“Nemůžeme než mluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli“ (Skutky 4:20).

 

L'orchestra
L'orchestre

“Nemůžeme než mluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli“ (Skutky 4:20).

V neděli 24. října církev slavila Světový den misií: den modliteb a činů za podivuhodnou misijní realitu a především vděčnost za tuto podobu našeho křtu.

Téma znělo: "Nemůžeme nemluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli." To řekli Petr a Jan, kteří byli zatčeni, protože vyprávěli o Ježíši, jeho smrti a o jeho vzkříšení. Mluvili tváří v tvář kněžím a mocným, kteří jim vyhrožovali, že je za to potrestají. Petr měl odvahu říci: „Nemůžeme než mluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli”. Velká odvaha od toho, kdo předtím Ježíše ze strachu zradil. Ale moc Ducha svatého zvítězila nad strachem a zastrašováním.

V neděli slavíme misijní den v Igwe, jedné z nejmenších vesnic. Ujedu šedesát kilometrů po silnici, posledních 15 km se ale silnice mění v úzkou stezku bušem.

Malá vesnička má jen 12 domů, ale ten malý počet neodrazuje zdejší křesťany, kteří s radostí a odhodláním přicházejí slavit, modlit se a zpívat.

Kolem poledne odjíždím do Baora, cesta trvá dvě hodiny.

V 15 hodin zakončuji misijní neděli okamžikem jiné oslavy: lidé z kočovného kmene Fulanů z Baora mě pozvali na oslavu narozenin proroka Mohameda. Sešlo se téměř 3000 lidí, kteří se vrátili do Středoafrické republiky poté, co několik let žili jako uprchlíci v sousedních zemích. V roce 2014 museli kvůli válce uprchnout a teď se opět usadili zde v Baoru. Před odjezdem s sebou beru dvě krabice sešitů, což se pak ukázalo jako velmi dobrý nápad, protože když přijdu na party, chlapci a dívky mi ukazují výsledky svých znalostí koránu i s recitacemi a dialogy. Na závěr pronesl jeden z jejich imámů projev a vyzval při něm chlapce a dívky, aby navštěvovali základní školu.

V pondělí odjíždím do Bangui a využívám cestu k návštěvě některých našich škol. Je to nádherná podívaná, když vidím přeplněné třídy.

V Bangui sleduji, jak pokračují práce na novém karmelitánském klášteře, účastním se i pravidelné každotýdenní pracovní porady na stavbě.

Igwe

Scuola materna "Il Germoglio" - Baoro

Dobere

 

Il cantiere avanza
Les travaux avancent

Ztichnou-li zbraně, rozprostře se mír, zašumí naděje a mohou klíčit sny

 

 

Pierre

 

Ztichnou-li zbraně, rozprostře se mír, zašumí naděje a mohou klíčit sny

Uplynulý týden byl sice nabitý, ale zároveň plný malých jiskřiček naděje. V neděli jsem odjel slavit mši do Samby Bougoulou, zvláštní jméno pro velmi dlouhou vesnici. Slavnost jsem zakončil požehnáním pro zdejší venkovskou základní školu. Loni jsme končili školní rok s 56 žáky, nyní je jich zapsáno přes 200!

Před mší mi mi přinesli malého chlapečka, má něco přes rok (říkáme mu Pierre, ale není to jeho pravé jméno). Beru ho do náruče, protože pláče a dávám mu požehnání. Jeho matka před několika dny zemřela a jeho otec je vážně nemocný. Modlím se, snažím se přemýšlet o tom, co bych pro něj mohl udělat a najednou na sobě pocítím teplo... Když dávám chlapečka zase na zem, uvědomuji si, že se počůral...

V pondělí 18. října je „oficiálním“ dnem zahájení školního roku, i když mnoho našich škol je otevřeno již několik týdnů. Tento den si ale vybrala jako zahájení vláda. Do Baora se sjeli úředníci z celého regionu, učitelé a studenti a žáci, aby to zde společně oslavili. Je tu dokonce jeden starý voják, který hraje na trubku!

Ve středu se vydávám do Bouaru a odtud s biskupem pokračujeme na sever. Je to velmi riziková oblast, léta tu probíhají přestřelky a přetrvává napětí. Několik měsíců se rebelové stahují do ústraní, zatlačováni středoafrickými a ruskými vojáky. Vesnice poblíž hranic s Kamerunem a Čadem (mezi městy Niem, Bocaranga, Koui, Ndim a Ngaundaye) zůstávají ale přesto pod stálým tlakem z ohrožení. Mnoho lidí nemůže odcházet pracovat na pole, útočí na ně rebelové nebo Rusové. Dochází k vraždám, rabování, k násilí všeho druhu. Mnoho obyvatel muselo uprchnout, čímž se zvýšil již tak vysoký počet uprchlíků a vnitřně vysídlených osob. Před pár dny jsem obdržel údaje z OSN, které hovoří o více než 1 437 000 uprchlících (vnitřních i zahraničních), což je celá čtvrtina obyvatel Středoafrické republiky!

