Setkání biskupů

 

 

 

 

Setkání biskupů

11. ledna 2026

Jako každý rok je první lednový týden věnován shromáždění biskupů Středoafrické republiky.

V sobotu 3. ledna jsme již všichni v Bangui, je to den věnovaný Charitě. V neděli 4. ledna biskupové slouží mše svaté v různých farnostech města. Já jsem ve farnosti Saint-François-Yapele v centru města. Kostel je krásný, je plný lidí a jsem potěšen, že mě vítají hymny v jazycích východních nářečích, typických pro Bangassou.

V pondělí začíná samotné shromáždění. Přítomní jsou také všichni generální vikáři diecézí. Každý den začínáme modlitbou a slavením eucharistie v 8:00 a pak od 9:00 do 17:00 (s několika krátkými přestávkami) pracujeme.

První den je věnován prezentaci aktuální situace v každé diecézi. Jsme hluboce znepokojeni situací v Zemiu, 300 km od Bangassou, kam se vrátily ozbrojené střety a lidé znovu utíkají hledat útočiště na katolické misie.

Volby se tu konaly 28. prosince s nepřekvapivým výsledkem: skončily znovuzvolením úřadujícího prezidenta. Setkali jsme se s prezidentem ve čtvrtek odpoledne. Během dlouhého jednání každý biskup představil situaci ve své diecézi a zdůraznil četné problémy, které vyžadují zásahy a hledání řešení.

Leden je příležitostí k zhodnocení toho, co se aktuálně v církvi ve Středoafrické republice děje. Prezentace doplňují výroční zprávy komisí a hnutí. V neděli 11. ledna všichni společně slavíme mši svatou v katedrále.

Na konci mše se přečte tradiční poselství biskupů. Letos je hlavním tématem mír, a to ve velmi napjatém volebním kontextu, kdy se některé regiony země opět propadají do válečného stavu…

 

Niakary

 

 

 

St François Yapele

 

Šťastný nový rok!

 

 

Šťastný nový rok!

1. ledna 2026

Šťastný nový rok!

Píšu tyto řádky poté, kdy mě naplnil klid z novoročního koncertu se Straussovými valčíky.

Je 1. ledna, Světový den míru. Zatímco se ve velké části světa zbrojí, zdá se mi, že jediným rozumným hlasem zůstává hlas papeže Lva XVI., který ve svém poselství napsal: „Když považujeme mír za vzdálený ideál, nakonec už nepovažujeme za skandální, že ho lze popřít, a dokonce i to, že k jeho dosažení lze použít válku.“

Mír se zdá být stále více ohrožen a my se často cítíme bezmocní. Papež nám však spolu se svatým Augustinem připomíná, že „Chcete-li, aby ostatní byli v míru, buďte sami sebou, zůstaňte sami sebou. Abyste inspirovali ostatní, nechte ve vás zářit pokoj vaší lásky.“

Po návratu z Bakoumy v pátek 26. ledna a následujícího dne, v sobotu 27., byla katedrála při obřadech zaplněna do posledního místa, protože jsme ten den zakončovali rok Jubilea naděje. Toto jubileum, zahájené 29. prosince 2025, bylo slaveno ve všech farnostech diecéze (všechny se staly jubilejními kostely). Využívali jsme mnohé příležitosti s různými skupinami, jako byli lektoři, nemocní, ženy, vězni, seminaristé, různá církevní hnutí, manželské páry a rodiny, zasvěcené osoby, charismatici, sbory a katecheti.

Neděle 28. prosince byla dlouho očekávaným dnem politických voleb. Letos se všechny formy voleb konaly ve stejný den, takže šlo o volbu prezidenta republiky, volbu členů parlamentu, regionální zastupitele a volbu starostů. Deset dní volební kampaně bylo velmi intenzivních. Kandidáti, kteří směli cestovat po zemi, navštěvovali vesnice, rozdávali trička, peníze a sliby… Mnohým z nich, zejména těm v opozici, bylo ale zakázáno cestovat letadlem, nebo dokonce i autem… 

Hlasování bývá pro komunity vzácností. Volební účast však byla tentokrát bohužel nízká. Je to špatná zpráva, která znamená rezignaci a nedůvěru, že může dojít ke změně.

