Můj zápisník

 

 

 

Můj zápisník

 

Takhle vypadalo pár mých posledních dnů.

Pátek: valná hromada venkovských škol

Otevření vesnických škol (jde o devět základních a šest mateřských škol, celkem je bude navštěvovat více než 2000 dětí). Akci předchází valná hromada, na které se scházejí zástupci obce a rodičů a všichni učitelé. Během tohoto setkání bilancujeme aktuální situaci a připravujeme znovuotevření škol, plánované je na pondělí 26. září.

 

Sobota: Bayanga Didi

Uplynul teď právě měsíc od chvíle, kdy jsme v Bayanga Didi umístili svatostánek s Eucharistií a já jsem slíbil, že přijedu alespoň jednou měsíčně sloužit mši svatou. Takže jsem v sobotu ráno kolem 5:30 vyjel z Baora. Celou noc pršelo a silnice byla v hrozném stavu. Do 80 km vzdáleného Bayanga Didi jsem ale kupodivu dorazil už kolem 8:30. Kostelík je čistý a přítomnost Eucharistie začíná přinášet své první ovoce. Zpovídám, sloužím mši a navštěvuji pár nemocných. Když se vracím ke kapli, vidím tři děti a zjišťuji, že dvě z nich jsou dvojčata, jsou zdravá a plná života! Večer se vracím do Baora a připravuji se na další den.

 

Neděle: Barka Bongo a Bangui

Jako každou neděli jedu do 40 km vzdálené vesnice Barka Bongo, abych se tam setkal s lidmi a sloužil mši.

Potom vyrážím do Bangui, jedou se mnou dva tesaři a ještě další lidi, je nás v autě celkem sedm a jsme pořádně naloženi! Cestujeme v dešti a do kláštera Karmel přijíždíme až kolem 19. hodiny.

Od neděle do středy trávím dny v Bangui.

V pondělí ráno začínáme osazovat rámy pro okna nového kláštera. Pracuji se dvěma tesaři z Baora (jmenují se Patriot a Louis), pomáhají nám André, klášterní údržbář a dva naši mladí studenti. Za pondělní a úterní dopoledne se nám podaří osadit 29 rámů: čili všechny, které můžeme osadit do stěn v přízemí. Úterní odpoledne je věnováno pracovní poradě na stavbě.

Na misii v Bangui dorazily posily: bratr Igor Joffin z Francie a otec Juan Diaz Quintana z Bolívie. Otec Igor s námi stráví rok, otec Juan by měl zůstat déle.

Odjíždím s nimi z Bangui ve středu kolem 10:30, do Baora přijíždíme večer. Ve čtvrtek 22. září pokračují br. Juan a br. Igor do Bozoum, kde budou žít a pracovat několik následujících měsíců.

 

Tre gemelli
trois jumeaux

Riunione per l'inizio scuole dei villaggi
AG pour l'ouverture des Evoles villageoises

Barka Bongo

 

La posa dei telai delle finestre a Bangui
Pose de cadres des fenetres à Bangui

 

 

Morálka společnosti se měří tím, co dělá pro své děti (D. Bonhoeffer).

 

 

 

 

 

Morálka společnosti se měří tím, co dělá pro své děti (D. Bonhoeffer)

V neděli 11. září budu sloužit mši v Dobere, vesnici vzdálené 50 km od Baora, silnice je dokonce částečně vydlážděná!

Přišlo množství lidí a dokonce i v kostele panuje činorodá atmosféra. Na konci měsíce zorganizujeme zde v Baoru školení pro katechety, abychom mohli brzy obnovit i katechistickou výuku.

Moje práce pro Charitu v diecézi Bouar také pokračuje. Jsou tu vesnice, ve kterých je zdravotní situace velmi složitá. Existuje v nich sice pár malých ambulancí, často ale nemají potřebné léky. Některé oblasti jsou navíc obtížně dostupné a mnoho lidí zbytečně umírá jen proto, že se jim nedostane včas potřebná péče. Nejohroženější lidé (staří lidé, děti a těhotné ženy) jsou často ohroženi smrtí kvůli nemocem, které by se daly snadno léčit, kdyby na ně byly dostupné léky nebo alespoň možnost jít do nemocnice.

