Začátek nové cesty

   

Začátek nové cesty

21. července 2026

Diecéze Bangassou je mladá, je jí pouhých 62 let. Založil ji Pavel VI. v roce 1964 a měla dva skvělé biskupy: biskupa Antoina Marie Maanicuse, Holanďana, v letech 1964 až 2000 a biskupa Juana José Aguirreho, Španěla, v letech 2000 až 2026.

V neděli 19. července 2026 jsem zahájil svou službu já, v pořadí třetí biskup této rozlehlé a krásné diecéze.

V pátek 17. července sem dorazil apoštolský nuncius, jeho sekretář, tři další biskupové (biskup Mirek Gucwa z Bouaru, biskup Richard Appora z Bambari a biskup Jesus Molina Ruiz z Mbaiki) a také karmelitán Aimé Radjabo, můj spolubratr. Všichni jsou tu jako svědkové pevného pouta mezi univerzální církví a biskupskou konferencí spolu s diecézí Bangassou, která se nyní vydává na svou novou cestu.

Doprovázím je při prohlídce diecéze, ukazuji jim sirotčinec Maman Tongolo, domov důchodců Maison Espoir, seminář, katedrálu a beru je do Lanome, kde zdárně pokračuje stavba nového kostela.

V neděli ráno je vše připraveno. Diecéze a město se zasloužily o to, aby se tato událost stala historickým okamžikem! Katedrála byla vzorně uklizená, nově vymalována, vyzdobena látkami a květinami. Další se podílejí na přípravě hudby a tanců, asi dvacet žen pilně vaří a připravuje slavnostní jídlo pro chudé a hosty.

V 8:15 vychází průvod. Jsou přítomni všichni kněží diecéze a také velké množství lidí.

U vchodu do kostela jsme se na chvíli ztišili před hrobem biskupa Maanicuse, který zde odpočívá. Slavnost zahájil nuncius, který mě představil Božímu lidu. Předseda biskupské konference učinil totéž v Sangu.

Po krátké modlitbě mi nuncius svěřil berlu a pozval mě, abych převzal místo, které je vyhrazené pro biskupa.

Hned poté přistoupili přede mě, svého nového biskupa diecéze Bangassou, kněží, aby vyjádřili svou poslušnost a touhu jít dál společně. Po kněžích přistoupilo několik zástupců Božího lidu: manželský pár, dva mladí lidé, dvě osiřelé děti, dva starší lidé, dva katecheté…

A pak přišel zpěv Gloria, který naplnil celou katedrálu.

Boží slovo je neuvěřitelně bohaté. Ve své homilii jsem se zaměřil zejména na evangelium. Evangelium podle Matouše nám nabízí tři krásná podobenství (plevel, kvas a hořčičné zrno), která mi pomáhají vysvětlit poslání biskupa. V modlitbách jsme v jednotě s celou diecézí, se všemi, kteří usilují o šíření evangelia, také s otcem Crépinem, který byl před třemi týdny zabit, a s celým Božím lidem.

Po přijímání následuje dlouhé offertorium, který je znamením a svědectvím vstřícnosti vůči novému biskupovi.

Mše svatá, která začala v 8:30, končí v 11:30. Následuje oběd. Je sice prostý, ale symbolizuje bratrství a vzájemnou sounáležitost.

Byl to důležitý den, během kterého mě ohromila náklonnost a víra obyvatel Bangassou a naplnila mě pokojem a radostí.

Přeji nám všem požehnanou cestu. Buon cammino!

Sul fiume
au fleuve
El rio

Lanome

Sulla tomba di don Crépin
Sur le tombeau de l'abbé Crépin
En la tumba de Don Crépin

In visita al Centro orfani Mama Tongolo
En visite au Centre des orphélins Maman Tongolo
Visitando el Centro de Huérfanos Mama Tongolo

Modlitební setkání s kněžími a diecézními farními delegáty

 

Modlitební setkání s kněžími a diecézními farními delegáty 

14. července 2026

Ve středu 8. července jsem konečně mohl opustit Zemio a vrátit se do Bangassou.

