50 let přítomnosti karmelitánů v Baoru

8. října 1973 O. Charles přijel do Baora a oficiálně zahájil Misii v Baoru.

V neděli 8. října 2023 slavíme prvních 50 let naší přítomnosti zde. Přítomni budou biskup, spolubratři, ale také mnozí křesťané z vesnic, kteří získali dar víry skrze přítomnost a práci mnoha misionářů, kteří jí v průběhu let darovali svůj čas a život.

Tady je trochu historie... a nějaké staré fotky.

ZEMĚPISNÁ PŮSOBNOST

Farnost "Jezulátko" v Baoru zahrnuje celou prefekturu Baoro a dvě vesnice v prefektuře Nana-Mambere.

KLÍČOVÁ DATA EVANGELIZACE BAORA

1940: Zastávka misionářů spiritánů z Bozoum.

Křesťanská historie Baora začala poměrně brzy s příchodem protestantských misionářů, mnohem dříve než katolíků. Ti sem začali jezdit v letech po první světové válce. Během druhé světové války se Baoro stalo jedním z několika táborů pro německé a italské vojáky. Misii v Baoru zahájil v roce 1940 otec Joseph Dufour a poté otec Jean Chrysostome, spiritáni z Bozoum, kteří zřídili katechetické stanoviště poblíž současné farní koncese, vedle domu náčelníka vesnice Dangsiho. Někteří křesťané přišli z jiných misií, zejména z Bozoum. Těch několik pokřtěných z Baora (hlavně školáci) bylo pokřtěno v nedalekém Bouaru.

1950: Evangelizace buše - Bayanga Didi- francouzskými a italskými kapucíny z Carnotu.

Otcové kapucíni ze Savojska, kteří přišli z Carnotu, měli lepší výsledky ve křtech a biřmování - (Mgr. Sintas), zejména v

Bayanga Didi, což byla tenkrát větší vesnice než Baoro a sídlil v ní francouzský vojenský oddíl. Kapucíni, otec Daniel a poté otec Umberto z janovské provincie (Itálie), poskytovali křesťanům pomoc až do roku 1959, kdy byl sektor svěřen otcům z Bouaru.

1955: Výstavba škol a první křty v Baoro-Centre francouzskými kapucíny z Bouaru.

V roce 1955 otevřel otec Francis na místě dnešní farní koncese školu ve slaměné chatrči. Byl zde ředitelem. Jeho zástupcem byl učitel Alfons Ngakumandji. Výuku katechismu vedli Pierre Tunumo a jeho asistent Jean Marie Waka.

V roce 1956 postavil otec Francis z Bouaru první stálou budovu školy. Tuto budovu obývali otcové až do roku 1985. Třída sloužila také jako kostel.

V roce 1957 otec Francis poprvé pokřtil 15 žáků misijní školy v Baoru. V roce 1958 byla postavena druhá školní budova se dvěma velkými učebnami. Mezitím přijeli otcové Norbert a Clément a převzali vedení školy a apoštolátu, i když v Baoru nebydleli.

12. dubna 1960 - 27. ledna 1961: otec Jean-Baptiste Corbet.

1960: V dubnu se otec Jean-Baptiste CORBET, pověřený biskupem z Berberati, Msgr. Baudem, k založení farnosti, pokusil oficiálně otevřít misii v Baoru. Zůstal tam deset měsíců s laickým spolupracovníkem André Janodym.

Budovy: velký sklad připojený k první školní budově, ten byl upraven poté coby dům pro otce. Později se z něho stala nová kaple.

Současně začal stavět o. Jean-Baptiste stálý dům pro otce, ale když byla střecha hotová, vše se zastavilo, protože se otec Jean-Baptiste náhle přestěhoval do Noly. Mezitím ale i tak nainstaloval elektrický generátor.

Apoštolát: Četné návštěvy misijní oblasti (včetně Bangaremu) vedly ke 111 křtům (z toho 63 v Baoru, zaznamenaných na místě).

O. Jean-Baptiste usilovně pracoval na přípravě místních katechetů a v červnu a červenci uspořádal dvě krátká setkání, kterých se zúčastnilo asi dvacet katechetů.

1960-1969: otec Clément Sautier.

