50 let přítomnosti karmelitánů v Baoru

8. října 1973 O. Charles přijel do Baora a oficiálně zahájil Misii v Baoru.

V neděli 8. října 2023 slavíme prvních 50 let naší přítomnosti zde. Přítomni budou biskup, spolubratři, ale také mnozí křesťané z vesnic, kteří získali dar víry skrze přítomnost a práci mnoha misionářů, kteří jí v průběhu let darovali svůj čas a život.

Tady je trochu historie... a nějaké staré fotky.

 

ZEMĚPISNÁ PŮSOBNOST

Farnost "Jezulátko" v Baoru zahrnuje celou prefekturu Baoro a dvě vesnice v prefektuře Nana-Mambere. 

KLÍČOVÁ DATA EVANGELIZACE BAORA

1940: Zastávka misionářů spiritánů z Bozoum.

Křesťanská historie Baora začala poměrně brzy s příchodem protestantských misionářů, mnohem dříve než katolíků. Ti sem začali jezdit v letech po první světové válce. Během druhé světové války se Baoro stalo jedním z několika táborů pro německé a italské vojáky.  Misii v Baoru zahájil v roce 1940 otec Joseph Dufour a poté otec Jean Chrysostome, spiritáni z Bozoum, kteří zřídili katechetické stanoviště poblíž současné farní koncese, vedle domu náčelníka vesnice Dangsiho. Někteří křesťané přišli z jiných misií, zejména z Bozoum. Těch několik pokřtěných z Baora (hlavně školáci) bylo pokřtěno v nedalekém Bouaru.

1950: Evangelizace buše - Bayanga Didi- francouzskými a italskými kapucíny z Carnotu.

Otcové kapucíni ze Savojska, kteří přišli z Carnotu, měli lepší výsledky ve křtech a biřmování - (Mgr. Sintas), zejména v

Bayanga Didi, což byla tenkrát větší vesnice než Baoro a sídlil v ní francouzský vojenský oddíl. Kapucíni, otec Daniel a poté otec Umberto z janovské provincie (Itálie), poskytovali křesťanům pomoc až do roku 1959, kdy byl sektor svěřen otcům z Bouaru.  

1955: Výstavba škol a první křty v Baoro-Centre francouzskými kapucíny z Bouaru.

V roce 1955 otevřel otec Francis na místě dnešní farní koncese školu ve slaměné chatrči. Byl zde ředitelem. Jeho zástupcem byl učitel Alfons Ngakumandji. Výuku katechismu vedli Pierre Tunumo a jeho asistent Jean Marie Waka. 

V roce 1956 postavil otec Francis z Bouaru první stálou budovu školy. Tuto budovu obývali otcové až do roku 1985. Třída sloužila také jako kostel.

V roce 1957 otec Francis poprvé pokřtil 15 žáků misijní školy v Baoru. V roce 1958 byla postavena druhá školní budova se dvěma velkými učebnami. Mezitím přijeli otcové Norbert a Clément a převzali vedení školy a apoštolátu, i když v Baoru nebydleli.

12. dubna 1960 - 27. ledna 1961: otec Jean-Baptiste Corbet.

1960: V dubnu se otec Jean-Baptiste CORBET, pověřený biskupem z Berberati, Msgr. Baudem, k založení farnosti, pokusil oficiálně otevřít misii v Baoru. Zůstal tam deset měsíců s laickým spolupracovníkem André Janodym.  

Budovy: velký sklad připojený k první školní budově, ten byl upraven poté coby dům pro otce. Později se z něho stala nová kaple.

Současně začal stavět o. Jean-Baptiste stálý dům pro otce, ale když byla střecha hotová, vše se zastavilo, protože se otec Jean-Baptiste náhle přestěhoval do Noly. Mezitím ale i tak nainstaloval elektrický generátor.

Apoštolát: Četné návštěvy misijní oblasti (včetně Bangaremu) vedly ke 111 křtům (z toho 63 v Baoru, zaznamenaných na místě).