Dorazili jsme do Bocarangy (města vzdáleného 210 km od Baora), kde jsme se setkali s otci kapucíny. Situace je i tady složitá a snažíme se společně přemýšlet, co se dá udělat. Některé organizace OSN i nevládní organizace se snaží pomáhat, často ale nemohou do této oblasti vůbec přijet, protože je to pro ně příliš nebezpečné.

Ve čtvrtek ráno jsme vyrazili do vesnice Koui-Degaulle, která leží asi čtyřicet kilometrů od Bocarangy. Setkáváme se tam s křesťanskou komunitou, dokonce se sultánem (!), podprefektem a starostou. Ale především máme radost z toho, že je otevřená škola! Navzdory tomu, že ji rebelové a vojáci vyplenili (použili školní lavice jako dříví k ohni!), učitelé a rodiče měli odvahu školu otevřít a obnovit výuku.

Vidět otevřené školy, poslouchat učitele, jak vyučují a o přestávce slyšet výskat děti, to je jedna z nejkrásnějších podívaných na světě! Při různých setkáních s lidmi, kteří v těchto částech země žijí, trpí a doufají, se pokoušíme pochopit, co je nejvíc trápí a co pro ně můžeme udělat.

Plánujeme se zapojit i do obnovy škol v okolí. Téměř všichni učitelé (více než 93 %) jsou dobrovolníci, kterým (velmi málo) pomáhají rodiče. Snažíme se je povzbudit, aby dál zůstali na vesnicích a učili. Snažíme se o to také tím, že plánujeme sehnat pro ně malou měsíční odměnu (zhruba 15 až 20 eur). To by jim mohlo finančně aspoň trochu pomoct. Také rozdáváme žákům školní potřeby. A je jich tolik! Tady v této oblasti je asi 250 učitelů na 13 až 15 tisíc žáků. Ale my víme, jak je Prozřetelnost veliká!

Scuola Materna "Il Germoglio"
Ecole Maternelle "Il Germoglio"

Bohong

Bocaranga

Degaulle

Alunne
Des élèves

Scuola elementare a Degaulle
Ecole primaire à Degaulle

C'erano i banchi, un anno fa!
Il y a 1 an, il y avait les tables bancs!

O nedočkavosti, kdy už se bude moct jít do škol

 

 

Messa a Balembe
Messe à Balembe

 

O nedočkavosti, kdy už se bude moct jít do škol

V sobotu odpoledne jedu do Balembe, což je celkem velká vesnice, kde ale žije malá křesťanská komunita. Zdejší kaple je jen jednoduchý přístřešek s poničeným zastřešením, i tak tu ale slavíme mši svatou. Je tu málo možností, málo lidí, ale naším misijním posláním je přinášet dobrou zprávu, tedy evangelium, všem. A to i těm (nebo dokonce především těm?), kteří jsou zapomenutí v těch nejzchátralejších vesnicích…

V neděli slavíme mši v Bawi, jsem teď stále na cestách (víceméně asfaltovaných), rozprostřených ve směru k Bangui. Žije zde komunita větší a bohatší, kostel tu mají zděný s plechovou střechou. A i když hodně prší, zvolna všichni přicházejí, mnozí jsou zcela promáčení.

Tento týden se chystám znovu do Bangui, abych tam sledoval práce, které pokračují na stavbě nového kláštera. Zatím vše probíhá dobře, budují se základy, což trvá dlouho, ale je to ta (nejskrytější) a nejdůležitější část každé stavby.

Podobně je to se školstvím.

Vláda stanovila po různých průtazích zahájení školního roku až na pondělí 18. října. Pozdní termín zdůvodnila vláda oddáleným termínem státních maturitních zkoušek a je to i neschopnost vzdělávacího systému.

Ale... my se nemůžeme dočkat, až se zas uskuteční návrat do škol! Dnes ráno, když jsem odjížděl do Bouaru, viděl jsem cestou mnoho dětí, které běžely do svých škol.

Při včerejší zpáteční cestě z Bangui jsem navštívil školy v Barka Bongo, Bawi a Mbormo. Byl jsem moc příjemně překvapen, když jsem našel třídy plné dětí a to jak v těch mateřských, tak i v základních školách.

Naše škola pro automechaniky je už také znovuotevřená. V pondělí jsme přivítali do prvního ročníku nové studenty a také ty „staré“ studenty, nastupující do druhého ročníku. Je to celkem více než šedesát mladých mužů, kteří by měli absolvovat teoretické a praktické studium a stát se automechaniky.

