Dlouhé, dlouhé cesty

 

Da Bangui a Bangassou, passando per Sibut, Bambari, Alindao
De Bangui à Bangassou, en passant par Sibut, Bambari, Alindao
De Bangui a Bangassou, pasando por Sibut, Bambari y Alindao

Dlouhé, dlouhé cesty

8. února 2026

Cesta z N'Djameny (Čad) do Bangui měla původně trvat jen hodinu letadlem. Ale… trvalo nám to nakonec dvanáct hodin!

V pondělí 2. února jsme kolem 8. hodiny ráno odletěli z hlavního města Čadu. Měli jsme mezipřistání v Abuji v Nigérii a pak přistáli v Lomé v Togu. Tam jsme čekali několik hodin, než jsme mohli nastoupit do dalšího letadla. I toto letadlo mělo několik zastávek (Cotonou, Benin a Douala, Kamerun), než konečně v 20:00 večer dorazilo do Bangui.

Nezbytná příprava, cestovní pas, sbalit zavazadla… a právě když jsme se chystali odcestovat, zasáhla město obrovská bouře.

V Bangui jsem tedy zůstal ještě v úterý a ve středu a bsolvoval jsem několik schůzek. Hlavně jsme potřebovali zhodnotit situaci, abychom se pokusili najít řešení pro region Zemio a obecněji pro východní část diecéze, kde dlouhodobě přetrvává napětí.

Pak jsem se připravil na odjezd. Tentokrát vyrážíme do Bangassou po silnicích. Před několika týdny nám konečně dorazilo nové auto, dar od organizace Aid to the Church in Need (Církev v nouzi), která podporuje církev v zemích, jako je Středoafrická republika. Auto tady není luxus, ale nutnost, která nám umožňuje navštěvovat různě vzdálené komunity a kněze a poskytovat jim pomoc a podporu v rámci diecéze, která je velká téměř jako polovina Itálie.

Ve čtvrtek ráno v 6:00 vyrážíme na dlouhou cestu. Je to sice „jen“ 750 km, ale vím, že pokud vše půjde dobře, bude nám to trvat nejméně dva dny.

Prvních 180 kilometrů jedeme po asfaltu, resp. ne celou trasu, protože posledních 50 kilometrů je plný výmolů. V Sibutu asfalt končí a pokračujeme dál do Bambari, což je 380 km od Bangui. Dorazíme tam kolem 13. hod. Krátká přestávka a pak se vracíme na silnici směrem na Alindao a jsme zas o 220 km dále.

Dorazíme tam v 18:00 a přivítají nás zástupci diecéze. Další den je pátek, vyrážíme v 6:00 hodin ráno. Zbývá nám ještě posledních 250 km a víme, že cesta bude náročná a nebezpečná. Naštěstí je teď období sucha a silnice jsou sice ve špatném stavu, ale ne nesjízdné. Je tu mnoho stoupání a klesání, voda a kamiony silnici hluboce rozryly a je plná hlubokých výmolů.

Asi na 60. km narazíme na několik stojících kamionů a pak na jeden převrácený. Zjišťujeme, že je to ten, který vezl náš kontejner! Zastavuji a zdravím naše pracovníky, kteří sem přijeli z Bangassou už o den dřív, aby dokončili vykládku celého kontejneru. Pak se pokusí kamion s přívěsem dostat pomocí lan zpět na kola a znovu naložit vše do kontejneru, aby mohli náklad odvézt do Bangassou!

Po půl hodině se se všemi loučím a vydávám se zpět na cestu. Zastavujeme se v Gambo, což je první farnost v naší diecézi a konečně v 15:30 přijíždíme do Bangassou. Panna Maria nad námi celou cestu bděla!

 

 

 

Alindao

 

 

Le cascate di Kembe, sul fiume Kotto
Les chutes de Kembe, sur la rivière Kotto
Cataratas Kembe, en el río Kotto

 

N'Djamena, Čad

 

Cattedrale di Ndjamena

 

N'Djamena, Čad

1. února 2026

Právě jsme ukončili plenární zasedání ACERAC, které sdružuje biskupy Střední Afriky (Čad, Rovníková Guinea, Středoafrická republika, Kongo, Kamerun a Gabon).

Tohoto setkání, které se koná každé tři roky v jedné z členských zemí ACERAC, se zúčastnilo přibližně sedmdesát biskupů.

Je to čas věnovaný společenství, výměně názorů, sdílení znalostí a bratrství, čas modliteb a reflexe o životě církve ve Střední Africe.