O. Jean-Baptiste usilovně pracoval na přípravě místních katechetů a v červnu a červenci uspořádal dvě krátká setkání, kterých se zúčastnilo asi dvacet katechetů.

1960-1969: otec Clément Sautier.

Po odchodu otce Jeana-Baptisty převzal klášter otec Clément, který pocházel z Bouaru. Baoro bylo tehdy součástí Bouarské buše a vedly k němu cesty do Baboua, Bocaranga, Bozoum, Bangui a Gbassore (Bangarem). 

Otec Clément podnikal dlouhé výpravy na každou cestu a organizoval svůj apoštolát tak, aby mohl udělovat velké množství křtů, které jsou zapsány v matrice v Bouar-St Joseph. Je těžké je přesně spočítat. Podle duplikátu matriky pořízeného v Baoru v roce 1975 ze starých křesťanských záznamů, činil počet křtů, které otec Clément vykonal, asi 690.

Organizoval také biřmování, a sice v letech 1963 (4 vesnice), 1965 (4 vesnice) a 1967 (6 vesnic); celkem bylo biřmováno 349 osob. Zhruba deset nových vesnicích otevřel katechismu. Posílal také mladé lidi do katechetické školy v Carnotu. 

V roce 1967 si Baoro, tehdy velkou vesnici s 2000 obyvateli, vybral tehdejší doživotní prezident Středoafrické republiky plk. Jean Bedel BOKASSA, aby se stalo subprefekturou. To vedlo k mnohem většímu nárůstu počtu obyvatel. 

Budovy.

1.      Kostel v Bayanga-Didi (1967): cementové základy a dlažba; stěny z dehtovaných prken; střecha z trámů pokrytých vyprázdněnými sudy: solidní dílo, které vydrželo až do roku 2004-5, kdy byla kaple zcela přestavěna na stejných základech.

2.      Kostel v Pate Bonambolo (1967): cementové základy a dlažba; polotvrdé zdivo; jednosklonná střecha z pozinkovaného plechu, navíc presbytář. Dvě místnosti (sakristie a katechetická místnost) vedle vpravo od kaple byly několik let - 1980-82 - využívány jako vesnická škola.

Za kostelem, 15 metrů od něj, se nachází dům s 5 pokoji a 2 sklady pro katechetu. Od roku 1979 sloužil tento dům jako misijní zdravotní středisko. To vedl bratr Rafael z Milána, a to až do prvních měsíců roku 2000, kdy bylo přestavěno na vesnickou školu. 

               1970-1973: janovští kapucíni

               Italští kapucíni z Janova převzali klášter v roce 1970. V těchto letech se měl severní sektor diecéze Berberati osamostatnit, což se stalo až v roce 1978. Biskup Msgr. Baud však již předtím svěřil severní část janovským kapucínům s generálním vikářem v osobě řádového představeného.

 Po devíti letech evangelizace otce Clémenta přišli do Baora noví misionáři, které zastupoval otec Antonino Panteghini (1970-1971).  Ten přijel do Baora  v polovině roku a cestoval hlavně do Bayanga-Didi a Pâté Bonambolo, což byla nedocenitelná pomoc pro křesťany organizované otcem Clémentem. V Bayanga-Didi pokřtil několik dětí a v Baoru asi  padesát dospělých. V Baoru a Bayanga-Didi také zorganizoval biřmování pro asi padesát lidí. 

               1971-1973: otec Enzo Canozzi, kapucínský kněz 

               Do Baoro dorazil v květnu 1971 a pokračoval v evangelizaci, kterou zahájil otec Clément, a stejně jako on podnikal výpravy na všechny cesty kolem Baora. Dal silný impuls práci na venkově a s mládeží, v čemž mu pomáhala sestra Marie-Antoine z komunity klarisek v Bouaru.

1973-1974: Příchod otců bosých karmelitánů z janovské provincie a sester karmelitánek z Turína.

