KLID PO BOUŘI

Tady v Bozoum jsme v pořádku. Byli jsme schopni ustát první vlnu... a díky Bohu jen s malými škodami...

V Bangui, hlavním městě, je to katastrofa... Rebelové, falešné rebelové, kriminálníci atd. využili situace k všem možným loupežím: napadáni jsou jak jednotlivci, tak společnosti, firmy, nevládní organizace (MSF a další), Červený kříž, agentury OSN (UNICEF, WFP), farnosti, kláštery, školy, nemocnice, místní rozhlas...

Pak se rebelové vydali i do zbytku země: v úterý večer byli v Baoro, přišli i do naší misie. Požadovali peníze a auto (ale to se později díky muslimskému příteli podařilo získat zpět).

Rebelové přišli sem do Bozoum v úterý večer, stříleli jen trochu, pak zničili kasárna policie, četníků a armády (všichni jejich obyvatelé už před několika dny útekli), vyprázdnili čerpací stanici...

Dnes ráno jsem nesl sv. přijímání nemocným. Šel jsem pěšky (auta jsme poslali pryč, abychom zabránili, že nám je rebelové ukradnou). To byla také příležitost vidět lidi v sousedních čtvrtích... Jsou trochu vystrašení, ale celkem klidní a doufají, že to nejhorší je za námi...

Napětí je veliké. Dnes ráno přišel jeden křesťan, učitel a poděkoval mi, že jsme zůstali: tato skutečnost mu pomohla, aby se statečně "držel" a nepropadl panice.

A blízkost tolika lidí v těchto dnech, tady v Bozoum, to potvrzuje. Skutečnost, že nedošlo ke krádežím nebo vyplenění misie v Bozoum, je z velké části způsobena skutečností, že místní lidé i mnoho mladých lidí se postaralo o to, aby se tomu zabránilo, když sem rebelové přišli...

Rebelové dorazili v úterý v noci..., ale my jsme neměli tu čest poznat je osobně...

Blízkost a modlitba mnoha řeholníků a řeholnic z provincie, přátel v Itálii, České republice, Francii, Kamerunu, Mexiku, atd. cítíme mimořádným způsobem! To nám dává hodně síly.

Naše společenství s ostatními misiemi zde ve Středoafrické republice je velmi silné. Podporovali jsme se navzájem telefonováním a hovory přes vysílačky, to vše nás posiluje a vybízí, abychom pokračovali dál!

Teď, až se věci uklidní ... musíme myslet na budoucnost. Upřímně řečeno, z mnoha znamení, kterých jsem si tu a tam všiml, vyvozuji, že se musíme připravit na období nestability, alespoň na dobu dvou let...

Ale... jak řekl Giovannino Guareschi, autor knihy Don Camillo, když byl vězněn v Německu během druhé světové války... "Neumřu, ani kdyby mě zabili"...

S milosti Boží a ve společenství bratří a sester jdeme dál, protože Jeho lidé to zde ve Středoafrické republice potřebují...

Květná neděle 2013

Dny utrpení... pro Středoafrickou republiku!
Aktivita rebelů začala vzrůstat v prosinci (2012), přišla o Vánocích až na předměstí Bangui. Pozastavila se na začátku ledna, po sérii několika pokusů o dohody mezi rebely a vládou. Podepsané byly v Libreville (Gabon). Vláda národní jednoty byla ustanovena... navzdory všem potížím (více ministrů na jednom postu... který obsadila opozice nebo rebelové...).
Před deseti dny rebelové “zajali” pět ministrů (náleželi k hnutí rebelů...) a předložili ultimátum... Čas uplynul, navzdory několika slabým ústupkům ze strany prezidenta, rebelové zahájili útok (i když, abych byl upřímný... nikdy nepřestali vést boj).

Ve čtvrtek obsadili Bouka a Batangafo, v pátek Bossangoa, rodné město prezidenta...
V pátek ráno jsme byli svědky odjezdu z města (Bozoum) vojáků a ozbrojených sil, taktéž státních funkcionářů... a mnoha obyvatel. Udělali jsme několik opatření: odpoledne jsme odvezli 2 auta do Bouaru vzdáleného 250 km, z misie odjeli dva italští dobrovolníci a dvě sestry. K nim se přidalo mnoho lidí, kteří chtěli utéct z města.

