Na křídlech času

 

 

 

 

Na křídlech času

V Itálii čas letí, spěchám z jedné schůzky na druhou. Asi před deseti dny mě tady v Cuneu překvapil sníh - v mém rodném městě je to něco velmi nečekaného. Pohled na něj je dar, vždycky mě moc potěší!

Trochu si tu užívám čas odpočinku, ale zároveň je to i období různých setkání (a je jich tedy opravdu hodně!). V tom budu pokračovat až do 14. dubna, kdy se vracím zpátky do Středoafrické republiky. Všechna ta setkání jsou příležitosti k rozhovorům a sdílení radostí z misijní práce. Časově je to úplné turné - 19. března budu v milánské farnosti Arluno a týž večer kolem 22. hodiny budeme natáčet rozhovor v Radiu Maria. Pak pokračuji večerním setkáním 22. března v Leccu, což je rodné město P. Norberta a 24. března se zúčastním vigilie za misionáře a mučedníky v Cuneu.

Léčba p. Norberta pokračuje, je stále v nemocnici v Bologni. Podstoupil několik dalších operací a jeho stav se pomalu stabilizuje. Má za sebou několikadenní velkou únavu, ale jeho morálka je dobrá. Modlitby a solidarita tolika lidí jsou pro něj velkou pomocí.

Právě teď vám však píši z Bangui! Odjel jsem sem v sobotu 11. března a následující den jsem už byl tady v hlavním městě. Dnes, v úterý 14. března, jsem se zúčastnil obvyklého kontrolního dne na stavbě našeho nového kláštera a hned zítra letím do Itálie.

Situace ve Středoafrické republice je teď poměrně napjatá, protože zvýšené ceny pohonných hmot způsobily velmi výrazné zdražení dalších komodit, což následně vyvolalo četné stávky. Například už 21 dní tu teď stávkují učitelé…

Ale s odvahou zas pokračujeme dál!

Cuneo sotto la neve
La neige à Cuneo

 

 

 Přímý přenos z Boloně

 

 



Přímý přenos z Boloně

Otec Norberto konečně dorazil do Itálie! V pátek 10. února mířil otec Norberto do vesnice, kde se věnoval pastoraci a opravě školy. Jeho auto najelo na nášlapnou minu a následovala exploze, při níž byl těžce zraněn. V autě s ním jelo šest lidí, ale on byl zraněn nejvážněji: měl zlomenou pravou nohu a rozdrcenou levou nohu a chodidlo.

Následující den byl vrtulníkem přepraven do Bangui a operován v nemocnici OSN. V neděli byl převezen do ugandské nemocnice v Kampale, tam mu v pondělí musela být amputována noha.

Od pondělí nastal maraton, jehož cílem bylo dostat ho do Itálie k dokončení léčby. Byly chvíle, kdy jsme se obávali o jeho život, a jiné, kdy jsme se obávali dalších a ještě vážnějších amputací.

Byl to závod s časem, překážek bylo mnoho a některé se zdály nepřekonatelné.

Na podporu otce Norberta se zvedla velká vlna solidarity a modliteb, což pomáhalo všem, kdo usilovali o téměř neuskutečnitelný sen. Zapojilo se naše misijní centrum v Arenzanu v čele s otcem Davide Sollami, naše karmelitánská provincie v Janově, nunciatura v Ugandě, italské velvyslanectví v Ugandě a Kamerunu, nemocnice Rizzoli v Bologni, italský Červený kříž, mnoho známých i neznámých přátel, a ti všichni, z mnoha koutů na světě, se nasadili v modlitbách a hledali, jak pomoci.

Po neustálých odkladech a změnách plánu, konečně ve čtvrtek večer opustil otec Norberto v doprovodu otce Federica Trinchera a lékaře, nemocnici v Kampale. Za kvílení sirén odjel na letiště v Entebbe, odkud měl odletět letem společnosti KLM. Když se konečně ocitl na palubě letadla, poprvé jsme si oddechli.

S Davide Sollami vyrážím v pět hodin ráno z Arenzana do Boloně. Na letišti se setkáváme s týmem Červeného kříže a jdeme na ranvej. Konečně vidíme přistávat malé červené zdravotnické letadlo a konečně se můžeme pozdravit s otcem Federicem a především s otcem Norbertem.

Odjíždíme v konvoji, sirény znovu kvílí, jedeme přes celou Bolognu do Rizzoliho institutu, což je jedna z nejlepších italských nemocnic, specializovaná na ortopedii.

Před urgentním vjezdem už na nás čekají lékaři. Je tu i vedoucí lékař, profesor Marco Innocenti, který otce Norberta vítá a brzy zahajuje první vyšetření.

Asi po hodině se k nám přidává primář a sděluje nám dobré zprávy: zranění, i když je vážné, je v dobrém stavu a vyhlídky jsou poměrně dobré: čeká ho další operace a další malá amputace, aby se noha připravila na protézu. Pak bude následovat dlouhá cesta, která povede k rehabilitaci.