Rok 1973 znamenal zlom v evangelizaci Baora. Otcové karmelitáni z janovské provincie, kteří již od roku 1971 působili v Bozoumu, se rozhodli rozšířit své misijní pole otevřením misie v Baoru. Dne 8. října 1973 se tam usadil o. Carlo, kterému pomáhal o. Enzo Canozzi, kapucín pocházející z Bouaru - S. Joseph, na němž kaple v Baoru závisela. V dubnu 1974 začal s pomocí bratra Conrada z Carnot stavět farní kostel, po němž následoval dům pro karmelitánské sestry svaté Terezie z Turína, které přijely v roce 1974, aby spolupracovaly s otci karmelitány. Následovala výstavba katechetických místností a oprava domu otců. 

Otec Carlo se rychle pustil do pastorační práce v Baoru a také v mnoha vesnicích. V neděli 17. února 1974 uspořádal první setkání rodin nazvané “Křesťanské domácnosti”. Vznikla také další hnutí, jako ministranti, Statečná srdce a statečné duše, pěvecký sbor a mládež. 

Dne 28. října 1974 konečně dorazil do Baora P. Giuseppe Agosteo, karmelitán z milánské provincie. V téže době pokročily práce na stavbě nového kostela a domu pro sestry. Otcové převzali školu uvnitř misijní koncese, kterou využíval stát, a pomohli postavit novou školu na pozemku mimo farnost.

 

16. ledna 1975 přijely do Baora čtyři karmelitánky svaté Terezie z Turína, aby se zabydlely v novém domě. Od této chvíle začaly pracovat s otci na misiích.

První slavnostní mše byla v novém kostele sloužena 16. února 1975. Jakmile byl kostel dokončen, začaly práce na stavbě centra pro mládež.

 

1975-1991: farář P. Giuseppe Agosteo

Kostel zasvěcený Pražskému Jezulátku byl slavnostně otevřen 9. března 1975 za přítomnosti p. Maria Tagliaferriho, prokonzula v Bangui, a p. Basile Bauda, biskupa z Berberati. V sobotu 8. září se konala mše svatá, při níž bylo pokřtěno 110 osob a uzavřeno 27 manželství. V neděli 9.9. se konala slavnostní mše se 74 biřmováními. A Baoro, první misie vytvořená bosými karmelitány, se stala novou farností v diecézi Berberati.  Novým farářem se stal o. Giuseppe Agosteo, o. Carlo měl na starosti vesnické oblasti. 

1978-81: Komunitu tvořili o. Giuseppe Agosteo, farář, o. Vittorino Corsini, který jezdil do vesnic a o. Renato Aldegheri.

V roce 1978, po posledním roce stráveném v Bozoumu, se otec Carlo vrátil do Itálie, kde se stal představeným nového noviciátu v Deserto di Varazze. Giuseppe, farář, s nově příchozím o. Vittorinem Corsinim, který měl na starosti vesnické oblasti a br. Giovannim Canginim, stavitelem. 

Od října 1978 působí bratr Raffaele Fasoli v Baoru, kde má na starosti zdravotní středisko v Paté. To bylo otevřeno 19. března 1979. Sestry Biagina, Iginia a Giustina pomáhaly s pastorační prací v Baoru i na vesnicích, staraly se o domácí školu a sociální centrum.

Tříletí 1981-84: Komunitu tvořili o, Giuseppe Agosteo, farář, o. Renato Aldegheri, který se staral vesnické oblasti, a o. Nicolò Ellena v Bossemptelé (asi hodinu cesty).

Dne 14. ledna 1982 bylo slavnostně otevřeno vzdělávací středisko pro katechety "Nerviano", které vedl otec Nicolò. Bohužel bylo středisko o několik měsíců později uzavřeno kvůli opakovaným krádežím a dalším potížím. Koncem roku 1981 se o. Nicolò přestěhoval do Bossemptélé, kde působil na nové misii svěřené farností v Baoru. Škola pro katechety byla znovu otevřena až v roce 2019 poté, co byla celá ta léta využívána pouze pro školení katechetů a aktivity farních hnutí.