Po odchodu otce Jeana-Baptisty převzal klášter otec Clément, který pocházel z Bouaru. Baoro bylo tehdy součástí Bouarské buše a vedly k němu cesty do Baboua, Bocaranga, Bozoum, Bangui a Gbassore (Bangarem).

Otec Clément podnikal dlouhé výpravy na každou cestu a organizoval svůj apoštolát tak, aby mohl udělovat velké množství křtů, které jsou zapsány v matrice v Bouar-St Joseph. Je těžké je přesně spočítat. Podle duplikátu matriky pořízeného v Baoru v roce 1975 ze starých křesťanských záznamů, činil počet křtů, které otec Clément vykonal, asi 690.

Organizoval také biřmování, a sice v letech 1963 (4 vesnice), 1965 (4 vesnice) a 1967 (6 vesnic); celkem bylo biřmováno 349 osob. Zhruba deset nových vesnicích otevřel katechismu. Posílal také mladé lidi do katechetické školy v Carnotu.

V roce 1967 si Baoro, tehdy velkou vesnici s 2000 obyvateli, vybral tehdejší doživotní prezident Středoafrické republiky plk. Jean Bedel BOKASSA, aby se stalo subprefekturou. To vedlo k mnohem většímu nárůstu počtu obyvatel.

Budovy.

1. Kostel v Bayanga-Didi (1967): cementové základy a dlažba; stěny z dehtovaných prken; střecha z trámů pokrytých vyprázdněnými sudy: solidní dílo, které vydrželo až do roku 2004-5, kdy byla kaple zcela přestavěna na stejných základech.

2. Kostel v Pate Bonambolo (1967): cementové základy a dlažba; polotvrdé zdivo; jednosklonná střecha z pozinkovaného plechu, navíc presbytář. Dvě místnosti (sakristie a katechetická místnost) vedle vpravo od kaple byly několik let - 1980-82 - využívány jako vesnická škola.

Za kostelem, 15 metrů od něj, se nachází dům s 5 pokoji a 2 sklady pro katechetu. Od roku 1979 sloužil tento dům jako misijní zdravotní středisko. To vedl bratr Rafael z Milána, a to až do prvních měsíců roku 2000, kdy bylo přestavěno na vesnickou školu.

1970-1973: janovští kapucíni

Italští kapucíni z Janova převzali klášter v roce 1970. V těchto letech se měl severní sektor diecéze Berberati osamostatnit, což se stalo až v roce 1978. Biskup Msgr. Baud však již předtím svěřil severní část janovským kapucínům s generálním vikářem v osobě řádového představeného.

Po devíti letech evangelizace otce Clémenta přišli do Baora noví misionáři, které zastupoval otec Antonino Panteghini (1970-1971). Ten přijel do Baora v polovině roku a cestoval hlavně do Bayanga-Didi a Pâté Bonambolo, což byla nedocenitelná pomoc pro křesťany organizované otcem Clémentem. V Bayanga-Didi pokřtil několik dětí a v Baoru asi padesát dospělých. V Baoru a Bayanga-Didi také zorganizoval biřmování pro asi padesát lidí.

1971-1973: otec Enzo Canozzi, kapucínský kněz

Do Baoro dorazil v květnu 1971 a pokračoval v evangelizaci, kterou zahájil otec Clément, a stejně jako on podnikal výpravy na všechny cesty kolem Baora. Dal silný impuls práci na venkově a s mládeží, v čemž mu pomáhala sestra Marie-Antoine z komunity klarisek v Bouaru.

1973-1974: Příchod otců bosých karmelitánů z janovské provincie a sester karmelitánek z Turína.

Rok 1973 znamenal zlom v evangelizaci Baora. Otcové karmelitáni z janovské provincie, kteří již od roku 1971 působili v Bozoumu, se rozhodli rozšířit své misijní pole otevřením misie v Baoru. Dne 8. října 1973 se tam usadil o. Carlo, kterému pomáhal o. Enzo Canozzi, kapucín pocházející z Bouaru - S. Joseph, na němž kaple v Baoru závisela. V dubnu 1974 začal s pomocí bratra Conrada z Carnot stavět farní kostel, po němž následoval dům pro karmelitánské sestry svaté Terezie z Turína, které přijely v roce 1974, aby spolupracovaly s otci karmelitány. Následovala výstavba katechetických místností a oprava domu otců.

