pátek 2. prosince 2022

Slunce svítí a občas je mlhavo

 

 

 

Slunce svítí a občas je mlhavo

Je 1. prosince. Před 64 roky byla vyhlášena Středoafrická republika, která se o dva roky později, 13. srpna 1960, získala nezávislost. Tenhle státní svátek se tu slaví velmi emotivně. Dnes probíhají ve městech po celé zemi tradiční veliké oslavy. V rámci možností je to pojaté jako velká "paráda" - defilé studentů, vojáků, různých spolků, politických stran, firem a všech, kteří mohou a chtějí se prezentovat.

Průvod se připravuje s velkým časovým předstihem a to už od začátku listopadu. Veškerý provoz na silnicích pak bývá zastaven, aby mohl probíhat nácvik průvodů, zejména těch školních. Přitom od listopadu do Vánoc běží školy na plné obrátky, a když se během listopadu uzavírají silnice, nikoho asi ani nenapadne, že by se mohlo zkoušet i jinde, třeba na školních dvorech... Navíc už roky nebývá dnem oslav přesně 1. prosinec, ale často se slavení přesouvá na jiný den, a to z různých důvodů někdy podle rozmaru úředníků.

Dnes ráno zde v Baoru začaly oslavy kolem 9. hodiny příjezdem úředníků, zpěvem státní hymny, vojenskou přehlídkou a následovaly průvody škol. Nejkrásnější jsou vždy děti ze školky, které už jako 3-4 leté pochodují s velkým odhodláním a tu a tam pobaví tím, že něco popletou.

Máme tu teď období sucha, takže asi do března nebo dubna nezaprší. Zato sociální a politické klima zůstává velmi zamlžené. V pondělí údajně zažili na ruské vojenské základně v Bossangoa letecký útok. V úterý bylo přepadeno auto s Číňany, pravděpodobně tu v okolí hledali zlato. Jeden voják byl zabit, další zraněn a dva Číňané byli zajati jako rukojmí. A to na silnici do Niem, 40 km od Bouaru (a 100 km od Baora).

Navíc již déle než šest měsíců jsou na oficiálním trhu nedostupné pohonné hmoty. Tedy na černém trhu se sehnat dají, ale za téměř dvojnásobné ceny.

Slunce sice svítí, ale přesto je zataženo. S nadějí a modlitbou doufáme v to, že dnešní oslavy nebudou jen jakousi epizodou v závorce, ale výchozím bodem a restartem.


Zoungbe 

 

 

 

I bambini della scuola materna "Il Germoglio"
Les enfants de l'école maternelle "Il germoglio"






Gli alunni della Scuola Meccanica
Les élèves de l'école Mécanique



 

 


 

 






 

sobota 26. listopadu 2022

Mise

 

 

Partenza per la scuola dei catechisti
Depart pour l'école des catéchistes
Mise

V těchto dnech se v naší diecézi otevírají už tři „školy pro katechety“, jsou to školicí centra, kde budou katecheté a jejich rodiny příštích šest měsíců žít, studovat a připravovat se na toto své poslání. Katecheta tu má v našich křesťanských společenstvích velký význam; kromě vyučování katechismu je to on, kdo řídí denní a nedělní modlitby ve vesnicích, kam může kvůli velké vzdálenosti kněz přijíždět jen výjimečně. Je to on, kdo radí, vede a pomáhá ostatním ve vesnici růst ve víře a lásce. Je to velká mise a je vždy krásné a dojemné vidět, když tyhle rodiny odjíždějí a opouštějí pro ten velký krok na čas svou vesnici!

V neděli jsem odjel celebrovat mši do Barka Bongo, což je 43 km daleko od Baora. Tuto příležitost jsem využil k tomu, abych vzal s sebou katechetu a jeho rodinu a přivezl je do Baora, kde spolu s dalšími 15 rodinami z celé diecéze zažijí „školu katechetů“.

Hned v pondělí katecheté zahájili výuku. Jejich manželky absolvují řadu kurzů, aby mohly být nápomocné ostatním ženám ve vesnici. Odpoledne se budou učit plést a šít. To je jedna z mnoha činností, kterým se sestra Biagina s nadšením věnuje už celých 48 let, které tráví tady ve Středoafrické republice!