V reakci na tuto situaci UNICEF požádal Charitu v Bouaru, aby se zapojila do projektu, zaměřeného na děti do pěti let (v počtu asi 30 000), těhotné ženy a matky (asi 5 000) v nejhůře dostupných oblastech Bouaru, Baboua, Abba, Niem a Baoru, kde žije přibližně 150 000 lidí.

Projekt by měl zajistit dodávku vybavení a léků, školení, návštěvy a vyšetření na velmi rozsáhlém území.

V úterý 13. září se sešli v Bouaru zástupci Charity, UNICEF, lékařů a ministerstva zdravotnictví, aby slavnostně zahájili spuštění projektu.

Odpoledne jsem se setkal s pracovníky Charity, kteří začnou pracovat na zlepšení zdravotní situace.

Dobrá práce!

Messa a Dobere
La Messe à Dobere

Tinteggiatura della chiesa di Baoro
Les nouveaux coleurs de la paroisse des Baoro

Inizio progetto Caritas - Unicef
Lancement du projet Caritas - Unicef

Banditi...

 

 

 

 

Banditi...

Minulou neděli jsem sloužil mši v Samba Bougoulou, velké vesnici ležící 40 km jižně od Baora směrem na Carnot, kde žije mnoho lidí. Zastihl jsem je vyděšené, protože den předtím tam banditi zabili u silnice asi 14letého chlapce a napadli a okradli skupinu drobných obchodníků. Několik měsíců tu byl klid a nyní se bandité znovu vynořují. Někdy se vydávají za rebely, ale častěji jsou to prachobyčejní násilníci, kteří kradou, kde se dá.

V pondělí ráno jsme zde v Baoru zahájili školení učitelů. Uskutečnilo se díky podpoře a přítomnosti zástupců nevládní organizace SIRIRI z České republiky. Školitel Thameur, ředitelka SIRIRI Jana pomáhají společně s Easmol a Simplice (což jsou dva středoafričtí učitelé) 51 učitelům našich mateřských a základních škol seznámit se se vzdělávacím programem „Škola hrou v SAR“, který SIRIRI vytvořila. Stojí na výuce v prvních ročnících základní školy v národním jazyce sango a na pěti pedagogických principech: názornost, konkrétnost, spolupráce, tvořivé myšlení a (sebe)hodnocení. Ve středu odpoledne přijel předseda Národního shromáždění (a poslanec za Baoro), aby pozdravil učitele, seznámil se s tímto programem a ocenil ho.

 

 

 

Samba Bougoulou

La Formazione degli insegnanti
La formation des enseignants

Il Presidente del Parlamento
Le Président de l'Assemblée Nationale

 

Školení učitelů a také Bozoum

 

Školení učitelů a také Bozoum

Poslední týdny před otevřením škol využíváme jako příležitost k zorganizování školení pro učitele.

V sobotu 27. srpna přijíždějí do Baora Jana a Thameur. Jana je ředitelkou české nevládní organizace SIRIRI, která už řadu let působí ve Středoafrické republice. Thameur je vynikající školitel.

Následující den s nimi jedu do Bozoum, kde pořádá nevládní organizace SIRIRI školení (budou dvě, jedno v Bozoum, druhé v Baoru) v duchu vzdělávacího programu, který vyvinul tým SIRIRI, s názvem „Škola hrou“. Je to velmi krásný pedagogický program, který aktivuje jak učitele tak i děti. Zaměřuje se na to, aby učení bylo atraktivní a přinášelo všem zúčastněným nejen radost, ale i lepší výsledky. Tato metodika stojí v prvních ročnících na výuce v národním jazyce sango.

Školení superviduje zkušený Thameur, své kolegy školí několik vybraných středoafrických učitelů, kteří už tato školení v minulosti sami absolvovali a mají s programem „Škola hrou“ vlastní praktické zkušenosti.

Přijet do Bozoum, to je pokaždé jakoby jedna velká párty! Potkávám tolik lidí, vidím známé tváře, vstřícnost se hrne ze všech stran, je to tak potěšující!

