Zůstat a kráčet dál

Zůstat a kráčet dál

Možná málokdo ví podrobnosti o tom, jak fungujeme my karmelitáni. Fungujeme ve stylu „omezené trvanlivosti“, kdy jde o jakousi smlouvu na dobu určitou, a to na dobu tří roků. Letos v květnu jsme měli opět po třech letech provinciální kapitulu, kdy dvacet otců, včetně nadřízených a zástupců všech komunit, skládá účty z minulosti a dláždí cestu pro budoucnost další etapy našeho karmelitánského života. Kapitula volí provinciála a čtyři radní. Jsou to oni, kteří během celého období tří let musí činit zásadní rozhodnutí. A po uplynutí dalších tří roků veškerá odpovědnost "vyprší" a je třeba vyhodnotit, zda udělat personální změny. Někdy nastává naléhavá potřeby tu, příště jinde. Ale každý z nás je připraven vykročit a jít tam, kam je určen, s vědomím, že tam, kam jde, je místo, kam ho Bůh volá, k životu a k práci. A s tímto vědomím všichni víme, že všechno půjde dál dobře. Tento týden Rada učinila rozhodnutí také o naší misii v Bozoum.

Chvíle napětí...

A padlo rozhodnutí - další tří roky zůstávám tady v Bozoum. Za pár týdnů sem přijede P. Matteo Pesce, který byl dosud v Bangui, nahradí v Bozoum P. Enrica Redaelli, který po třech letech tuto misii opouští a nastoupí jako vynikající učitel našich noviců v Bouaru, v klášteru St. Elie. Bude nám líto, že tu s námi nebude (i když od nás nebude daleko), přesto budeme postrádat jeho přítomnost, vstřícnost, apoštolské nasazení a lásku k modlitbě, připravenost k práci s mladými lidmi a dospívajícími. A také nám bude chybět jeho zapálení a podpora týmu AC Milán... Já tedy dál zůstávám v Bozoum a prosím vás o modlitbu, abych dokázal pokračoval v péči o farnost a zdejší lidi. Kéž Pán i nadále podpoří mé nasazení a dál hledá nové způsoby, jak mi pomáhat věřit a šířit lásku.

V těchto dnech dál zažíváme všudypřítomnou nejistotu, ale situace v městě a okolí není nebezpečná. Občas zaslechneme výstřely, např. v pondělí tu střílelo několik desítek ozbrojených bojovníků antibalaka. Naštěstí šlo jen o ojedinělou přestřelku, kdy si sami mezi sebou vyřizovali účty. Je ale jistě velmi znepokojující, když se v okolí pohybují ozbrojení muži a dochází k tomu bez jakékoliv následné reakce ze strany státní správy.

Období dešťů pokračuje. Ve středu vyrážím do Bouar, po 30 km musím cestu přerušit, protože na silnici leží kamion, který se převrátil a zablokoval průjezd. Vracím se tedy do Bozoum. Zde se chýlí ke konci dvoutýdenní školení o účetnictví a managementu, přítomných účastníků je celkem 30. Ve středu probíhá v Bozoum druhé kolo maturitních zkoušek pro ty, kteří byli uznáni jako "způsobilí". V přezkumu a v opravách, které se realizují v Bangui, se objevilo mnoho chyb: mnoho adeptů získalo nulové hodnocení z tělocviku (včetně testů studentů od nás z Bozoum, výsledky byly zaslány do hlavního města, ale byly tam vyhodnocené špatně). O kvalitě vyhodnocených testů panuje bohužel mnoho oprávněných pochybností...

Stavět - navzdory všemu

Stavět - navzdory všemu 

V celé zemi pokračuje stav nekonečné krize. A zatímco vláda, mezinárodní společenství, mírové jednotky OSN, (některé) nevládní i (některé) vládní organizace k všeobecné nestabilitě spíše přispívají a odvádějí jen naprosté minimum práce, snažíme se nenaříkat, příliš si nestěžovat a místo toho o to intenzivněji pracujeme!

Tento týden jsme tady v Bozoum měli tři nádherné události, tři „dobré“ zprávy. V sobotu slavila naše místní spořitelna (CEC Bozoum) 10 let své existence. Tato iniciativa začínala velmi skromně a nenápadně a nyní má už téměř 2000 členů. Spořitelé se proto rozhodli oslavit tuto událost velkorysým gestem solidarity: financovali nákup 25 molitanových matrací pro nemocnici v Bozoum. Je dobré, ukázat městu toto konkrétní gesto, které je výsledkem vytrvalosti konkrétních lidí spořit a jejich schopnosti odkládat část zisku. Je to také výsledek činnosti pracovní skupiny, která přišla s tímto konkrétním nápadem. Ten dar je vzácný i tím, že vzešel od místních lidí, není to dar odněkud zvenku. 