Sleduji voliče, vážné a klidné, zatímco mířím k sirotčinci „Maman Tongolo“. Dnes, na svátek Svaté rodiny, ale zároveň připomínku Svatých neviňátek, jsme se modlili za Viviane, která zemřela před pár dny. Byla už několik týdnů nemocná a odmítala jíst. Jako by chtěla říct životu „Dost!“. A také chtěla znovu vidět svou babičku.

Viviane se narodila před deseti lety v Selimu, vesnici ležící 110 km od Bangassou. Františkánský kněz ji tam viděl a zachránil. Odvezl ji do Bangassou, kde byla přijata do sirotčince a žila tam pokojně šest let. Navzdory Downovu syndromu se pro svou mírnou povahu a klidný temperament rychle stala srdcem a duší sirotčince.

Milující, něžná, ale také náchylná k občasným rozmarům, byla vždy zářivou přítomností v srdci malé komunity „Mama Tongolo“.

Nyní odpočívá v pokoji a vstupuje do nebe. Přináší radost všem, jak to vždy dělala během svého krátkého života. Sbohem, Viviane. Kéž tě Pán přivítá s bezmeznou láskou a nesmírnou něhou!

 

Elezioni a Bangassou
Elections à Bangassou
Elecciones en Bangassou

Sr Yolande con Aurélie
Sr Yolande avec la petite Aurélie
Sor Yolande con la pequeña Aurélie

 

Veselé Vánoce!

  

 

Veselé Vánoce!

26. prosince 2025

Právě jsem se vrátil poté, co jsem strávil několik dnů ve vesnicích asi 200 km od Bangassou. I tady prožíváme tyto dny navzdory všemu dění velmi intenzivně.

Mezi čtvrtkem 18. prosincem a nedělí 21. prosincem probíhala diecézní akce Jubileum pro katechety, dny věnujeme školení a sdílení. Shromáždilo se asi sto katechetů, i když přijeli jen ti, kteří žijí v našem blízkém okolí. Zde ve Středoafrické republice je role katechety zásadní. Je zde málo kněží a ve vesnicích vede katecheta modlitby ve všední dny i ty nedělní, učí katechismus a rozvíjí život místní komunity. Jeden z nich, jménem Zacheus, slaví 50 let služby zde v Bangassou.

V neděli 21. dopoledne jsem sloužil mši ve farnosti v Tokoyo a odpoledne jsem šel popřát našim „pokladům“, dětem ze sirotčince Maman Tongolo a starším obyvatelům Maison Espoir. Na Boží hod vánoční s nimi nebudu, ale vím, že dostanou dárky a budou se dělit o slavnostní jídlo. Přinesl jsem jim čokoládu a tak už mohou začít slavit!

V pondělí odpoledne odjíždím na sever, směrem na Bakoumu a další den do Nzacka. Vzdálenost mezi Bakoumou a Nzackem je sice jen 60 km, ale cesta trvá tři hodiny. Na cestě nás provázejí dvě obavy. Jednak z jízdy autem (které se často porouchává) a jednak z rebelů, kteří tu před čtyřmi dny zablokovali silnici a okrádali kolemjdoucí… Do Nzacka ale naštěstí dorazíme bez problémů.

Vezu s sebou plachty, které použijeme k provizornímu zastřešení mateřské školy. Ta původní byla zničena spolu s kostelem, nemocnicí a farou v roce 2017. Jsou to další stavby, který chceme dokončit.

Ve středu 24. prosince v 19:00 budu slavit štědrovečerní mši. Svítí nám pár rozptýlených světýlek a je velké horko. Místní komunita přivítá devět nově pokřtěných členů. Navzdory přetrvávajícímu válčení zůstala ve své víře neochvějná. Také zde mocně zaznívá vánoční Gloria, stejně jako v Betlémě před 2000 lety! Dne 25. prosince odjíždíme ráno před 5. hodinou, protože chceme dorazit včas na mši do Bakoumy. I zde se koná 13 křtů. Tradičně se tady na Boží hod vánoční křtí malé děti a Velikonoce jsou časem křtů starších dětí, mladých lidí a dospělých.

Mše v kamenné kapli je krásná. Zatímco v kostele slavíme, často se zvenku ozývají zvuky, související s volební kampaní. Probíhají teď poslední dny před volbami, které se budou konat 28. prosince, a to současně prezidentské, zákonodárné, regionální a komunální.

