Rostlinky!

Rostlinky!Je neděle 21. června, oslavili jsme tady v Bozoum dvě nedělní bohoslužby a odpoledne odjíždím doprovodit přátele ze SIRIRI do Bangui, kam přijíždíme kolem 19:30, po více než šesti hodinách jízdy.Vracím se zpět v úterý právě včas, abych se v Bozoum zúčastnil aspoň části jednání o založení Družstva producentů rýže. Konečně, po dlouhém naléhání, Mezinárodní potravinový program (WFP) rozhodl, že místo toho, aby potraviny (rýži) distribuoval do SAR ze zemí, jako je USA, Thajsko, Pákistán, atd., nakoupí část zásob tady, v Bozoum. V tom spočívalo to velké významné úsilí - pomoct zemědělcům, zlepšit kvalitu a prodej, nabídnout konkurenční produkt.Díky pomoci SIRIRI jsme také mohli začít stavět "školní drůběžárnu", která bude sloužit k tomu, aby se chlapci a dívky v College a Lycée učili provozovat malou farmu.V těchto dnech je tu také konec školního roku naší mateřské a základní školy. Velký zástup dětí a rodičů se v pátek odpoledne zúčastnil předávání vysvědčení. Přišlo více než 900 žáků s maminkami a tatínky v pestrobarevném oblečení. Většina žáků je odměněna - dostali propisovačku, bonbon a malou rostlinu, aby si ji mohli spolu s rodiči zasadit. Jsem vždycky dojatý a překvapený radostí žáků, ale ještě více tím, jak jsou mnozí rodiče pyšní na své děti!Rostlinky rostou!

Voici quelques vidéos de notre  Centre des orphelins Arc en ciel:
https://www.dropbox.com/sh/qu411nlj6os6xlu/AADPnDbVZnH85UVVKTg_OUnza?dl=0

 

Il pollaio in construzione
le poulailler en constructio

Úsměvy a škola

Úsměvy a škola

V neděli 14. června, za doprovodu slabší malárie..., jsem slavil mši v kostele svatého Antonína, u příležitosti jeho svátku. Bylo tam mnoho lidí, tancování, zpěvů a radosti téměř nekonečné!

V pondělní odpoledne zahájili přátelé z Prahy, ze SIRIRI (jsou tu Hana, Pavel, Ludmila a Vojtěch) setkání s učiteli na naší základní škole "Isidore Bakanja", aby je připravili na kurz, který se bude konat v září. Cílem je pomoct učitelům učit s chutí a dětem učit se tak, aby je to zároveň bavilo. Na zdejších školách kvůli nedostatku knih a zaměstnanců obvykle připadá jeden učitel na sto dětí (v naší škole/třídě je to "jen" 30 až 35 dětí). Učitel píše na tabuli látku a nechává děti učit se ji zpaměti... Něco si žáci zapamatují, ale hodně zapomenou. Skutečnost je taková, že když někdo vejde do třídy, tak děti často pozdraví pěkným "Bon-jour-Ma-Soeur" (Dobré ráno, sestro)... Je toho tolik na práci a učitelé jsou rádi, že se sami něco vůbec naučí.

Když už mluvíme o školách, tak se blížíme ke konci školního roku. Ve čtvrtek dopoledne jsem řídil poradu učitelů gymnázia "Svatý Augustin" a v sobotu jsme rozdali vysvědčení.

Ve čtvrtek odpoledne jsme byli v centru pro sirotky "Arc en Ciel", které navštěvuje více než 200 dětí ve věku 3-14 let a které jsou pod dohledem sester (sestra Chiara a sestra Solange). Centrum funguje díky spojené pomoci od SIRIRI a od farnosti Cassina Amata (Itálie). Bohužel za pár měsíců se františkánské sestry definitivně vrátí do Itálie a tak je to pro ně poslední oslava s chlapci a dívkami z Arc en Ciel. A děti se vyřádily v přípravě scének, v recitování básní a v tančení.

Jak nemůžeme děkovat Bohu za dar života a za dětí? Oči mají jasně zářící a pohledy s hloubkou světa a intenzitou oblohy. Úsměvy jsou život, otevírají se a kvetou pro budoucnost, která - jak věříme a doufáme (a pracujeme na tom!) bude plná Života!

Několik fotek... Dal bych jich sem více, kdyby bylo více místa.

Potřeby a odpovědi na ně

Potřeby a odpovědi na ně

Tento týden jsem hodně cestoval... trochu více než obvykle!

V pondělí odpoledne jsem odjel do Bangui, kde jsem, kromě několika setkání, přivítal přátele ze SIRIRI z Prahy: Hanu Říhovou, ředitelku, otce Pavla Polu, Ludmilu Böhmovou a Vojtěcha Bílého (který zde s námi v Bozoum žil od října 2013 do června 2014).