Teď právě ji vezu do Bangui, protože se musí odjet léčit do Itálie. Doprovázíme ji modlitbami za její zdraví s nadějí, že se vrátí.

Mezitím v Bangui pokračují práce na stavbě nového kláštera. S truhláři budeme osazovat dveřní a okenní rámy a stavební firma se na jiném místě soustředí na vybetonování poslední části stropní desky.



Barka Bongo

Suor Biagina


Cantiere del nuovo convento
Le chanitier du nouveau couvent



L'albero del caffé
l'arbre du café



 

 

pátek 18. listopadu 2022

Krása pracování, práce s krásou

 

 

 

 

Krása pracování, práce s krásou

V současné době přestavujeme školu v Samba Bougoulou a malý kostelík v Kuisso Baguera, tedy kromě jiných aktivit.

Jsem přesvědčen, že život v krásném a barevném prostředí je už sám o sobě velmi silným výchovným prvkem. Zvláště v zemi, jako je Středoafrická republika, kde je velmi málo významných a zároveň dobře udržovaných objektů. V některých vesnicích jsou kaple a školy jedinými stavbami, které přetrvávají dlouhodobě. A krása - to je božský výraz.

V Kouisso Baguera, pár kilometrů od Bouaru, uklízíme a zdobíme kostel, aby se stal malým mariánským centrem. Zavolal jsem dva naše studenty, Charlemagne a Alexise, jsem s nimi dlouhodobě v kontaktu. Navrhl jsem jim, aby přemýšleli o tom, jak v této zemi vyjádřit obrazem Marii Pomocnici. Udělali to s fantazií a citem pro náboženské téma.

V neděli jsem sloužil mši v Dobere, 50 km od Baora. Stav vozovky se bohužel dál zhoršuje, přispěly k tomu špatně provedené opravy, které realizovala společnost Bangui “La semence" s velkou (velkou!) investicí od Světové banky.

V pondělí a úterý jsem v Bangui na pracovní poradě na stavbě a zároveň instalujeme rozvody pro elektrický systém.

Od pondělí do neděle zahajujeme krásné školení pro asi šedesát mladých lidí ze sborů z různých vesnic: liturgický zpěv je zde ve střední Africe už sám o sobě modlitbou, která rozechvívá srdce, ducha i tělo!

Dnes, čili ve čtvrtek, jsem se vydal do dvou nejvzdálenějších vesnic Yoro a Bayanga Didi, abych se tam setkal s místními komunitami a zjistil, jak znovu obnovit provoz ve školách, které jsou čtyři roky zavřené (v Bayanga Didi) nebo vůbec nefungují (v Yoro).

Měli jsme sraz v Yoro, kam jsem dorazil po dvou a půl hodinách na cestě, resp. ujetí 74 km, a hned jsme pokračovali do Bayanga Didi. Cílem cesty je hledat, jak pomoct aspoň malým měsíčním příspěvkem učitelům, kteří jsou většinou dobrovolníci. Místní komunita dělá, co může, ale potřebuje minimální ekonomickou podporu, aby se mohla věnovat výuce. A jsem si jist, že Prozřetelnost nás jako obvykle nepodpoří.

 


 

Kouisso

 

 

 

Samba Bougoulou

 


Scuola di Bayanga Didi
Ecole de Bayanga Didi


Yoro

Formazione cori
Fprmation chorales

Strade
Routes

Caffé







Dobere


 

čtvrtek 10. listopadu 2022

Zase prší a už zase neprší

 

 

 

Zase prší a už zase neprší

Konec období dešťů zde ve Středoafrické republice je letos zvlášť neobvyklý. Už to skoro vypadalo, že deště skončily, ale když píšu tyto řádky, znovu se rozpršelo. A je to dobře.

Minulý pátek jsem opět odjel do Bangui, jednak podívat se na stavbu nového kláštera, jednak přivítat sestřenici Danielu Dalmasso. Je porodní asistentkou a bude tu pomáhat několik týdnů tím, že bude učit zdravotníky nové postupy při vedení porodu, zejména když dojde k obtížnějším situacím. 

Jakmile vystoupila z letadla a naložili jsme kufry, okamžitě jsme vyrazili na sever. Kolem 13. hodiny jsme dorazili do Bossemptele, vítala nás komunita sester. Po krátké prohlídce nemocnice pokračujeme v cestě do Baora.