Po odchodu p. Nicolò začal o. Renato Aldegheri pracovat v Baoru, odkud často jezdil do Bossemptélé, aby dokončil práce na domě.

Od roku 1982 se svátek Jezulátka, který se dříve slavil první neděli v září, začal slavit na začátku ledna v den Zjevení Páně, tedy v den Ježíšova křtu. 

V roce 1984 byl postaven současný klášter (předtím část pokojů pro hosty, poté refektář a pokoje otců). 

1984-87: Komunitu tvořili o. Giuseppe Agosteo, farář, o. Renato Aldegheri, který se staral o další a další vesnice a stavební práce. O. Nicolò Ellena žil v Bossemptélé. o. Domenico Rossi přijížděl z La Yolé, aby o sobotách a nedělích pomáhal ve vesnických oblastech.

1987-90: O. Giuseppe Agosteo byl i přes vážné zdravotní problémy stále farářem. Carlo Cencio se do Baora vrátil z Itálie v roce 1988. V Baoru se k nim připojil mladý br. Roberto Nava, který přišel z Itálie jako jáhen v roce 1988, a o. Nicolò Ellena, který stále působil v Bossemptélé. 

 

1990-93: o. Giuseppe Agosteo se v srpnu 1990 definitivně vrátil do Itálie, odkud byl jedním ze zakladatelů misie Lombardské provincie v Kamerunu. O. Roberto Nava se stal farářem v září 1990. P. Renato Aldegheri přijel do Baora z Yolé v srpnu 1990.

 

 1991-2008: farář P. Roberto Nava

V letech 1991-92 byly na koncesi postaveny další budovy sloužící účelům katecheze a truhlářské dílně.  

V roce 1993 byla v Baoru, v lokalitě zvané Guindi, postavena ošetřovna pro malomocné pacienty a podvyživené děti. Po mnoho let ji vedla sestra Ernesta, karmelitánka.

V roce 1993 byla na základech staré školy postavena velká budova (aula). Ta měla sloužit jako velký zasedací, konferenční a divadelní sál, k němuž byl přistavěn farní úřad.  

1993-96: O. Roberto Nava pokračoval ve své práci faráře. K němu se připojil o. Paolo Pavone, který přišel v květnu 1993, a o. Bernard Thattaparambil, Ind, který přišel v červnu 1995, ale zůstal pouze jeden rok. Mezitím byla zřízena škola pro automechaniky. 

1996-99: Komunitu, která byla na čas připojena ke komunitě sv. Elie v Bouaru, tvořili o. Roberto Nava, farář, a o. Norberto Pozzi, který přišel v prosinci 1996.

1999-2002: Komunitu tvořili o. Roberto Nava, farář, a o. Saverio Gavotto, který se staral o vesnické kaple a dal velký impuls vesnickým školám.          

V roce 2001 byla na rozlehlém pozemku Nerviano, při vjezdu do Baora ze strany z Bouaru, v blízkosti katechetického centra, postavena mateřská škola "Il Germoglio". Postavilo ji sdružení laiků ze Sanrema, kteří ji také spravovali. Od roku 2009 tuto školku vedou otcové z Baora.

V letech 2001-2002 byla na protější straně domu otců postavena budova, která slouží jako škola pro podporu žen. Dnes jsou tytéž prostory využívány jako katechetické místnosti, pro hnutí a pro školu automechaniků. V září 2001 zahájil mladý bratr Arland svou pastorační praxi.

2002-2005: Komunitu tvořili otec Roberto Nava, farář, otec Saverio Gavotto (do října 2004) a otec Thierry Charles Koniam (pouze v roce 2003).

2005-2008: komunitu tvořili p. Roberto Nava, farář, o. George Varghese a o. Lionello Giraudo, který přišel v červnu 2006. 

2008-2011: farář P. Norberto Pozzi

Po definitivním návratu o. Roberta Navy do Itálie kvůli vážným zdravotním problémům se představeným komunity a farářem stal o. Norberto Pozzi, který tuto funkci zastával až do roku 2011. V komunitě se k němu připojil o. Dieudonné Yahaka.