Ve středu brzy ráno společně vyrážíme s částí jejich výpravy do Bozoum, kam jsme přijeli později dopoledne. Nezisková organizace SIRIRI (což znamená "mír" v sangu, národním jazyce Středoafrikcké republiky) s námi spolupracuje po mnoho let na různých rozvojových projektech ve zdravotnictví, školství, stavebnictví, výstavbě studen apod. Společně připravujeme malý projekt, abychom pomohli našim učitelům při zlepšování vzdělávání dětí; snažíme se, aby výuku podávali zábavněji a překonali opakování látky nazpaměť...

V pátek ráno jedeme pro druhou část výpravy, která byla v Bouar. Projíždíme Bossemptele, kde jsme navštívili nemocnice. Česká republika pomáhá Středoafrické republice projektem pro maminky, který má zajistit, aby ženy měly přístup do nemocnice na porod a na předporodní a poporodní kontroly atd.

Cestou jsem se zastavil v některých školách, abych ověřil, že jídlo, které financovali další organizace, žáci skutečně dostávají. A jsem rád, že mnoho škol připravuje obědy: rýži a fazole.

V Baoro se také zastavíme a navštívíme školu pro mechaniky, podporovanou SIRIRI.

V Bouar pokračujeme v návštěvách! V Centru pro pacienty s AIDS "St. Michel" se setkáváme s bratrem Angelem Sala. Právě dostal zařízení pro krevní testy, financované Českou republikou.

Ve večerních hodinách jsme v Yole, v našem semináři, kde jedna místní firma právě dokončila vrtání nové studny, a to díky štědrosti italských přátel.

Potřeb je mnoho, ale je zde také mnoho velkorysosti, díky Bohu!

Maternità, Ospedale di Bossemptele

Apparecchio per gli esami del sangue. Centro "St.Michel"  per malati di AIDS, Bouar

Appareil pour les examens du sang. Centre "St.Michel"  pour malades de SIDA, Bouar

31. květen a další

31. květen a další 

Poslední květnový den je zasvěcený Panně Marii, jako závěr "jejího" měsíce. V neděli jsme se sešli na hoře Talo, což je kopec nad Bozoum, kde je socha Panny Marie bdící nad městem.

Je nás mnoho a hlavní barvou je červená! Protože je také den "Legion de Marie" (Legii Mariiny), hnutí, která má úctu k Marii jako své hlavní poslání.

Vyšli jsme na horu, okamžitě se nám otevřel pohled na Bozoum a společně se modlíme, aby Panna Maria nadále chránila město. Na konci mše asi stovka lidí skládá své sliby před sochou Madony: modlit se a především napodobovat Marii na cestě života.

Situace v Bozoum je poměrně stabilní, ačkoli i tady nechybí momenty napětí. Školy se blíží ke konci školního roku, ale stále není vidět přítomnost a snahu o pořádek ze strany civilních úřadů a příslušníků mírových sil MINUSCA...

Ve čtvrtek a pátek jedu na sever, 450 km silnic je víceméně rozbitých, padesát mostů čeká na opravy, u silnice je vidět kamion, který podpálili bandité před několika týdny a nikde není vidět přítomnost Modrých příleb OSN... Je pravda, že jich je "jen" 10.000, je pravda i to, že na plat těchto vojáků OSN se vydává něco kolem 600.000 Eur za den, dále je pravda, že jsou zaneprázdněni někde jinde (ale kde ????), ale by bylo třeba, zejména pro místní lidi, aby se mohli cítit trochu více chráněni...

V Ngaundaye se účastním zasedání farních výborů pro Spravedlnost a mír a Charity, za které mám odpovědnost v diecézi. Situace je špatná: je hodně napětí mezi lidmi, mnoho epizod násilí, vraždí se z důvodů více než zbytečných; zničená je ekonomika a společnost, která je na tom ještě hůře! Mladí lidé jsou často zapletení do násilí, mají chamtivou touhu po penězích, a tak se odváží krást a páchat násilí všeho druhu. A zdá se, že nic a nikdo nemá kapacitu vyjádřit se k tomu nebo něco udělat. To je důvod, proč jsem poslouchal mladé lidi a dospělé z výboru Spravedlnost a mír a Charity a povzbudil je, aby se nevzdávali a vždy se snažili reagovat. Dokonce i malý akt odporu může mít zásadní význam pro změnu věci!

Le "danseus": la danza liturgica

le acconciature...
les coiffes....

Scendendo verso Bozoum
en descendant vers Bozoum