Diecéze slaví čtyřicet let

Missionari Cappuccini a Ngaundaye, anni 60: sotto, da sinistra P.Cipriano, ??, P.Agostino Delfino,e sopra P.Mansueto, p.Armando Gianni e p.Massimiliano

Diecéze slaví čtyřicet let 

Diecéze Bouar existuje teprve čtyřicet let, "narodila" se 19. listopadu 1978, kdy byl vysvěcen nový biskup z Řádu bratří kapucínů P. Armando Gianni. Diecéze Bouar vznikla rozdělením obrovské diecéze Berberati. Otec Armando Gianni přijel do Středoafrické republiky v roce 1964 ve věku 25 let. Působil v Bozoum jako farář, poté, kdy převzali farnost karmelitáni, byl přeložen směrem na sever do Ngaoundaye.

Ustanovení nové diecéze je náročný úkol a nový biskup do tohoto úsilí investoval hodně energie: ustanovil nové farnosti, založil vzdělávací centrum pro katechety, seminář, vybudoval katedrálu a povzbuzoval misionáře, aby otevírali školy a zdravotní centra. Poté, kdy vedl diecézi 38 let, se vrátil pan biskup Armando Gianni do Itálie. Od 11. února letošního roku máme nového biskupa, Mgr. Miroslawa Gucwu, který je polské národnosti. Každé společnenství, rodina, každý člověk čerpá ze svých kořenů. Proto jsme i my oslavovali 40. výročí založení naší diecéze.

Ve středu vyjelo z Bozoum nákladním autem do Bouar 52 osob, na cestu se vydali katecheti a zástupci různých hnutí farnosti, aby se té velké "konference" zúčastnili. Byli přítomni zástupci všech dvanácti farností diecéze, účastníci absolvovali třídenní rozjímání, modlitby a katechezi. A pro úplnost: svědčili tam mnozí "staří" misionáři a misionářky o svém životě, stejně jako některé manželské páry a katecheti. Je nádherné zažít tuto živou pokladnici věrnosti. Věrnosti Bohu a spolubratrům. To jsou misionáři, kteří tu žijí a pracují, někteří už 58 let!

Do Bouar jsem vyjel ve čtvrtek odpoledne a v pátek dopoledne jsem se účastnil oslavy v katedrále. Z Bouar jsem pak odjel na sever do Bocaranga. Zahájili jsme tam za Charitu projekt na obnovu vesnic, protože je tato oblast velmi zasažená opakovanými ozbrojenými konflikty. V té oblasti je mnoho rebelů a také mnoho kočovných Fulbských pastevců, kteří riskují, že budou zavlečeni do válečné hrátek, které jim přerostou přes hlavu.

Díky Bohu jsem dorazil do Bocaranga bez toho, aniž bych měl cestou nějaké nepříjemné nečekané setkání. Projekt pomůže ohroženým lidem obnovit své domovy, začít znovu chovat zvířectvo a moct znovu pracovat. Do Bozoum jsem se vrátil večer, po ujetí asi 400 km.

Je neděle, slavíme mše ve farnosti. V odpoledních hodinách vyrážím do Baoro, kde máme druhý den schůzku na téma ekonomiky všech pěti našich karmelitánských komunit ve Středoafrické republice (v Bouar St.Elie, Yole, Baoro, Bozoum a Bangui). Žijeme svůj každodenní život ve vděčnosti a milosti, kterou dostáváme, často prostřednictvím mnoha jednoduchých, velkorysých lidí s velkým srdcem.

Partenza da Bozoum
le départ de la délégation de Bozoum

Catechesi, Parrocchia di Fatima, Bouar

P.Valentino, P.Cipriano, P.Pio, P.Matteo

Offertorio
Offertoire

P.Valentino, in Centrafrica dal 1962

Bocaanga, Scuola dei Catechisti, con Flavio Queller (a sin), verso il 1980
Bocaranga, école des Catéchistes, avec Flavio Qoeller (à gauche) vers 1980

Arrivo delle suore Clarisse a Bouar, maggio 1961
Arrivée des Soeurs Clarisses à Bouar, vers 1961

Mgr Armando Gianni e don Adriano, Wantigera, verso il 1998
Mgr Armando Gianni et l'abbé Adriano, Wantigera, vers 1998

Bozoum, matrimonio di Thomas Gbanou, verso il 1980
Bozoum, mariage de Thomas Gbanou, vers 1980

P.Carlo e sr Biagina, Baoro, verso il 1975-77
P.Charles et sr Biagina, Baoro, vers 1975-77

Madagaskar, díl 3.

 Madagaskar, díl 3.

Tak jsem zase doma v Bozoum. 