Otec Carlo se rychle pustil do pastorační práce v Baoru a také v mnoha vesnicích. V neděli 17. února 1974 uspořádal první setkání rodin nazvané “Křesťanské domácnosti”. Vznikla také další hnutí, jako ministranti, Statečná srdce a statečné duše, pěvecký sbor a mládež.

Dne 28. října 1974 konečně dorazil do Baora P. Giuseppe Agosteo, karmelitán z milánské provincie. V téže době pokročily práce na stavbě nového kostela a domu pro sestry. Otcové převzali školu uvnitř misijní koncese, kterou využíval stát, a pomohli postavit novou školu na pozemku mimo farnost.

16. ledna 1975 přijely do Baora čtyři karmelitánky svaté Terezie z Turína, aby se zabydlely v novém domě. Od této chvíle začaly pracovat s otci na misiích.

První slavnostní mše byla v novém kostele sloužena 16. února 1975. Jakmile byl kostel dokončen, začaly práce na stavbě centra pro mládež.

1975-1991: farář P. Giuseppe Agosteo

Kostel zasvěcený Pražskému Jezulátku byl slavnostně otevřen 9. března 1975 za přítomnosti p. Maria Tagliaferriho, prokonzula v Bangui, a p. Basile Bauda, biskupa z Berberati. V sobotu 8. září se konala mše svatá, při níž bylo pokřtěno 110 osob a uzavřeno 27 manželství. V neděli 9.9. se konala slavnostní mše se 74 biřmováními. A Baoro, první misie vytvořená bosými karmelitány, se stala novou farností v diecézi Berberati. Novým farářem se stal o. Giuseppe Agosteo, o. Carlo měl na starosti vesnické oblasti.

1978-81: Komunitu tvořili o. Giuseppe Agosteo, farář, o. Vittorino Corsini, který jezdil do vesnic a o. Renato Aldegheri.

V roce 1978, po posledním roce stráveném v Bozoumu, se otec Carlo vrátil do Itálie, kde se stal představeným nového noviciátu v Deserto di Varazze. Giuseppe, farář, s nově příchozím o. Vittorinem Corsinim, který měl na starosti vesnické oblasti a br. Giovannim Canginim, stavitelem.

Od října 1978 působí bratr Raffaele Fasoli v Baoru, kde má na starosti zdravotní středisko v Paté. To bylo otevřeno 19. března 1979. Sestry Biagina, Iginia a Giustina pomáhaly s pastorační prací v Baoru i na vesnicích, staraly se o domácí školu a sociální centrum.

Tříletí 1981-84: Komunitu tvořili o, Giuseppe Agosteo, farář, o. Renato Aldegheri, který se staral vesnické oblasti, a o. Nicolò Ellena v Bossemptelé (asi hodinu cesty).

Dne 14. ledna 1982 bylo slavnostně otevřeno vzdělávací středisko pro katechety "Nerviano", které vedl otec Nicolò. Bohužel bylo středisko o několik měsíců později uzavřeno kvůli opakovaným krádežím a dalším potížím. Koncem roku 1981 se o. Nicolò přestěhoval do Bossemptélé, kde působil na nové misii svěřené farností v Baoru. Škola pro katechety byla znovu otevřena až v roce 2019 poté, co byla celá ta léta využívána pouze pro školení katechetů a aktivity farních hnutí.

Po odchodu p. Nicolò začal o. Renato Aldegheri pracovat v Baoru, odkud často jezdil do Bossemptélé, aby dokončil práce na domě.

Od roku 1982 se svátek Jezulátka, který se dříve slavil první neděli v září, začal slavit na začátku ledna v den Zjevení Páně, tedy v den Ježíšova křtu.

V roce 1984 byl postaven současný klášter (předtím část pokojů pro hosty, poté refektář a pokoje otců).

1984-87: Komunitu tvořili o. Giuseppe Agosteo, farář, o. Renato Aldegheri, který se staral o další a další vesnice a stavební práce. O. Nicolò Ellena žil v Bossemptélé. o. Domenico Rossi přijížděl z La Yolé, aby o sobotách a nedělích pomáhal ve vesnických oblastech.

