Po Bozoum nyní Bangassou v přímém přenosu: Začátek cesty

středa 1. července 2026

Začátek cesty

Začátek cesty

1. července 2026

Ve středu 24. června, na slavnost Narození svatého Jana Křtitele, jsem oficiálně zahájil svou službu titulárního biskupa v Bangassou: Papež Lev XIV. přijal rezignaci biskupa Aguirreho a já jsem se stal jeho nástupcem.

Po dvou bohatých a vzácných letech s biskupem Aguirrem jsem nyní povolán sloužit Bohu v církvi v Bangassou. Jde diecézi o velikost území asi 134 683 km², což je 45 % rozlohy Itálie.

…Ale Pán je mocný a já se budu snažit Mu ze všech sil pomáhat!

V pátek jsem se vrátil do Bangassou, abych se následující den vydal zpět do Bemy, vzdálené 105 km, tam jsem se v neděli setkal s katechumeny a slavil biřmování.

A v pondělí večer, kolem 19:30, dorazila hrozná zpráva: v Zemiu byl zabit otec Crepin Monga! Nemohli jsme tomu uvěřit a s velkými obtížemi jsme zkoušeli ověřit si tuto zprávu. Kněz byl sám ve své farnosti, vracel se zrovna domů, když byl napaden. Jediná kulka do hlavy ho okamžitě zabila.

Nevíme, kdo ho zabil, ani kdo vydal rozkaz k jeho zabití. Neobviňujeme nikoho konkrétního.

Otec Crépin se neúnavně zasazoval o obnovení míru v regionu a obáváme se, že se jednalo o popravu a varování od těch, kteří si absolutně nepřejí návrat míru do této oblasti.

Zemio se už více než rok nachází v centru bojů mezi místními rebely (AAKG) a oficiální armádou, podporovanou ruskými žoldáky.

Farnost se opakovaně stává útočištěm pro uprchlíky z okolí, před pár měsíci tam bylo přes 3 000 lidí. Dalších 35 000 lidí našlo útočiště v sousedním Kongu. Kromě přijímání vysídlených osob byl otec Crépin v kontaktu s různými povstaleckými skupinami a snažil se s nimi navázat dialog a jednat s nimi o míru. A právě i pondělní večer byl dnem, kdy se hledalo řešení…

Silnice do Zemia (300 km) byla na 220. kilometru od Bangassou neprůjezdná kvůli porouchanému kamionu. V úterý ráno jsme se proto setkali se zástupci mírových jednotek MINUSCA, které nám sice chtěly pomoct, ale nedokázaly nic rychle zorganizovat. Vymysleli jsme tedy jiný plán: ze Zemia jsme poslali dva motocykly, aby převezly tělo otce Crépina do Dembie, kde se nacházel porouchaný kamion.

Silnice byla v tak hrozném stavu, že dorazili do Dembie až po sedmihodinové jízdě. Tam ho sestry z Rafai vyzvedly svým autem a po 60 kilometrech, resp. tříhodinové jízdě, se s námi setkaly v Rafai, kam jsem přijel jiným autem. Tělo jsme připravili (bylo nutné použít formaldehyd) a ve 21:00 jsme odjeli do Bangassou.

Byl jsem ohromen a dojat počtem lidí z různých farností a vesnic, kde otec Crépin působil, kteří se shromáždili k modlitbě a k společnému truchlení. Jedna křesťanská komunita se shromáždila před půlnocí pár kilometrů před vesnicí Lanome, aby s pietou sledovala, jak projíždějí naše auta s tělem otce Crépina! Do Bangassou jsme dorazili v 1:00 ráno, po čtyřhodinové jízdě, dlouhé 150 kilometrů.

Zde se v katedrále konala vigilie. Připravili jsme tělo otce Crépina do rakve, oblékli ho do kněžského roucha, které měl na sobě při svém svěcení 12. prosince 2021. Vigilie pokračovala celou noc a v 9:30 jsme slavili pohřeb. Všichni kněží, kteří mohli přijet, byli přítomni. Všichni jsme byli hluboce pohnuti smrtí našeho spolubratra.

Sloužil jsem mši v červeném rouchu. Obvykle sice používáme při pohřbech fialovou liturgickou barvu, ale po konzultaci s kněžími jsme došli k tomu, že otec Crépin je mučedník, zabitý za své úsilí o mír.

Zažívám jeden z nejtěžších okamžiků. Jako když otec ztratí syna. Přesto chceme věřit, že Crépinova smrt není konec všech našich tužeb a snů o míru, ale semenem, které umírá a přináší mnoho ovoce (Jan 12,24).

Katedrála byla plná, také venku bylo velké množství lidí.

Odtud jsme se vydali na nedaleký hřbitov, kde nyní Crépin odpočívá. Objal jsem jeho tetu a řekl jí, že je Crépin konečně v Míru, pro který tak tvrdě pracoval!