pátek 26. dubna 2019

Velikonoce 2019




Velikonoce 2019

Christus žije! Toto je Slovo, které proniká smrtí a vnáší světlo do našich životů. Před několika týdny zveřejnil papež František exhortaci s tímto názvem, určenou mladým lidem: „Kristus žije, on je naše naděje a nejkrásnější mládí tohoto světa. Všechno, čeho se dotkne, se stává něčím novým, naplňuje vše Životem... Žije a chce, abys žil!" Velikonoce mají pokaždé a všude svou jedinečnou sílu, která přemáhá všechno: život a smrt, prostor a čas.

Velmi intenzivně jsme prožili sváteční Triduum i my v Bozoum. Po slavnostních obřadech ve čtvrtek a v pátek jsme slavili sobotní noční velikonoční vigilii, která začala ve tmě venku před kostelem. Noc prozařoval oheň, symbol Vzkříšeného. Zapálili jsme velikonoční svíci a vstoupili do kostela. Po čtení a homilii probíhaly křty. Letos jsme měli 58 novokřtěnců, mez nimi byli mladí lidé, dospělí i malé děti. Ve starověku byla postní doba časem přípravy na křest, který byl pak slaven o velikonoční noci.

Je vždy krásné sledovat katechumeny, když přistupují ke křtitelnici. Mnozí z nich jsou naplněni viditelnou radostí, někteří jsou hluboce pohnutí. Velikonoční vigilie, která začala v 18:30, končí v 22 hodin. Když se po obřadech lidé vracejí dolů do města, zaplňují se všechny čtvrti jejich zpěvem a přítomností nových křesťanů.

V neděli slavíme mši v 8:30. Kostel je znovu plný a oslava je velmi živelná. Po závěrečném požehnání vycházejí nově pokřtění ven z kostela, jsou doprovázeni svými přáteli, příbuznými a sousedy, všude jsou vidět krásné pestrobarevné látky. Následující dny jsou (relativně) odpočinkové. Kromě toho tu máme po Velikonocích pěknou tradici setkávat se s blízkými. V pondělí a úterý si tedy užíváme sdílení společného stolu a přátelství se spolubratry z jiných komunit. A chybět samozřejmě nemůže legendární pizza z Bozoum!

Veselé Velikonoce!

















Luigina e Nathalie e la produzione dei tortellini







pondělí 22. dubna 2019

Na cestě k Velikonocům






Na cestě k Velikonocům

Do Velikonoc už zbývá jen několik dní. V pátek 12. dubna pořádáme jako obvykle pouť, které se účastní velký počet mladých lidí z farnosti. Organizujeme ji poslední dva roky kolem Květné neděle, je nejen početná, ale i pěkně dlouhá! Letos jsme putovali do malé vesničky Bahoyo, vzdálené 48 km od Bozoum směrem na Bouar. Startuje téměř 300 účastníků: děti, mládež, mladé maminky a tatínkové. Setkáváme se v kostele a po krátké úvodní modlitbě vyrážíme. Naštěstí je pod mrakem, takže se nám jde dobře. Během cesty se modlíme křížovou cestu, růženec, zpíváme a v dobrém tempu vcházíme kolem 18:15 do vesnice Bouforo. Což znamená 24 kilometrů za cca 4 ½ hodiny!
Poutníci v této vesnici přenocují, ubytovávají se pod různými stříškami, v domcích, pod stromy a po rychlé večeři na ně čeká odpočinek. Já se vracím na noc do Bozoum, ale následující den v 5:30 jsem zase zpět v Bouforu. Znovu vyrážíme a po hodině a půl chůze savanou přicházíme k hlavní silnici. Obloha je zatažená a schyluje se k dešti. Když už jsme poblíž vesnice Koundé, začíná kolem 8:30 pršet. Další dvě hodiny pokračujeme v dešti a zcela promočení přicházíme kolem 10:30 do Bahoyo. Tady na nás už čeká kuchyňská četa, poblíž je škola a kaple, tak se můžeme převléct. Po zbytek dopoledne si dopřejeme zasloužený odpočinek, je to ale také pro mnohé příležitost přijmout svátost smíření. A protože je následující den Květná neděle, uspořádáme průvod s ratolestmi přes celou vesnici.