V pondělí přichází další „dobrá“ zpráva: začíná dvoutýdenní školení studentů, kteří jsou absolventi střední školy. Cílem kurzu je naučit účastníky zvládat administrativní postupy, účetnictví a management řízení. Úspěšné zvládnutí kurzu jim umožní pracovat v administrativě, v nemocnicích, vedení společností a v dalších službách.

A v úterý večer přichází třetí „dobrá“ zpráva: jsou zveřejněny výsledky státních maturitních zkoušek (BAC). Letošní výsledky studentů SAR jsou bohužel katastrofální. Z celkového počtu 16.180 studentů, kteří žádali o vyhodnocení svých maturitních prací, bylo jako "způsobilý" vyhodnoceno pouhých 929 studentů, což je 5,74%. Pak je tu tzv. "podmíněná způsobilost", kterou získají ti, kteří úspěšně zvládli aspoň s průměrným výsledkem jeden nebo dva předměty. Naše střední škola sv. Augustina v Bozoum měla celkem 17 kandidátů: 8 bylo uznáno jako "způsobilý" a 8 jako „podmíněně způsobilý“. Pouze jeden student nebyl úspěšný. Což je vynikající výsledek! Toto jsou stavební kameny toho, co je potřeba budovat ve Středoafrické republice.

Formazione Contabilità - Gestione
Formation Comptabilità - Gestion

Ritorno degli Scout
Retour des Scouts

Gli alunni del nostro Liceo St Augustin

O cestování a lidech

Una sfida all'ortografia. NE CHERCHE PAS A SAVOIR
Vive l'orthographe: NE CHERCHE  PAS A SAVOIR

O cestování a lidech

Je pátek 7. července, odjíždíme z města Bouar do Yaoundé, kamerunského hlavního města. Máme před sebou něco málo přes 700 km, s úsekem, kde se přejíždějí hranice a kde panuje nadále víceméně nejistá situace, proto tamtudy jedeme raději velmi opatrně. Je nás pět: já, P. Saverio, P. Cyriaque, bratr Louis Blaise a sestra Christine, která se vrací z Bozoum zpět do Konga. Na hranicích šlo vše hladce, i když nám zabraly administrativní úkony dobrou hodinu a půl. Po krátké zastávce v Garoua Boulay pokračujeme do Bertoua, kde přenocujeme. Cestování je tu vždycky velké dobrodružství. Pozorujeme okolní provoz, nápisy na autech, na různých kamionech jsou zajímavé texty, vždycky stojí za to sledovat okolní krajinu a všude kolem se pohybující spousty lidí.

V sobotu ráno vyrážíme v 5:30 a v 10 hodin už jsme v Yaoundé. Zde má náš řád - karmelitáni - dvě komunity. Zastavujeme na chvíli ve farnosti Nkoabang na okraji města, pak pokračujeme směrem do druhého místa, do kláštera Nkolbisson. Jako obvykle je ve městě velmi silný provoz, přesun z jednoho místa do druhého nám trvá asi hodinu. V neděli během odpoledních hodin se setkáváme s rodiči našich studentů. Setkáváme se tam také se dvěma otci, kteří patří do naší provincie, jsou to P. Domenico Rossi a P. Marco Gazzoli. Později k večeru jsem doprovodil P. Saveria na letiště v Yaounde, odkud se vracel do Itálie. 

V pondělí ráno jsem slavil mši sv. a potom dával nějaké rady ohledně provozu jejich kuchyňských kamen, ve kterých topí dřevem. V odpoledních hodinách jsem se s P. Cyriaque vydal na zpáteční cestu. Znovu přenocujeme v Bertoua, v úterý ráno brzy vyrážíme, abychom byli v 11:30 v Bouar. Dál už pokračuji sám směrem do Bozoum, kam přijíždím ve večerních hodinách. V těchto dnech se v městě a okolí šíří neblahé zvěsti o hrozícím útoku ze strany rebelů z exSéléka, jsou zřejmě asi sto kilometrů od Bozoum. Mnoho obchodníků z města uprchlo, snažíme se zdejší lidi uklidňovat, děláme i takové jednoduché věci, jako například jít na trh nakoupit od místních zemědělců rajčata...

A doufáme...!

Proti proudu

Proti proudu

Dorazil jsem do Bozoum v pátek odpoledne, sobotu a neděli trávíme společně s novým provincialem P. Saveriem. V neděli ráno jsme slavili slavnostní bohoslužbu s P. Enricem a P. Saveriem. Po mši se představilo Centrum „Kana“, je to škola pro vzdělávání žen a dívek, prezentovaly své výrobky, které vytvořily v průběhu tohoto školního roku. Centrum funguje díky podpoře české organizace SIRIRI, ve které se angažují přátelé z Prahy. Umožňuje čtyřiceti ženám, aby navštěvovaly kurz (trvající téměř tři roky), v němž se učí zkvalitnit péči o děti, dále šití, vyšívání, vedení domácnosti, vaření, ekonomiku podnikání... atd.

