Překvapení!

 

L'Oubangui à Ngombe

Překvapení!

Tento týden jsme zažili úžasné překvapení v podobě zvolení nového papeže Lva XIV. Ve čtvrtek 8. května, krátce po 17. hodině, zapnu televizi a vidím, že se objevil bílý kouř!

Rychle upozorním přítomné a s polským františkánem a středoafrickým knězem čekáme, až se rozezní naše katedrální zvony, podobně jako se to teď děje v katedrále svatého Petra v Římě, Notre Dame v Paříži a v mnoha dalších kostelích po celém světě. Pozorujeme náměstí svatého Petra, záběry nám nabízejí pohled na množství lidí, naplněných radostným očekáváním. A čekáme i my. Mezitím se televize (francouzský kanál) snaží zaplnit minuty čekání rozhovory s různými lidmi.

Když konečně kardinál Mamberti oznámil jméno nového papeže, nastala chvilka údivu! Jeho příjmení jsme nerozuměli a ani nevíme, jaké je národnosti. Dokonce i televizní hlasatelé se na pár minut odmlčí... dokud se nám nepodařilo zjistit, že se narodil ve Spojených státech a že přes 20 let působil jako misionář v Peru. A že je to augustinián. Když se konečně objeví na balkoně, je to milé překvapení. Pozorně mu nasloucháme, snažíme se zkoumat detaily jeho tváře, pochopit emoce a pocity, které prožívá.

A je to milé překvapení!

Asi před deseti dny jsem psal, že těch málo komunikačních prostředků, které tu máme, a špatné internetové připojení, nám pomáhá neztrácet moc času sledováním debat a fantazírování o tom, kdo bude zvolen.

A když se objeví Lev XIV., uvědomím si, že všechny předpovědi se opět rozplynuly v dýmu, díky vánku Ducha svatého. Analýzy, biografie, výzkumy, všechno (nebo téměř) je k ničemu!

Kardinálové jednali rychle, což je krásné znamení o naší Matce Církvi. Zatímco média diskutovala o pravici a levici, progresivistech a konzervativcích, kardinálové vybrali Petrova nástupce.

A překvapení pokračují!

Zrodilo se ve Spojených státech, v zemi, ve které pulzuje život církve, zvyklé žít v náboženské multikultuře, ale která se na katolíky tak často dívá s podezřením...

Nový papež žil mnoho let jako misionář v Peru. Je úžasné, že papežem se stal misionář! Je synem svatého Augustina: výjimečného světce, kterého mám velmi rád a kterého si před 1600 lety podmanil Kristus a dovolil mu vtělit se do jeho života, do jeho myšlenek, do jeho činů.

A první slova, která pronesl, prostá, ale plná emocí, víry a pozornosti k tomu, co svět nejvíce potřebuje: Pokoj vám všem!

Pán nám skrz tuto volbu připravil tak úžasné překvapení! Opravdu věřím, že i my musíme naslouchat tomu, co nám říká Duch svatý, bez přehnaných analýz a projekcí. Naslouchejme mu tím, že se budeme věnovat své práci a modlitbě za tuto mladou a krásnou církev. Mladá a krásná díky Kristu. Mladá a krásná, protože je misionářská!

V sobotu 10. května jsem odjel v doprovodu monsignora Aguirreho. Cesta ubíhá krásně a za něco málo přes 3 hodiny dorazíme do Bemy, farnosti ležící 100 km jižně od Bangassou, na břehu řeky Oubangui, která pramení právě zde, na soutoku řek Uélé a Mbomou.

V neděli 11. jsme v Tomunge, vesnici vzdálené 15 km, kde slavnostně otevíráme nový kostel zasvěcený Panně Marii Vítězné. Krásná oslava, kterou uzavíráme tři roky práce, finančně podporované kapitulou katedrály v Cordobě.

V pondělí 20. 5. jsme se přesunuli ještě dále, do Tingombe, kde jsme slavnostně otevřeli další, skromnější kapli. V úterý odpoledne jsem se vydal do Ngombe, vesnice o dalších 12 kilometrů dál. Zdejší komunita sice prosí o nový kostel, ale já se spíš přikláním k rozšíření stávající kaple.

Ve středu v Bemě slavíme letošní Jubileum naděje. Začneme krátkou poutí, která všechny přivádí před kostel. Sem všichni přicházejí, křižují se svěcenou vodou na znamení pokání a obrácení a až pak vstupují do kostela. Během mše svaté udělujeme biřmování padesáti mladým lidem. Odpoledne jsme se vydali na cestu zpět. Jedeme za prudkého deště, který proměnil silnici v řeku.

Situace na východě, zejména v Zemiu, zůstává nadále velmi napjatá. Stovky lidí se tu stále ukrývají v mnoha okolních kostelích. Mezitím se s kněžími v Zemiu a Obo snažíme vést dialog s rebely a armádou, ale řešení je v nedohlednu. Je tomu tak i proto, že vláda problém zcela ignoruje a spoléhá na to, že se vše vyřeší násilím.

Doufáme v lepší vývoj a modlíme se!

 

 

Tomunga

Tomunga

Tingombe

Giubileo a Bema
Jubilé à Bema

 

Naděje a obavy

 

Fiori in foresta
Fleurs en foret

Naděje a obavy

Navzdory vzdálenostem a obtížím, spojeným s udržováním komunikace a kontaktů, prožíváme teď i všichni zde historický okamžik, jakým je nyní volba nového papeže.

