Po Bozoum nyní Bangassou v přímém přenosu: Venkovské evangelium

čtvrtek 10. listopadu 2022

Venkovské evangelium

Venkovské evangelium

Školení pro naše spolupracovníky a jejich manželky z různých komunit skončilo v minulou sobotu ráno. Muži dopoledne odjeli a ženy ještě zůstaly a pracovaly se sestrou Biaginou, všechny měly v rukou pletací jehlice a klubka vlny, tyhle zásoby k nám dorazily v posledním kontejneru (děkujeme a pokud ještě máte, však víte...!).

V sobotu 29. října kolem 14. hodiny odvážím ty manželky našich katechetů, které žijí ve vzdálenějších vesnicích, zdržel jsem se pak z pastoračních důvodů v té oblasti do úterý. Přijíždíme do Yoro v 17 hodin, tedy 75 km vzdálené vesnice, a tam přenocuji. Ubytování je sice trochu spartánské, ale s tím nemám problém.

V neděli 30. října jsem po několikahodinovém zpovídání sloužil mši ve venkovské kapli. Odpoledne máme schůzku se spolupracovníky a katechety z některých vesnic, abychom si poskytli zpětnou vazbu ke školení a hlavně řešili, jak uvést do praxe to, o čem se při školení mluvilo. V 18 hodin jsem promítnul film, přišli malí i velcí.

V pondělí 31. října jedu do Sinaforo. Jelikož stále prší, cesta není sjízdná autem, proto musím dojít do cíle pěšky. Je to jen 7 km, kolem 8:30 přicházím do malé vesničky. Kaple je z vypálených cihel, střechu má pokrytou kusy starých plechů. Přítomnost kněze je pro vesnici tak trochu důvodem k oslavě. Čte se pak Zacheovo evangelium a zdá se mi, jako bychom se ocitli v čase před 2000 lety a vidíme Ježíše přicházet do Jericha.

Vracím se do Yoro, stále pěšky, kolem 13:00 jsem v Baoru a po malém odpočinku odjíždím do Bayanga Didi. Beru s sebou několik pacientů, kteří potřebují ošetření v tamní malé ambulanci. Když dorazíme na místo, vidím malé červené světlo, které svítí vedle svatostánku. Je to malé znamení velké přítomnosti Ježíše skrz Eucharistii v této vesnici. I tady promítám film a mezitím se setkávám s katechetou a zástupci komunitou. Také zde přenocuji a v úterý 1. listopadu slavíme mši svatou na svátek Všech svatých. Následují setkání a diskuse, které se tématicky zaměřují především na školu: tady v Bayanga Didi (kde jsme vloni otevřeli mateřskou školku) a v Yoro jsou školy zavřené. Ředitel školy v Yoro není přítomen, úředníci (inspektor, podprefekt, okresní náčelník) bohužel jen přihlížejí, aniž by cokoli udělali. A děti se kvůli tomu už několik let nevzdělávají! Přemýšlím, že něco s tím budeme muset udělat... Uvidíme!

V úterý večer se vracím do Baora s pacientem, kterého chci vzít k lékaři. Aby se místní lidé mohli léčit, musí odjet tam, kde se nachází některá z mála nemocnic v této zemi, často se musí ujet desítky nebo stovky kilometrů...

Sleduji vývoj a realizaci různých projektů, například vytváření didaktických nástěnných kreseb, které ve školách vznikají díky podpoře české nevziskové organizaci SIRIRI.