Mezitím přijíždí z Lecca Claudio Pozzi, bratr otce Norberta, se svou ženou. Sám je lékařem a svého bratra v tomto zlém dobrodružství doprovází.

Odpoledne přijíždí také provinciál otec Saverio, a my můžeme konečně strávit nějaký čas s otcem Norbertem. Je v dobré náladě, vrací se mu chuť k jídlu a zejména jeho elán a energie! Je v dobré náladě a jeho reakce jsou pro nás velkým povzbuzením. Ne každý dokáže po prožití tak vážné nehody reagovat tak, že se raduje a spřádá plány do budoucna!

Chtěl bych znovu opakovat: PŘEJI P. NORBERTOVI HODNĚ SIL! Ale přitom je to on, P. Norberto, kdo dodává sílu nám.

Doprovázejme ho i nadále modlitbou a láskou. A prosíme vás, kdo můžete, přispějte finančním darem: náklady na dopravu do Itálie byly obrovské a proto naše Procura vyhlásila finanční sbírku:

Udělejme společně vše pro to, aby mohl opět chodit. Pomozte nám uhradit nezbytné náklady, i malý příspěvek může mnohé změnit.

𝐼 𝑓𝑟𝑎𝑡𝑒𝑙𝑙𝑖, 𝑔𝑙𝑖 𝑎𝑚𝑖𝑐𝑖 𝑑𝑖 𝑃𝑎𝑑𝑟𝑒 𝑁𝑜𝑟𝑏𝑒𝑟𝑡𝑜 𝑒 𝑖 𝑃𝑎𝑑𝑟𝑖

𝐂𝐎𝐌𝐄 𝐅𝐀𝐑𝐄 𝐔𝐍𝐀 𝐃𝐎𝐍𝐀𝐙𝐈𝐎𝐍𝐄

 IBAN: CS 42 D 05034 31830 000000010043

Určeno pro: Missioni Carmelitane Ligurský klášter bosých karmelitánů.

Zpráva pro příjemce: pro uzdravení otce Norberta Pozzi

Prostřednictvím PayPal: Příspěvek můžete zaslat na adresu missioni@carmeloligure.it

Hrůzná exploze, podivné mlčení a záplava modliteb a solidarity

 

 

 

La macchina di p.Norberto, dopo l'incidente
La voiture du p.Norberto, après l'accident

Hrůzná exploze, podivné mlčení a záplava modliteb a solidarity 

 

Minulý týden jsem psal o školách, které budou rozšiřovat svou kapacitu a o nově otevřených venkovských školách v buši. Právě kvůli cestě do vesnice Bokpayan, ležící asi 60 km od Bozoum, kde se měla opravovat škola, téměř přišel o život otec Norberto. V pátek jsem byl v Bouaru, kde místní sdružení pořádalo 14. Zemědělský veletrh. Poprvé se tu konal v roce 2013, inspirace přišla z veletrhu, konaného už několik let v Bozoum. Letos zdejší veletrh podpořily organizace „Friends of Betharram“, „Jango Be Africa“ a zejména belgická Enabel. I tady se sjelo mnoho družstev z celého regionu, dva kamiony dokonce přijely až z Bocaranga a Ngaundaye, což je 160 km a 240 km daleko. 

 

Odpoledne jsem se chystal k návratu do Baora, když jsem dostal hroznou zprávu: vůz našeho spolubratra, misionáře Norberta Pozzi, najel na minu a došlo k explozi.

Stalo se to na silnici směrem do Bocarangy, 22 km od Bozoum. V autě jich jelo šest, řídil otec Norberto, s ním jeli Igor, mladý francouzský karmelitán, dva zedníci, tesař a koordinátor vesnických škol při misii v Bozoum.

