Odvahu!
Navzdory znepokojení z epidemie koronaviru, život jde dál. S vědomím, že virus brzy změní i naše životy, slavíme v neděli 15. března vstup do manželství Jean Louis a Natashy. Modlíme se za všechny postižené země, za nemocné, zemřelé a jejich rodiny a za všechny, kdo pečují, slouží, trpí a milují v těchto těžkých dobách. Na konci mší, které sloužím, vysvětluji, co se děje ve světě, co je virus, co lze udělat pro zdraví a čemu by se mělo zabránit.
V úterý připravujeme barely na vodu s kohoutky a umísťujeme je u našich škol, aby si děti a učitelé mohli mýt ruce před začátkem vyučování a během dne. Pro děti je to trochu hra, ale je velmi důležité začít zavádět tato přísná pravidla hygieny.
Nyní čekáme na vládní rozhodnutí (mezi něž zřejmě bude patřit i uzavření škol, zákaz shromažďování včetně slavení bohoslužeb). Prozatím zde evidujeme pouze pět úředně potvrzených případů nákazy, zjištěných v hlavním městě Bangui. Uvidíme, jestli a především jak se bude dál situace vyvíjet. Středu a čtvrtek trávím v Bouaru, musíme se poradit, co dál. Obávám se, stejně jako zástupci Charity, co může nastat. Odhadujeme důsledky epidemie především pro ty nejchudší a nejohroženější.
Připravujeme se, přemýšlíme o všem, co může přijít. Příští týden se rozjedeme do všech 12 farností diecéze (v průměru jsou vzdálené 70 až 100 km), abychom pomohli kněžím a různým skupinám a dobrovolníkům připravit se na to nejhorší. Připravujeme distribuci rukavic, ale také potravinovou pomoc, bude třeba být blízko těm, kterým hrozí, že zůstanou zcela bez pomoci, což jsou staří lidé, nejchudší a lidé se zdravotním postižením.
Také budeme potřebovat ochranné roušky. Protože je velmi obtížné sehnat ty zdravotní, využijeme místní látky. Zde je návod na domácí výrobu:
Navzdory znepokojení z epidemie koronaviru, život jde dál. S vědomím, že virus brzy změní i naše životy, slavíme v neděli 15. března vstup do manželství Jean Louis a Natashy. Modlíme se za všechny postižené země, za nemocné, zemřelé a jejich rodiny a za všechny, kdo pečují, slouží, trpí a milují v těchto těžkých dobách. Na konci mší, které sloužím, vysvětluji, co se děje ve světě, co je virus, co lze udělat pro zdraví a čemu by se mělo zabránit.
V úterý připravujeme barely na vodu s kohoutky a umísťujeme je u našich škol, aby si děti a učitelé mohli mýt ruce před začátkem vyučování a během dne. Pro děti je to trochu hra, ale je velmi důležité začít zavádět tato přísná pravidla hygieny.
Nyní čekáme na vládní rozhodnutí (mezi něž zřejmě bude patřit i uzavření škol, zákaz shromažďování včetně slavení bohoslužeb). Prozatím zde evidujeme pouze pět úředně potvrzených případů nákazy, zjištěných v hlavním městě Bangui. Uvidíme, jestli a především jak se bude dál situace vyvíjet. Středu a čtvrtek trávím v Bouaru, musíme se poradit, co dál. Obávám se, stejně jako zástupci Charity, co může nastat. Odhadujeme důsledky epidemie především pro ty nejchudší a nejohroženější.
Připravujeme se, přemýšlíme o všem, co může přijít. Příští týden se rozjedeme do všech 12 farností diecéze (v průměru jsou vzdálené 70 až 100 km), abychom pomohli kněžím a různým skupinám a dobrovolníkům připravit se na to nejhorší. Připravujeme distribuci rukavic, ale také potravinovou pomoc, bude třeba být blízko těm, kterým hrozí, že zůstanou zcela bez pomoci, což jsou staří lidé, nejchudší a lidé se zdravotním postižením.
Také budeme potřebovat ochranné roušky. Protože je velmi obtížné sehnat ty zdravotní, využijeme místní látky. Zde je návod na domácí výrobu:
Žádné komentáře:
Okomentovat