Napětí, které kampaň provází, by se dalo krájet. Pro ty, kteří nejsou součástí vládnoucí strany, je zde ale jen velmi málo prostoru.

Naděje a víra, že půjdou věci správným směrem, však zůstává!

 

Formazione dei catechisti
Formation des catéchistes
Formación de catequistas

I bambini del Centro orfani Maman Tongolo
Les enfants du Centre des Orphélins Maman Tongolo
Los niños del orfanato Maman Tongolo

La campagna elettorale
La campagne éléctorale
La campaña electoral

La scuola materna di Nzacko, ora!
L'école maternelle de Nzacko, maintenant!
Escuela infantil en Nzacko, ¡ahora!

Bakouma

 

 

„Jak krásné je, když se přináší radostná zvěst!“

 

Zemio

 

„Jak krásné je, když se přináší radostná zvěst!“

18. prosince 2025

„Jak líbezné je, když po horách jdou nohy toho, jenž nese poselství a ohlašuje spásu.” (Izajáš 52:7).

Tak to napsal Izajáš a já to dnes večer po něm opakuji! Vrátil jsem se zrovna ze Zemia, kde jsme dva a půl dne usilovali o obnovu a podporu míru.

V roce 2012 založili ve Středoafrické republice tři muži v unikátní PLATFORMU NÁBOŽENSKÝCH VŮDCŮ. Mimořádná byla tím, že ji sepsali hlavní zástupci tří církví, kardinál Dieudonné Nzapalainga, pastor Nicolas Guerekoyame a imám Kobine. Ještě před tím, než v roce 2013 vypukla válka, vnímali silnou potřebu sjednotit se, aby se pokusili válce zabránit. Poté se zavázali jít společně kamkoli, kde docházelo ke střetům a konfliktům, aby znepřáteleným stranám naslouchali a hledali s nimi, jak obnovit smír.

Po pouti do Nyakari 9. prosince jsem se právě z tohoto důvodu vydal do Bangui, abych vysvětlil situaci v Zemiu. Od května tam neustávají střety mezi rebely, ruskou armádou a žoldáky. Způsobují úmrtí, násilí, znásilňování, zmizení mnoha lidí a desítky tisíc uprchlíků musí opouštět své domovy.

Tři náboženští představitelé souhlasili, že se se mnou do Zemia vydají ještě před Vánocemi, a to navzdory tomu, že mají právě teď mnoho svých povinností. Cestu zorganizovala MINUSCA, mírové síly OSN. V úterý ráno jsem přivítal kardinála, pastora a imáma a v doprovodu dalšího kněze z Bangassou, Alaina Zembiho, jsme se vydali do Zemia.

Po našem příjezdu na nás čekalo menší shromáždění, sešli se muslimové, protestanti a katolíci. Byla to pro město zcela mimořádná událost a tato mise byla velmi slibná! Pozdravili jsme místní obyvatele a pastor citoval Izajáše: „Jak líbezné je, když po horách jdou nohy toho, jenž nese poselství a ohlašuje spásu.” (Izajáš 52:7).

Celý region je poznamenán nepokoji. Tato oblast je již více než dvacet let dějištěm násilí a bojů. Nejprve s LRA (Armáda božího odporu z Ugandy), poté se Sélékou a nyní s rebely z Azande ani kpi gbe. Vláda dělá jen velmi málo pro zklidnění situace a projevuje velkou nedůvěru k místnímu obyvatelstvu. Navíc jsou tu silnice prakticky nepoužitelné, proto učitelé a zdravotní sestry, vyslaní do zdejších oblastí, sem v této situaci odmítají přijet.

Po našem příjezdu jsme se okamžitě pustili do práce a zorganizovali velmi emotivní sérii setkání a schůzek. Všem jsme umožnili promluvit a podělit se o své zkušenosti s utrpením, které prožili. Svědectví byla hluboká a dojemná! Setkal jsem se s matkou seminaristy, která mi vyprávěla o zmizení svého muže. V květnu ho zatkli četníci, jeho místo pobytu a potom i způsob smrti, zůstaly neznámé.

Veřejná střední škola měla loni 992 studentů a nyní je jich jen 180! A minulý měsíc, během mé poslední návštěvy, jich tu bylo už jen 72. Strach je obrovský a obyvatelstvo je prakticky drženo v zajetí a to středoafrickými a konžskými úřady, armádou, ruskými žoldáky a rebely.