V sobotu kolem poledne se vracím do Bozoum, zejména proto, abych byl k dispozici i zde ke svátostem smíření. V neděli ráno slavíme Květnou neděli v Bozoum. Stejně jako obyvatelé Jeruzaléma, i my vítáme Ježíše a v průvodu vstupujeme do kostela. Mše je hluboce prožívaná, zejména proto, že nás uvádí do dění Svatého týdne. Podvečer se na dvou nákladních autech poutníci vracejí do Bozoum. Pro nás všechny je to dobrý způsob, jak zahájit Velikonoce!

"Bůh zemřel a my jsme ho zabili: tato fráze je převzata téměř doslova z křesťanské tradice a často opakujeme něco podobného během našich křížových cest, aniž bychom cítili hrozivou závažnost toho, co vyslovujeme. Zabili jsme ho a uzavřeli do zatuchlého pouzdra obvyklých myšlenek, vyhostili jsme ho mezi už předem připravené fráze a nebo ho zařadili mezi vzácné archeologické exponáty. (...). Když uplynula bouře, uvědomili jsme si, jak byla naše malá víra plná pošetilosti. A přesto, Pane, nemůžeme udělat nic jiného, než tebou zatřást, Bože, který mlčíš a spíš, a pak křičet: probuď se, nevidíš, že se topíme? Probuď se, nenechej trvat navždy temnotu Bílé soboty. Nech paprsek Velikonoc proniknout i do našich dní. Připoj se k nám, když zoufalí jdeme směrem k Emauzům, aby se naše srdce rozzářilo tvou blízkostí." (Joseph Ratzinger)

Radostné Velikonoce!






camminando sotto la pioggia
en marchant sous la pluie



il ritorno
le retour


Domenica delle Palme
Dimanche des Rameaux




Il fiume, inquinato dalla ditta che estrae l'oro (15 aprile 2019)
le fleuve à Bozoum, pollué par l'entreprise qui extait l'or (15 vril 2019)

pátek 12. dubna 2019

Příliš mnoho bohatství?





Příliš mnoho bohatství?

Stejně jak to chodí v životě, i v tomto týdnu se střídaly chvíle zármutku a naděje. Minulý pátek zemřel v Bangui učitel Yves Woko. Bylo mu 73 let, celý život byl učitelem, (nejprve ve státních službách a pak 20 let v naší škole v Bozoum). Byl to spravedlivý muž, plný víry a vděčnosti za všechno, i když jeho život lehký nebyl. 

V sobotu ráno se vydávám k řece Ouham, abych si ověřil, zda je respektováno rozhodnutí ministerstva pro doly, kterým v minulých dnech pozastavil všechny aktivity čínských společností, které těží zlato ve zdejším okolí. Už když se přiblížím necelý kilometr od řeky, slyším hluk stavebních strojů. Obcházím kolem řeky, ujdu asi kilometr a půl, je to šílené! Odvedli vodu z řeky do 4 metry širokého bočního kanálu, čtyři buldozery odvezli veškerý štěrk a písek ze dna řeky a tento materiál následně prosévají, aby hledali zlato. Žádné kontroly, žádný zájem ze strany místních úřadů. Staveniště zabrali nejméně v délce kolem deseti kilometrů podél řeky. Kradou beze studu přírodní zdroje země, která by je potřebovala použít na rozvoj a zanechávají hluboké jizvy a to nejen v řečišti řeky. Zajímalo by mě (a bohužel již znám odpověď), jestli rozhodnutí ministerstva bylo myšleno vážně nebo šlo jen o pouhou formalitu.

V pondělí odjíždím do Bocarangy (přes Bouar). Biskup mě požádal, abych ho druhý den doprovodil do správního území Koui, kde už čtyři roky rebelové z 3R ohrožují obyvatele. Je to část země bohatá na vodní zdroje a je tu bujná vegetace. Proto je tato oblast ideální pro pastviny a chov hospodářských zvířat. Možná příliš bohatá... Pastevci sem stahují početná stáda krav, bývají tu až stovky tisíc kusů, což však vytváří napětí mezi pastevci a zemědělci a také mezi různými etnickými skupinami. V uplynulých letech tu dochází opakovaně k násilí a mnoha lidem často nezbývá než zachránit si život útěkem. Na trase mezi mezi Bouar a Bocarangou se zastavujeme ve vesnici Lobaye, kde žije asi 500 lidí, což jsou uprchlíci z okolí Koui.

