čtvrtek 4. dubna 2013

Proč zůstáváme?

O velikonoční neděli mi volal můj bratranec a ptal se mne (mluví jen v piemontském nářečí): "Fate nen masè, pitost ven via." (nenech se zabít, radši běž pryč).


Řekl jsem mu, že je všude klid, i když to tak úplně nebyla pravda...

Když je země v takové situaci jako je Středoafrická republika, může se stát cokoliv. Povstalci dobyli jedno město za druhým a všude se opakovalo plenění a ničení.


Když je v této zemi neklid, tak první, kdo utíká, jsou občanské a vojenské úřady... Tedy stejní lidé, kteří až donedávna tvrdě vládli a týrali slabé; dnes se schovávají jako malé děti a tváří se, že jsou neviditelní...


Pryč jsou lékaři, zdravotní sestry a ošetřovatelé, učitelé... Zkrátka město není "v provozu".

Děsivé ticho a všichni čekají na nejhorší... Každý zvuk je podezřelý... i zvuk motocyklu nás děsí, štěkající pes... co bude? Kolují zprávy... rebelové jsou tady, jsou tam, udělali to a to... hledají otce Aurelia, hledají auto....


Pak začne střílba. Srdce začne nekontrolovatelně bít, přidají se bolesti břicha, bolesti žaludku... je to jako kdyby tělo podlehlo strachu, zatímco hlava se snaží myslet... i když ani to vždy nejde...


A když se situace stane ještě obtížnější, když si uvědomíte, že jste jednou z mála "osobností", které zůstaly ... tak se začnete ptát proč...?

Proč lidé potřebují Otce, Matku, Sestru? I když nebudete dělat nic, tak pouhá skutečnost, že jste zde, dodává naději a pomoc. Je to jako být u nemocného člověka nebo u spícího dítěte. Oni ví, že jste tam. A vaše přítomnost je také znamením jiné Přítomnosti...


Protože víte, že když odejdete, tak to, co bylo v průběhu mnoha let vybudováno, bude zničeno: školy, nemocnice, zemědělská družstva, spořitelny... Všechno může být zničeno ve velmi krátké době. A máte strach, že už nebudete mít sílu začít znovu... A nemusíte mít ani tolik strach proto, že jste na tom či onom sami pracovali, ale proto, že v tom všem je práce i ostatních lidí; jejich vzdělávání a odborná příprava se budují velmi pomalu, a nyní je pravděpodobné, že toto vše bude trvale zablokováno...


Protože víte, že On je vždy na vaší straně, i když se zdá, že se loď potápí...

Protože každou chvilku přijde nějaký muž nebo žena a řeknou: děkuji vám, protože jste zůstali! Nebo dítě, které je schopné přijít do školy, a přes to všechno dění se na vás dívá a usmívá se...


Takže i přes strach, žaludeční bolesti, minulé noci z poloviny probdělé, víte, že děláte něco dobrého a důležitého: dáváte pohlazení Nazaretského těm, kteří to nejvíce potřebují!

Odvaha? Trochu i té, ale je naplněna také strachem. Ale také přítomnost Někoho, kdo nás nikdy neopustí!

Toto jsou fotografie ze spořitelny, kterou jsme otevřeli v Ndim (160 km od Bozoum) vloni. Byla rebely vyrabovaná... naštěstí... trezor vykrást nemohli, protože byl prázdný...




A tady je Bozoum na Velikonoční neděli... A ...včera jsme znovu otevřeli školy... Navzdory rebelům! I to je Vzkříšení!












pondělí 1. dubna 2013

Velikonoce 2013

... i tento rok se nám podařilo slavit Velikonoce, v rozhořčení z rebelů, ze strachu a všeho!
Díky Bohu jsme včera večer prožili krásnou Velikonoční vigílii s více než 120 křty.
A Boží slovo nám pomáhalo žít v naději v Boha v každodenním životě, s izraelským lidem, který vidí egyptské vojáky... Baruch, který nám připomíná, že jedině lid žíjící v míru s Bohem může žít v míru.
A potom evangelium Vzkříšení s ženami (jejichž jména a příjmení, jakoby chtěli podtrhnout přímého svědka a ověřitelnost pro Lukášova čtenáře), které se stanou prvními svědky Vzkříšeného Krista.

Dnes ráno - velká Velikonoční Bohoslužba. Znovu se nacházíme se zástupem 25 dětí ve sboru, s 30 tanečnicemi, katechety, atd. okolo těch, který tento večer byli pokřtěni. Obracíme se na tento velký dar víry, který musí být s péčí chráněn, jako mladá rostlina, která je malá na počátku, ale která, s Kristem, může přinést velké ovoce!
A po mši novokřtěnci odcházejí doprovázení přáteli a rodinami do svých čtvrtí, aby oslavovali.
A muzika a zpěvy, které naplnily veké prostranství sestupují dolů a zaplňují město.

