To je krása!

 

 

Work in progress

 

To je krása!

Návrat dětí zpátky do škol se blíží a my se věnujeme úklidu a zkrášlování některých škol.

Právě jsme dokončili vymalování tříd v Pate Bonambolo a totéž děláme v Kouisso Baguera. Také tady v Baoru jsme dokončili zvelebení fasády školy, kterou tu vedou sestry.  Bylo to celé trochu „šedé“ a nyní je to úplná exploze barev. Je to nádhera!

Minulý pátek se mi tady v Baoru podařilo absolvovat očkování proti covidu. Díky Bohu a díky nasazení mnoha lidí dobré vůle dorazily vakcíny také sem do Středoafrické republiky. I přes malou osvětu se tu podařilo očkovat již přes 150 000 lidí, což je skvělý úspěch!

V sobotu ráno odjíždím do Niem, vesnice vzdálené 70 km od Bouaru, do oblasti, která je zamořená rebely. Právě tady před několika měsíci došlo k tomu, že otec Arialdo najel na minu, lidé byli zranění a traumatizovaní, jeden muž zemřel, zničené auto. Jedu do Niem proto, abych tu v kapli u sester zajistil nástěnnou kresbu, představující Poslední večeři. Rád bych tím pomohl udělat kapli krásnější. Je místem setkání s Bohem, je krásné se tu modlit.

A dnes, ve čtvrtek 23. září, se zde v Baoru shromáždili katecheti z města a okolních vesnic, aby se zúčastnili formačního setkání. Je tu téměř čtyřicet lidí, kteří se zavázali přinášet evangelium do těch nejmenších komunit.

Taková nádhera!

Niem

Scuola elementare "Les Martyrs Africains" di Baoro
Ecole primaire "Les Martyrs Africains" de Baoro

Arrivo dei catechisti a Baoro per la formazione
Arrivée des catéchistes à Baoro pour la formation

Déšť a slavení padesátin

 

 

 

Déšť a slavení padesátin

V měsíci září je teoreticky načase, aby se opět zahájil nový školní rok. Jenže tady to platí jen teoreticky, protože ve Středoafrické republice žádné pevné datum pro začátek školního roku neexistuje. Každý rok se začíná jindy. Letos by měla výuka začít někdy v druhé polovině října, protože tento týden jsou naplánovány zkoušky maturantů. Nikdo sice nechápe, proč mají kvůli maturantům základní školy začínat později, ale je to tak.

Přesto doufáme, že budeme moci v našich školách zahájit o něco dříve, možná formou jakéhosi adaptačního období. Doufám, že nám úřady znovuotevření škol nebudou zakazovat!

V neděli jsem sloužil mši v Dobere, vesnici ležící 55 km od Baora, leží na zpevněné silnici směrem k Bangui. 

V úterý proběhla další porada na staveništi nového kláštera v Bangui a ve středu jsem (v Bangui) přivítal otce Stefana, spolubratra a představeného misie zde v Baoru. Vracel se ze své dovolené v Itálii.

Dnes, ve čtvrtek ráno, se vracím do Baora, a přijíždím právě včas, abych se zúčastnil oslavy na počest sestry Biaginy, která slaví 50. výročí od svých řeholních slibů. Žije a pracuje v Baoru od roku 1974! A když už je řeč o padesátinách, v sobotu 11. září jsme oslavili 50. výročí od svatby Luiginy a Maria. Jsou to dobrovolníci a přátelé misionářů (a nejen jich).

A v letošním roce si také připomínáme 50 let od příchodu karmelitánů do Středoafrické republiky, který oslavíme 16. prosince.

Šťastné oslavy!

Piove
Il pleut

Cantiere di Bangui
Le chantier à Bangui

Sr Biagina

Mario e Luigina

 

 

 

Bayanga Didi a školy

 

 

Fiore lungo la strada... (forse Protea Gaguedi)
Une fleur, à coté de la route. Peut etre Protea Gaguedi

 

Bayanga Didi a školy

V sobotu a v neděli (4. a 5. září) se mi konečně podařilo dostat se do velké vesnice Bayanga Didi, která je vzdálená téměř 90 km od Baora.