Před třiceti lety, v roce 1994, svolal papež Jan Pavel II. první synod pro Afriku a o patnáct let později druhý. Pro Afriku to tehdy byla velmi těžká doba (probíhala rwandská genocida!) a biskupové s odvahou odsoudili utrpení a tragédie afrického kontinentu. Ale také se na všechno dívali optikou naděje a církve jako Boží rodiny, která miluje život a solidaritu a oslavuje svou víru s radostí, nadšením a kreativitou. Každý, kdo se někdy zúčastnil mše svaté v Africe, to snadno pochopí.

O třicet let později se zástupci církve ve střední Africe chtěli znovu sejít a opět se podívat na závěrečný dokument, kterým je apoštolská exhortace „Církve v Africe“. Zamyslet se a pokračovat v další cestě, byť poznamenané četnými tragédiemi a těžkostmi, ale ještě více nadějí a životem.

V neděli 25. ledna byli biskupové vysláni do různých farností města, po dvou nebo třech do každé farností, doprovázeni kněžími a laiky, účastníky shromáždění ACERAC.

Navštívil jsem farnost sv. Perpetuy a sv. Felicity. Kostel má velký sál a pojme více než 2 500 věřících. Liturgie je krásná a temperamentní, tancuje se a zpívá v různých nářečích. Zde, v převážně muslimské zemi, není tak jednoduché být katolíkem. Víra se tu prožívá radostně a dokonce i s jistou hrdostí. V čadské kultuře je pohostinnost velmi autentická a zejména vůči cizincům. Přísloví praví, že cizinec je zrcadlem, které vám nastavuje Bůh!

Po mši jsme se vydali do nedaleké školy (jediné zdejší katolické dívčí střední školy), kde jsme obědvali s pastorační radou a laiky, různými způsoby zapojenými do života farnosti. Během oběda prezentovala tradiční skupina písně a tance různých etnických skupin.

V pondělí se v amfiteátru Ministerstva zahraničních věcí konal oficiální zahajovací ceremoniál Plenárního shromáždění. Začalo se sice s dvouhodinovým zpožděním, ale byli přítomni velvyslanci, ministři, laici a sbory. Při této příležitosti přijel z Říma kardinál Czerny, kardinál Ambongo z Kinshasy a apoštolský nuncius ze Středoafrické republiky. Ve svém projevu premiér účastníky přivítal a vyjádřil potěšení z jejich přítomnosti a práce katolické církve zejména mezi chudými a v nasazení se pro mír a smíření.

Odpoledne jsme se vrátili k práci. Prvních několik dní je věnováno studiu a reflexi, zapojují se odborníci, kněží vyučující na různých fakultách ve střední Africe. Jde o složitá témata, která vyvolávají debaty a diskuse, a to jak při projevech v hlavním sále, tak i v kuloárech během přestávek.

Ve čtvrtek si dáme pauzu a návštívíme město, Národní muzeum, které uchovává prehistorické artefakty, včetně pozůstatků toho, co by mohlo být prvním člověkem, sahajících do sedm milionů let staré minulosti!

Poté pokračujeme v naší cestě na okraj města, kde navštívíme Národní seminář. Tady studuje více než 80 seminaristů z celé země.

Den zakončíme kulturním večerem s písněmi a tanci ve farnosti Nejsvětějšího Srdce.

Práce pokračuje v pátek a sobotu. Program je nabitý, ale je radost se setkávat, poznávat se a sdílet radosti i výzvy s našimi bratry biskupy ze zemí Střední Afriky. Je to mladá, krásná, hluboce africká a nadějná církev.

V neděli bylo plenární shromáždění zakončeno slavnostní mší v katedrále v N'Djameně. Slavnosti předsedal biskup Richard Appora z Bambari (Středoafrická republika). Nyní je řada na biskupské konferenci Středoafrické republiky, aby se ujala předsednictví ACERAC. Středoafrická republika bude hostit příští plenární shromáždění v roce 2029.

 

Museo nazionale
Musée national

Messa finale nella Cattedrale di Ndjamena
Messe de cloture dans la cathédrale de Ndjamena
Misa final en la Catedral de Ndjamena

 

Návštěva Francie

 

Notre Dame - Paris

Návštěva Francie

24. ledna 2026

Po setkání s biskupy Středoafrické republiky, které se uskutečnilo v pondělí 12. ledna, jsem následující den odjel do Francie. Navštívil jsem kněze z diecéze Bangassou, kteří zde studují nebo pracují v různých diecézích (Fidei Donum).

Do Paříže jsem dorazil ve středu ráno a ihned jsem se setkal s pomocným biskupem, který má na starost zahraniční kněze, studující na pařížských univerzitách. Odpoledne jsem se znovu setkal s biskupem, který spolupracuje s knězy v diecézi v rámci Fidei Donum.

Je to úžasná zkušenost s církví: církve si vzájemně pomáhají a podporují se. Pro naše kněze je to významná milost, která jim umožňuje získat vynikající vzdělání, ale také se přizpůsobit jiné kultuře a velmi náročným pastoračním potřebám.

