Kapacita některých škol narůstá, jiné se nově otevírají a ještě trochu k druhému zemědělskému veletrhu

 

Bawi, la scuola
école de Bawi

Kapacita některých škol narůstá, jiné se nově otevírají a ještě trochu k druhému zemědělskému veletrhu

V neděli jsem sloužil mši v Bawi, v téhle vesnici máme i základní školu. Byla postavena před více než 20 lety a nyní ji navštěvuje kolem 350 dětí. Přitom velikost školy zůstala stejná, jako v době, kdy tam chodilo ani ne sto dětí. Proto tuto návštěvu vesnice využívám jednak k změření stávajícího objektu a jednak k promyšlení, jak by šlo vyřešit přístavbu školy o tři nové velké učebny.

V úterý jedu na rychlou návštěvu do Yoro, Bayanga Didi a Igwe, což jsou naše nejodlehlejší vesnice.

Přijíždím v 8:05 do Yoro (75 km od Baora) a využívám čas návštěvy k tomu, abych se podíval na divadelní vystoupení malých předškoláčků. Jsem moc rád, že jsem je na svůj příjezd předem neupozornil, protože jsem díky tomu našel tři zdejší učitele autenticky v zápalu práce s asi 200 dětmi ve třídách a bylo to velká radost. Výuka tu probíhala dřív nepravidelně, zatímco teď už se vyučuje denně. Každý měsíc dáváme učitelům malý finanční příspěvek (který by jim správně měla hradit obec), díky tomu se provoz školy mohl vrátit do starých kolejí.

I v Bayanga Didi, vesnici ležící o 5 kilometrů dál, nacházím třídy plné dětí. Na tabuli, kde ještě vloni v červnu bylo datum 20. 4. 2021, teď vidím dnešní datum 7. 2. 2023.

Pokračuji dál směrem na Igwe, po cestě vedoucí prakticky savanou, nacházím stroje firmy, která v zemi hloubí studny. Začali už před několika měsíci, ale tehdy bylo zrovna období dešťů a země byla příliš mokrá. Až teď nastal ten správný čas.

Dnes máme 10. února a já se účastním v Bouaru zemědělského veletrhu. Jménem Charity jsme ho tu začali poprvé pořádat v roce 2010. Nyní převzala pořádání Asociace křesťanských žen a s podporou Enabel a některých italských organizací ("Jiango Be Africa" ​​a "Friends of Betharram") dál pokračují.

Navzdory bezpečnostním rizikům se nám i tady podařilo zajistit, aby přijely dva kamiony z Ndimu a Ngaundaye a mohlo se zúčastnit více než 180 družstev. I zde opakujeme úspěšnou zkušenost z veletrhu Bozoum, kterou je výstavní a prodejní příležitost pro mnoho regionálních zemědělců a farmářů.

 

 

 

Finalmente la scuola di Bayanga Didi funziona!
Enfin, l'école de Bayanga Didi fonctionne!

 

Bawi

 

Yoro: inizio delle lezioni
Yoro: le commencement des léçons

Bayanga Didi

Igwe

La 13a Fiera di Bouar
La 13è Foire agricole de Bouar

L'artista Beachman Handicapable

 

 

 

 

 

Hrdost na veletrhu v Bozoum

 

Hrdost na veletrhu v Bozoum

Letošním konáním dozrál Zemědělský veletrh v Bozoum do věku své dospělosti. Tento rok jsme se dočkali 18. ročníku. Náš veletrh je v celé zemi zcela ojedinělou akcí, ve Středoafrické republice se nekoná nic srovnatelného. Jde jednak o prezentaci, ale i o prodej zemědělských produktů. Účastní se ho družstva ze širokého okolí, ti nejvzdálenější jsou z měst až na severu - z Ngaundaye, Ndimu a Bocarangy. To jsou regiony velmi poznamenané násilím. Právě tato družstva jsme chtěli za každou cenu podpořit.

