Silnice pomalu začínají být znovu průjezdné

 

 

Silnice pomalu začínají být znovu průjezdné

Zdá se, že Středoafrická republika pomalu, velmi pomalu, směřuje k mírnému zlepšení dramatické situace, která trvala dva měsíce. V těchto dnech začínají směřovat první konvoje nákladních aut do Bangui. Od 22. prosince se žádnému kamionu nepodařilo překonat blokády, kterými rebelové znemožnili průjezd od hranic do hlavního města. Tam už docházelo k vážným problémům se zásobováním, ceny se zdvojnásobily nebo i ztrojnásobily, což znamenalo strastiplné období pro mnoho rodin. Situace měla značné ekonomické důsledky i pro města, která leží na hlavní zásobovací silniční trase, zastavil se prodej zeleniny, ovoce, manioku, dřeva, dřevěného uhlí a mnoha dalších komodit, ale také se pozastavilo fungování různých služeb, které projíždějící nákladní auta potřebují, každý týden jezdilo v obou směrech 600 až 1 000 nákladních aut.

Díky Bohu se situace začíná zlepšovat i v Bouaru. Pomoc nabídlo mnoho lidí, zejména CRS (americká Charita), česká nezisková organizace SIRIRI a další lidé dobré vůle, díky nimž se nám podařilo v sobotu 13. února uspořádat velkou distribuční akci. Na několika místech se shromáždilo více 2 800 rodin (téměř 17 000 lidí). Byli před katedrálou, u center Fatima, Sv. Laurent, Sv. Michel, Sv. Elie a poblíž tři seminářů. Každá rodina dostala balíček s rýží, olejem, sardinkami, cukrem, kávou, kostkami bujónu, konzervy s rajčatovým protlakem, mýdlem a pracím prostředkem. Tato pomoc zlepšila situaci mnoha rodinám, díky ní se mohly vrátit domů. Dnes, ve čtvrtek 18. února, projíždím Bouarem a udivuje mě veliký rozdíl mezi současnou situací a situací, která tu panovala ještě před týdnem. Ze 17 tisíc lidí tu nyní zůstalo přibližně dva až tři tisíce, také oni se budou v nejbližších dnech vracet do svých domovů. 

V sobotu, kdy kněží a dobrovolníci z různých organizací distribuovali pomoc, jsem mohl sledovat online (díky moderním technologiím: https://www.youtube.com/watch?v=jlzFULgeaE8&feature=youtu.be) zádušní mši mé maminky. Byly to těžké chvíle, ale také chvíle plné vděčnosti Bohu za dar, který nám byl skrz ni dán. Sdílení a sounáležitost mnoha lidí, kteří mi vyjadřovali soustrast či svou blízkost (modlitbou a stovkami zpráv), mi hodně pomohly a podpořili mě. Všem za to děkuji! Dovolte mi, abych se s vámi podělil o dopis, který jsem své matce napsal, a který přečetla na pohřbu moje sestra Marisa.

Ahoj mami!
Rád bych tě ještě jednou pozdravil, i když vím, že to není naposledy! Zdraví tě Aurelio, tvůj nejvzdálenější syn. Navzdory tolika kilometrům, které nás dělily, jsme si vždycky byli skrz modlitbu tak blízcí. 

V září 1992, když jsem se chystal poprvé odjet jako misionář do Středoafrické republiky, jsme se v nemocnici loučili. Udělala jsi všechno pro to, abyste mě s tátou doprovodili aspoň do Paříže. Ale po tom, co jsi tehdy upadla, zůstala jsi nakonec se zlomeným obratlem ležet v nemocnici a nemohla ji opustit. Když jsem vás tam v tom září 92 přišel naposledy před odjezdem pozdravit, pamatuji si, že jste mě oba s láskou pevně objímali. Neplakala jsi. Byl jsem si ale jistý, že jsi to udělala hned poté, co jsem opustil váš pokoj. Chtěla jsi mi tím tehdy pomoci v klidu odjet. 

Jakoby to byl obraz celého tvého života: vždy nechat druhé jít jejich cestou, nezatěžovat je, nepřekážet jim... Nechtěla jsi nikoho zatěžovat ani tím, že umíráš, takže to přišlo vlastně trochu náhle, i když pro tebe to bylo vysvobozením po tolika měsících nemocí a strádání. Včera jsem tě mohl přes telefon ještě zahlédnout: hezky oblečenou, s růžencem v ruce. Kolik růženců prošlo tvýma rukama! Kolik tagliatelle a raviolů, kolik pohlazení a bonbónů darovaly tvoje ruce, kolik látek prošlo tvýma rukama, když jsi šila záclony, ubrusy, prostěradla, polštáře, které jsou teď roztroušené kdesi po Itálii a Africe. Víra silná a jednoduchá, radost z potěšení a rozdávání radosti druhým.

Nyní budeš konečně s tátou, se svými dětmi Giuseppem a Luisellou, s mnoha přáteli, které jste v životě potkali, mnoho let je podporovali pomocí všeho druhu a žili s nimi v přátelství. Budeš nám, mami, chybět. Mně, Giovannimu, Marise, Flaviovi a Francovi, budeš chybět vnoučatům Daniele, Mauri, Valentine a Lu. Tvůj život zanechává krásnou stopu a my můžeme děkovat Bohu za dar tvého života a za to, že jsme si tě mohli tolik let užívat. Tvůj život pokračuje, tím jsem si více než jistý, dál jsi blízko nás. Pokračuje tak, jak to bylo vždycky, když jsi byla hrdá na své děti a vnoučata a radovala se z každého z nás. Pomáhej nám, doprovázej nás, abychom si vždy zasloužili tvou radost.

Saint Elie a una settimana di differenza: prima e ora
Saint Elie à une semaine de différence: avant et maintenat

Saint Elie a una settimana di differenza: prima e ora
Saint Elie à une semaine de différence: avant et maintenat

Distribuzione viveri ai rifugiati della Yolé Carmes
Distribution des vivres aux déplacés de Yolé Carmes

Il vescovo di Bouar con i viveri da distribuire ai rifugiati
L'eveque de Bouar avec les vivres à distribuer aux déplacés

Catechismo domenicale a Samba Bougoulou
Le catéchisme, le dimanche, à Samba Bougoulou

Riprendono timidamente, ma ben scortati, i convogli di camion per bangui
La reprise des convois de camions, timidement mais bien escortés, en direction Bangui

Maman, avec mon frère Giovanni, moi, ma soeur Marisa, et toutes leurs familles
Mamma con mio fratello Giovanni, mia sorella Marisa, e tutte le loro famiglie