La macchina di p.Norberto, dopo l'incidente La voiture du p.Norberto, après l'accident |
Hrůzná exploze, podivné mlčení a záplava
modliteb a solidarity
Minulý týden jsem psal o školách, které budou rozšiřovat svou kapacitu a o nově
otevřených venkovských školách v buši. Právě kvůli cestě do vesnice Bokpayan,
ležící asi 60 km od Bozoum, kde se měla opravovat škola, téměř přišel o život
otec Norberto. V pátek jsem byl v Bouaru, kde místní sdružení pořádalo 14.
Zemědělský veletrh. Poprvé se tu konal v roce 2013, inspirace přišla z
veletrhu, konaného už několik let v Bozoum. Letos zdejší veletrh podpořily
organizace „Friends of Betharram“, „Jango Be Africa“ a zejména belgická Enabel.
I tady se sjelo mnoho družstev z celého regionu, dva kamiony dokonce přijely až
z Bocaranga a Ngaundaye, což je 160 km a 240 km daleko.
Odpoledne jsem se chystal k návratu do Baora, když jsem
dostal hroznou zprávu: vůz našeho spolubratra, misionáře Norberta Pozzi, najel
na minu a došlo k explozi.
Stalo se to na silnici směrem do Bocarangy, 22 km od Bozoum. V autě jich jelo šest,
řídil otec Norberto, s ním jeli Igor, mladý francouzský karmelitán, dva
zedníci, tesař a koordinátor vesnických škol při misii v Bozoum.
Mina explodovala na místě řidiče, kde seděl Norberto, ve chvíli, kdy na ni auto
najelo. Proto je on nejvážněji zraněný. Měl zlomené obě nohy, levou nohu
zasáhla exploze nejhůř, roztrhala tkáně a nohu na více místech zlomila. Na
motocyklu ho okamžitě převezli do nemocnice. Muselo být šílené ujet 22 km
tímhle způsobem a zvláště v tomto stavu. Tam ho operovali, pokusili se mu
vyčistit ránu a odstranit úlomky miny. Mezitím jsme zahájili operaci, jak ho co
nejrychleji dopravit do Bangui. Italský velvyslanec v Yaoundé (v Kamerunu), pod
kterého spadá Středoafrická republika, informoval tzv. Modré přilby OSN, z
operace Minusca. Vrtulník ale nemohl letět po setmění, takže transport proběhl
až v sobotu ráno. Otec Norberto přečkal noc v nemocnici v Bozoum, ráno kolem
7:15 vzlétl vrtulník z Bozoum a zamířil do Bangui. Tam bohužel nastal zmatek…
Místo toho, aby ho dopravili do nemocnice OSN, byl převezen do „komunitní“
nemocnice. Tam mu vůbec nedokázali pomoct a zatím utíkal drahocenný čas. Kolem poledne byl konečně dopraven do nemocnice OSN, kterou spravuje srbský
kontingent. Rozhodli se jej okamžitě operovat. Mezitím jsem opustil Baoro, do
Bangui jsem dorazil ve 13 hodin a v 15:30 jsem byl v nemocnici OSN. Byl tam
hospitalizován i náš spolubratr Igor, ten naštěstí nebyl vážně zraněn, takže
tam byl jen na pozorování. A začíná nekonečné čekání. Po více než tříhodinové
operaci Norberto opouští operační sál. Je zaintubovaný, utlumený sedativy,
přesto je zřejmé, že má velké bolesti. Chirurg (velmi dobrý) nám říká, že se
pokoušejí vyhnout amputaci a vysvětlil nám, jak postupoval. Zároveň řekl, že
další den plánují transport Norberta do Ugandy, kde je lépe vybavená nemocnice.