 

2011-2017: farář o. Dieudonné Yahaka

 

2011-2014; Po provinční kapitule v roce 2011 a přidělení otce Norberta do Bozoum byla založena nová komunita. Představeným komunity je o. Renato Aldegheri, který je zodpovědný za pastoraci kaplí a škol ve vesnicích. Znovu otevřel také školu automechaniků v areálu misie a svěřil ji kamerunskému učiteli. Farářem byl jmenován otec Dieudonné Yahaka, který tuto funkci zastával do roku 2017. Za zmínku stojí odvaha a nebezpečí, které komunita zažila v letech 2013 a 2014 během invaze koalice Seleka do země. V lednu a únoru 2014 poskytla farnost na několik týdnů útočiště téměř 1 500 vysídleným lidem, z nichž někteří byli muslimové a někteří křesťané. Otec Dieudonné riskoval svůj život, aby tyto lidi zachránil.  

2014-2017: Renato Aldegheri, představený, který bohužel v roce 2015 zemřel na leukémii, o. Dieudonné

Yahaka, farář, a o. Lionello Giraudo, který byl jmenován představeným od roku 2015. Od roku 2016 byl představeným komunity v Baoru také o. Maurice, který se vrátil ze studií v Itálii. O. Daniele Conte tam byl v roce 2015 několik měsíců.

 

2017- 2023: farář o. Stefano Molon

2017-20: představeným nové komunity byl zvolen o. Maurice Maikane. O. Stefano Molon měl na starosti kaple a školy na vesnicích a dal silný impuls škole automechaniků. Byl jmenován farářem a sledova a dával podněty mateřské škole "Il Germoglio". K nim se přidal o. Odilon Faguende, který sledoval křesťanské komunity v blízkosti Baora a stal se ředitelem nově otevřené katechetické školy v Nerviano. Během tohoto období byla komunita každoročně posílena o mladého bratra stážistu. 

2020-23: V roce 2020 došlo ve Společenství k významným změnám. o. Maurice a o. Odilon byli vysláni jinam. 

O. Stefano Molon pokračoval ve funkci faráře a stal se představeným komunity. 

O. Aurelio Gazzera, dříve farář v Bozoumu, převzal velkou část vesic a stará se o všechny školy: školu automechaniků na misii, mateřskou školu v Nervianu a devět vesnických škol, které provozuje komunita v Baoru. Kromě práce ve farnosti začal okamžitě opravovat školy a kaple na vesnicích.  

O. Michael Yambeti, který je knězem teprve rok, nahradil O. Odilona v péči o sedm kaplí ve vesnicích blíže k Baoru a převzal vedení katechetické školy. Pomáhal také otci Stéphanovi s několika aktivitami ve farnosti. Dával také silný impuls pěveckému sboru a osobně dohlížel na jeho hudební přípravu.  

Dne 6. srpna 2023 uvedl Mgr. Mirek Gucwa do funkce nového faráře v Baoru o. Arlanda Djima Togu.

V současné době, v roce 2023, tvoří komunitu otec Arland, představený a farář, otec Aurelio, jáhen bratr Wilfrid a student bratr Jephte, který je na pastorační praxi.

Tři karmelitánky z Turína, sestra Solange, sestra Viviane a sestra Celestýna, jsou diskrétně, ale aktivně přítomny ve farní komunitě, při výchově katechetek a ve vzdělávání, zejména ve své “Škole afrických mučedníků".

Otcové z klášterní komunity Jezulátak v Baoru se snaží především vydávat svědectví o Ježíšově lásce. Činí tak především svým životem v malé karmelitánské komunitě. 

Každý den začíná v 5.00 hodin ráno v kostele modlitbou, chvalozpěvem a v 6.00 hodin mší svatou se skupinou věřících.

Po snídani v 7.00 si tři bratři rozdělí práci na celý den. Každý má svou práci. 