Diecézní duchovní cvičení jsme měli zahájit v pondělí 6. července, ale vzhledem k tomu, že máme teď období dešťů, uvízli jsme na cestě oba - já i pozvaný host. On v Bangui, já v Zemio. Mnoho letů bylo zrušeno.

Ve středu v 16:30 jsme se ale přece jen sešli a v semináři jsme s kněžími a několika diecézními řádovými sestrami zahájili duchovní cvičení. Před námi je teď několik dní ticha, modlitby a naslouchání Božímu slovu.

Duchovní cvičení jsem zahájil zamyšlením nad nedávnými událostmi, které otřásly diecézí: atentát na otce Crépina, smutek, ale také víra a útěcha, s níž nás Pán touto tragédií doprovázel. Tématem bylo i společenství kněží. Těmito dny nás provází text evangelia, hovořící o Ježíšově setkání se Samaritánkou.

Rekolekci zakončujeme v neděli večer krásnou eucharistickou slavností. Na konci čteme dekrety, týkající se různých jmenování a přeložení.

V pondělí 13. července zahajujeme pastorační setkání.

Dorazilo přibližně sedmdesát lidí, kteří pocházejí (téměř) ze všech farností diecéze. Během prvních tří dnů se dělíme o aktuální zprávy z farností a různých komisí a budeme se věnovat i letošnímu tématu pastoračního roku. Od čtvrtka do soboty bude s námi otec Marcello, který přijede z Baora. Bude doprovázet faráře a katechety v jejich formaci k přípravě na manželství.

V pátek se sejdeme společně s apoštolským nunciem, jeho sekretářem a třemi dalšími biskupy (z Bouaru, Bambari a Mbaiki), abychom v neděli 19. července společně oslavili začátek mé oficiální biskupské služby zde v Bangassou. „Nestaví-li dům Hospodin, marně se namáhají stavitelé.“ (Žalm 126)

Messa di chiusura degli esercizi spirituali
Messe de cloture de la retraite spirituelle
Misa de clausura de los Ejercicios Espirituales

Lavori in corso
Travaux...
Obras en curso

 

Pouť do Zemia

  

Pouť do Zemia

8. července 2026

Den po pohřbu jsem odjel do Zemia. MINUSCA (mírové síly OSN) mi dokázaly zajistit místo v letadle. Odletěli jsme kolem 11:00 a ve 12:30 jsme se zastavili v Obo, kde jsem se mohl setkat s kněžími této farnosti. Znovu jsme odletěli téměř o hodinu později a do Zemia jsme dorazili kolem 14:00. Doprovázel mě otec Gervais, farář ze Zemia, který byl několik týdnů v Bangui.

Projeli jsme podivně (a děsivě) tichým městem a dorazili na misii, kde jsme našli několik desítek farníků, kteří k nám přistoupili a plakali…

Odpoledne jsem se setkal s katechety a členy farní rady. Atentát na otce Crépina je velmi vážný čin. Velká část obyvatelstva již uprchla do sousedního Konga a ti, kteří zůstali, jsou zdrceni. Přítomnost kněží zde na misii byla jejich jedinou kotvou. Jedna žena se mi svěřila, že když z místa, kde dříve žili, uprchli sem a uchýlili se na misii, jejich jedinou jiskřičkou naděje byla eucharistie slavená každé ráno.

V podvečer se na nádvoří misie shromáždilo asi sto lidí k modlitební vigilii, která trvala celou noc a skončila mší svatou v 5:45.

V pátek 3. července jsme očekávali setkání se zástupci místní samosprávy, ti ale nepřišli. Vydali jsme se proto za nimi s doufali jsme, že od nich dostaneme odpovědi ohledně atentátu na otce Crépina. Vrátili jsme se ale s více otázkami než odpověďmi. Kněz byl zabit 20 metrů od misie, jen pár metrů od vládního vojenského kontrolního stanoviště… Člověk, který se tak usilovně zasazoval o mír, dialog a společná jednání!

Odpoledne jsem se setkal s mladými muži, kteří se vydali na motorkách, aby převezli tělo Crépina do Dembie, 80 km daleko. Když se vraceli zpět, zastavili je rebelové, sebrali jim telefony, peníze a dva motocykly!