Až do pondělí 23. ledna jsme si nebyli jisti, zda vůbec půjde veletrh zrealizovat. V celém regionu jsou přítomni rebelové a navíc všechny cesty, směřující do Bozoum, jsou buď poničené nebo neprůjezdné. Za běžných okolností cesta do Bocarangy znamená ujet 125 km, jenže teď se musí jet objížďkou přes Bouar, což znamená ujet 270 km! Tím se doprava značně prodražuje, vždyť se cena pohonných hmot za tři roky prakticky ztrojnásobila!

Poprvé zorganizovala tento veletrh diecézní Charita v roce 2004 a nadále v tom pokračuje za podpory italské nadace „Amicizia Missionaria“ a otců karmelitánů z Arenzana. Letos nám pomohla i spolupráce s belgickým sdružením Enabel, ti přispěli se zajištěním dopravy, výrobou a postavením stánků.

Pro Bozoum jsou to velmi významné dny, probíhá tu intenzivní obchodování. Obrat se letos pohybuje kolem 70 milionů středoafrických franků, což je kolem 105 000 eur. To je značná částka v zemi, kde je roční HDP 400 eur na obyvatele.

Ve středu odpoledne, před začátkem veletrhu, jsem s týmem Charity odjel z Baora do Bozoum. Na místě už byli dobrovolníci, což je dobře fungující parta lidí, z nichž každý svou práci už dobře zná.

Ve čtvrtek ráno jsme nainstalovali osvětlení, abychom na práci viděli i po večerním setmění. To už začala přijíždět první družstva. Tři kamiony dorazily z Bocarangy, další z Ndim a Ngaundaye. Přijely až pozdě v noci a následující den, protože uvízly v bahně pouhých 12 km od Bozoum. V pátek ráno 27. ledna bylo už vše připraveno. Studentům posledního ročníku z naší střední školy Sv. Augustina to v čistých nažehlených uniformách moc slušelo. Po celé tři dny trvání veletrhu jsou neocenitelní. Vítají přijíždějící družstva, evidují je a pomáhají s prodejem.

V 9 hodin přijíždí tým z Ministerstva zemědělství, je tu šéf kabinetu a ředitelé, všichni průběh celého veletrhu nadšeně sledují. Zahajujeme několika krátkými projevy a prezentací jednotlivých družstev. Během slavnostního defilé ukazují zemědělci s velkou hrdostí část svých produktů.

Po tomto slavnostním úvodním ceremoniálu obcházíme všechny stánky. Na závěr se zástupce ministerstva setkává s reprezentanty města a některými družstevníky. Dvě hodiny naslouchá, jakým problémům čelí obyvatelé Bozoum, jaká jsou jejich přání a naděje.

Stánky hýří barvami a prodejci rozdávají úsměvy. Výsledek jejich mnohaměsíční práce tady teď ústí do nádhery, radosti, prezentace pozitivní ukázky zemědělství a potěšení z úspěšného prodeje tolika produktů v tak krátkém čase.

Odpoledne začínají návštěvy městských zeleninových zahrádek.

Na závěr nás čekají dvě velká milá překvapení: prvním je, že se počet účastníků této soutěže o nejhezčí městskou zeleninovou zahrádku letos zdvojnásobil, celkově jde o plochu větší než 5 hektarů. A druhým je to, že z těch 39 soutěžících patří pět zahrádek mladým středoškolákům z města. Je to znamení, že práce v zemědělství je reálně vnímaná jako dobrá příležitost k růstu a rozvoji.

V sobotu ráno veletrh pokračuje a my, jako hodnotící porotci, pokračujeme v návštěvách i ostatních míst, protože nechceme nikoho zklamat. Naše únava jde zcela stranou tváří v tvář nádheře zahrádek, které vypadají jako vymalované, s množstvím zeleniny, jejíž zelená barva vystupuje pod žhnoucím sluncem z červené země. 

V sobotu odpoledne vyhodnocujeme výsledky: jde vlastně o dvě soutěže, jedno hodnocení je pro vystavovatele a v druhém jde o celkový dojem ze zahrádek. Ti, kteří dostali od porotců nejlepší hodnocení, budou odměněni.

V neděli ráno sloužím mši svatou v 6.15, veletrh dál pokračuje. Odpoledne končí předáním cen vystavovatelům nejkrásnějších zeleninových zahrádek a také pěti chlapcům a dívkám, kteří prezentovali vlastní zahrádku.