V neděli v 6 hodin ráno sloužím mši v kapli svatého Jana, je zcela zaplněná. Během dne se mi také podaří setkat se se zástupci Charity. Snažím se jim naslouchat, abych pochopil, co je třeba udělat, abychom pomohli různým zemědělským družstvům...

Do Baora se vracím v odpoledním lijáku. V pondělí jsem už zas na trase směr Bangui, kam přijíždím kolem 10.30 po ujetí obvyklých 400 km po hrbolatých silnicích. Práce na stavbě nového kláštera pokračují, v úterý ráno osazujeme šablony, do kterých budou vzepřené cihlové klenby, což je zde ve Středoafrické republice novinka.

Do Baora se vracíme ve středu, a to právě včas, abychom stihli oslavit výročí sestry Célestine, která si připomíná 25 let od složení svých řeholních slibů, přičemž 20 let strávila zde v Baoru.

Orchidee di Bozoum

 

Formazione insegnanti
Formation des enseignants-formateurs

Bozoum

Thameur, Jana et Kenny

 

 

Cantiere di Bangui
Le chantier de Bangui

Sr Celestine

 

Malá červená lampa

 

Malá červená lampa

Malá červená lampa

Před pár lety měl jeden kapucínský misionář starý vůz Renault R4. Jednoho dne uviděl na palubní desce podivné červené světlo. Vadilo mu to, tak to zalepil izolepou. Byla to kontrolka oleje..., po pár kilometrech auto s vyhořelým motorem dojezdilo...

Přemýšlel jsem o téhle historce posledních pár dní. A řeknu vám proč.

Mezi pátkem 19. srpna a nedělí 21. srpna jsem navštěvoval nejodlehlejší vesnice: Sinaforo, Yoro a Bayanga Didi.

Vyrazil jsem brzy ráno a za necelé 2,5 hodiny jsem dorazil do Yoro, 75 km od Baora. Kolem 8:30 vyrážím pěšky na Sinaforo. Silnice je nesjízdná i v období sucha, takže nyní, uprostřed období dešťů, se tam dá jít pouze pěšky. Těch 7 km urazím za něco málo přes hodinu. Potkávám zde křesťany a katechetu (který má nějaký zánět na nohou). Slavíme mši a já se brzy odpoledne vracím do Yoro. V Sinaforu stejně jako v Yoro netrpělivě očekáváme malou nebo velkou (jak se to bere) událost: budeme instalovat svatostánek v Bayanga Didi. Tuto novinku jsme připravovali rok. Kaple je sice krásná i bez svatostánku, ale chybí jí přítomnost Ježíše v eucharistii. Odpoledne jdu do Bayanga Didi, abych vše připravil.

V sobotu ráno zpovídám tři hodiny, pak začínáme slavit mši, při které přijme pět malých dětí svátost křtu. Na konci mše uložím hostie do svatostánku a rozsvítím malou červenou lampu, která zůstane svítit ve dne v noci, jako němý svědek Ježíšovy přítomnosti v této vzdálené vesnici. Snažím se křesťanům vysvětlit význam svatostánku. Říkám, že kaple je jakoby podkroví, sýpka (v sangu, což je zdejší národní jazyk, použiju slovo gogoro). Sýpka je vždy sýpkou, ať je prázdná nebo plná plodů práce a darů země. Pokud je ale plná, nabývá sýpka obrovský význam. Podobně i kaple: i když tam není svatostánek, lze slavit a modlit se. Přítomností eucharistie však kaple dostává jiný význam a jinou důležitost.

V neděli sloužím mši v Yoro, pak se setkávám s katechetou a komunitními poradci. Vyprávějí mi o svých snech, týkajících se církve a vesnice. Sní o studni, domě pro katechezi a školce...

Tak uvidíme!

Bayanga Didi

 

Sinaforo

A piedi, da Sinaforo a Yoro
En marchant, de Sinaforo à Yoro

Battesimi a Bayanga Didi
Baptemes à Bayanga Didi

Yoro

Riunione della Cassa di Risparmio di Bozoum
Réunion de la Caisse d'épargne de Bozoum