V sobotu kolem 13:00, když jsme pili kávu, jsme slyšeli mnoho výstřelů. Představte si ten strach! Začali jsme se připravovat na nejhorší (příchod rebelů, násilí a zastrašování, krádeže aut, peněz, atd.) Později jsme se dozvěděli, že to stříleli vojáci, kteří chtěli ukrást motorky. Aby mohli uprchnout, stříleli, lidi jim je museli dát...

Dnes ráno, na Květnou neděli, jsme se sešli, abychom oslavili mši svatou. V průvodu bylo jen málo lidí... a myslel jsem, že na mši jich nebude o mnoho více. Navzdory tomu však byl při evangeliu kostel plný!

Četlo se evangelium, jak Ježíš trpěl a zemřel pro nás... tady a teď, v situaci násilí a zmatku, to bylo velmi dojemné. Po příjímání zpíval sbor píseň “Aye so kwe Gbya a sala, e gonda Gbya, e gonda Gbya”, což znamená “za vše, co Pán činí, chvalme Pána!” A lidé zpívali s nadšením, mávajíce palmovými listy...

A skutečně, tento čas může být ještě časem milosti pro růst ve víře, v lásce (i s přijetím těch, kteří museli utéct...) a v naději.

A samotný Kříž, ještě jednou, to je jediná naděje, ne násilí a nenávist...

Rebelové obsadili Bangui... mají město v moci. Je to něco, co se zase vrací... ale pro Středoafrickou republiku... se zdá, že je to stále totéž: státní převraty, násilí, rabování...

Kozy atd....

V pondělí odpoledne jsem se vypravil na cestu na sever: Bocaranga (125 km), Ndim (40) Ngaundaye (40 km), Bocaranga (75 km). Celkem přibližně 500 km cest ve špatném stavu, nepředstavitelných mostů (na kterých často chyběla všechna prkna), děr, kamenů a hromady prachu. Odjezd v pondělí ve 14:00 s Karolem a Ludmilou, manželským párem z Prahy. Karol je architekt, který navrhl naši college a do Bozoum se vrátil, aby započal práce na ubytovně pro studenty: dvě budovy pro studenty a studentky, kteří jsou zdaleka (Ndim vzdálené 160 km a Bossemptélé 90 km). Oba tu zastupují českou neziskovou organizaci SIRIRI.

Kolem 17. hodiny (za 3 hodiny jízdy ujeto 125 km), jsme v Bocaranga. Jdeme pozdravit otce a řeholnice a vydáváme se na posledních 38 km (jednu a čtvrt hodiny). Ve městě Ndim jsme přijati řeholnicemi z řádu Milosrdných sester ze Rwandy. Večeře a dobrá postel na nabrání dechu.

V úterý ráno, zatímco Karol s Ludmilou navštěvují školní třídy a malou nemocnici v doprovodu řeholnic, které je spravují, stavuji se na kontrolu ve spořitelně, jejíž pobočka se zde nachází.

Později se začínám zabývat hlavním důvodem této cesty: nákupem léků pro kozy!

Od loňského května spolufinancujeme s Finn Church Aid (finská nevládní organizace luteránské církve) pomoc sedmi vesnicím mezi Bocaranga a Mann, kde docházelo k mnoha střetům rebelovů s armádou. Mnoho lidí odtud uprchlo. Abychom obyvatelům pomohli vrátit se a podpořili je, v květnu jsme jim dodali semena kukuřice, arašídů a fazolí. Úroda byla dostačující natolik, že se mohli zúčastnit letošního veletrhu v Bozoum 26. - 27. ledna a prodali své produkty za přibližně 12 000 euro. 

Poslední fáze projektu s finskou organizací spočívala v nákupu 350 koz, poté je přidělit osobám v nejsvízelnějších situacích, nakonec jim pomoci rozjet menší chov.