Vracím se na naši misii v Bangui a v neděli ráno hned jedu do nemocnice. Otec
Norberto je na jednotce intenzivní péče, stále pod sedativy. Působí už
klidněji, šeptám mu tiše do ucha modlitbu, žehnám mu, vyřizuju, že na něj v
modlitbách myslí ohromné množství lidí. Krátce před polednem ještě vidím, jak
ho přenášejí na nosítkách do sanitky. Transportují ho pak letecky do Ugandy, do
Kampaly dorazí o několik hodin později. V pondělí ráno dostávám telefonát z
Ugandy. Volá mi kdosi z neznámého čísla z nemocnice a říká, že otec Norberto je
v pořádku, že mu byla odstraněna dýchací trubice a že už může mluvit. Norberto
dal sestře moje telefonní číslo. Je snadno zapamatovatelné, ale i tak to
znamená, že je Norberto při vědomí a zorientovaný, a to je moc dobrá zpráva.
Mezitím se děje spousta dalších věcí. Otec Federico, současný představený
středoafrické delegace, je teď v Kamerunu a koordinuje pomoc pro Norberta tam.
Je to především italská ambasáda, která ohromila velkou iniciativou a ochotou
pomoct. V pondělní ráno je italský velvyslanec už osobně v Ugandě u lůžka otce
Norberta. A konečně ho můžeme vidět i na obrazovce telefonu. Malinko mu
přistřihli jeho dlouhý plnovous, trochu se usmívá a nám všem to vlévá naději.
Odpoledne padne rozhodnutí o další operaci. Lékaři bohužel zjistí, že se stav
zhoršil a musí amputovat část jeho levé nohy. Ale je zachráněný, žije.
Tyto dramatické události zvedly vlnu veliké solidarity a modliteb. Otec Norberto je ve Středoafrické republice od roku 1980 a je tu velmi dobře známý. Přes Whatsapp, Facebook, Twitter, e-mail atd. se informace o situaci šíří doslova jak přes tam-tam. Všichni píší ujištění o modlitbách a solidaritě. Zprávy chodí z Itálie, Středoafrické
republiky, Kamerunu, Spojených států, Francie, z Prahy, Indie, Konga, Anglie,
Belgie, Rwandy atd. O události píší noviny a informují v rozhlase.
V pondělí večer mi píše někdo neznámý z Ugandy a nabízí, že by otci Norbertovi také
pomohl, v úterý znovu píše, kolem poledne je už v Norbertově pokoji a předává
mi ho k telefonu! Je to už obvyklý Norberto - vesele vtipkuje a dokonce ho můžu
vidět. I přesto, že přišel o část nohy, má dobrou náladu! Je to muž velké víry,
lásky, modliteb a ochoty k oběti.
Bohužel, téma nástražných min je nyní velmi vážné. Jen v roce 2023, došlo během prvních šesti týdnů ke 14 incidentům, což jsou v průměru
dvě exploze týdně. Bilance je strašná, sedm mrtvých a devět zraněných (Worrying_magnitude_explosive_devices_FV.pdf
(mcusercontent.com) ).
V oblastech, které ovládají rebelové, jsou to oni, kdo je
umisťují na silnice, aby zabránili vojákům a ruským žoldákům projíždět, šíří
tím napětí a hrůzu. Miny se v zemi objevují již rok a půl. Není snadné je
odhalit a není možné kontrolovat všechny silnice a zabránit rebelům, aby je tam
dávali. Ačkoliv teď došlo k tak velké vlně soucitu, solidarity a modliteb a o
této události veřejně mluvilo mnoho médií, je dost podivné, že ji ani slovem
nekomentoval nikdo z vlády a vládních úředníků.
Neozval se od nich ani jediný hlas na protest, nezaznělo žádné ujištění o tom, že by se
tomu ze strany bezpečnostních sil mělo věnovat víc pozornosti. Asi je vláda
příliš zaneprázdněna úpravami ústavy v tom smyslu, aby bylo možné kandidovat
ještě potřetí...!
Teď odjíždím na pár týdnů do Itálie. Budeme mít čas a příležitosti setkat se,
mluvit o Středoafrické republice, o tom, co děláme a co je třeba ještě udělat.
Snad se brzy potkáme!
Žádné komentáře:
Okomentovat