Zastavujeme v Mbormo, kde jsme právě zrekonstruovali školy a školku.

V 15:30 jsme v Baoru a uháníme do 7 km vzdáleného kostelíku Kouisso Baguera. Přivezl jsem Charlemagne a Alexis, dva mladé středoafrické umělce z Bangui, kteří vytvoří dekorace pro malý svatostánek zasvěcený Panně Marii.

V pondělí ráno jsem vzal Danielu do Maigaro, což je místo asi 10 kilometrů vzdálené od Bouaru. Je tam krásná nemocnice, kterou vede sestra Julia. Zde bude Daniela pracovat v porodnici.





Mbormo


Daniela e suor Giulia

Scuola meccanica - Baoro
Ecole mécanique - Baoro


 

 

 

 

Venkovské evangelium

 

 

 

 

Venkovské evangelium

Školení pro naše spolupracovníky a jejich manželky z různých komunit skončilo v minulou sobotu ráno. Muži dopoledne odjeli a ženy ještě zůstaly a pracovaly se sestrou Biaginou, všechny měly v rukou pletací jehlice a klubka vlny, tyhle zásoby k nám dorazily v posledním kontejneru (děkujeme a pokud ještě máte, však víte...!).

V sobotu 29. října kolem 14. hodiny odvážím ty manželky našich katechetů, které žijí ve vzdálenějších vesnicích, zdržel jsem se pak z pastoračních důvodů v té oblasti do úterý. Přijíždíme do Yoro v 17 hodin, tedy 75 km vzdálené vesnice, a tam přenocuji. Ubytování je sice trochu spartánské, ale s tím nemám problém.

V neděli 30. října jsem po několikahodinovém zpovídání sloužil mši ve venkovské kapli. Odpoledne máme schůzku se spolupracovníky a katechety z některých vesnic, abychom si poskytli zpětnou vazbu ke školení a hlavně řešili, jak uvést do praxe to, o čem se při školení mluvilo. V 18 hodin jsem promítnul film, přišli malí i velcí.

V pondělí 31. října jedu do Sinaforo. Jelikož stále prší, cesta není sjízdná autem, proto musím dojít do cíle pěšky. Je to jen 7 km, kolem 8:30 přicházím do malé vesničky. Kaple je z vypálených cihel, střechu má pokrytou kusy starých plechů. Přítomnost kněze je pro vesnici tak trochu důvodem k oslavě. Čte se pak Zacheovo evangelium a zdá se mi, jako bychom se ocitli v čase před 2000 lety a vidíme Ježíše přicházet do Jericha.

Vracím se do Yoro, stále pěšky, kolem 13:00 jsem v Baoru a po malém odpočinku odjíždím do Bayanga Didi. Beru s sebou několik pacientů, kteří potřebují ošetření v tamní malé ambulanci. Když dorazíme na místo, vidím malé červené světlo, které svítí vedle svatostánku. Je to malé znamení velké přítomnosti Ježíše skrz Eucharistii v této vesnici. I tady promítám film a mezitím se setkávám s katechetou a zástupci komunitou. Také zde přenocuji a v úterý 1. listopadu slavíme mši svatou na svátek Všech svatých. Následují setkání a diskuse, které se tématicky zaměřují především na školu: tady v Bayanga Didi (kde jsme vloni otevřeli mateřskou školku) a v Yoro jsou školy zavřené. Ředitel školy v Yoro není přítomen, úředníci (inspektor, podprefekt, okresní náčelník) bohužel jen přihlížejí, aniž by cokoli udělali. A děti se kvůli tomu už několik let nevzdělávají! Přemýšlím, že něco s tím budeme muset udělat... Uvidíme!

V úterý večer se vracím do Baora s pacientem, kterého chci vzít k lékaři. Aby se místní lidé mohli léčit, musí odjet tam, kde se nachází některá z mála nemocnic v této zemi, často se musí ujet desítky nebo stovky kilometrů...

Sleduji vývoj a realizaci různých projektů, například vytváření didaktických nástěnných kreseb, které ve školách vznikají díky podpoře české nevziskové organizaci SIRIRI.

 

 



Bayanga Didi



Sinaforo


Strada/sentiero per Sinaforo
Route/sentier pour Sinaforo



Yoro

Yoro

Disegni didattici
Fresques didactiques - Bawi