Radostné Velikonoce i vám!
 






 

pátek 29. března 2013

KLID PO BOUŘI



Tady v Bozoum jsme v pořádku. Byli jsme schopni ustát první vlnu... a díky Bohu jen s malými škodami...
V Bangui, hlavním městě, je to katastrofa... Rebelové, falešné rebelové, kriminálníci atd. využili situace k všem možným loupežím: napadáni jsou jak jednotlivci, tak společnosti, firmy, nevládní organizace (MSF a další), Červený kříž, agentury OSN (UNICEF, WFP), farnosti, kláštery, školy, nemocnice, místní rozhlas...
Pak se rebelové vydali i do zbytku země: v úterý večer byli v Baoro, přišli i do naší misie. Požadovali peníze a auto (ale to se později díky muslimskému příteli podařilo získat zpět).
Rebelové přišli sem do Bozoum v úterý večer, stříleli jen trochu, pak zničili kasárna policie, četníků a armády (všichni jejich obyvatelé už před několika dny útekli), vyprázdnili čerpací stanici...
Dnes ráno jsem nesl sv. přijímání nemocným. Šel jsem pěšky (auta jsme poslali pryč, abychom zabránili, že nám je rebelové ukradnou). To byla také příležitost vidět lidi v sousedních čtvrtích... Jsou trochu vystrašení, ale celkem klidní a doufají, že to nejhorší je za námi...
Napětí je veliké. Dnes ráno přišel jeden křesťan, učitel a poděkoval mi, že jsme zůstali: tato skutečnost mu pomohla, aby se statečně "držel" a nepropadl panice.
A blízkost tolika lidí v těchto dnech, tady v Bozoum, to potvrzuje. Skutečnost, že nedošlo ke krádežím nebo vyplenění misie v Bozoum, je z velké části způsobena skutečností, že místní lidé i mnoho mladých lidí se postaralo o to, aby se tomu zabránilo, když sem rebelové přišli...
Rebelové dorazili v úterý v noci..., ale my jsme neměli tu čest poznat je osobně...

Blízkost a modlitba mnoha řeholníků a řeholnic z provincie, přátel v Itálii, České republice, Francii, Kamerunu, Mexiku, atd. cítíme mimořádným způsobem! To nám dává hodně síly.

Naše společenství s ostatními misiemi zde ve Středoafrické republice je velmi silné. Podporovali jsme se navzájem telefonováním a hovory přes vysílačky, to vše nás posiluje a vybízí, abychom pokračovali dál!

Teď, až se věci uklidní ... musíme myslet na budoucnost. Upřímně řečeno, z mnoha znamení, kterých jsem si tu a tam všiml, vyvozuji, že se musíme připravit na období nestability, alespoň na dobu dvou let...

Ale... jak řekl Giovannino Guareschi, autor knihy Don Camillo, když byl vězněn v Německu během druhé světové války... "Neumřu, ani kdyby mě zabili"...
S milosti Boží a ve společenství bratří a sester jdeme dál, protože Jeho lidé to zde ve Středoafrické republice potřebují...









pondělí 25. března 2013

Květná neděle 2013

Dny utrpení... pro Středoafrickou republiku!
Aktivita rebelů začala vzrůstat v prosinci (2012), přišla o Vánocích až na předměstí Bangui. Pozastavila se na začátku ledna, po sérii několika pokusů o dohody mezi rebely a vládou. Podepsané byly v Libreville (Gabon). Vláda národní jednoty byla ustanovena... navzdory všem potížím (více ministrů na jednom postu... který obsadila opozice nebo rebelové...).
Před deseti dny rebelové “zajali” pět ministrů (náleželi k hnutí rebelů...) a předložili ultimátum... Čas uplynul, navzdory několika slabým ústupkům ze strany prezidenta, rebelové zahájili útok (i když, abych byl upřímný... nikdy nepřestali vést boj).

Ve čtvrtek obsadili Bouka a Batangafo, v pátek Bossangoa, rodné město prezidenta...
V pátek ráno jsme byli svědky odjezdu z města (Bozoum) vojáků a ozbrojených sil, taktéž státních funkcionářů... a mnoha obyvatel. Udělali jsme několik opatření: odpoledne jsme odvezli 2 auta do Bouaru vzdáleného 250 km, z misie odjeli dva italští dobrovolníci a dvě sestry. K nim se přidalo mnoho lidí, kteří chtěli utéct z města.