Večer jsem se setkal s knězem, který studuje práva. Jeho program je nabitý, přesto jsme si na sebe našli čas. Ve čtvrtek jedu do farnosti otce Guye Florentina, kde sloužím mši. Poté jedu do Versailles, kde žije otec Heritier, a setkám se i tam s biskupem a generálním vikářem.

V pátek jedu do Soumoulou, vesnice na jihu Francie, kde slouží otec Bienfait. Prožili jsme spolu krásný čas a odpoledne odjeli do Lourd, které jsou vzdálené jen asi dvacet kilometrů. Tam se modlíme růženec před jeskyní, kde se Bernadettě zjevila Panna Marie. Modlíme se za diecézi Bangassou a za všechny, kteří jsou nám tak či onak drazí.

Večer se vracím do Paříže a v sobotu odjíždím do Rennes v Bretani, kam se vlakem dostanete za dvě hodiny.

V této diecézi vykonávají svou službu tři naši kněží: Junior, Ludovic a Fabrice. Dorazím do domu otce Ludovice v Retiers, kde v neděli ráno sloužím mši s úžasnou farní komunitou. Obědem nás hostí jedna rodina ve vesnici a pak pokračuji do Rennes, kde se setkávám s biskupem, který v srpnu navštívil Bangassou.

Noc trávím v Gevezé, kde pracuje otec Junior, a druhý den pokračuji do Fougères, dále na sever, kde se setkávám s otcem Fabricem, který přijel před několika měsíci.

V úterý jsem opět v Paříži, abych stihl vlak do Štrasburku. Tam se setkávám s dalším naším knězem a následující den s generálním vikářem diecéze. Je to nádherné město s úžasnou katedrálou.

Ve středu večer se vracím do Paříže a ve čtvrtek ráno jedu do Saint-Louis-d'Antin, kde pracuje otec Jean-Noël.

Je to velmi zvláštní farnost, protože se tam každý den slouží sedm mší a denně od 7:30 do 21:00 zpovídají dva kněží! Je to živá čtvrť s kancelářemi mnoha firem a pastorační služba je tu obzvláště pestrá. Odpoledne se zastavím v knihkupectví, abych koupil knihy pro naše seminaristy a kněze, a pak se vydám na letiště.

Ráno 23. ledna jsem odjel z Paříže do N'Djameny v Čadu, kde se brzy bude konat zasedání ACERAC (Episkopální konference Střední Afriky). Setkáme se s biskupy Čadu, Kamerunu, Rovníkové Guineje, Středoafrické republiky, Konga a Gabonu.

 

 

 

Lourdes

 

 

 

Notre Dame du Travail - Paris

 

Strasbourg

 

 

 

 

 

 

 

Setkání biskupů

 

 

 

 

Setkání biskupů

11. ledna 2026

Jako každý rok je první lednový týden věnován shromáždění biskupů Středoafrické republiky.

V sobotu 3. ledna jsme již všichni v Bangui, je to den věnovaný Charitě. V neděli 4. ledna biskupové slouží mše svaté v různých farnostech města. Já jsem ve farnosti Saint-François-Yapele v centru města. Kostel je krásný, je plný lidí a jsem potěšen, že mě vítají hymny v jazycích východních nářečích, typických pro Bangassou.

V pondělí začíná samotné shromáždění. Přítomní jsou také všichni generální vikáři diecézí. Každý den začínáme modlitbou a slavením eucharistie v 8:00 a pak od 9:00 do 17:00 (s několika krátkými přestávkami) pracujeme.

První den je věnován prezentaci aktuální situace v každé diecézi. Jsme hluboce znepokojeni situací v Zemiu, 300 km od Bangassou, kam se vrátily ozbrojené střety a lidé znovu utíkají hledat útočiště na katolické misie.

Volby se tu konaly 28. prosince s nepřekvapivým výsledkem: skončily znovuzvolením úřadujícího prezidenta. Setkali jsme se s prezidentem ve čtvrtek odpoledne. Během dlouhého jednání každý biskup představil situaci ve své diecézi a zdůraznil četné problémy, které vyžadují zásahy a hledání řešení.

Leden je příležitostí k zhodnocení toho, co se aktuálně v církvi ve Středoafrické republice děje. Prezentace doplňují výroční zprávy komisí a hnutí. V neděli 11. ledna všichni společně slavíme mši svatou v katedrále.

Na konci mše se přečte tradiční poselství biskupů. Letos je hlavním tématem mír, a to ve velmi napjatém volebním kontextu, kdy se některé regiony země opět propadají do válečného stavu…

 

Niakary

 

 

 

St François Yapele