1987-90: O. Giuseppe Agosteo byl i přes vážné zdravotní problémy stále farářem. Carlo Cencio se do Baora vrátil z Itálie v roce 1988. V Baoru se k nim připojil mladý br. Roberto Nava, který přišel z Itálie jako jáhen v roce 1988, a o. Nicolò Ellena, který stále působil v Bossemptélé.

1990-93: o. Giuseppe Agosteo se v srpnu 1990 definitivně vrátil do Itálie, odkud byl jedním ze zakladatelů misie Lombardské provincie v Kamerunu. O. Roberto Nava se stal farářem v září 1990. P. Renato Aldegheri přijel do Baora z Yolé v srpnu 1990.

1991-2008: farář P. Roberto Nava

V letech 1991-92 byly na koncesi postaveny další budovy sloužící účelům katecheze a truhlářské dílně.

V roce 1993 byla v Baoru, v lokalitě zvané Guindi, postavena ošetřovna pro malomocné pacienty a podvyživené děti. Po mnoho let ji vedla sestra Ernesta, karmelitánka.

V roce 1993 byla na základech staré školy postavena velká budova (aula). Ta měla sloužit jako velký zasedací, konferenční a divadelní sál, k němuž byl přistavěn farní úřad.

1993-96: O. Roberto Nava pokračoval ve své práci faráře. K němu se připojil o. Paolo Pavone, který přišel v květnu 1993, a o. Bernard Thattaparambil, Ind, který přišel v červnu 1995, ale zůstal pouze jeden rok. Mezitím byla zřízena škola pro automechaniky.

1996-99: Komunitu, která byla na čas připojena ke komunitě sv. Elie v Bouaru, tvořili o. Roberto Nava, farář, a o. Norberto Pozzi, který přišel v prosinci 1996.

1999-2002: Komunitu tvořili o. Roberto Nava, farář, a o. Saverio Gavotto, který se staral o vesnické kaple a dal velký impuls vesnickým školám.

V roce 2001 byla na rozlehlém pozemku Nerviano, při vjezdu do Baora ze strany z Bouaru, v blízkosti katechetického centra, postavena mateřská škola "Il Germoglio". Postavilo ji sdružení laiků ze Sanrema, kteří ji také spravovali. Od roku 2009 tuto školku vedou otcové z Baora.

V letech 2001-2002 byla na protější straně domu otců postavena budova, která slouží jako škola pro podporu žen. Dnes jsou tytéž prostory využívány jako katechetické místnosti, pro hnutí a pro školu automechaniků. V září 2001 zahájil mladý bratr Arland svou pastorační praxi.

2002-2005: Komunitu tvořili otec Roberto Nava, farář, otec Saverio Gavotto (do října 2004) a otec Thierry Charles Koniam (pouze v roce 2003).

2005-2008: komunitu tvořili p. Roberto Nava, farář, o. George Varghese a o. Lionello Giraudo, který přišel v červnu 2006.

2008-2011: farář P. Norberto Pozzi

Po definitivním návratu o. Roberta Navy do Itálie kvůli vážným zdravotním problémům se představeným komunity a farářem stal o. Norberto Pozzi, který tuto funkci zastával až do roku 2011. V komunitě se k němu připojil o. Dieudonné Yahaka.

2011-2017: farář o. Dieudonné Yahaka

2011-2014; Po provinční kapitule v roce 2011 a přidělení otce Norberta do Bozoum byla založena nová komunita. Představeným komunity je o. Renato Aldegheri, který je zodpovědný za pastoraci kaplí a škol ve vesnicích. Znovu otevřel také školu automechaniků v areálu misie a svěřil ji kamerunskému učiteli. Farářem byl jmenován otec Dieudonné Yahaka, který tuto funkci zastával do roku 2017. Za zmínku stojí odvaha a nebezpečí, které komunita zažila v letech 2013 a 2014 během invaze koalice Seleka do země. V lednu a únoru 2014 poskytla farnost na několik týdnů útočiště téměř 1 500 vysídleným lidem, z nichž někteří byli muslimové a někteří křesťané. Otec Dieudonné riskoval svůj život, aby tyto lidi zachránil.