Předevčírem proběhlo setkání více než 100 kněží, řeholnic a laiků se svým biskupem, aby společně diskutovali na každoročním „diecézním pastoračním zasedání“.  Navzdory mnoha problémům a rizikům se sešli zástupci ze všech 12 farností diecéze, které se rozprostírají v okruhu až 200 km kolem Bouaru. Je to krásný zážitek sounáležitosti a výměny informací ze všech farností, dozvídáme se o všech diecézních aktivitách, včetně činnosti organizace Spravedlnost a mír, Charity, máme zprávy ze škol, semináře.

Toto setkání probíhá čtyři dny a bude zakončeno v neděli velkou eucharistickou slavností, která bude i příležitosti k zahájení diecézní synody, na níž v těchto dnech pracujeme.

Cantiere del Carmel a Bangui
Le chantier du Carmel à Bangui

Scuola materna di Mbormo
école maternelle de Mbormo

Raccolta dei prodotti agricoli per le scuole a Pate Bonambolo
Ramassage des produits agricoles pour les scolarités à Pate Bonambolo

Scuola Meccanica di Baoro
L'école de mécanique de Baoro

Di corsa a scuola!
Vite à l'école

Scuola di Kouisso Baguera
école de Kouisso Baguera

Session Pastorale du diocèse de Bouar

 

 

 

Plánované i neplánované

 

 

Plánované i neplánované

Často leccos nejde podle plánu, zvláště zde, ve Středoafrické republice, kde je lepší brát v úvahu i určité nepředvídané události!

V sobotu odpoledne odjíždím do vesnice Balembe, vzdálené 45 km od Baora, abych se tam setkal s komunitou tamních křesťanů a slavil s nimi mši svatou. Ale přesto, že jsem se jim předem ohlásil, nikoho jsem tam nenašel a musel se vrátit do Baora.

V neděli slavím mši v Zoungbe, což je malá vesnice, tam jsem našel komunitu věřících už dobře připravenou.

V úterý odpoledne se vracím do Bouaru, abych se setkal s biskupem, který v posledních dnech navštívil města Bocaranga a Ndim, v nichž pokračuje nátlak ze strany rebelů a armády na tamní obyvatele. Lidé jsou tam dál napadáni, nemohou se vydat na pole věnovat se zemědělským pracím. Nelze ani doufat, že budou moct děti chodit do školy, v celém regionu nefungují nemocnice ani zdravotní centra. Některé nevládní organizace a OCHA právě vyhodnocují, co je třeba zajistit a snaží se koordinovat své aktivity. 

S biskupem diskutujeme o aktualizaci webových stránek diecéze, které před několika lety vytvořil jeden náš italský přítel: https://www.diocesebouar.org/

V těchto dnech zahajujeme ve vesnických školách nový školní rok. Počet zapsaných dětí se stále navyšuje: registrujeme už více než 1 200 žáků. Za registraci požadujeme od rodičů jen symbolický příspěvek dvě eura na celý rok, což sotva pokryje několik měsíčních platů učitelů. O zbytek se postará skrz mnoho dobrých lidí Prozřetelnost. Letos jsme se pokusili navrhnout nový způsob platby: kdo chce, může zaplatit formou produktů z polí. Mnozí přinesli kukuřici, arašídy nebo maniok, což je pro většinu lidí dostupnější forma platby.

Včera a dnes, čili ve středu a ve čtvrtek 6. a 7. října, se chystám do Bayanga Didi, což jsou naše nejvzdálenější vesnice.

Vyrážím, ale když jsem asi 40 km od Baora, dostávám zprávu, že silnice, kterou obvykle používám, je nesjízdná, a že musíme jet jinudy. Víc než jízda po silnici je to spíš terénní jízda savanou, projíždíme metr a půl vysokou trávou, kličkujeme mezi velmi hustým porostem stromů. Ujetí vzdálenosti 30 km trvá téměř 2 hodiny!

Ale díky Bohu a s trochou štěstí přijíždím do Bayanga Didi kolem 18. hodiny večer. Zde připravujeme provoz nově založené mateřské školy. Je tu hodně dětí, ale základní školy tu v tuto chvíli nefungují. Jelikož nemůžeme (zatím) ovlivnit provoz škol, začínáme aspoň se školkou. Rodičů, kteří by své děti chtěli zapsat, je tu asi osmdesát. Následující den probíhá schůzka s náčelníky vesnice a obyvatelstvem. Diskutovali jsme o tom, jak zajistit v oblasti bezpečí pro děti, které budou chodit do školky.

Plánoval jsem také setkání s křesťanským společenstvím v Yoro, což je vesnice o 5 km dál. Nemohl jsem tam ale odjet, protože tam jsou ozbrojení muži, kteří drží tamní populaci jako rukojmí...

https://www.diocesebouar.org/

Zoungbe

Pensando alla Scuola Materna - Bayanga Didi
A l'étude de l'école maternelle

Strada... per Bayanga Didi
Route... pour Bayanga Didi

Scuola di Pate Bonambolo
Ecole de Pate Bonambolo