života a za to, že jsme si tě mohli tolik let užívat. Tvůj život pokračuje, tím jsem si více než jistý, dál jsi blízko nás. Pokračuje tak, jak to bylo vždycky, když jsi byla hrdá na své děti a vnoučata a radovala se z každého z nás. Pomáhej nám, doprovázej nás, abychom si vždy zasloužili tvou radost.

Saint Elie a una settimana di differenza: prima e ora
Saint Elie à une semaine de différence: avant et maintenat

Saint Elie a una settimana di differenza: prima e ora
Saint Elie à une semaine de différence: avant et maintenat

Distribuzione viveri ai rifugiati della Yolé Carmes
Distribution des vivres aux déplacés de Yolé Carmes

Il vescovo di Bouar con i viveri da distribuire ai rifugiati
L'eveque de Bouar avec les vivres à distribuer aux déplacés

Catechismo domenicale a Samba Bougoulou
Le catéchisme, le dimanche, à Samba Bougoulou

Riprendono timidamente, ma ben scortati, i convogli di camion per bangui
La reprise des convois de camions, timidement mais bien escortés, en direction Bangui

Maman, avec mon frère Giovanni, moi, ma soeur Marisa, et toutes leurs familles
Mamma con mio fratello Giovanni, mia sorella Marisa, e tutte le loro famiglie

 

 

Vesnice, kardinál, maminky a maminka

 

 

 

Vesnice, kardinál, maminky a maminka

Pokud je to možné tak označit, tak byl tento týden ještě rušnější než ty předešlé. V pátek 5. února jsem odjel do 40 km vzdálené vesnice Samby Bougoulou na setkání s katechety z přilehlé oblasti. Odpoledne jsem pak některé z nich odvezl do vesnice Igwe, kde žijí a vrátil jsem se do Samby Bougoulou. Několik dalších mužů jsem odvezl ještě do Yoro, a tam jsem pak zůstal až do neděle. Je to nejvzdálenější vesnice, která patří do naší farnosti, leží asi 90 km od Baora. Krásná vesnice! V sobotu ráno vyrážím do další vesnice Sinafora, je ale třeba ujít pěšky něco málo přes sedm kilometrů. Cesta je totiž v tak špatném stavu, že je rychlejší vydat se tam pěšky... Slavím tam mši a setkávám se s obyvateli vesnice. Kolem poledne se vydávám na zpáteční cestu, polední slunce rozpaluje i kameny podél cesty, odpoledne zpovídám a slavím mši ještě v Yoru. V neděli 7. února jedu do Bayanga Didi, velké vesnice, kde zase zpovídám a slavíme společně mši.

Odpoledne kolem 16.h se vracím do Baora a zde mě zastihla zpráva, že mé mamince, které je 94 let, není dobře a musela být hospitalizována, její stav je vážný. 

V pondělí přijíždí do Baora mnoho vojáků, aby konečně znovu získali kontrolu nad silnicí, která je jediným zásobovacím koridorem mezi hranicí s Kamerunem a hlavním městem Bangui. Jsou mezi nimi ruští žoldáci, rwandští vojáci a středoafrická armáda. Těch pár ozbrojených rebelů, kteří tu v Baoru byli, uprchlo. Druhý den dorazili vojáci do Bouaru, i tamní rebelové se stáhli. Existují však obavy, že neodejdou moc daleko, pravděpodobně se buď vrátí nebo se přesunou do jiných měst (Bocaranga, Bozoum, Ngaundaye, Koui, Bossangoa...) a vzniknout tam nové zóny teroru...

V úterý brzy ráno odjíždím do Bouaru, těsně předtím, než tam zamířili vojáci... Dva dny, pondělí a úterý, tam tráví kardinál Nzapalainga, arcibiskup z Bangui. Přijel sem společně s dalšími členy z Platformy náboženských vyznání, dvěma protestantskými pastory a dvěma imámy.

Doprovázím je při jejich návštěvě největších míst, kam se v posledním měsíci uchýlilo více než 17 000 lidí. Při návštěvě našeho kláštera sv. Eliáše je vítá šest maminek s jejich šesti novorozenými dětmi, které se narodily daleko od svého domova, tady na misii sv. Eliáše! Během tohoto setkání dětem žehná kardinál, biskup z Bouaru, oba pastorové a oba imámové. Věřím, že se jedná o nejpožehnanější děti v celé zemi!

Během čekání, než armáda převezme kontrolu nad Bouarem, se jménem Charity snažíme připravit návrat uprchlíků do jejich domovů, který se uskuteční v nadcházejících dnech. Díky pomoci mnoha lidí je budeme moct vybavit humanitární pomocí, balíčkem pro každou rodinu, ve kterém bude olej, cukr, rýže, káva, mýdlo, čisticí prostředky atd., to vše se jim v následujících dnech bude rozdělovat.