Setkali jsme se s ženami, s mladými lidmi, se zástupci úřadů, s ruskými vojáky, s vojáky OSN (MINUSCA) a se zástupci různých náboženských denominací. Poselství bylo vždy stejné - pouze mír může umožnit život a dláždit cestu k budoucnosti. Zažíváme velmi intenzivní okamžiky, které vyžadují osobní angažovanost.

Víme, že tato jediná návštěva nestačí. A že tím nemůžeme vyřešit všechny problémy. Ale díky naslouchání, dialogu a mnoha modlitbám (od tolika lidí ve Středoafrické republice i jinde) je mír možný.

Dnes, ve čtvrtek, opět navštívíme muslimskou komunitu a nasloucháme i jim, poté se vydáme na letiště. A tam se dozvídáme první dobrou zprávu: dorazili sem noví vojáci, kteří nahradili současný kontingent, který je unavený a demoralizovaný. 

Neztrácejme naději!

 

 

Bandoufou

 

 

  

 

Poutníci

 

 

 

 

Poutníci

8. prosince 2025

Udělal jsem nový objev! V Bangassou se kromě kávy již několik let pěstuje i kakao. Stejně jako u kávy se nabízí možnost oživení pěstování této plodiny, což mnoha rodinám nabízí šanci se znovu se postavit na nohy!

Využívám relativně klidný den a jedu do farnosti Gamba, ležící na cestě směrem do hlavního města Bangui. Silnice je sice stále ve velmi špatném stavu, ale úbytek dešťových srážek ji teď činí lépe sjízdnou, i když to není bez obtíží.

Do Gamba přivážím tesaře a polotovary, potřebné k montáži školních lavic. Jejich výrobu pomohli zajistit přátelé z Říma, Acqui a odjinud.

Máme teď začátek adventu, dobu přípravy na Vánoce, proto jsme se sešli v pátek 28. listopadu na odpolední meditaci a společnou modlitbu s kněžími a řeholnicemi.

Začátek prosince je také ve znamení svátku Neposkvrněného početí Panny Marie. Uspořádali jsme proto velkolepou diecézní pouť do farnosti Niakari, vše jsme připravovali několik týdnů.

V pátek ráno jsem se vydal pěšky se seminaristy. Délka pouti je patnáct kilometrů a je velké horko. Velkou část poutě jsme strávili modlitbou růžence, zatímco jsme míjeli (a chvílemi předjížděli) desítky dospělých, kteří patří k různým hnutím. Všichni směřují k Niakari. Dorazili jsme asi po třech hodinách, zpocení a unavení, ale šťastní! Krůček po krůčku dorazili všichni poutníci a nakonec jich bylo téměř tisíc!

Během těchto dnů se konají katecheze, modlitby a setkání podle různých věkových skupin, abychom se zamýšleli nad rolí Panny Marie, kterou vnímáne skrze její přítomnost na svatbě v Káni Galilejské. A právě ta biblická událost, která se odehrála v Káni, je tématem tohoto pastoračního roku. Bylo to místo, kde Ježíš vykonal svůj první zázrak, stalo se to přímo na svatební hostině. V pastýřském listu, který jsme napsali pro tento advent, jsme chtěli prozkoumat, jak se vše, čeho se Bůh dotkne, proměňuje v dobré víno.

Měli bychom tu teď mít období sucha… ale noc ze 7. na 8. prosince nám přinesla překvapivě krásnou bouřku, úžasně osvěžující!

Dnes, 8. prosince, jsme v 7:30 ráno slavili krásnou mši. Pak následovalo požehnání poutnických holí. S jednou z nich jsem se vydal kolem 11. hodiny znovu na cestu. Je spalující horko, ale domů do Bangassou jsem dorazil před 14. hodinou.

 

Cacao di Bangassou

 

 

La strada verso Bangui
La route pour Bangui
El camino a Bangui

 

 

I banchi di scuola per Gambo
Les table-bancs pour Gambo
Pupitres escolares para Gambo

 

Partenza per Niakari
Depart pour Niakari
Salida hacia Niakari

 

Il lavoro per gruppi
Le travail en carrefour
Trabajo en grupo

 

I bambini del Centro Orfani
Les enfants du Centre des Orphelins
Los niños del Centro de Huérfanos