Po Bozoum nyní Bangassou v přímém přenosu: Plánované i neplánované

čtvrtek 7. října 2021

Plánované i neplánované

Plánované i neplánované

Často leccos nejde podle plánu, zvláště zde, ve Středoafrické republice, kde je lepší brát v úvahu i určité nepředvídané události!

V sobotu odpoledne odjíždím do vesnice Balembe, vzdálené 45 km od Baora, abych se tam setkal s komunitou tamních křesťanů a slavil s nimi mši svatou. Ale přesto, že jsem se jim předem ohlásil, nikoho jsem tam nenašel a musel se vrátit do Baora.

V neděli slavím mši v Zoungbe, což je malá vesnice, tam jsem našel komunitu věřících už dobře připravenou.

V úterý odpoledne se vracím do Bouaru, abych se setkal s biskupem, který v posledních dnech navštívil města Bocaranga a Ndim, v nichž pokračuje nátlak ze strany rebelů a armády na tamní obyvatele. Lidé jsou tam dál napadáni, nemohou se vydat na pole věnovat se zemědělským pracím. Nelze ani doufat, že budou moct děti chodit do školy, v celém regionu nefungují nemocnice ani zdravotní centra. Některé nevládní organizace a OCHA právě vyhodnocují, co je třeba zajistit a snaží se koordinovat své aktivity.

S biskupem diskutujeme o aktualizaci webových stránek diecéze, které před několika lety vytvořil jeden náš italský přítel: https://www.diocesebouar.org/

V těchto dnech zahajujeme ve vesnických školách nový školní rok. Počet zapsaných dětí se stále navyšuje: registrujeme už více než 1 200 žáků. Za registraci požadujeme od rodičů jen symbolický příspěvek dvě eura na celý rok, což sotva pokryje několik měsíčních platů učitelů. O zbytek se postará skrz mnoho dobrých lidí Prozřetelnost. Letos jsme se pokusili navrhnout nový způsob platby: kdo chce, může zaplatit formou produktů z polí. Mnozí přinesli kukuřici, arašídy nebo maniok, což je pro většinu lidí dostupnější forma platby.

Včera a dnes, čili ve středu a ve čtvrtek 6. a 7. října, se chystám do Bayanga Didi, což jsou naše nejvzdálenější vesnice.

Vyrážím, ale když jsem asi 40 km od Baora, dostávám zprávu, že silnice, kterou obvykle používám, je nesjízdná, a že musíme jet jinudy. Víc než jízda po silnici je to spíš terénní jízda savanou, projíždíme metr a půl vysokou trávou, kličkujeme mezi velmi hustým porostem stromů. Ujetí vzdálenosti 30 km trvá téměř 2 hodiny!

Ale díky Bohu a s trochou štěstí přijíždím do Bayanga Didi kolem 18. hodiny večer. Zde připravujeme provoz nově založené mateřské školy. Je tu hodně dětí, ale základní školy tu v tuto chvíli nefungují. Jelikož nemůžeme (zatím) ovlivnit provoz škol, začínáme aspoň se školkou. Rodičů, kteří by své děti chtěli zapsat, je tu asi osmdesát. Následující den probíhá schůzka s náčelníky vesnice a obyvatelstvem. Diskutovali jsme o tom, jak zajistit v oblasti bezpečí pro děti, které budou chodit do školky.

Plánoval jsem také setkání s křesťanským společenstvím v Yoro, což je vesnice o 5 km dál. Nemohl jsem tam ale odjet, protože tam jsou ozbrojení muži, kteří drží tamní populaci jako rukojmí...