Netrápí nás jen covid!

 

Netrápí nás jen covid!

Když mám reagovat na dotazy, jaká je covidová situace ve Středoafrické republice, často říkávám, že máme pravděpodobně štěstí, protože kromě toho, co tu nejčastěji řešíme, tedy válčení a bídu, covid v této zemi zatím nějaké větší škody nepůsobí. Podle údajů z nejnovějšího oficiálního bulletinu z 20. dubna 2021, jsou tu od března 2020 evidovány celkem 6.194 pozitivní případy. Za období o něco málo delší než jeden rok došlo kvůli covidu k 85 úmrtím. Je ale také pravda, že v posledních týdnech dochází k prudkému nárůstu počtu nových onemocnění. Za prvních dvacet dnů v dubnu přibylo 909 nových případů, což znamená nárůst za necelý měsíc prakticky o 15%. 

Situace se stává vážnou, ale existuje mnoho dalších nemocí, které trápí obyvatele Středoafrické republiky mnohem více. Přibližně ve stejnou dobu, kdy došlo k epidemii covidu, vypukla tu epidemie spalniček, při níž zemřely 83 děti! Také malárie zde zůstává nepřítelem číslo jedna, vždyť podle údajů WHO bylo jen v roce 2017 potvrzeno 1.300.000 onemocnění, následně zemřelo 3.689 pacientů, přičemž počet dětí do pěti let z počtu těchto mrtvých byl 670. Podle Institutu Pasteur v Bangui tuberkulóza postihuje 423 lidi na 100 000 (což je téměř 20 000 nemocných ročně). A pro úplnost - UNICEF v roce 2018 odhadoval, že akutní podvýživou zde trpělo 110.000 dětí, z toho u 45.000 malých pacientů se jednalo o těžkou formu podvýživy.

Je-li zdravotní situace tak vážná, možná by bylo důležitější a naléhavější pečovat o stovky, tisíce dětí, které každoročně umírají po stovkách. Vždyť z 1000 dětí jich 81 zemře před svými prvními narozeninami! Možná by bylo dobré postarat se (alespoň společně) kromě covidu o matky, děti, školy, zdravotní systém, základní vakcíny...

Scouts

Scuola di Kouisso Baguera - gli esami trimestrali
Ecole de Kouisso Baguera - les compositions du 2è trimestre

Scuola materna "Il Germoglio" di Baoro
Ecole Maternelle "Germoglio" de Baoro

Il flamboyant

 

 

 

 

Radosti a bolesti

 

Appena nato
Nouveau né

 

Radosti a bolesti

Od mého návratu do Středoafrické republiky se setkáváme s problémy, ale také s velkými radostmi. Obtíže, související s pandemií covidu, tuto zemi dosud příliš nezasáhly, nicméně se zdá, že situace teď začíná být vážnější. Během několika dní bylo oznámeno několik stovek nových případů a došlo k celkovému nárůstu počtu nových onemocnění od začátku letošního března na 5 787. Jsou to sice nízká čísla, ale to rychlé navýšení je tu zneklidňující. 

V těchto dnech je ve Středoafrické republice na návštěvě otec Davide z našeho administrativního centra v italském Arenzanu (Procure des Missions de Arenzano). V rámci jeho návštěvy misie v Baoru nyní objíždíme venkovské školy. Rozhodli jsme se pro podporovatele dokumentovat děti ve třídách z důvodu adopce na dálku, což nám umožňuje pomoci devíti školám v okolí Baora. Díky tomu má 1700 dětí naději na přístup ke vzdělávání.

V pondělí jsem odjel do Bozoum, kde je situace dost tíživá. Některé okolní vesnice se staly cílem útoků rebelů a v důsledku toho téměř tisíc lidí uprchlo do Bozoum. O některé rodiny se stará farnost, jiní se ubytovali u příbuzných nebo přátel. Místní Charita, jejíž jsme součástí, organizuje distribuci potravin a léků.

Jdu se pozdravit s chlapci a dívkami našich základních škol a navštěvuji i Střední školu sv. Augustina. Naplňuje mě vždy radostí setkat se s nimi, vytvářet pro ně prostor, ve kterém může vyrůstat naděje. Do Bozoum jsem přinesl nejen pozdravy od mnoha přátel z Cunea a okolí, ale také jejich dary, které podpoří zdejší studenty.

Brzy ráno v úterý jedu do Bangui, kde se setkávám s Giovanni Grossi Bianchi, architektem z Janova. Důvodem jeho příjezdu je to, že po mnoha letech příprav a diskuzí budeme zahajovat stavbu našeho nového karmelitánského kláštera.

V sobotu se vracím do Baora, abych pokračoval ve své práci a šel vstříc dalším dobrodružstvím, která s ní souvisejí...