V úterý ráno jdeme do Boyay Wantonou, což je vesnice asi deset kilometrů od Koui. Máme tu krátkou příležitost pro setkání, modlitbu, a udílení svátostí smíření. Setkání se účastní kromě biskupa Mirka také imámové a protestanští pastoři. (Přišel sem i starosta a také Sidiki, vůdce rebelů.) Je to chvíle intenzivních modliteb a sdílení zážitků a zkušeností, které se pomalu promění v krásnou oslavu.

Odpoledne zažijeme podobný okamžik v Koui, ve spádové vesnici, pro kterou jsou typická etnicky různorodá obydlí - některé domky mají prvky, které jsou obvyklé u čadských staveb a jiné u súdánských. A vidíme tu i malou, ale krásnou mešitu. Právě během modlitby se spouští déšť, je to jakoby padalo požehnání.

Zastupuji zde i Charitu, abych se pokusil rozpoznat, jaké jsou největší potřeby zdejších lidí a mohl hledat, co pro ně lze udělat. Potřeby jsou v této části země, která je téměř opuštěná, obrovské. Mají tu např. pouze jednoho státního učitele pro 20 škol, dalších 42 učitelů jsou jen málo kvalifikovaní „učitelé-rodiče“, jsou to mladí lidé a starší dospělí, kteří se sami pokoušejí aspoň něco děti naučit.




Rifugiati nel villaggio di Lobaye
Déplacés dans le village de Lobaye
 







P.Robert, ecc
P.Robert, etc


Preghiera per la pace
Prière pour la piax
Prayer for peace




Yves Woko

6 aprile 2019: un cantiere per l'oro
6 avril 2019: un des chaniters pour l'extraction de l'or

pátek 5. dubna 2019

Jdeme dál!






Jdeme dál!

Pokračujeme dál v putování postním obdobím. Jak se zintenzivňuje příprava katechumenů ke křtu, který se uskuteční o Velikonoční noci, farní společenství všechny doprovází modlitbami. Mezi modlitbami je jedna, která je pro nás všechny zvlášť vzácná. Je to křížová cesta, čili kráčení ve stopách Ježíšova umučení v rámci čtrnácti zastavení, při nichž rozjímáme o Muži bolesti.

V sobotu a v neděli pořádá farnost přípravu na další putování, které je tentokrát určené zvlášť mladým lidem. Konat se bude za dva týdny, půjde se pěšky a pouť bude dlouhá 48 km, cíl je ve vesnici Bahoyo.

A v pondělí odpoledne předáváme hodnocení za druhý trimestr studentům naší střední školy sv. Augustina. Mám velkou radost, protože jsem si všiml, jaké pokroky dělají zvlášť dívky. Hned v několika třídách mají právě dívky nejlepší výsledky. 

A jdeme dál! Bohužel pokračují dál také čínské společnosti, která dolují zlato v okolí Bozoum. Navzdory rozhodnutí ministra o tom, že práci mají zastavit, pokračují. Snad jen trochu utlumili svou činnost (buď pracují v noci nebo ve vzdálenějších místech). Není to výzva podpořit vydaný zákaz? Protestovat? Minulý pátek jsme slavili mši, při níž jsme si připomínali výročí smrti prvního prezidenta Středoafrické republiky (Barthélemy Bogandy). Při promluvě jsem zmínil velký problém divokého vykořisťování, drancování krajiny a rozkrádání přírodního bohatství čínskou společností. Mše se účastnil i prefekt, ale nijak na má slova nereagoval. Neměl by se spolupodílet na protestech...?

A příjemná zpráva na závěr pro naše francouzské přátele: Paolo Silvestro právě dokončuje francouzskou verzi knihy "Courage!" (Odvahu!), v níž jsou shromážděné texty tohoto blogu od roku 2012. V nadcházejících týdnech bude vytištěná.

Odvahu!

Via Crucis


Forum dei giovani
Forum des jeunes


la consegna delle pagelle
la remise des bulltins du 2è trimestre




la copertina della versione in francese di "Coraggio"
la couverture de l'édition en français