2014-2017: Renato Aldegheri, představený, který bohužel v roce 2015 zemřel na leukémii, o. Dieudonné

Yahaka, farář, a o. Lionello Giraudo, který byl jmenován představeným od roku 2015. Od roku 2016 byl představeným komunity v Baoru také o. Maurice, který se vrátil ze studií v Itálii. O. Daniele Conte tam byl v roce 2015 několik měsíců.

2017- 2023: farář o. Stefano Molon

2017-20: představeným nové komunity byl zvolen o. Maurice Maikane. O. Stefano Molon měl na starosti kaple a školy na vesnicích a dal silný impuls škole automechaniků. Byl jmenován farářem a sledova a dával podněty mateřské škole "Il Germoglio". K nim se přidal o. Odilon Faguende, který sledoval křesťanské komunity v blízkosti Baora a stal se ředitelem nově otevřené katechetické školy v Nerviano. Během tohoto období byla komunita každoročně posílena o mladého bratra stážistu.

2020-23: V roce 2020 došlo ve Společenství k významným změnám. o. Maurice a o. Odilon byli vysláni jinam.

O. Stefano Molon pokračoval ve funkci faráře a stal se představeným komunity.

O. Aurelio Gazzera, dříve farář v Bozoumu, převzal velkou část vesic a stará se o všechny školy: školu automechaniků na misii, mateřskou školu v Nervianu a devět vesnických škol, které provozuje komunita v Baoru. Kromě práce ve farnosti začal okamžitě opravovat školy a kaple na vesnicích.

O. Michael Yambeti, který je knězem teprve rok, nahradil O. Odilona v péči o sedm kaplí ve vesnicích blíže k Baoru a převzal vedení katechetické školy. Pomáhal také otci Stéphanovi s několika aktivitami ve farnosti. Dával také silný impuls pěveckému sboru a osobně dohlížel na jeho hudební přípravu.

Dne 6. srpna 2023 uvedl Mgr. Mirek Gucwa do funkce nového faráře v Baoru o. Arlanda Djima Togu.

V současné době, v roce 2023, tvoří komunitu otec Arland, představený a farář, otec Aurelio, jáhen bratr Wilfrid a student bratr Jephte, který je na pastorační praxi.

Tři karmelitánky z Turína, sestra Solange, sestra Viviane a sestra Celestýna, jsou diskrétně, ale aktivně přítomny ve farní komunitě, při výchově katechetek a ve vzdělávání, zejména ve své “Škole afrických mučedníků".

Otcové z klášterní komunity Jezulátak v Baoru se snaží především vydávat svědectví o Ježíšově lásce. Činí tak především svým životem v malé karmelitánské komunitě.

Každý den začíná v 5.00 hodin ráno v kostele modlitbou, chvalozpěvem a v 6.00 hodin mší svatou se skupinou věřících.

Po snídani v 7.00 si tři bratři rozdělí práci na celý den. Každý má svou práci.

Farář má spoustu práce s lidmi, kteří klepou na dveře jeho kanceláře v kteroukoli hodinu, stará se o rodiny a chudé, o 17 hnutí přítomných ve farnosti, o katechezi rozdělenou do čtyř ročníků, navštěvuje nemocné, přináší jim útěchu prostřednictvím svátostí, o křesťanské pohřby a nakonec se stará o zdravotní středisko. Farnost je rozdělena do čtyř základních společenství. Povzbuzování křesťanů, aby se starali o svou farnost a svou víru, je velkou výzvou.

Komunita se stará o 17 vesnických kaplí a vede a organizuje katechetickou školu v Nervianu. Letos školu navštěvovalo 15 katechetů ve druhém ročníku přípravy, kteří zde tráví šest měsíců se svými manželkami a dětmi. Je to taková malá vesnice. Komunita provozuje mateřskou školu "Il Germoglio" a misijní školu pro automechaniky.

Večer v 18.15 se bratři sejdou, aby společně zakončili a završili den v modlitbě a svěřili Pánu lidi a situace, se kterými se během dne setkali. Po jídle, bratrském sdílení a modlitbě kompletáře se den uzavírá.