V Ndim jsme u veterináře udělali nákup. Je třeba, aby kozy mohly zůstat v karanténě před jejich vyšetřením a očkováním, aby pak mohly být ve zdraví předány.

Před polednem přijíždíme do Ngaundaye, poslední vesnice před hranicemi s Kamerunem. Zde míříme k otcům kapucínům a do jedné komunity, ve které působí polští řeholníci, jedna Italka (z Vinadia) a jedna Francouzka.

Během odpoledne se vydáme na veliký trh v Mbaiboum v Kamerunu, kde nakoupím léky pro kozy... Vracíme se večer (těsně před uzavřením hranice před nocí...) a večeříme se sestrami. Karol a Ludmila si během toho povídají s Poláky...

Ve středu ráno odjíždíme do Bocaranga jinou cestou. Právě na této cestě se nacházejí vesnice, kterým pomáháme. Zastavujeme v Mann, potom v Bereguili, kde se setkáváme s lidmi z vesnice, abychom jim odpověděli na otázky týkajících se koz... Na konci setkání nás náčelník vesnice zve do svého domu (má 5 žen a 35 dětí...) a nabízí nám jako pohoštění kuře s maniokem. Opravdu výborné!

Přijetí a pozornost těchto lidí je dojemná... pomáhá nám zapomenout na bolavá záda, která dostávají zabrat při hodinách cestování autem po naprosto rozbitých cestách.

Kolem jedné hodiny odpoledne přijíždíme do Bocaranga a po obědě s otci kapucíny jedeme pozdravit 3 katechety z Bozoum, kteří pracují ve škole a žijí zde v rámci ročního vzdělávacího formačního kurzu se svými rodinami, kvůli přípravě jejich budoucí práce katechetů... Zde, ve Středoafrické republice, jsou katecheti, zejména ti z vesnic, velmi důležití. Jsou záchytným bodem pro křesťanskou komunitu, do které se kněz dostaně jen asi 2 až 3 krát za rok. 

Ve dvě hodiny odpoledne jsme už zas na cestě... a nakonec vpodvečer přijíždíme do Bozoum na misii, která nás vítá svou krásnou terasou!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Veletrh v Bozoum!

Právě jsme dokončili velký zemědělský veletrh, událost téměř jedinečnou ve Středoafrické republice ...

Zúčastnilo se 200 zemědělských družstev, z okruhu více než 200 km, a mnoho lidí, kteří se přišli podívat, nakupovat a prodávat ...

Ale především se tu jedná o poselství naděje velmi, velmi reálné naděje pro tuto zemi!

Jsou to už týdny, ve kterých je Středoafrická republika v povědomí světa (vzácná událost ...) ... ale bohužel kvůli vzpouře a neštěstí, které konflikt mezi rebely a vládou v této zemi působí ...

Před zahájením organizace veletrhu, jsme o všem hodně přemýšleli, ale pak jsme se rozhodli ... i když s jistými pochybnostmi a strachem ...

Ale od úterý začaly přijíždět kamiony, které jsme vyslali, aby zajistily dopravu produktů.

Pátek večer se konalo velké setkání s družstvy, abychom dali nějaké instrukce k ... marketingu!

A v sobotu ráno proběhlo otevření veletrhu, s malým obřadem,  průvodem družstev, a několika projevy, a pak následovala návštěva padesáti stánků ... pastva pro oči i srdce!

Pavel VI. řekl, že "vývoj je nové jméno pro mír": náš veletrh je vývoj, je mír, je naděje. Je chloubou těch, kteří tvrdě pracují po celý rok, a pak vidí odměnu za úsilí a tvrdou práci.

Také ekonomicky šlo vše velmi dobře. Nemyslel jsem si, že bychom mohli mít obrat jako v loňském roce (60.000 eur z prodeje), ale místo toho – po prvních propočtech –  jsme u již více než 85.000 eur za prodané zboží ...

A  upřímné „bravo!“ zemědělcům, a všem těm, kteří věří v práci člověka. A také díky těm, kteří nás podporují, zejména sdružení "Přátelé Středoafrické republiky" z Mozzate (Como), a také mnoha obyčejným lidem dobrého srdce, kteří přispěli k průběhu veletrhu, jako přátelé z baru Baramò ...

