V pondělí
odpoledne jsem se vypravil na cestu na sever: Bocaranga (125 km), Ndim
(40) Ngaundaye (40 km), Bocaranga (75 km). Celkem přibližně 500 km cest
ve špatném stavu, nepředstavitelných mostů (na kterých často chyběla
všechna prkna), děr, kamenů a hromady prachu. Odjezd v pondělí ve 14:00 s
Karolem a Ludmilou, manželským párem z Prahy. Karol je architekt, který
navrhl naši college a do Bozoum se vrátil, aby započal práce na
ubytovně pro studenty: dvě budovy pro studenty a studentky, kteří jsou
zdaleka (Ndim vzdálené 160 km a Bossemptélé 90 km). Oba tu zastupují českou neziskovou organizaci SIRIRI.
Kolem 17. hodiny (za 3 hodiny jízdy ujeto 125 km),
jsme v Bocaranga. Jdeme pozdravit otce a řeholnice a vydáváme se na
posledních 38 km (jednu a čtvrt hodiny). Ve městě Ndim jsme přijati
řeholnicemi z řádu Milosrdných sester ze Rwandy. Večeře a dobrá postel
na nabrání dechu.
V úterý ráno, zatímco Karol s Ludmilou navštěvují
školní třídy a malou nemocnici v doprovodu řeholnic, které je
spravují, stavuji se na kontrolu ve spořitelně, jejíž pobočka se zde
nachází.
Později se začínám zabývat hlavním důvodem této cesty: nákupem léků pro kozy!
Od loňského května spolufinancujeme s Finn Church Aid
(finská nevládní organizace luteránské církve) pomoc sedmi vesnicím mezi
Bocaranga a Mann, kde docházelo k mnoha střetům rebelovů s armádou.
Mnoho lidí odtud uprchlo. Abychom obyvatelům pomohli vrátit se a
podpořili je, v květnu jsme jim dodali semena kukuřice, arašídů a
fazolí. Úroda byla dostačující natolik, že se mohli zúčastnit
letošního veletrhu v Bozoum 26. - 27. ledna a prodali své produkty za
přibližně 12 000 euro.
Poslední fáze projektu s finskou organizací spočívala v nákupu 350
koz, poté je přidělit osobám v nejsvízelnějších situacích, nakonec jim
pomoci rozjet menší chov.
V Ndim jsme u veterináře udělali
nákup. Je třeba, aby kozy mohly zůstat v karanténě před jejich
vyšetřením a očkováním, aby pak mohly být ve zdraví předány.
Před polednem přijíždíme do Ngaundaye, poslední
vesnice před hranicemi s Kamerunem. Zde míříme k otcům kapucínům a do
jedné komunity, ve které působí polští řeholníci, jedna Italka (z
Vinadia) a jedna Francouzka.
Během odpoledne se vydáme na veliký trh v Mbaiboum v
Kamerunu, kde nakoupím léky pro kozy... Vracíme se večer (těsně před
uzavřením hranice před nocí...) a večeříme se sestrami. Karol a Ludmila
si během toho povídají s Poláky...
Ve středu ráno odjíždíme do Bocaranga jinou cestou.
Právě na této cestě se nacházejí vesnice, kterým pomáháme. Zastavujeme v
Mann, potom v Bereguili, kde se setkáváme s lidmi z vesnice, abychom
jim odpověděli na otázky týkajících se koz... Na konci setkání nás
náčelník vesnice zve do svého domu (má 5 žen a 35 dětí...) a nabízí nám
jako pohoštění kuře s maniokem. Opravdu výborné!
Přijetí a pozornost těchto lidí je dojemná... pomáhá
nám zapomenout na bolavá záda, která dostávají zabrat při hodinách
cestování autem po naprosto rozbitých cestách.
Kolem jedné hodiny odpoledne přijíždíme do Bocaranga a po obědě s otci kapucíny jedeme
pozdravit 3 katechety z Bozoum, kteří pracují ve škole a žijí zde v
rámci ročního vzdělávacího formačního kurzu se svými rodinami, kvůli
přípravě jejich budoucí práce katechetů... Zde, ve Středoafrické
republice, jsou katecheti, zejména ti z vesnic, velmi důležití. Jsou
záchytným bodem pro křesťanskou komunitu, do které se kněz dostaně jen
asi 2 až 3 krát za rok.
Ve dvě hodiny odpoledne jsme už zas na cestě... a nakonec vpodvečer přijíždíme do Bozoum na misii, která nás vítá svou krásnou terasou!
Žádné komentáře:
Okomentovat