Tato oblast je teď relativně klidná, i když se v okolí občas pohybují skupiny rebelů a různých banditů. Doposud jsem neměl to potěšení se s nimi setkat a doufám, že se bez toho obejdu i nadále. Před měsícem mě úředníci v Baoru ujistili, že armáda spolu s Rusy provedla jakousi „úklidovou“ operaci. Ve skutečnosti si ale udělali jen asi dvouhodinovou projížďku po okolních větších vesnicích…

V sobotu večer promítám film a v neděli dopoledne téměř tři hodiny zpovídám. Pak slavíme mši svatou, která je vlastně i poděkováním za úrodu, sklizenou na polích. Mnozí lidé nesou k oltáři arašídy, tykve, kukuřici a další produkty, přinášejí je jako dar Bohu pro chudé členy jejich společenství.

V Bayanga Didi se snažíme udělat něco prospěšného v oblasti vzdělávání. Je tu sice státní základní škola, ale bohužel nefunguje.  Poslední datum, které čtu na tabuli, je 26. dubna... To znamená, že prakticky od Velikonoc se tu do teď neučí. Učebny jsou navíc prázdné, nejsou v nich lavice ani židle. Protože v tuto chvíli bohužel nemůžeme pro zdejší základní školu udělat téměř nic, chceme otevřít mateřskou školu, aby se alespoň malé děti mohly připravovat na vzdělávání.  V sobotu a v neděli jsem o tom mluvil s rodiči a teď čekám, až se sepíše seznam dětí, které budou zapsány jako první. Mezitím v této vesnici uvažujeme i o jednoduché stavbě školy a úpravě některých prostor pro účely mateřské školy.

Po návratu do Baora se věnuji zdejší základní škole, provozují ji sestry misionářky. Za pomoci konzultací na dálku z Itálie a z Prahy (děkuji Paolovi, děkuji Karolovi) se snažíme vytvořit hezčí, inspirativnější a podnětnější úpravu vnějších zdí školy, kterou tu děti navštěvují.

Je to myslím dobrá práce!

Bayanga Didi

Scuola di Baynga Didi. Foto del 5 settembre...
Ecole de Bayanga Didi. Photo du 5 septembre

Offertorio - offertoire (Bayanga Didi)

Ecole "Les Martyrs Africains" - Baoro

 

 

 

Igwe a další vesnice...

 

Igwe a další vesnice...

Déšť posledních dnů byl konečně už trochu „přiměřenější“, proto jsem se v neděli mohl vydat do vesnice Igwe, což je jedna z našich nejmenších vesnic. Je tam pouhých 12 domů a jedna kaple se slaměnou střechou.

Nachází se ve vzdálenosti přibližně 65 kilometrů od naší misie. Posledních 14 kilometrů vede cesta skrz keře a křoví, je to spíše jakási stezka, kličkující mezi stromy. Téměř celý poslední úsek cesty je skoro utopený ve velmi vysoké trávě, ve které je navíc několik termitišť. Dosahují výšky více než tří metrů. Popadané stromy nás přinutí auto už zastavit a poslední část cesty dokončit pěšky, což nám trvá asi 45 minut.

Setkáváme se tu se skupinou místních lidí, kteří nás už netrpělivě vyhlíží. Zdravíme se s nimi, dozvídám se informace o tom, jak se jim daří práce na polích a také jaké je to tu z hlediska bezpečnosti. Občas se tu totiž vyskytují rebelové, do vesnice přicházejí „nepravidelně“. Věnuji se pak zpovídání a slavíme mši svatou. I v tomto jejich jednoduchém světě lidé žízní po evangeliu, po Bohu a míru. Po mši jdu navštívit náčelníka vesnice, který se vzpamatovává z těžké nemoci.

V pondělí v 5 hodin ráno odjíždím do Bangui. Jedu po hlavní silniční trase, která by měla fungovat nejlépe v celé zemi. Tato strategická komunikace je totiž jediná, která umožňuje transport zboží do země ze zahraničí. A přitom je na ní na některých místech více děr a výmolů než asfaltu!

V Bangui pokračují práce na stavbě nového kláštera. V některých částech jsou základy už dokončené, na dalších se pracuje. S nadšením a s odhodláním. 

Bez virů. www.avast.com

Igwe, la cappella
Igwe, la chapelle

Carmel, Bangui