Je 11. února, svátek Panny Marie Lurdské, zasvěcený nemocným, ráno dostávám zprávu o úmrtí mé matky. Po několika měsících trápení může konečně odpočívat v míru. Setká se s mým otcem, bratrem a sestrou.

I o tom je život misionáře, vždyť matka misionáře se s ním dělí - a někdy nese ještě větší díl - radostí i starostí z šíření poselství o Božím království. Kéž odpočívá v pokoji, po dlouhém životě, který se skládal z obětí, utrpení, radosti, péče o druhé, oddanosti, modliteb a víry.

Sinaforo

Arrivano i russi!
L'arrivée des russes à Baoro

Grande fotografo, piccola fotocamera "biscuit"
Un grand photographe, avec une petite caméra "biscuit"

I bambini nati "in esilio" a st Elie
Les enfants nés en exile à st Elie

dr Ione + Card Nzapalinga

Mamma Teresa
Maman Thérèse

 

 

Něco, co je opravdu nebezpečné, to je modlitba chudých!

 

Něco, co je opravdu nebezpečné, to je modlitba chudých!

Situace ve Středoafrické republice zůstává dál velmi napjatá a nebezpečná. Velkou část země ovládají rebelové všeho druhu, kupodivu fungují celkem koordinovaně. Zdají se odhodlaní něco vydobýt, ale není jasné, co by mělo být to "něco". Podařilo se jim paralyzovat velkou část země a zablokovat VŠECHNY zásobovací koridory, především ten klíčový, který směřuje od hranic s Kamerunem do hlavního města Bangui. Různé ozbrojené síly (středoafrické, ruské a rwandské) se snaží zablokované silnice zprůjezdnit, ale je to obtížný úkol.

Tady v Baoru, v těsné blízkosti naší misie, vede hlavní silniční tah, silnice je dokonce asfaltovaná. Od 22. prosince do dnešního 4. února tudy neprojel ani JEDINÝ kamion se zbožím, směřujícím do Bangui! V hlavním městě nyní rychle rostou ceny dováženého zboží (ceny téměř všeho!), což mnoho rodin přivádí k hladu a zoufalství.

O to víc jsme proto prožívali v neděli odpoledne krásný okamžik modlitby za mír, který se uskutečnil v samém středu města na kruhovém objezdu. Navzdory krátké době, kterou jsme měli na přípravu, se kolem tohoto místa shromáždilo velké množství lidí (více než 2000) a s velkou soustředěností a v hlubokém ztišení jsme se nechali vést modlitbou, kterou vyslovoval protestantský pastor. Po něm následoval muslimský imám a nakonec farář zdejší katolické farnosti, karmelitán otec Stefano. Bylo úžasné vidět, jak se množství lidí různých vyznání a původu společně modlí. Na konci modlitby jsem všechny požádal, aby vzali za ruku toho, kdo stojí vedle nich a v tiché modlitbě jsme společně zvedli ruce k nebi. Byly to minuty hluboké intenzivní modlitby. Na začátku i na závěr všechny přítomně rozezpíval a roztancoval sbor, složený z protestantů, katolíků a muslimů. Ty dva tisíce lidí, kteří se společně modlili, jsou velmi nebezpeční, nebezpečnější než rebelové a bandité! Oni totiž mohou přimět Boha, aby zvítězila lidskost a humanita.

Tento týden jsem byl dvakrát v Bouaru, abych sledoval situaci uprchlíků, kterých je nyní už více než 15 000. Díky Bohu - otcové, misionáři, řeholnice a další lidé dobré vůle pracují s velkým nasazením a pokoušejí se pomáhat těm, kteří museli ze strachu z násilí rebelů opustit své domovy. Velkou práci odvádějí další lidé, kteří také tvrdě pracují, i oni se pokouší zapojit do proudu pomoci uprchlíkům. Velké poděkování patří některým velkým organizacím (MSF, Unicef, ACF, PAM, APAD, ANEA), které pomáhají se zásobováním potravinami, vodou a dalšími naléhavými potřebami. Děkuji všem, kteří nám tak či onak pomáhají, také o.p.s. SIRIRI z České republiky, Mezinárodní Charitě, CRS, přátelům, sestrám a bratřím. I Charita je velmi nebezpečná, také ona dokáže přispět k tomu, aby zvítězila láska!

La preghiera per la pace
la Pière pour la paix à Baoro

P.Stefano

Bouar - Negozi chiusi
Boutiques fermées

Riso e sardine per i rifugiati
Riz et sardines pour les déplacés

Couvent Carmes - Saint Elie

Couvent Carmes - Saint Elie

Riunione Caritas e responsabili dei siti dei rifugiati
Réunion Caritas et sites des déplacés