Od severozápadu k jihovýchodu

 

 

 

Od severozápadu k jihovýchodu

Tento text je 615., který jsem na tomto blogu zveřejnil. Existují různá slova, z některých slov je těžké sestavovat věty. A tento příspěvek je těžký, velmi těžký.

V těchto hodinách, přesněji dnes 23. února 2024 ve 12 hodin bude zveřejněno rozhodnutí papeže, jmenovat mě pomocným biskupem v diecézi Bangassou.

Když mi před několika týdny bylo oznámeno toto papežovo rozhodnutí, cítil jsem směs všech možných pocitů: strach, pocit nedostatečnosti, radosti, důvěry v Boha a naději v podporu mnoha lidí.

Biskupská služba je obrovský závazek, pročítám teď různé související dokumenty. Ale být tím, čím by opravdu biskup měl být, to by chtělo nejméně čtyři lidi a navíc opravdu dobré lidi (což není můj případ!). K tomu všemu, co by biskup měl stihnout a zastat, na to by potřeboval alespoň 48 hodin.

Čím více čtu a studuji, tím více si připadám malý a neschopný a nemyslím tím až tak výšku postavy. Biskupská služba je vážná věc. Čtu, že “biskupské svěcení ontologicky připodobňuje biskupa k Ježíši Kristu, jako pastýři církve. Biskupským svěcením se biskup stává svátostí Kristovou, kterou zpřítomňuje. Skrze svou službu působí mezi lidmi, hlásá Slovo, vysluhuje svátosti víry a vede svou Církev.“ (Spisovna biskupů, Apostolorum successiones, č. 12).

Bangassou se nachází na jihovýchodě země, na opačném konci od Bouaru. Je to diecéze o velikosti 135 000 km2 (celá Itálie má rozlohu 302 000 km2, což je více než dvojnásobek). Nevedou tam prakticky žádné cesty, je to město vzdálené 750 km od Bangui a dojet tam se počítá na dny, tedy pokud je myšleno období sucha. Kamionům, které tam míří z Bangui, trvá cesta jeden až dva měsíce. Současný biskup Juan José Aguirre, Španěl z Cordoby, vede diecézi od roku 2000. Je skvělý biskup, velmi odvážný, kompetentní a podnikavý. V diecézi zažil válku a mnoho utrpení, z důvodu různých rizik jsou stále ještě dvě misie zavřené.

Přijal jsem a musím říct, že to nebylo jednoduché. Nebo spíše... přijetí ještě bylo snadné, ale pak následovaly dny a noci plné přemýšlení a chvění. Ale také radosti. Vždyť vím, že na to nemám. Ale také vím, že Bůh, který to takhle chtěl, mi dá potřebnou milost a sílu pracovat na vinici v Bangassou. Jsem si vědom svých limitů, ale ještě více jsem si vědom Božího milosrdenství, síly
svátosti a darů Ducha svatého.

Věřím v sílu modliteb a podporu od vás všech, kteří mě máte rádi a držíte mi palce. Počítám s vašimi modlitbami a prosím vás o ně!

 

 

 

Druhý veletrh v Bouaru

 

 

 

 

Druhý veletrh v Bouaru 

Po téměř dvou týdnech práce v Bangui jsem se minulou sobotu 10. února opět vrátil do Bouaru. V Bangui jsem zanechal Marca, instalatéra, který se podílel na velké části realizace instalatérských prací v prvním patře nového kláštera. Do Baora jsem dorazil kolem 11. hodiny, odpoledne jsem se ještě vzchopil a pokračoval do Bouaru, kde se v těchto dnech koná Zemědělský veletrh, který se tu koná už 14 let. I tady je účast veřejnosti veliká, je přítomno hodně družstev, prodává se tu mnoho zemědělských produktů. 

V neděli sloužím mši v Zoungbe, malé vesnici směrem do Bangui. Včera, ve středu, jsme zahájili postní dobu. Je před námi 40 dní, které nás zvou k návratu na cestu k božímu obrácení. Odpoledne jsem odjel do Bawi, kde jsem sloužil mši a uděloval popelec místní komunitě. Šťastný vstup do postní doby!

 

Zoungbe

 

 

 

Pracovní dny

 

 

 

Pracovní dny

Po veletrhu v Bozoum přicházejí další dny, takže i dny v Bangui na staveništi jdou dál a jsou stále rušné.

