Po Bozoum nyní Bangassou v přímém přenosu: Hodně radosti a trochu slz

čtvrtek 14. března 2024

Hodně radosti a trochu slz

La parrocchia di Baoro prega molto per te, vescovo Aurelio!
La paroisse de Baoro prie beaucoup pour toi, eveque Aurelio

Hodně radosti a trochu slz

Ano, je to tak, minulý týden jsem nic nenapsal. Tyto dny totiž probíhají úplně jinak než dřív.

Na jedné straně toho musím mnoho přeorganizovat, protože opouštím jednak Baoro, ale vlastně celou diecézi Bouar. Pokouším se předat ostatním různé závazky, které jsem dosud měl, což je pastorační práce, vesnické školy, mateřská škola, škola pro automechaniky v Baoru, vedení diecézní Charity a staveniště v Bangui.

Zároveň je to ale také čas loučit se s různými komunitami a připravit se (včetně balení zavazadel) na cestu do Bangassou, kterou podniknu hned po Velikonocích.

Od 1. března je tu v SAR otec Davide, náš šéf Procury, přijel s Giovanni Grossi Bianchi (architekt, který navrhl a dozoruje projekt nového kláštera v Bangui), Alessio, Gabriele a Manuel (zedník, svářeč a instalatér) a Maria Paola.

Alessio začal montovat šatní stěny v ložnicích, zatímco Manuel dokončuje sanitární práce v ložnicích v patře.

S otci Davidem, Giovannim a Cyriaquem se snažíme vymyslet, jak budou pokračovat práce v době mé nepřítomnosti... určitě se ale najde dobré řešení!

Ve čtvrtek 7. března jsme opustili Bangui, já, otec Davide, Giovanni a Maria Paola. V sobotu ráno odjíždíme z Baora do Bozoum.

Už 17 km před městem Bozoum vidíme přijíždět proti nám motorku, která když nás uvidí, otočí se a odjede. A o 14 km dál, kde je zrovna silnice zcela pod vodou, potkáváme první uvítací výbor: faráře otce Marca, mnoho lidí na motorkách a v autech. Obyvatelé Bozoum přijeli a přišli, aby naši výpravu radostně přivítali.

Pokračujeme pomalu směrem do města Bozoum. Pět kilometrů před vjezdem do města potkáváme Gauthiera, celou tu cestu ujel na svém invalidním vozíku, aby mě mohl přivítat a pozdravit!

U vjezdu do města jsou davy: vystupuji z auta a pokračuji pěšky na misii, kde na mě čekají další. Vítá mě několik projevů - od sirotků z centra Arc en Ciel, žáků z naší základní školy až po studenty z naší střední školy St Augustin.

Navzdory velkému dojetí zvládnu říct aspoň pár slov!

Další den, v neděli, sloužím mši svatou, začíná v 8 hodin a končíme až v 11 hodin! Jak úžasné je modlit se společně, zpívat, smát se... ale trochu i plakat.

Zde, v Bozoum, se zvlášť silně mísí radost a smutek. Radost, protože otec Aurelio se stal biskupem, ale i smutek, protože odjede velmi daleko. Ale věříme, že Bůh je mocný. Vždyť radost a pozornost od všech v těchto dnech, jsou jeho pohlazením a útěchou!

V pondělí před odjezdem ještě stihnu všem udělat pizzu a odjíždíme do Baora.

Nejnovější zprávy: v následujících týdnech se název blogu trochu pozmění: z “Bozoum v přímém přenosu” se stane: “Po Bozoum nyní živě z Bangassou”