Děkuji vám všem! Singila!

Siriri!

Tyto dny byly velmi intenzivní! Rebelové, kteří okupovali více než polovinu země mezi 10. a 30. prosincem, začali dialog s vládou a demokratickou opozicí a poslední noc, kdy se zdálo, že nebylo moc v co doufat, souhlasili s příměřím, pokud bude jmenován nový předseda vlády (z opozice) a konání voleb.
Dobrá zpráva - i když existuje mnoho šedé zóny a nejistoty do budoucna ...

Mezitím jsme mnohem klidnější, méně nervózní a dnes ráno, v sobotu, jsme měli organizační schůzku pro přípravu zemědělského veletrhu, který se bude konat ve dnech 26. a 27. ledna 2013.

Včera přijel mladý Ital, Pietro. Konečně je tu někdo další z Cunea, z mého rodného města! Zůstane s námi po dobu 3 měsíců a bude mít možnost ochutnat trochu Afriky!

Jak žhavo je ve Středoafrické republice...!

Jak žhavo je ve Středoafrické republice...!

Vrátil jsem se do SAR právě včas... během již několikátého pokusu o státní převrat! A posledním
letem Air France...

Od 10. prosince v SAR operuje několik skupin ozbrojených rebelů (říkají si SELEKA, což
v překladu do sanga znamená “aliance“), kteří vyzvali vládu k boji a zahájili boj za obsazení
země. Během několika málo dnů rebelové dokázali napadnout velká středoafrická města, úřady
a dokonce i město Bambari, kde sídlí velitelství jedné z vojenských zón. Několik dní po Vánocích
rebelové obsadili město Sibut, které se nachází 160 km od hlavního města Bangui.

Co chtějí? Kdo jsou?
Je velice obtížné odpovědět na tyto otázky, protože toho o nich moc nevíme.
Mezi jejich veliteli najdeme syny hlavních aktérů minulých režimů, bývalého ambasadora a
v zástupech rebelů mnoho těch, kteří nemluví ani francouzsky ani jazykem sango (někteří jsou
pravděpodobně původem ze Sudánu, jiní z Čadu)...

Rebelové se prezentují jako “zachránci.“ Jejich cílem je donutit aktuálního prezidenta k odchodu
(poměrně standartně zvoleného v roce 2011), rozpustit Parlament (již méně standartně zvolený).
Jedním z důvodů pro jejich počínání je nerespektování dohod mezi státem a rebely, dalším důvodem
je “zmizení“ bývalého ministra, který byl zatčen čadskou armádou a předán vojenským autoritám
SAR.

Během této doby došlo k mnoha loupežím, znásilněním, vraždám... Momentálně je Africká unie
zmobilizovaná a vytvořila červenou linii v Darmě (70 km od hlavního města), aby zabránila rebelům
vstupu do Bangui...

Dne 26. prosince se v Bangui odehrály manifestace namířené proti francouzské ambasádě a
ambasádě USA (je možné, že vláda SAR chtěla tímto aktem přimět Francii a USA k vojenské
intervenci, avšak jedná se pouze o domněnku). Americká ambasáda byla zavřena a všichni
zaměstnanci ambasádu opustili, stejně tak i zaměstnanci OSN.

Prezident nejdříve odmítnul jakýkoliv dialog, nakonec však navrhnul koaliční vládu a přislíbil, že se
potřetí nebude ucházet o prezidentský post (z principu, ústava neumožňuje prezidentovi vládnout
více než 2 volební období, ale byly tady snahy o změnu ústavy).

Momentálně se situace nachází na mrtvém bodě... Doufejme, že se obě strany dopracují k jednání u
kulatého stolu a dosáhnou dohody.

A v tomto mezičase... žijeme v úzkosti. Je to 10 let, kdy se v roce 2002 situace vyvíjela podobně, a poté rebelové
postupně obsadili celou zemi a následně zaútočili na hlavní město.