V sobotu kolem 13:00, když jsme pili kávu, jsme slyšeli mnoho výstřelů. Představte si ten strach! Začali jsme se připravovat na nejhorší (příchod rebelů, násilí a zastrašování, krádeže aut, peněz, atd.) Později jsme se dozvěděli, že to stříleli vojáci, kteří chtěli ukrást motorky. Aby mohli uprchnout, stříleli, lidi jim je museli dát...

Dnes ráno, na Květnou neděli, jsme se sešli, abychom oslavili mši svatou. V průvodu bylo jen málo lidí... a myslel jsem, že na mši jich nebude o mnoho více. Navzdory tomu však byl při evangeliu kostel plný!

Četlo se evangelium, jak Ježíš trpěl a zemřel pro nás... tady a teď, v situaci násilí a zmatku, to bylo velmi dojemné. Po příjímání zpíval sbor píseň “Aye so kwe Gbya a sala, e gonda Gbya, e gonda Gbya”, což znamená “za vše, co Pán činí, chvalme Pána!” A lidé zpívali s nadšením, mávajíce palmovými listy...

A skutečně, tento čas může být ještě časem milosti pro růst ve víře, v lásce (i s přijetím těch, kteří museli utéct...) a v naději.

A samotný Kříž, ještě jednou, to je jediná naděje, ne násilí a nenávist...

Rebelové obsadili Bangui... mají město v moci. Je to něco, co se zase vrací... ale pro Středoafrickou republiku... se zdá, že je to stále totéž: státní převraty, násilí, rabování...







středa 13. února 2013

Kozy atd....




V pondělí odpoledne jsem se vypravil na cestu na sever: Bocaranga (125 km), Ndim (40) Ngaundaye (40 km), Bocaranga (75 km). Celkem přibližně 500 km cest ve špatném stavu, nepředstavitelných mostů (na kterých často chyběla všechna prkna), děr, kamenů a hromady prachu. Odjezd v pondělí ve 14:00 s Karolem a Ludmilou, manželským párem z Prahy. Karol je architekt, který navrhl naši college a do Bozoum se vrátil, aby započal práce na ubytovně pro studenty: dvě budovy pro studenty a studentky, kteří jsou zdaleka (Ndim vzdálené 160 km a Bossemptélé 90 km). Oba tu zastupují českou neziskovou organizaci SIRIRI.

Kolem 17. hodiny (za 3 hodiny jízdy ujeto 125 km), jsme v Bocaranga. Jdeme pozdravit otce a řeholnice a vydáváme se na posledních 38 km (jednu a čtvrt hodiny). Ve městě Ndim jsme přijati řeholnicemi z řádu Milosrdných sester ze Rwandy. Večeře a dobrá postel na nabrání dechu.

V úterý ráno, zatímco Karol s Ludmilou navštěvují školní třídy a malou nemocnici v doprovodu řeholnic, které je spravují, stavuji se na kontrolu ve spořitelně, jejíž pobočka se zde nachází.
Později se začínám zabývat hlavním důvodem této cesty: nákupem léků pro kozy!
Od loňského května spolufinancujeme s Finn Church Aid (finská nevládní organizace luteránské církve) pomoc sedmi vesnicím mezi Bocaranga a Mann, kde docházelo k mnoha střetům rebelovů s armádou. Mnoho lidí odtud uprchlo. Abychom obyvatelům pomohli vrátit se a podpořili je, v květnu jsme jim dodali semena kukuřice, arašídů a fazolí. Úroda byla dostačující natolik, že se mohli zúčastnit letošního veletrhu v Bozoum 26. - 27. ledna a prodali své produkty za přibližně 12 000 euro. 
Poslední fáze projektu s finskou organizací spočívala v nákupu 350 koz, poté je přidělit osobám v nejsvízelnějších situacích, nakonec jim pomoci rozjet menší chov.
V Ndim jsme u veterináře udělali nákup. Je třeba, aby kozy mohly zůstat v karanténě před jejich vyšetřením a očkováním, aby pak mohly být ve zdraví předány.

Před polednem přijíždíme do Ngaundaye, poslední vesnice před hranicemi s Kamerunem. Zde míříme k otcům kapucínům a do jedné komunity, ve které působí polští řeholníci, jedna Italka (z Vinadia) a jedna Francouzka.

Během odpoledne se vydáme na veliký trh v Mbaiboum v Kamerunu, kde nakoupím léky pro kozy... Vracíme se večer (těsně před uzavřením hranice před nocí...) a večeříme se sestrami. Karol a Ludmila si během toho povídají s Poláky...

