„Jak krásné je, když se přináší radostná zvěst!“

 

Zemio

 

„Jak krásné je, když se přináší radostná zvěst!“

18. prosince 2025

„Jak líbezné je, když po horách jdou nohy toho, jenž nese poselství a ohlašuje spásu.” (Izajáš 52:7).

Tak to napsal Izajáš a já to dnes večer po něm opakuji! Vrátil jsem se zrovna ze Zemia, kde jsme dva a půl dne usilovali o obnovu a podporu míru.

V roce 2012 založili ve Středoafrické republice tři muži v unikátní PLATFORMU NÁBOŽENSKÝCH VŮDCŮ. Mimořádná byla tím, že ji sepsali hlavní zástupci tří církví, kardinál Dieudonné Nzapalainga, pastor Nicolas Guerekoyame a imám Kobine. Ještě před tím, než v roce 2013 vypukla válka, vnímali silnou potřebu sjednotit se, aby se pokusili válce zabránit. Poté se zavázali jít společně kamkoli, kde docházelo ke střetům a konfliktům, aby znepřáteleným stranám naslouchali a hledali s nimi, jak obnovit smír.

Po pouti do Nyakari 9. prosince jsem se právě z tohoto důvodu vydal do Bangui, abych vysvětlil situaci v Zemiu. Od května tam neustávají střety mezi rebely, ruskou armádou a žoldáky. Způsobují úmrtí, násilí, znásilňování, zmizení mnoha lidí a desítky tisíc uprchlíků musí opouštět své domovy.

Tři náboženští představitelé souhlasili, že se se mnou do Zemia vydají ještě před Vánocemi, a to navzdory tomu, že mají právě teď mnoho svých povinností. Cestu zorganizovala MINUSCA, mírové síly OSN. V úterý ráno jsem přivítal kardinála, pastora a imáma a v doprovodu dalšího kněze z Bangassou, Alaina Zembiho, jsme se vydali do Zemia.

Po našem příjezdu na nás čekalo menší shromáždění, sešli se muslimové, protestanti a katolíci. Byla to pro město zcela mimořádná událost a tato mise byla velmi slibná! Pozdravili jsme místní obyvatele a pastor citoval Izajáše: „Jak líbezné je, když po horách jdou nohy toho, jenž nese poselství a ohlašuje spásu.” (Izajáš 52:7).

Celý region je poznamenán nepokoji. Tato oblast je již více než dvacet let dějištěm násilí a bojů. Nejprve s LRA (Armáda božího odporu z Ugandy), poté se Sélékou a nyní s rebely z Azande ani kpi gbe. Vláda dělá jen velmi málo pro zklidnění situace a projevuje velkou nedůvěru k místnímu obyvatelstvu. Navíc jsou tu silnice prakticky nepoužitelné, proto učitelé a zdravotní sestry, vyslaní do zdejších oblastí, sem v této situaci odmítají přijet.

Po našem příjezdu jsme se okamžitě pustili do práce a zorganizovali velmi emotivní sérii setkání a schůzek. Všem jsme umožnili promluvit a podělit se o své zkušenosti s utrpením, které prožili. Svědectví byla hluboká a dojemná! Setkal jsem se s matkou seminaristy, která mi vyprávěla o zmizení svého muže. V květnu ho zatkli četníci, jeho místo pobytu a potom i způsob smrti, zůstaly neznámé.

Veřejná střední škola měla loni 992 studentů a nyní je jich jen 180! A minulý měsíc, během mé poslední návštěvy, jich tu bylo už jen 72. Strach je obrovský a obyvatelstvo je prakticky drženo v zajetí a to středoafrickými a konžskými úřady, armádou, ruskými žoldáky a rebely.

Setkali jsme se s ženami, s mladými lidmi, se zástupci úřadů, s ruskými vojáky, s vojáky OSN (MINUSCA) a se zástupci různých náboženských denominací. Poselství bylo vždy stejné - pouze mír může umožnit život a dláždit cestu k budoucnosti. Zažíváme velmi intenzivní okamžiky, které vyžadují osobní angažovanost.

Víme, že tato jediná návštěva nestačí. A že tím nemůžeme vyřešit všechny problémy. Ale díky naslouchání, dialogu a mnoha modlitbám (od tolika lidí ve Středoafrické republice i jinde) je mír možný.

Dnes, ve čtvrtek, opět navštívíme muslimskou komunitu a nasloucháme i jim, poté se vydáme na letiště. A tam se dozvídáme první dobrou zprávu: dorazili sem noví vojáci, kteří nahradili současný kontingent, který je unavený a demoralizovaný. 

Neztrácejme naději!

 

 

Bandoufou