Minulou středu jsem se rozloučil s Luisellou, svou neteří, která se vracela do Itálie. Byla tu jen velmi krátce, ale bylo to velmi intenzivní. Marco zde ještě zůstává, protože dál pracujeme na stavbě nového kláštera v Bangui.

Je to velmi dobrý zedník a instalatér, věnuje se sanitárním pracem v nových koupelnách v patře.

Já pracuji o patro výš pod střechou, instaluji tam kabely pro hlavní elektrické vedení.

Je velké horko, ale naše pracovní tempo je dobré a jde nám vše dobře od ruky.

V neděli trochu odpočíváme, proto odpoledne doprovázím Marca a jedeme kousek od Bangui. Jdeme do Saint Paul, místa, kam v roce 1894 připluli první misionáři. Je tu malý cihlový kostelík a nedaleko od něj hřbitov prvních misionářů.

Pokračuje také stavba kláštera. Firma montuje plech na klášterní verandu, zatímco naši truhláři montují ochranné mříže na okna v přízemí.

Gianni e Maria Elena, del CUAMM; e Marco

Pirogue sull'Oubangui

Marco Bosio

 

 

Rolnická hrdost

 

Rolnická hrdost

Zatímco po celé Evropě vyjadřují tisíce zemědělců své (spravedlivé) rozhořčení nad systémem, který jim platí za to, že nepracují na půdě a nedojí krávy, ve Středoafrické republice v Bozoum jsme právě uspořádali velký zemědělský veletrh. Byly to tři slavnostní dny, které trvaly od 26. do 28. ledna.

Minulý týden jsem v Bangui na letišti přivítal Luisellu a Marca. Luisella je moje neteř a o cestě do Středoafrické republiky snila už léta. Využila tedy to, že sem mířil i Marco, který ji doprovodil. Marco přijel jako dobrovolník instalatér, aby pomáhal na stavbě nového kláštera v Bangui.

Přijeli ve středu 24. ledna. Odpoledne jsme strávili v hlavním městě a ve čtvrtek v 5.30 ráno jsme odjeli na sever. Oběd jsme si dali v Baoru a do Bozoum jsme dorazili večer, po téměř 600 km.

Zde už bylo všechno připraveno, o což se postaral skvělý tým místní Charity a také díky báječným studentům z našeho Lycée Saint-Augustin. Studenti se starali o příjem a registraci účastníků a také o sběr dat, souvisejících s prodejem produktů.

V pátek ráno jsme přivítali ministra zemědělství, který přijel veletrh oficiálně zahájit.

Veletrhu se zúčastnilo přibližně sto malých družstev z celého regionu. Několik družstev dorazilo z míst vzdálených až 350 km, zároveň přivezli své produkty k prodeji. Začali jsme improvizovanou přehlídkou všech družstev před ministrem, biskupem, úřadníky a hosty. Po projevech ministr obešel všechny stánky. Je to slavnost mnoha barev, výrobků, produktů, tvarů i odrůd.

Odpoledne jsme navštívili zeleninové zahrádky ve městě. Deště letos trvaly déle, což bylo znát na tom, co se na zahrádkách stihlo vypěstovat. Přesto byla jedna krásnější než druhá. A skutečnost, že se do této činnosti nově zapojuje stále víc mladých lidí, je zdrojem velké naděje.

V sobotu dopoledne doprovázím ministra, jeho delegaci a hosty na návštěvu na rýžová pole v Bohoro, což je 7 km od Bozoum.

Neděle je posledním dnem, který je zároveň dnem předávání cen oceněným vystavovatelům veletrhu a zahrádek.

Odpoledne jsou pozváni vítězové, dostávají diplomy, medaile a také cenu, kterou je nějaké nové zemědělské nářadí.

Tváře mužů a žen jsou velmi prosté, ale všichni jsou na práci, kterou s pokorou vykonávají, velmi hrdí. Oni sami jsou tím nejkrásnějším oceněním, kterým oni nás obdarovávají.

S blížícím se koncem veletrhu bylo možné provést první odhad prodeje, který se pohyboval kolem 40 -50 milionů CFA franků (60 000 až 75 000 eur). Je to o něco méně než v loňském roce, ale pro zemi a město Bozoum je to opět značná částka.

V pondělí ráno jsme v 5.30 opustili Bozoum. Za tři hodiny jsme dorazili do 110 km vzdáleného Bouaru. Navštívili jsme zde naše dvě komunity a pokračovali do Bangui, kam jsme dorazili v 17.30 hodin.

Byli jsme velmi, velmi unavení, ale také velmi šťastní.