Farář má spoustu práce s lidmi, kteří klepou na dveře jeho kanceláře v kteroukoli hodinu, stará se o rodiny a chudé, o 17 hnutí přítomných ve farnosti, o katechezi rozdělenou do čtyř ročníků, navštěvuje nemocné, přináší jim útěchu prostřednictvím svátostí, o křesťanské pohřby a nakonec se stará o zdravotní středisko. Farnost je rozdělena do čtyř základních společenství. Povzbuzování křesťanů, aby se starali o svou farnost a svou víru, je velkou výzvou. 

Komunita se stará o 17 vesnických kaplí a vede a organizuje katechetickou školu v Nervianu. Letos školu navštěvovalo 15 katechetů ve druhém ročníku přípravy, kteří zde tráví šest měsíců se svými manželkami a dětmi. Je to taková malá vesnice.  Komunita provozuje mateřskou školu "Il Germoglio" a misijní školu pro automechaniky. 

Večer v 18.15 se bratři sejdou, aby společně zakončili a završili den v modlitbě a svěřili Pánu lidi a situace, se kterými se během dne setkali.  Po jídle, bratrském sdílení a modlitbě kompletáře se den uzavírá. 

 

 

Sr Erneste

P.Roberto Nava

P.Renato - P.Giuseppe

P.Giuseppe

P.Giuseppe, P.Carlo, Sr Giustina, sr Iginia, sr Biagina

P.Carlo

Nepředvídatelné události a ty pravděpodobné

 

Nepředvídatelné události a ty pravděpodobné

Minulý pátek jsem se vydal do nejvzdálenějších vesnic (Yoro a Bayanga Didi).

Jedu 80 km po velmi špatných silnicích, projíždím obrovské kaluže, bahno a řeším popadané stromy přes cestu.

Jeden z mých spolubratrů, otec Anastasio, byl vždycky rád, když přijel do Středoafrické republiky a zažil tu nějaké dobrodružství. Měl pak totiž o čem psát a o čem vyprávět!

Vzpomněl jsem si na něj tady mezi Yoro a Bayanga Didi, když mi cestu zablokoval spadlý strom. Snažil jsem se ho objet, ale zadní část auta mi sklouzla a větvemi se mi rozbilo okno.

O kus dál mě stav vozovky donutí vybrat si průjezd buď bahnem nebo výmolem. Levá kola mi v díře plné vody marně prokluzují až v ní nakonec uvíznu. Naštěstí o kousek dál bydlí katecheta, který přivolal sousedy a ti mi přišli s lopatami na pomoc. Půl hodiny odhrabávali bahno a pak se (s pomocí pohonu 4x4) podařilo auto vysvobodit.

V Bayanga Didi vyrobím narychlo dvě ohrady, které zabrání kozám lézt na verandu školky. Zápisy do škol pokračují. Sice to jde trochu pomalu, a to nejen tady, ale i v okolních vesnicích a v základní škole v Yoro. Dobrá vůle tu ale je a i v těchto školách se nám určitě podaří včas zahájit výuku. 

Po mši svaté se vracím do Yoro, kde máme krátkou poradu, pak odjíždím do Baora. Tam dorazím už bez dalších příhod večer.

V sobotu odpoledne jsem se vydal slavit mši svatou do Balembe, malé vesnice 45 km od Baoro, vede tam asfaltová silnice. Mše se ale zúčastnili jen čtyři lidé!

V neděli jsem se vydal do další vesnice, Dobere. Tam byla kaple naopak úplně plná, přišlo přes 200 lidí a slavili jsme krásnou eucharistii.

La missione di Baoro
La Mission de Baoro

Yoro

Dobere

Začátky a odchody

 

 

 

Začátky a odchody

Ve vesnicích provozujeme devět škol a šest mateřských škol, všechny fungují skvěle. Nejde jen o počet žáků (nyní jich máme už celkem více než 2 400), ale významné je i to, že tuto realitu prožíváme společně s venkovskými komunitami.