Všechno probíhá v jednoduchosti a skromnosti, přesto je vidět ve tvářích oceněných mužů, žen a mladých obrovská radost a hrdost. Proto není náhoda, že název veletrhu je „Hrdost být zemědělcem“.

 

 

La Fiera
La Foire

 

La valle degli orti
La vallée des jardins potagers

 

 

Gli alunni del liceo St Augustin
Les élèves du Lycée St Augustin

 

Padající stromy a rostoucí počet útoků rebelů

 

 

 

 

Padající stromy a rostoucí počet útoků rebelů

V posledních dnech jsem navštívil nejzapadlejší vesnice, např. v pátek odpoledne jsem odjel do Bayanga Didi. Bylo mi řečeno, že na silnici leží spadlé stromy, takže jsem si nebyl jistý, jestli cestu zvládnu. Navzdory tomu se mi podařilo v pořádku tam dojet, za necelé tři hodiny jsme zdolali 72 km dlouhou cestu, procházející jestě vesnicí Igwe.

Po nočním odpočinku (oživil nám ho plch, potulující se po místnosti, ve které jsme spali), vyrážíme v sobotu ráno do Sinafora. Původně to měla být pěší cesta dlouhá asi 7 km do Yoro a Sinaforo, ale museli jsme přidat ještě další 2 km, protože přes cestu ležel veliký spadlý strom, který bylo nutné obejít.

Během doby, kdy jsme spadlý strom obcházeli, k nám přijíždí kluk na motorce a oznamuje nám, že v Yoro (2 km od nás) jsou rebelové. Rozhodnu se přesto v cestě pokračovat a po pár minutách přijíždí další motorka a dozvídáme se, že rebelové jsou už pryč. Pokračujeme tedy dál a doufáme (a modlíme se), že je cestou nepotkáme. Přicházíme do Yoro, kde potkáváme vyděšené lidi, jak se pomalu vracejí domů. Pokračujeme do Sinafora, kam dorazíme po hodině a půl chůze.

Čeká tu na nás prakticky celá vesnice, ve všech lidech ale ještě doznívají obavy, že kvůli rebelům nedorazíme. Při mši pak křtím malého chlapečka jménem Gaston, mše je velmi živelná. Pod rozpáleným poledním sluncem se vydáváme na zpáteční cestu. Jdeme k autu pěšky a poslední kilometry se nám zdají nekonečně dlouhé.

V Bayanga Didi se po krátkém odpočinku setkávám s učiteli školy, která byla po delší pauze letos zas otevřena. V první třídě je více než 120 dětí, což je moc dobrá zpráva. Pak jsem zapnul videoprojektor a promítal film s biblickou tématikou, šlo o příběh Josefa.

V neděli ráno, po téměř dvouhodinovém zpovídání, sloužím mši. V dnešním evangeliu mluví Ježíš o blížícím se Božím království. V promluvě srovnávám vládu v zemi, která se soustředí víceméně jen na hlavní město a pro vesnici jako Bayanga Didi nedělá téměř nic s královstvím, v kterém zná Bůh každého jeho jménem. Bůh navštěvuje i tuto malou zapomenutou vesnici.

Odpoledne odjíždím do Baora. Jakmile dorazím na misii, dozvídám se zprávu o hrozném útoku na vesnici Beloko, ležící asi 200 km od Baora u hraničního přejezdu. Rebelové tam zaútočili na konvoj, poblíž je tam základna ruských žoldnéřů a středoafrických vojáků. Došlo k zabití 4 nebo 5 lidí, zničení celního úřadu a několika kamionů... Tato událost obrovsky zvyšuje napětí v oblasti i proto, že už za pár dní, od 27. do 29. ledna (pátek, sobota a neděle) se má v Bozoum konat Zemědělský veletrh. A my velmi doufáme, že se bude moct v pořádku uskutečnit!

 

 

In strada
en route

Bayanga Didi

Sinaforo

Animaletti da compagnia...

Film a Bayanga Didi
La projection du film à Bayanga Didi