Odpoledne jedu s P. Saveriem do měst Bouar, nejdřív ale na misii v Baoro, kam dorazíme kolem 18. hod., po cca 180 km. V pondělí se otec provincial účastní setkání komunity, zatímco já se věnuji zprovoznění nové kuchyně, provoz zahájíme domácími tagliatelle. V odpoledních hodinách odjíždíme do Bouar navštívit komunitu St. Elie. Když jsme se chystali k odjezdu, dozvídáme se zprávy z Bozoum, kolují tam zvěsti o hrozícím útoku exSéléka, ozbrojených skupin, které sužují velkou část země. Zatímco sledujeme situaci, snažím se všemi prostředky dosáhnout toho, abych informoval odpovědné příslušníky mírových sil a všechny, kteří mohou něco podniknout pro zklidnění situace. Zatímco čekáme, jak se situace vyvine, dohodli jsme se, že uskutečníme evakuaci sester z Konga, které žijí v blízkosti misie v Bozoum. Je třeba je ochránit před možným nebezpečím. Druhý den ráno v 5.30 jsem spolu s P. Norbertem vyrazil z Baora zpět do Bozoum. Nechtěli jsme v této situaci nechat v Bozoum na misii samotného P. Enrica, aby sám čelil vzniklé situaci, nechtěli jsme opustit lidi v Bozoum. Přijíždíme do Bozoum v 7:30 a zdá se, naštěstí, že ozbrojené bandy jsou rozptýlené ve vzdálenosti asi padesát kilometrů a bezprostřední útok ozbrojenců na město snad nehrozí.

Kolem 10. hod. vyrážím do města, aby mě lidé viděli, aby viděli, že jsme tam s nimi a znovu získali odvahu a důvěru. Ve 13 hodin slyšíme střelbu. Nejedná se ale o zločince z exSéléka, ale o ty, kteří patří k antibalaka. Mládež z města a okolí, která se k antibalaka hlásí, zaútočila na policii a sebrala jim zbraně... Ve středu se zdá, že se situace uklidňuje, proto s P. Enricem odjíždíme do Bouar. Na odpoledne a další dny jsou tam naplánované schůzky s ostatními spolubratry. Zažíváme sílu a krásu momentů, kdy společně diskutujeme, sdílíme své zkušenosti a náš život karmelitánů ve Středoafrické republice se vším, co přináší. 

Nazítří ráno, v pátek 7. července zamíříme do Kamerunu, do Yaoundé, kam doprovodím otce provinciála, aby tam ukončil svou pastorační cestu.

Baoro

Příjezdy...

Příjezdy...

Po ukončení školního roku a prázdninovém uzavření všech našich škol v Bozoum přichází na řadu naše venkovské školy, kterých je celkem dvacet a navštěvuje je dohromady 2500 žáků. Mnohé tyto školy se nacházejí až v těch nejodlehlejších vesnicích, kde státní veřejné školy vůbec neexistují.

Na konci každého trimestru se čtyřicet našich venkovských učitelů setkává v Bozoum a pod dohledem P. Norberta a George, kteří odpovídají za provoz těchto škol, vyhodnocují výsledky práce žáků a připravují pro ně vysvědčení. V pondělí má narozeniny sestra Lydia, která pracuje v místní ošetřovně jako zdravotnice. Narozeniny slaví také Thierry, jeden ze zaměstnanců místní Charity, oslavujeme tedy společně.

Odpoledne odjíždím do Bangui, kam dorazím až pozdě v noci. V úterý tam máme setkání se spolubratry z komunity, diskutujeme o našich mladých studentech teologie. V 16 hodin se přiženou přívalové deště, přesto musím vyrazit autem ven. Jedu po silnici, ze které se mezitím stala řeka. Mířím na letiště, abych přivítal P. Enrica, který se vrací z Itálie a P. Saveria, našeho nového provinciála. P. Saverio tady ve Středoafrické republice působil v letech 1998 až 2004 a po několika letech, které strávil v Itálii a Izraeli, se sem vrací, nyní v roli nového provinciála, kterým byl zvolen na květnové Kapitule. V těchto dnech se tu setká s karmelitánskými kněžími i se studenty a navštíví všechny naše misie, aby mohl rozhodovat o dalších věcech, které souvisí s plněním našich úkolů v této zemi. 

Ve středu ráno jsem navštívil nunciaturu a pozdravil se s nově jmenovaným nunciem. Je to pro něj tak trochu návrat do této země, protože zde už působil na nunciatuře jako sekretář v letech 1998 až 2001. Přivítali jsme ho společně s ostatními kněžími, řeholníky. Je živým symbolem přítomné církve, která tu chce konat službu, je zde zástupcem papeže. A v pátek ráno vyrážíme společně s P. Saveriem do Bozoum.