Najeto 700 km po strašných cestách, krásná setkání, strach i naděje, modlitby a dobrosrdečnost

Riso
Riz

Najeto 700 km po strašných cestách, krásná setkání, strach i naděje, modlitby a dobrosrdečnost

Do Středoafrické republiky se pomalu blíží koronavirus. Dnes bylo oznámeno dalších sedm nebo osm nakažených, všichni místní (čili nejde už o případy, kdy by zdejší nemocní přijeli ze zahraničí). Minulý týden vyhlásil prezident republiky první opatření (omezení cestování a pohybu, uzavření škol, zákaz shromažďování s přítomností více než 15 lidí). Také my se tu tedy přizpůsobujeme situaci. V neděli jsme omezili počet přítomných lidí na bohoslužbě a podařilo se nám zajistit vysílání mše, která bývá v 8:30 ráno, místním rozhlasem Bozoum „La Voix de Koyale“.

V pondělí jsem řešil nákup rýže, oleje, rajčatového protlaku, mýdel, rukavic, roušek a desinfekce. Chystal jsem se na rozvoz toho všeho do různých farností. V úterý ráno jsem vyjel brzy ráno, abych zvládl navštívit všechna místa, kam jsem měl v plánu dorazit. Šlo o Bossemptele, Baoro, Bouar - katedrála, N. D. Fatima, Wantigera, Bohong, Bocaranga, Ndim a Ngaoundaye.

V každé farnosti jsme měli pracovní setkání (respektovali jsme počet účastníků i potřebné odstupy), během nichž jsem dělal zdravotní osvětu a popisoval, o jakou nemoc se jedná (jaké má symptomy, jaká jsou nutná preventivní opatření, jak se šíří nákaza, jaká jsou rizika) a žádal jsem přítomné, abychom tuto epidemii brali velmi vážně. Domlouvali jsme se zástupci Charity, jak bude potřeba zorganizovat poskytování potřebné pomoci a potravin těm nejohroženějším (starým lidem, chudým, nemocným a zdravotně postiženým).

Navzdory strachu vnímám u mnoha lidí velkou touhu nasadit se, být v pohotovosti a zaujmout konkrétní postoj vůči hrozbě nemoci. Zabránit šíření viru tu bohužel nebude snadné: život se zde odehrává především venku a lidé nemají vytvořené žádné finanční rezervy. Navíc musí vycházet na veřejnost, aby mohli prodávat nebo nakupovat a starat se o to, jak zabezpečit rodinu.

Vyhlášená opatření tu bohužel nejsou brána příliš vážně: přestože počet nakažených v Kamerunu rychle roste (k dnešku se uvádí číslo 284), není nijak omezené cestování z Bangui do ostatních regionů, nadále lidé pravidelně cestují mezi Bangui a Kamerunem, čímž podporují šíření choroby. Moje turné skončí v pátek, po setkání tady v Bocaranga, odkud nyní píšu.

Čtyři dny cestování a spousta schůzek, 700 km strávených na často tak strašných cestách. Ale také radost ze setkání s farními kněžími, s misionářkami, s laiky, ti všichni se naplno věnují péči o druhé. Kněží i řeholnice, někteří mladí, jiní staří, ale nikdo z nich se neobává sám o sebe, nikdo neuvažuje, že by nyní odjel. Obavy všech se soustředí na to, co může nastat, pokud se virus ve Středoafrické republice rozšíří. Všichni se rozhodli bojovat proti viru pomocí ještě dalších zbraní, které máme: modlitba, křesťanská dobročinnost a naděje.

Bossemptele

Baoro

Bouar

Bohong

Bus Bangui - Bouar - frontiera con il Camerun, e ritorno, nonostante le restrizioni
le bus Bangui-Bouar- frontière avec le Cameroun (et retour) malgré les limitations