V sobotu ráno, už po druhé probdělé noci, jsme slavili mši na památku otce Crépina. Kostel byl plný a já jsem opět slavil v červeném rouchu, čímž se připomíná mučedník.

Přítomno bylo několik zástupců místních autorit, podprefekt přišel až na konci mše a hned poté odešel…

V závěru mše se vydáváme k místu, kde byl otec Crépin zavražděn. Sbíráme hlínu nasáklou jeho krví: část zůstane zde ve farnosti, část vezmu do Bangassou a část předáme jeho rodině. Chceme zde postavit malý pomník, který zůstane místem modlitby, vzpomínky, ale také připomínkou pro naše svědomí.

V neděli sloužím mši svatou v 8:30. Přítomni jsou novokřtěnci, které otec Crépin pokřtil v neděli 28. června, tedy den před vraždou. Nechávám je vstát a povzbuzuji je, protože v jediném dramatickém týdnu od křtu už prožili celý život: dar křtu, smrt kněze, víru ve vzkříšení a vřelé přijetí celé církve!

Odpoledne jsem se vydal na trh do města, abych koupil jeden pytel cementu, potřebný k zahájení stavby památníku. Cena: 60 eur. V příštích několika dnech chceme začít ochránit místo, kde byl zavražděn otec Crépin.

Někdo, kdo byl v semináři v Bouaru, když jsem byl jeho ředitelem (před více než 23 lety), viděl fotografii místa a přispěl speciálně na tento účel!

Během noci se opakovaně ozývá střelba z pistolí a samopalů… Měl jsem odletět v pondělí ráno, ale můj let byl zrušen. V úterý totéž…

Až ve středu nastal konečně čas odletu.

Zatímco čekám na letadlo, mám čas dokončit některé své pracovní povinnosti. A číst si. V sobotu 4. července, když jsme zde v Zemiu slavili mši za otce Crépina, byl papež Lev XIV. na Lampeduse, v místě, které se stalo útočištěm pro tisíce lidí, snažících se všemožně uprchnout před chudobou a válkou. Některá z jeho slov ve mně rezonovala:

„Láska vždy spočívá ve svobodě a svoboda ve volbě. Jsou mezi námi ti, kteří se rozhodli nebýt nablízku druhým, a ti, kteří se rozhodli nedělat rozhodnutí. Ti, kteří umírají na moři, jsou oběťmi jak těch voleb, které byly učiněné, tak těch, které učiněné nebyly. Ignorování společného dobra a korupce v místech jejich původu…: to vše se dnes v evangeliu odráží ve spěchu ‚jít dál‘ (Lukáš 10,31–32).“

Láska je vždy ve svobodě a svoboda spočívá v rozhodnutích. Jsou také ti, kteří se rozhodnou nebýt blízko druhým, a ti, kteří se rozhodnou nerozhodovat se. Mrtví v tomto moři jsou oběťmi jak těch rozhodnutí, která byla učiněná, tak i těch, která učiněná nebyla. Nezájem o společné dobro a korupce v místech jejich původu (…): to vše se dnes promítá do slov, která vyplývají z evangelijního příběhu, spěch „jít dál“ (Lk 10,31.32).

Zemio

Začátek cesty

 

 

 

Začátek cesty

1. července 2026

Ve středu 24. června, na slavnost Narození svatého Jana Křtitele, jsem oficiálně zahájil svou službu titulárního biskupa v Bangassou: Papež Lev XIV. přijal rezignaci biskupa Aguirreho a já jsem se stal jeho nástupcem.

Po dvou bohatých a vzácných letech s biskupem Aguirrem jsem nyní povolán sloužit Bohu v církvi v Bangassou. Jde diecézi o velikost území asi 134 683 km², což je 45 % rozlohy Itálie. 

…Ale Pán je mocný a já se budu snažit Mu ze všech sil pomáhat!

V pátek jsem se vrátil do Bangassou, abych se následující den vydal zpět do Bemy, vzdálené 105 km, tam jsem se v neděli setkal s katechumeny a slavil biřmování.