Mina explodovala na místě řidiče, kde seděl Norberto, ve chvíli, kdy na ni auto najelo. Proto je on nejvážněji zraněný. Měl zlomené obě nohy, levou nohu zasáhla exploze nejhůř, roztrhala tkáně a nohu na více místech zlomila. Na motocyklu ho okamžitě převezli do nemocnice. Muselo být šílené ujet 22 km tímhle způsobem a zvláště v tomto stavu. Tam ho operovali, pokusili se mu vyčistit ránu a odstranit úlomky miny. Mezitím jsme zahájili operaci, jak ho co nejrychleji dopravit do Bangui. Italský velvyslanec v Yaoundé (v Kamerunu), pod kterého spadá Středoafrická republika, informoval tzv. Modré přilby OSN, z operace Minusca. Vrtulník ale nemohl letět po setmění, takže transport proběhl až v sobotu ráno. Otec Norberto přečkal noc v nemocnici v Bozoum, ráno kolem 7:15 vzlétl vrtulník z Bozoum a zamířil do Bangui. Tam bohužel nastal zmatek… Místo toho, aby ho dopravili do nemocnice OSN, byl převezen do „komunitní“ nemocnice. Tam mu vůbec nedokázali pomoct a zatím utíkal drahocenný čas. Kolem poledne byl konečně dopraven do nemocnice OSN, kterou spravuje srbský kontingent. Rozhodli se jej okamžitě operovat. Mezitím jsem opustil Baoro, do Bangui jsem dorazil ve 13 hodin a v 15:30 jsem byl v nemocnici OSN. Byl tam hospitalizován i náš spolubratr Igor, ten naštěstí nebyl vážně zraněn, takže tam byl jen na pozorování. A začíná nekonečné čekání. Po více než tříhodinové operaci Norberto opouští operační sál. Je zaintubovaný, utlumený sedativy, přesto je zřejmé, že má velké bolesti. Chirurg (velmi dobrý) nám říká, že se pokoušejí vyhnout amputaci a vysvětlil nám, jak postupoval. Zároveň řekl, že další den plánují transport Norberta do Ugandy, kde je lépe vybavená nemocnice. Vracím se na naši misii v Bangui a v neděli ráno hned jedu do nemocnice. Otec Norberto je na jednotce intenzivní péče, stále pod sedativy. Působí už klidněji, šeptám mu tiše do ucha modlitbu, žehnám mu, vyřizuju, že na něj v modlitbách myslí ohromné množství lidí. Krátce před polednem ještě vidím, jak ho přenášejí na nosítkách do sanitky. Transportují ho pak letecky do Ugandy, do Kampaly dorazí o několik hodin později. V pondělí ráno dostávám telefonát z Ugandy. Volá mi kdosi z neznámého čísla z nemocnice a říká, že otec Norberto je v pořádku, že mu byla odstraněna dýchací trubice a že už může mluvit. Norberto dal sestře moje telefonní číslo. Je snadno zapamatovatelné, ale i tak to znamená, že je Norberto při vědomí a zorientovaný, a to je moc dobrá zpráva. Mezitím se děje spousta dalších věcí. Otec Federico, současný představený středoafrické delegace, je teď v Kamerunu a koordinuje pomoc pro Norberta tam. Je to především italská ambasáda, která ohromila velkou iniciativou a ochotou pomoct. V pondělní ráno je italský velvyslanec už osobně v Ugandě u lůžka otce Norberta. A konečně ho můžeme vidět i na obrazovce telefonu. Malinko mu přistřihli jeho dlouhý plnovous, trochu se usmívá a nám všem to vlévá naději. Odpoledne padne rozhodnutí o další operaci. Lékaři bohužel zjistí, že se stav zhoršil a musí amputovat část jeho levé nohy. Ale je zachráněný, žije. 

 

Tyto dramatické události zvedly vlnu veliké solidarity a modliteb. Otec Norberto je ve Středoafrické republice od roku 1980 a je tu velmi dobře známý. Přes Whatsapp, Facebook, Twitter, e-mail atd. se informace o situaci šíří doslova jak přes tam-tam. Všichni píší ujištění o modlitbách a solidaritě. Zprávy chodí z Itálie, Středoafrické republiky, Kamerunu, Spojených států, Francie, z Prahy, Indie, Konga, Anglie, Belgie, Rwandy atd. O události píší noviny a informují v rozhlase. 

 

V pondělí večer mi píše někdo neznámý z Ugandy a nabízí, že by otci Norbertovi také pomohl, v úterý znovu píše, kolem poledne je už v Norbertově pokoji a předává mi ho k telefonu! Je to už obvyklý Norberto - vesele vtipkuje a dokonce ho můžu vidět. I přesto, že přišel o část nohy, má dobrou náladu! Je to muž velké víry, lásky, modliteb a ochoty k oběti. 

 

Bohužel, téma nástražných min je nyní velmi vážné. Jen v roce 2023, došlo během prvních šesti týdnů ke 14 incidentům, což jsou v průměru dvě exploze týdně. Bilance je strašná, sedm mrtvých a devět zraněných (Worrying_magnitude_explosive_devices_FV.pdf (mcusercontent.com) ). 

 

V oblastech, které ovládají rebelové, jsou to oni, kdo je umisťují na silnice, aby zabránili vojákům a ruským žoldákům projíždět, šíří tím napětí a hrůzu. Miny se v zemi objevují již rok a půl. Není snadné je odhalit a není možné kontrolovat všechny silnice a zabránit rebelům, aby je tam dávali. Ačkoliv teď došlo k tak velké vlně soucitu, solidarity a modliteb a o této události veřejně mluvilo mnoho médií, je dost podivné, že ji ani slovem nekomentoval nikdo z vlády a vládních úředníků. 

 

Neozval se od nich ani jediný hlas na protest, nezaznělo žádné ujištění o tom, že by se tomu ze strany bezpečnostních sil mělo věnovat víc pozornosti. Asi je vláda příliš zaneprázdněna úpravami ústavy v tom smyslu, aby bylo možné kandidovat ještě potřetí...! 

 

Teď odjíždím na pár týdnů do Itálie. Budeme mít čas a příležitosti setkat se, mluvit o Středoafrické republice, o tom, co děláme a co je třeba ještě udělat. 

 

Snad se brzy potkáme!