Šťastný nový rok!
1. ledna 2026
Šťastný nový rok!
Píšu tyto řádky poté, kdy mě naplnil klid z novoročního koncertu se Straussovými valčíky.
Je
1. ledna, Světový den míru. Zatímco se ve velké části světa zbrojí, zdá
se mi, že jediným rozumným hlasem zůstává hlas papeže Lva XVI., který
ve svém poselství napsal: „Když považujeme mír za vzdálený ideál,
nakonec už nepovažujeme za skandální, že ho lze popřít, a dokonce i to,
že k jeho dosažení lze použít válku.“
Mír se
zdá být stále více ohrožen a my se často cítíme bezmocní. Papež nám však
spolu se svatým Augustinem připomíná, že „Chcete-li, aby ostatní byli v
míru, buďte sami sebou, zůstaňte sami sebou. Abyste inspirovali
ostatní, nechte ve vás zářit pokoj vaší lásky.“
Po
návratu z Bakoumy v pátek 26. ledna a následujícího dne, v sobotu 27.,
byla katedrála při obřadech zaplněna do posledního místa, protože jsme
ten den zakončovali rok Jubilea naděje. Toto jubileum, zahájené 29.
prosince 2025, bylo slaveno ve všech farnostech diecéze (všechny se
staly jubilejními kostely). Využívali jsme mnohé příležitosti s různými
skupinami, jako byli lektoři, nemocní, ženy, vězni, seminaristé, různá
církevní hnutí, manželské páry a rodiny, zasvěcené osoby, charismatici,
sbory a katecheti.
Neděle 28. prosince byla
dlouho očekávaným dnem politických voleb. Letos se všechny formy voleb
konaly ve stejný den, takže šlo o volbu prezidenta republiky, volbu
členů parlamentu, regionální zastupitele a volbu starostů. Deset dní
volební kampaně bylo velmi intenzivních. Kandidáti, kteří směli cestovat
po zemi, navštěvovali vesnice, rozdávali trička, peníze a sliby… Mnohým
z nich, zejména těm v opozici, bylo ale zakázáno cestovat letadlem,
nebo dokonce i autem…
Hlasování bývá pro
komunity vzácností. Volební účast však byla tentokrát bohužel nízká. Je
to špatná zpráva, která znamená rezignaci a nedůvěru, že může dojít ke
změně.
Sleduji voliče, vážné a klidné, zatímco
mířím k sirotčinci „Maman Tongolo“. Dnes, na svátek Svaté rodiny, ale
zároveň připomínku Svatých neviňátek, jsme se modlili za Viviane, která
zemřela před pár dny. Byla už několik týdnů nemocná a odmítala jíst.
Jako by chtěla říct životu „Dost!“. A také chtěla znovu vidět svou
babičku.
Viviane se narodila před deseti lety v
Selimu, vesnici ležící 110 km od Bangassou. Františkánský kněz ji tam
viděl a zachránil. Odvezl ji do Bangassou, kde byla přijata do
sirotčince a žila tam pokojně šest let. Navzdory Downovu syndromu se pro
svou mírnou povahu a klidný temperament rychle stala srdcem a duší
sirotčince.
Milující, něžná, ale také náchylná k občasným rozmarům, byla vždy zářivou přítomností v srdci malé komunity „Mama Tongolo“.
Nyní
odpočívá v pokoji a vstupuje do nebe. Přináší radost všem, jak to vždy
dělala během svého krátkého života. Sbohem, Viviane. Kéž tě Pán přivítá s
bezmeznou láskou a nesmírnou něhou!
.jpeg)
 |
| Elezioni a Bangassou Elections à Bangassou Elecciones en Bangassou |
Žádné komentáře:
Okomentovat