A v pondělí večer, kolem 19:30, dorazila hrozná zpráva: v Zemiu byl zabit otec Crepin Monga! Nemohli jsme tomu uvěřit a s velkými obtížemi jsme zkoušeli ověřit si tuto zprávu. Kněz byl sám ve své farnosti, vracel se zrovna domů, když byl napaden. Jediná kulka do hlavy ho okamžitě zabila.

Nevíme, kdo ho zabil, ani kdo vydal rozkaz k jeho zabití. Neobviňujeme nikoho konkrétního.

Otec Crépin se neúnavně zasazoval o obnovení míru v regionu a obáváme se, že se jednalo o popravu a varování od těch, kteří si absolutně nepřejí návrat míru do této oblasti.

Zemio se už více než rok nachází v centru bojů mezi místními rebely (AAKG) a oficiální armádou, podporovanou ruskými žoldáky.

Farnost se opakovaně stává útočištěm pro uprchlíky z okolí, před pár měsíci tam bylo přes 3 000 lidí. Dalších 35 000 lidí našlo útočiště v sousedním Kongu. Kromě přijímání vysídlených osob byl otec Crépin v kontaktu s různými povstaleckými skupinami a snažil se s nimi navázat dialog a jednat s nimi o míru. A právě i pondělní večer byl dnem, kdy se hledalo řešení… 

Silnice do Zemia (300 km) byla na 220. kilometru od Bangassou neprůjezdná kvůli porouchanému kamionu. V úterý ráno jsme se proto setkali se zástupci mírových jednotek MINUSCA, které nám sice chtěly pomoct, ale nedokázaly nic rychle zorganizovat. Vymysleli jsme tedy jiný plán: ze Zemia jsme poslali dva motocykly, aby převezly tělo otce Crépina do Dembie, kde se nacházel porouchaný kamion. 

Silnice byla v tak hrozném stavu, že dorazili do Dembie až po sedmihodinové jízdě. Tam ho sestry z Rafai vyzvedly svým autem a po 60 kilometrech, resp. tříhodinové jízdě, se s námi setkaly v Rafai, kam jsem přijel jiným autem. Tělo jsme připravili (bylo nutné použít formaldehyd) a ve 21:00 jsme odjeli do Bangassou.

Byl jsem ohromen a dojat počtem lidí z různých farností a vesnic, kde otec Crépin působil, kteří se shromáždili k modlitbě a k společnému truchlení. Jedna křesťanská komunita se shromáždila před půlnocí pár kilometrů před vesnicí Lanome, aby s pietou sledovala, jak projíždějí naše auta s tělem otce Crépina! Do Bangassou jsme dorazili v 1:00 ráno, po čtyřhodinové jízdě, dlouhé 150 kilometrů.

Zde se v katedrále konala vigilie. Připravili jsme tělo otce Crépina do rakve, oblékli ho do kněžského roucha, které měl na sobě při svém svěcení 12. prosince 2021. Vigilie pokračovala celou noc a v 9:30 jsme slavili pohřeb. Všichni kněží, kteří mohli přijet, byli přítomni. Všichni jsme byli hluboce pohnuti smrtí našeho spolubratra.

Sloužil jsem mši v červeném rouchu. Obvykle sice používáme při pohřbech fialovou liturgickou barvu, ale po konzultaci s kněžími jsme došli k tomu, že otec Crépin je mučedník, zabitý za své úsilí o mír.

Zažívám jeden z nejtěžších okamžiků. Jako když otec ztratí syna. Přesto chceme věřit, že Crépinova smrt není konec všech našich tužeb a snů o míru, ale semenem, které umírá a přináší mnoho ovoce (Jan 12,24).

Katedrála byla plná, také venku bylo velké množství lidí.

Odtud jsme se vydali na nedaleký hřbitov, kde nyní Crépin odpočívá. Objal jsem jeho tetu a řekl jí, že je Crépin konečně v Míru, pro který tak tvrdě pracoval!

 

Arrivo dei seminaristi di Bangui a Bangassou
Arrivée des séminaristes de Bangui à Bangassou
Llegada de seminaristas de Bangui a Bangassou.

 

Bema