Minulý týden jsme Madagaskar opustili. Setkání zástupců karmelitánů z frankofonních zemí Afriky skončilo v pátek ráno. Před odjezdem jsem ještě navštívil sestru Erneste, karmelitku, která dlouho pracovala ve Středoafrické republice. Je už několik let vážně nemocná, zdravím ji v sangu, jazyce Středoafrické republiky a ona reaguje s úsměvem. Povídáme si o její misi ve farnosti Baoro, kde dlouhodobě pracovala jako zdravotní sestra. Poslední dny na Madagaskaru mi umožnily setkání i s ostatními karmelitánskými řeholnicemi z Turína, které ve Středoafrické republice pracovaly. Je potěšením se tu s nimi setkat, jejich práci považuji s vděčností za velký poklad.

V sobotu ráno odjíždíme s těmito sestrami na východ ostrova, což je 160 km daleko od Antananariva. Zvládneme převýšení 1600 metrů v kopcovité krajině. Je působivé vidět, jak se všechny dostupné pozemky kultivují. I malá políčka jsou osázena, zejména se pěstuje rýže. Právě v Madagaskaru se zrodila technika pěstování rýže, kterou jsme převzali i v Bozoum. V šedesátých letech minulého století zde vyvinul otec Henri de Laulanie tento způsob pěstování. Spočívá v tom, že několik dní po vysetí - a nikoliv až za několik týdnů - dojde k třídění rýžových rostlin, v jamce zůstane pouze jedna rostlina a sází se s přiměřeným odstupem od sebe. To umožňuje vypěstovat mnohem víc rýže než tradiční technikou. S touto technikou se v Bozoum některým zemědělcům podařilo vypěstovat 11 tun rýže z jednoho hektaru (přitom obvyklé bylo dříve cca 2 až 3 tuny z hektaru - v Itálii je to 5,6 tuny).

Kolem 11. dopoledne dorazíme do Andasibe, které leží uprostřed lesa. I když máme málo času, stihneme navštívit část národního parku. Vegetace je impozantní. A také zvířata. Můžeme pozorovat krokodýly, tedy zpovzdálí... A slavné lemury: jsou to jakési malé opice, žijící výhradně na Madagaskaru. Jakmile překonáme malou říčku a dorazíme do oblasti, kde žijí, přicházejí k nám. Zatímco fotím, další opička mi usedá na rameni! Poté navštěvujeme turínské sestry karmelitky, které nás srdečně vítají. Setkávám se tu se sestrou Michelle, také také dlouhodobě pracovala ve Středoafrické republice. Společně si dáme jídlo a s potěšením si povídáme o tom, na co vzpomíná a co se děje ve Středoafrické republice, sdílíme to smutné i to radostné.

Večer se vracíme do Antananariva a v neděli odpoledne odjíždíme do Bangui, kam dorazím následující den. V Nairobi jsem potkal Martu Scarzellu, mladou dobrovolnici z Janova, která strávila v Bozoum vloni tři měsíce. Nyní pracuje v Tanzanii (je porodní asistentkou) a přijede se občerstvit zas na pár týdnů do kouzelného Bozoum.

Madagaskar, díl 2.

Madagaskar, díl 2.

Probíhá druhý týden, který trávím na Madagaskaru. Je nás tu dvanáct otců karmelitánů z různých frankofonních zemí Afriky (Burkina Faso, Pobřeží slonoviny, Togo, Kamerun, Středoafrická republika, Kongo, Madagaskar a Senegal), je tu také jeden otec z Malawi a jeden otec z našeho generálního domu v Nigérii.

Prakticky každý den věnujeme dlouhým, ale zajímavým jednáním. Církev a Karmel se rozvíjejí v mnoha afrických zemích. Mnoho mladých lidí klepe na naše dveře a my se snažíme přinést - a to ve velmi odlišných zemích a kulturách - bohatství a krásu evangelia a zkušenosti ze života s Bohem a z modliteb k našim svatým.

Středeční ráno je pro zdejší zemi důležitým dnem: volí se prezident. Využíváme tuto příležitost pro různá setkání a odpočinek. Ráno navštívíme karmelitány v Amposanimalo, žijí v klášteře Antananarivo. Žije jich tam čtrnáct a působí velmi vyrovnaně a odhodlaně. Trávíme s nimi dost času a sdílíme zkušenosti o našich komunitách a zemích, ve kterých žijeme. Odpoledne jedeme navštívit katedrálu a hrob Victorie Rasoamanarivo, která byla za svého života velkým dobrodincem, první blahoslavenou Madagaskaru (blahoslavil ji papež Jan Paul II). Ve večerních hodinách jsme navštívili malou komunitu karmelitánských misionářek a společně jsme s nimi slavili svátek jejich zakladatelky. Sdíleli jsme společně sváteční večeři (a společné mytí nádobí), večer jsme zakončili v nádherné atmosféře odpočinku, písních a tanci.

V pátek naše setkání zakončíme a v neděli se vydám na zpáteční cestu do Středoafrické republiky, kam bych měl dorazit v pondělí odpoledne.

le Monache Carmelitane
les carmélites de Antananarivo

Cathédrale de Antananarivo