Po Bozoum nyní Bangassou v přímém přenosu: Fuma ch'anduma (Pojďme!)

Nejdřív pár menších zpráv a pak ty větší novinky, které mnozí již dostali mailem nebo si je přečetli na Facebooku či jinde.

Drobné zprávy: v těchto dnech se konají závěrečné zkoušky absolventů středních škol. Zapojeni jsou také studenti naší školy Sv. Augustina. Všechny testy se píší písemně a vyhodnocení probíhá centrálně v hlavním městě. Za tři nebo čtyři týdny budou v celostátním rozhlasovém vysílání vyhlášené výsledky. V úterý odjedu do Bouar a pak do Baora. V Bouaru máme schůzku s biskupem a dalšími kněžími diecéze, do Baora jedu, protože... za pár týdnů to bude moje nová komunita. Takže asi tak.

A teď k té větší novince:

Působil jsem 17 let v Bozoum jednak jako farář, ale i jinak. A v příštích týdnech se přestěhuji z Bozoum do Baora, na jinou z našich misií, která je odsud vzdálená asi 180 km. Žádají mě o to moji představení a já rád poslechnu, i když to pro mě není snadné. Ochotně odjedu, protože se spoléhám více na Něho než na sebe: Bůh se nemýlí a vkládat vše do Jeho rukou je jedna z nejmoudřejších a nejzajímavějších věcí, které člověk může dělat. Ochotně poslechnu, protože zůstat příliš dlouho na jednom místě znamená riskovat, že zlenivíme, že ztratíme fantazii a začneme jednat rutinně. Ochotně odjedu, protože je přede mnou nová zkušenost: budu pracovat ve vesnicích a malých křesťanských komunitách, ve školách těchto vesnic a hledat, co vše bych mohl dělat.

Není to snadné, protože to bylo 17 krásných let, i když někdy i těžkých. Farnost v Bozoum je náročná komunita. Navíc v průběhu času se podařilo rozvinout mnohé, co zdejším lidem a taky díky mnoha přátelům po celém světě umožňovalo nejen snít, ale sny také realizovat. Není to snadné, protože mi bude Bozoum chybět. Není to snadné, protože tolik lidí, dětí, mladých lidí a dospělých je spojeno se mnou a já s nimi. Bude pro nás těžké rozloučit se. Není to snadné, protože mnozí znají Bozoum a otce Aurelia téměř jako by to bylo jedno a to samé...

Mám velkou důvěru v toho, kdo tu nastoupí jako pastýř po mně. Komunita, obyvatelé v Bozoum - a s pomocí a podporou modliteb vás všech - navážou všichni zvolna na to, co se tu začalo a budou dál pokračovat. Bozoum nekončí odchodem P. Aurelia, naopak! Budu však nadále pomáhat, sledovat některé projekty (třeba zemědělský veletrh) a další. Je to takhle správné, dobré a krásné, moct otočit stránku a začít psát tu další. Nebo spíš ty další stránky!

Takže: fuma ch'anduma (jak říkáme v mém rodném kraji Piemont). Pojďme dál. Pojďme! A prosím o modlitba za mě, a zejména za Bozoum!

PŘIDÁVÁM KOMENTÁŘ K FOTOGRAFII DÍTĚTE S KOHOUTKEM, PROTOŽE MI PŘIPOMÍNÁ KRÁSNOU CHVÍLI ZE ZÁŘÍ 2017: 50 km kvůli kuřeti! Jednou v neděli odpoledne jsem mířil do své farní kanceláře, když jsem zahlédl, že ke mně míří dítě. Povzbuzovala ho jeho maminka. Chlapci mohlo být tak dva nebo tři roky, přicházel hrdě a nesl v rukou kuře (vypadalo, že je skoro větší než on!). Nechápal jsem, jestli mi chce kuře prodat, nebo co chce udělat? A tak jeho maminka přišla blíž a vysvětlila mi to. Řekla mi, že už je to nějaký měsíc, co si ten její chlapeček umanul, že se chce setkat s P. Aureliem, a že tak dlouho naléhal, až ho nakonec do Bozoum musela přivézt. Využila cestu otce Norberta, který sloužil zrovna mši v jejich vesnici (je vzdálená od Bozoum 50 km), požádala ho při jeho zpáteční cestě o svezení a konečně se tedy dostali do Bozoum! A to kuře? To je prý malý dárek, ale vlastně to bylo úžasné gesto vděčnosti, které mě tehdy obrovsky dojalo!

PS: V listopadu se přestěhuji do Baora, takže ještě mi tu nějaký čas zbývá.

P.S.2: Děkuji vám z celého srdce za lavinu podpůrných reakcí a ujištění o modlitbách, které jsem v těchto dnech dostal. Bůh je tak dobrý!

P.S.3: Mám v plánu, pokud to bude možné, pokračovat dál v psaní blogu...