A přitom zároveň Středoafrickou republikou opět zmítá strach a násilí, zejména v naší diecézi, v Zémio a na celém Východě. Ale pojďme po pořádku!

I ve Středoafrické republice je navzdory obtížím všeho druhu sledována volba Petrova nástupce s velkou pozorností. Pro mnohé je to naprostá novinka. Populace v této zemi je velmi mladá (více než 50 % obyvatel je mladších 18 let), a proto si jen málokdo může pamatovat volbu předchozího papeže, zejména kvůli nedostatku tiskovin, televize a rozhlasu.

V posledních týdnech často uděluji biřmování. Právě tyto příležitosti využívám k tomu, abych volbu nového papeže všude zmiňoval. Každému je tu jasné, že se nejedná o obyčejné volby (volby tady ve Středoafrické republice bývají často spojené s korupcí a podivnými strategiemi), ale u volby papeže jde o působení Ducha svatého. Navíc je tentokrát snadné vysvětlit, kdo jsou kardinálové, protože mezi nimi je i kardinál Dieudonné Nzapalainga, Středoafričan, narozený v Bangassou!

To, že tu média nejsou příliš dostupná, nám pomáhá neztratit se v štěbetání a šíření rozmanitých názorů. S celou církví se vroucně modlíme, aby nový papež byl tím, koho bude provázet Duch svatý.

V sobotu a neděli, 3. a 4. května, jsem byl v Mbalazime, vesnici vzdálené 15 km od Bangassou, kde jsem vedl přípravu a poté slavil biřmování 70 mladých lidí ze čtyř vesnic v blízké oblasti. Východní část diecéze je již několik dní opět otřásána násilím a strachem. Rebelové ze skupiny Azande Anikpibe, které chtěla armáda a Rusové odzbrojit, zaútočili na armádu a zabili pět vojáků a ihned následovala velmi ostrá reakce. Přijely posily, vozidla, vrtulníky, objevily se drony. A před pár dny dorazili i vojáci a to vyvolalo mezi lidmi paniku. V Zemiu se do bezpečí misie uchýlilo více než 3 500 lidí, v Mboki se obyvatelstvo shromáždilo v kostele, v tom, který jsme právě před nedávnem znovu vysvětili!

Panuje velmi napjatá situace a existují obavy, že by mohli být zatýkáni, zraněni nebo zabiti nevinní civilisté. Důvody hrozící eskalace násilí jsou reálné a závažné, celý zdejší region je státem prakticky opuštěn. Nevedou sem žádné silnice, je tu velmi málo učitelů, téměř žádné nemocnice, ceny základních potřeb jsou dvakrát až třikrát vyšší než v hlavním městě.

Modlíme se a doufáme, že vláda pečlivě vyhodnotí příčiny, které teď vedou k povstání, a konečně se rozhodne zasáhnout ne tolik silou, ale tím, že i zde podpoří tolik potřebný rozvoj!

La cattedrale di Bangassou
La cathédrale de Bangassou

 

Mbalazime

 

Dva Svaté týdny!

Dva Svaté týdny!

 

Návrat do Bangassou po dvou týdnech úžasné misijní práce na východě diecéze.

Vzdálenosti, které jsme absolvovali, byly obrovské, ale ve skutečnosti je hodně prodloužil stav špatně sjízdných silnic. Myslel jsem si, že ujet autem 500 km za 20 hodin (z Bangassou do Obo) je hodně dlouhá doba, ale cesta do Derbissaky to překonala. Jeli jsme 10 hodin 95 km!

Silnice vedou hustými lesy, kde spadlé stromy vyžadují objížďky a k pokračování v cestě je nejčastěji nutné použít sekery, mačety a motorové pily.

A současně je všude kolem nádherná příroda, lesy lemují silnice, potkali jsme několik stovek opic, čápy, luskouny a v hojném množství faraonské opice.

V této oblasti je velmi málo vesnic, jsou úplně odříznuté od světa, jejich obyvatele často děsí rebelové, vojáci, ruští žoldáci a obyčejní bandité...

Nesmírně to lidem ztěžuje život. Kilo cukru, které v Bangassou stojí méně než 2 eura, stojí v Derbissace 5 eur!

Vyrazil jsem 16.4., což byla středa Svatého týdne a do Bangassou jsem se vrátil v úterý 29.4.

Zjednodušeně řečeno, program vypadal takto:

 

 

 

Životní podmínky jsme měli hodně spartánské, ale zvyknete si na to, že sprchovat se dá jen s kýblem vody a hrnkem, nespat v posteli a jíst, co se kde najde. I když se mi dalo vézt si vařič a vařit si dobrou kávu...

Liturgické oslavy byly všude velmi krásné, zejména v odlehlejších vesnicích, kam kněz přijíždí opravdu jen velmi zřídka.

V Derbissace je to osobně kněz, kdo dvakrát ročně uklízí cestu a odklízí spadané stromy. Celá vesnice mu je za to moc vděčná!

Slavení biřmování obvykle předchází katecheze a vysvětlení obřadu kandidátům, což dělám já.

V pondělí ráno 21. dubna jsem obdržel zprávu o úmrtí papeže Františka. Po celou dobu cesty se za něj i za příštího papeže modlíme. Papež František byl pro Středoafrickou republiku velmi důležitý. Jeho návštěva Bangui v roce 2015, při níž otevřel první svatou bránu Jubilea milosrdenství, byla zázrakem víry a odvahy, který měl velmi pozitivní dopad na zemi zmítanou válkou.

 

Madabazouma

Rafai

Derbissaka

Dembia - Derbissaka

Mboki

Obo