Ve středu ráno odjíždíme do Bocaranga jinou cestou. Právě na této cestě se nacházejí vesnice, kterým pomáháme. Zastavujeme v Mann, potom v Bereguili, kde se setkáváme s lidmi z vesnice, abychom jim odpověděli na otázky týkajících se koz... Na konci setkání nás náčelník vesnice zve do svého domu (má 5 žen a 35 dětí...) a nabízí nám jako pohoštění kuře s maniokem. Opravdu výborné!

Přijetí a pozornost těchto lidí je dojemná... pomáhá nám zapomenout na bolavá záda, která dostávají zabrat při hodinách cestování autem po naprosto rozbitých cestách.

Kolem jedné hodiny odpoledne přijíždíme do Bocaranga a po obědě s otci kapucíny jedeme pozdravit 3 katechety z Bozoum, kteří pracují ve škole a žijí zde v rámci ročního vzdělávacího formačního kurzu se svými rodinami, kvůli přípravě jejich budoucí práce katechetů... Zde, ve Středoafrické republice, jsou katecheti, zejména ti z vesnic, velmi důležití. Jsou záchytným bodem pro křesťanskou komunitu, do které se kněz dostaně jen asi 2 až 3 krát za rok. 

Ve dvě hodiny odpoledne jsme už zas na cestě... a nakonec vpodvečer přijíždíme do Bozoum na misii, která nás vítá svou krásnou terasou!
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

pondělí 28. ledna 2013

Veletrh v Bozoum!

Právě jsme dokončili velký zemědělský veletrh, událost téměř jedinečnou ve Středoafrické republice ...
Zúčastnilo se 200 zemědělských družstev, z okruhu více než 200 km, a mnoho lidí, kteří se přišli podívat, nakupovat a prodávat ...
Ale především se tu jedná o poselství naděje velmi, velmi reálné naděje pro tuto zemi!
Jsou to už týdny, ve kterých je Středoafrická republika v povědomí světa (vzácná událost ...) ... ale bohužel kvůli vzpouře a neštěstí, které konflikt mezi rebely a vládou v této zemi působí ...
Před zahájením organizace veletrhu, jsme o všem hodně přemýšleli, ale pak jsme se rozhodli ... i když s jistými pochybnostmi a strachem ...
Ale od úterý začaly přijíždět kamiony, které jsme vyslali, aby zajistily dopravu produktů.
Pátek večer se konalo velké setkání s družstvy, abychom dali nějaké instrukce k ... marketingu!
A v sobotu ráno proběhlo otevření veletrhu, s malým obřadem,  průvodem družstev, a několika projevy, a pak následovala návštěva padesáti stánků ... pastva pro oči i srdce!
Pavel VI. řekl, že "vývoj je nové jméno pro mír": náš veletrh je vývoj, je mír, je naděje. Je chloubou těch, kteří tvrdě pracují po celý rok, a pak vidí odměnu za úsilí a tvrdou práci.
Také ekonomicky šlo vše velmi dobře. Nemyslel jsem si, že bychom mohli mít obrat jako v loňském roce (60.000 eur z prodeje), ale místo toho – po prvních propočtech –  jsme u již více než 85.000 eur za prodané zboží ...
A  upřímné „bravo!“ zemědělcům, a všem těm, kteří věří v práci člověka. A také díky těm, kteří nás podporují, zejména sdružení "Přátelé Středoafrické republiky" z Mozzate (Como), a také mnoha obyčejným lidem dobrého srdce, kteří přispěli k průběhu veletrhu, jako přátelé z baru Baramò ...
Děkuji vám všem! Singila!













neděle 13. ledna 2013

Siriri!

Tyto dny byly velmi intenzivní! Rebelové, kteří okupovali více než polovinu země mezi 10. a 30. prosincem, začali dialog s vládou a demokratickou opozicí a poslední noc, kdy se zdálo, že nebylo moc v co doufat, souhlasili s příměřím, pokud bude jmenován nový předseda vlády (z opozice) a konání voleb.
Dobrá zpráva - i když existuje mnoho šedé zóny a nejistoty do budoucna ...

Mezitím jsme mnohem klidnější, méně nervózní a dnes ráno, v sobotu, jsme měli organizační schůzku pro přípravu zemědělského veletrhu, který se bude konat ve dnech 26. a 27. ledna 2013.

Včera přijel mladý Ital, Pietro. Konečně je tu někdo další z Cunea, z mého rodného města! Zůstane s námi po dobu 3 měsíců a bude mít možnost ochutnat trochu Afriky!