Rifugiati a Bogala
Les déplacés à Bogala

pont de  Kounde

Stagione dei manghi
La saison des mangues

St Augustin, Bozoum

P.Davide

 

Sul sito del nuovo convento di Bangui
Sur le site du nouveau couvent du Carmel à Bangui

Odjezd a návrat

 

 

Odjezd a návrat

Poslední týden, který jsem během své dovolené trávil v Itálii, se slavil Svatý týden. Na Zelený čtvrtek dopoledne jsem se setkal s ostatními knězi z diecéze Cuneo, shromáždili jsme se při mši svaté kolem zdejšího biskupa. Při této mši se připomínají kněžské sliby. Zároveň biskup žehná oleje, které budou během roku používány při udělování svátostí.

Velikonoční triduum jsem prožil s farností Neposkvrněného srdce v Cuneu. Bylo tu velké množství lidí, kteří tvořili živé společenství. Virus nás sice nutí dodržovat odstupy, nic nám ale nebránilo v tom, abychom šli na hloubku při hledání smyslu života. Klíčem k tomuto hledání jsou velikonoce, smrt a vzkříšení Ježíše.

V pondělí ráno slavím mši tam, kde žila má matka. Tady trávila poslední čas před svým odchodem z tohoto světa. Asi jsem dnes v tomto domě naposled, žil jsem tu v letech 1971 až 1974 než jsem vstoupil do semináře a pak jsem se sem každý rok vracel o prázdninách.

Se sestrou Marisou a švagrem Flaviem pak odjíždíme na turínské letiště. Odjezdy nejsou nikdy snadné, ale patří k našemu životu. Rozloučili jsme se a odletěl jsem do Amsterdamu (kde mě překvapil sníh!), pak pokračuji do Paříže a tam přenocuji.

V úterý 6. dubna v 9:30 odlétám do Středoafrické republiky. Letadlo je plné a téměř všichni vystupují až v Bangui. V hale následuje zdravotní a pasová kontrola, vyzvednutí zavazadel, celá procedura trvá více než dvě hodiny.

Ve středu ráno jedu z Bangui do Baora. Cestou sleduji, že tu stále přetrvává velmi slabý provoz, mnoho bariér střeží armáda. Občas potkáváme kamiony, které doprovázejí ruští vojáci. 

Dnes, což je čtvrtek, odjíždím do Bouaru. Situace je tu stále velmi napjatá. Včera došlo v Niem ke střetům mezi rebely a “regulérními vojáky“, je to 70 km od Bouaru. V mnoha oblastech stále přežívají uprchlíci, Charita vytrvale hledá způsoby, jak jim pomoci.

Ráno se vracím na misii do Baora, odpoledne navštívím s o. Davide několik venkovských škol v okolí. Ve třídách vidíme málo žáků, po velikonočních prázdninách se školy jen velmi zvolna vracejí k běžnému provozu. Ale ve výuce pokračují a to už je tady něco!

Amsterdam

Paris

 

 

Radostné Velikonoce, navzdory všemu. A kvůli všemu.

 

 

Radostné Velikonoce, navzdory všemu. A kvůli všemu.

Po několika týdnech odmlčení se zase hlásím. Dne 25. února jsem přiletěl do Itálie a vzhledem k probíhající pandemii jsem v souladu s aktuálně platnými předpisy strávil první dva týdny v karanténě.

Poté jsem v sobotu 13. března slavit s několika přáteli a příbuznými zádušní mši za svou matku a za rodinu.

Během svého pobytu v Itálii jsem kvůli pandemii nemohl moc cestovat a příští týden, na velikonoční pondělí, se už zase vracím zpět do Středoafrické republiky.

V Itálii se teď blíží jaro, ale covid bohužel dál i v tomto krásném období komplikuje život mnoha lidem.

Situace je vážná, mnoho lidí trápí těžkosti, ať jde o nemocné nebo zdravé, starší či mladé, rodiny nebo děti. Ekonomika je těžce zasažena a žít ve vztazích se stává komplikované. Existuje spousta druhů strachů, týkají se přítomnosti, ale také budoucnosti. Existuje však i naděje, i když je křehká a trochu váhavá. Je tu ale také obava z toho, že druhé lidi budeme vnímat jen jako riziko a nebezpečí. A existuje také velká touha po sounáležitosti, objetí, solidaritě a připravenosti druhým pomáhat. Všudypřítomný je strach ze smrti.

Mnozí vnímají sílu víry, vracejí se k uvědomění si smyslu a daru života, mnoha krásných věcí, malých i velkých, které jsou jeho součástí. Toto vnímání se nám obvykle vytrácí, když se nám daří dobře.

A do toho přichází, a to právě v těchto dnech, velká událost Velikonoc. Umučení, smrt a vzkříšení Ježíše, pozvání a vzpomínka, že navzdory všemu je život darem. A že všechno, dokonce i potíže, tragédie, pochybnosti a obavy, jsou součástí cesty, která nás vede k Bohu a k pravému životu.

Radostné Velikonoce!

 Bocca di Magra

 Loano