Momentálně je v naší oblasti klid, ale nevíme, jak dlouho vydrží. V těchto dnech se hodně modlíme
za mír. Ale mír je dar od Boha a od člověka... a my Mu musíme pomoct. Včera bylo v Evangeliu,
že: „Marie uchovávala všechny tyto věci ve svém srdci“. Během homilie jsem zdůrazňoval toto
“přemýšlení“ do hloubky... Je pravda, že země zažívá krizi, justice nefunguje, zdravotnictví ještě méně...
a to po 54 letech nezávislosti... Je urgentně zapotřebí změny, která především musí proběhnout
v poctivém smýšlení, abychom se dokázali pozorně otevřít společnému dobru.

Bozoum - Italii - Praha - Bozoum

Hlásím se opět z Bozoum, po několika týdnech strávených (opět!) v Itálii.

Přiletěl jsem letadlem do Janova 15. listopadu ve čtvrtek večer a v pátek ráno jsem byl v nemocnici v Cuneu kvůli předoperačním vyšetřením.

V sobotu se mi podařilo na chvilku vyrazit do Como na večer se Společností přátel Středoafrické republiky, a v úterý 20. operace tříselné kýly.

Několik dní odpočinku, a pak dál... jedna povinnost za druhou...

Od 3. do 10. 12. jsem zajel za několika přáteli, navštívil jsem několik asociací atd.:  nejprve jsem zajel do Savony (posoudit vyhlídky zákroku pro Hippolyte, invalidního chlapce z Bozoum), pak do Arenzana. Další den jsem byl v Miláně za přáteli, kteří chtějí pomoci s instalací solárních panelů, a odpoledne proběhlo setkání s přáteli z Avvenire. Další den jsem byl na večeru s farností Cassina Amata, která již několik let věrně pomáhá centru Arc en Ciel pro sirotky v Bozoum, ale to ještě není všechno.

Ve čtvrtek jsem rychle letěl do Říma na setkání italské Charity a Italské biskupské konference. A v pátek... let do Prahy.

Zde jsem se setkal s komunitou karmelitánů při klášteře Pražského Jezulátka a s příznivci z organizace SIRIRI. Po rozhovoru pro Český rozhlas proběhlo ve večerních hodinách setkání a společná večeře se SIRIRI. Den poté jsem se setkal s architektem Karolem, se kterým jsme hovořili o budoucí práci (ubytovna pro studenty z naší základní a střední školy, kteří přicházejí zdaleka; rozšíření kostela... atd). Večer jsem dostal krásný dárek: vstupenku na Aidu ve Státní opeře! "Celeste".... (pozn. překladatele - "Celeste-Nebeská" - odkaz na árii Celeste Aida)

V neděli 9. prosince jsme slavili křest Josefíny, dcery Terezie, dívky, která prožila rok dobrovolnické práce tady v Bozoum.

V pondělí ráno jsem vystoupal nahoru na Hradčany, čerstvě zasněženou Prahou. Nádhera! V 5.45 byly v katedrále roráty. Koncelebroval jsem společně s panem kardinálem Vlkem, který tlumočil mou promluvu a pozdrav. Potom jsem odletěl zpět do Itálie, do Bergama, kde jsem se setkal s Giorgiem, zedníkem, který se za pár týdnů vrátí zase do Afriky. Ve večerních hodinách jsem se stavil spolu s Marií Elenou z Ferrary u Beppeho a Enriky Tempesta, velkých přátel Bozoum. V úterý jsem byl od pěti hodin od rána opět na cestě do Cunea na lékařské vyšetření.

Ještě na pár dní jsem se chtěl – po absolvování návštěvy u otce Iva a přátel z jeho farnosti, kteří nám pomohou vybudovat Centrum pro studenty – zdržet v Arenzanu, a ve čtvrtek 20. prosince jsem zpátky tady v Bozoum, kde jsou v plném proudu přípravy na Vánoce.

Tentokrát čas uběhl velmi rychle, ale musím říct jednu věc: je to vždy příjemné potkat spoustu lidí se zájmem a ochotou pomoci: jsou to lidé zaměstnaní a s rodinami, s vlastními starostmi, ale kteří rádi pracují pro ty méně šťastné! Co můžu říct? Velký dík patří vám a ... radostné Vánoce!