Každý rok se před začátkem nového školního roku koná valná hromada, čili setkání všech učitelů, starostů vesnic a zástupců rodičů (APE: Sdružení rodičů). Toto velké shromáždění je příležitostí jednak k oficiálnímu zahájení školního roku, ale také k podpisu různých "smluv". Uzavírají se smlouvy mezi vesnicí a misií a smlouvy mezi vesnicí a učiteli.

Valná hromada se konala v sobotu 16. září zde v Baoru, v těchto dnech učitelé zapisují své žáky a jde se na to!

V neděli 17. září jsem sloužil mši svatou v malé vesnici Zoungbe, 40 km od Baora a pak jsem pokračoval do Bangui, kam jsem dorazil odpoledne.

Stavba jde úspěšně dopředu, i když s občasnými obtížemi. Brzy začneme s elektroinstalací a sanitárními systémy. Pomáhá nám několik italských dobrovolníků, další dobrovolníci jsou velmi vítáni!

Dnes, 21. září, se loučíme se spolubratrem Michaelem, který v nejbližších dnech odjíždí do Itálie, kde zůstane několik let, aby dokončil svá studia. Přišli jsme sem do komunity společně v roce 2020, ale já ho znám už několik let, protože byl jedním z našich chlapců v semináři v Yolé (Bouar), jehož jsem byl tehdy ředitelem...

Prostě začátky a konce...

Bawi

Měsíc září

 

 

Měsíc září

Září je měsícem různých návratů a nových začátků a to i zde ve Středoafrické republice.

Nacházíme se v druhé fázi období dešťů, které trvá až do začátku listopadu. Je to čas, kdy vrcholí sklizeň na polích a přichází čas (relativní) potravinové hojnosti.

Za několik dní se opět otevřou školy. Termín oficiálního zahájení je sice už stanovený, ale skutečný začátek vyučování je ve většině škol v zemi do poslední chvíle velmi nepředvídatelný.

Naopak pro naše misijní školy je začátek nového školního roku stanoven i dodržován přesně, stejně jako rozvrh hodin.

Velmi spěcháme, abychom vše včas připravili, např. zkontrolovali vybavení tříd a zorganizovali obměnu některých z našich 40 učitelů ve vesnických školách. Pak přijdou na řadu schůzky s rodiči a zápisy dětí.

Stavební práce, které probíhají ve třech školách, kde rozšiřujeme prostory (v Baoru, Kouisso Baguera a Bawi), už finišují.

V neděli jsem v Bawi sloužil mši svatou a po zbytek týdne jsme se věnovali stavbám a školám.

V sobotu 16. září se náčelníci vesnic, zástupci rodičů a všichni učitelé zúčastní hlavní zahajovací schůzky.

Poté se už přejde do tříd.

 

Il cantiere della scuola "Les Martyrs" di Baoro
Le chantier de l'école "Les Martyrs" de Baoro

Bawi

 

Déšť, houby a další

 

 

 

Déšť, houby a další

Stále jsme v období dešťů, srpen a září jsou obecně nejdeštivější měsíce, což vidíme zvlášť tady v Baoru.

Déšť je tu ale vnímán jako požehnání. V národním jazyce sango se mu říká "ngu-Nzapa", voda od Boha.

Lidé jsou teď velmi zaměstnáni prací na polích, která jim poskytuje potravu na celý rok. Země teď nabízí mnoho zemědělských plodů, například také houby.

V neděli jsem sloužil mši svatou v Barka Bongo, malé vesnici vzdálené 40 km od Baoro.

V úterý jsem se vydal s našimi tesaři do Bangui. Osadili jsme posledních devět zárubní. V našem truhlářství jsme vyrobili rámy celkem pro 80 dveří a 150 oken... Teď už zbývá jen vyrobit ty dveře a okna…

Práce jdou rychle kupředu a vše se už začíná více podobat hotovému dílu. Tak kéž se práce dál tak dobře daří.

 

Barka Bongo

La biblioteca del nuovo convento
La bibliothèque du nouveau couvent

Il refettorio del nuovo convento
Le refectoire du nouveau couvent