Po Bozoum nyní Bangassou v přímém přenosu: Pokoj lidem na zemi...

Sr Solange e i preparativi del Natale
Sr Solange et les travaux de Noel

Pokoj lidem na zemi...

Konečně jsou Vánoce, dokonce i tady ve Středoafrické republice! Nicméně u nás je slavíme bez zářivých komet a osvětlení. Zato nás provází velké napětí, protože země opět směřuje k občanské válce.

Již několik týdnů tady na hlavním silničním tahu neprojelo žádné osobní ani nákladní vozidlo, protože silnice (a je to jediná komunikace, spojující hlavní město Bangui s přístavem Douala v Kamerunu), byla zablokovaná povstaleckými skupinami, které se snaží obsadit hlavní město nebo alespoň znemožnit transport a jeho zásobování. A to vše se děje proto, že se rebelové snaží znemožnit konání prezidentských a parlamentních voleb, které byly naplánovány na neděli 27. prosince. Povstalecké skupiny obsadily mnoho měst. Mezi ně patří Bozoum, Bouar, Bossemptele, Bossembele, Yaloke, Boali, Mbaiki, Bocaranga, Baboua. A tady ten seznam měst zastavím, protože by byl příliš dlouhý...!

Navzdory tomuto napětí se nám podařilo připravit oslavu vánočních svátků. Ve dnech 24. a 25. odjíždíme s otcem Michaelem do nejvzdálenějších vesnic v naději, že cestou nebudeme muset čelit nějakým nepříjemnostem. Takže ráno 24. prosince vyrážíme kolem 6.30 a do Igwe a v cíli jsme kolem 8.30 hodin. Je to malá vesnička, vzdálená asi 50 km od Baora, ale posledních 15 km mám zařazený jen první občas druhý rychlostní stupeň. Náš příjezd je pro vesničany důvodem k veliké radosti. Po udílení svátostí smíření slavíme první vánoční mši, čili vlastně "půlnoční", i když je teprve 9:30! Kaple je nizoučká, střechu má ze slámy, možná i proto tu vše o to víc voní Vánocemi. Po mši rozdávám dětem sladkosti, a když dostanou ještě fotbalový míč, vyvolá to velké nadšení!

Na další cestu vyrážíme kolem 11:30, ale po chvíli se musíme vrátit. Od vesnice Igwe nás sice dělí jen 15 kilometrů, ale musíme najet 50 km navíc, protože obvyklou trasu zablokovaly spadlé stromy, takže je neprůjezdná. Kolem 14. hod. přijíždíme do další vesnice, jmenuje se Bayanga Didi. Zvolna se připravujeme na mši, během níž udělujeme třinácti malým dětem svátost křtů.

Když odjíždíme, je už tma, do další vesnice - Yoro, přijíždíme kolem 21.h., je poměrně veliká. Plánovali jsme, že si konečně trochu odpočineme, ale lidé na nás čekali a tak zahajujeme ve 22 hodin mši, dnes už třetí. Na závěr zní písně, tancuje se, probíhají různé hry a představení. My jsme ale tak unavení, že usínáme, aniž bychom (téměř) cokoli kolem sebe vnímali.

Na hod Boží vánoční slavíme mše ve dvou vesnicích. Otec Michael zůstává v Yoro, zatímco já pokračuji do malé vesnice Sinaforo. Je to sice jen o sedm kilometrů dál, ale potřebuji k ujetí téměř půl hodiny! Sloužím mši v kapličce, jejíž střecha je plechová. K výrobě krytiny posloužily staré plechovky, které byly roztlučením narovnané a pak přibité na krov. Uvnitř je plno k prasknutí. Také zde je krásné zažít a dotýkat se radosti, kterou Bůh, který se stal člověkem, lidem přináší.

Odpoledne se vracíme na Baora, situace ve městě se zdá klidná. Jenže neděle 27., která je dnem hlasování, nezačala dobře. V mnoha městech nebylo možné zúčastnit se voleb, protože tam pro zastrašení voličů rebelové stříleli a tím znemožňovali volby. V Baoru se sice volby uskutečnily, ale jen málokdo se odvážil jít do volebních místností. Ještě horší je, že rebelové do města dorazili přes noc a spálili většinu hlasovacích lístků!

V pondělí 28. prosince v 5:30 nás probudila střelba! Téměř hodinu posloucháme, jak se ozývá ze všech stran (a ujišťuji vás, že to teda jako budíček není nic moc...!). Kolem 8. hodiny se vše uklidní. Zdá se, že rebelové zamířili na jih a zbytek dne probíhá klidně. Civilní obyvatele tu vůbec nikdo nechrání. Místní policie a četníci už dávno z města uprchli. A vojáci OSN, tzv. modré přilby, projíždějí až odpoledne, kdy se zdá, že se situace už uklidnila...

Večer, kolem 18:30, nás přepadli dva ozbrojení rebelové. Přelezli zeď misie a donutili strážného, aby nás zavolal. Vyjdu z pokoje a přímo přede mnou oba stojí... „Jemně“ je přiměju, aby opustili náš dům. Hledají vládní motocykly. Říkám jim, že u nás žádné nejsou. Vyhrožují strážnému, vyhrožují mně, ale pak se mi nějak podaří odvést je do učeben, kde jim ukazuji, že jsou tam jen školní lavice... Vzhledem k tomu, že tam motocykly opravdu nejsou, nás sice dál ohrožují, ale přesto se mi nějak podařilo pomalu je dostat z areálu naší misie, aniž by došlo ke krádeži nebo střelbě...

Prozatím jsme to tedy zvládli! Uvědomuji si, že jsou Vánoce, čas, kdy všude zní andělská píseň: „Pokoj lidem na zemi...“. Modlíme se a doufáme, protože bez pomoci shůry a aspoň trochy dobré vůle zde na zemi, mír nebude. Možná je už konečně čas pochopit to. Zvláště tady ve Středoafrické republice, kde modlitby za mír nechybí. Příliš často tu ale chybí vůle nepoddávat se násilí, vůle bojovat proti korupci, vůle odmítat řešit věci zkratkovitě, ochota a vůle klást společné dobro a ostatní lidi na první místo.

S odvahou jdeme dál, a všem šťastný nový rok!