Po Bozoum nyní Bangassou v přímém přenosu: N'Djamena, Čad

Cattedrale di Ndjamena

N'Djamena, Čad

1. února 2026

Právě jsme ukončili plenární zasedání ACERAC, které sdružuje biskupy Střední Afriky (Čad, Rovníková Guinea, Středoafrická republika, Kongo, Kamerun a Gabon).

Tohoto setkání, které se koná každé tři roky v jedné z členských zemí ACERAC, se zúčastnilo přibližně sedmdesát biskupů.

Je to čas věnovaný společenství, výměně názorů, sdílení znalostí a bratrství, čas modliteb a reflexe o životě církve ve Střední Africe.

Před třiceti lety, v roce 1994, svolal papež Jan Pavel II. první synod pro Afriku a o patnáct let později druhý. Pro Afriku to tehdy byla velmi těžká doba (probíhala rwandská genocida!) a biskupové s odvahou odsoudili utrpení a tragédie afrického kontinentu. Ale také se na všechno dívali optikou naděje a církve jako Boží rodiny, která miluje život a solidaritu a oslavuje svou víru s radostí, nadšením a kreativitou. Každý, kdo se někdy zúčastnil mše svaté v Africe, to snadno pochopí.

O třicet let později se zástupci církve ve střední Africe chtěli znovu sejít a opět se podívat na závěrečný dokument, kterým je apoštolská exhortace „Církve v Africe“. Zamyslet se a pokračovat v další cestě, byť poznamenané četnými tragédiemi a těžkostmi, ale ještě více nadějí a životem.

V neděli 25. ledna byli biskupové vysláni do různých farností města, po dvou nebo třech do každé farností, doprovázeni kněžími a laiky, účastníky shromáždění ACERAC.

Navštívil jsem farnost sv. Perpetuy a sv. Felicity. Kostel má velký sál a pojme více než 2 500 věřících. Liturgie je krásná a temperamentní, tancuje se a zpívá v různých nářečích. Zde, v převážně muslimské zemi, není tak jednoduché být katolíkem. Víra se tu prožívá radostně a dokonce i s jistou hrdostí. V čadské kultuře je pohostinnost velmi autentická a zejména vůči cizincům. Přísloví praví, že cizinec je zrcadlem, které vám nastavuje Bůh!

Po mši jsme se vydali do nedaleké školy (jediné zdejší katolické dívčí střední školy), kde jsme obědvali s pastorační radou a laiky, různými způsoby zapojenými do života farnosti. Během oběda prezentovala tradiční skupina písně a tance různých etnických skupin.

V pondělí se v amfiteátru Ministerstva zahraničních věcí konal oficiální zahajovací ceremoniál Plenárního shromáždění. Začalo se sice s dvouhodinovým zpožděním, ale byli přítomni velvyslanci, ministři, laici a sbory. Při této příležitosti přijel z Říma kardinál Czerny, kardinál Ambongo z Kinshasy a apoštolský nuncius ze Středoafrické republiky. Ve svém projevu premiér účastníky přivítal a vyjádřil potěšení z jejich přítomnosti a práce katolické církve zejména mezi chudými a v nasazení se pro mír a smíření.

Odpoledne jsme se vrátili k práci. Prvních několik dní je věnováno studiu a reflexi, zapojují se odborníci, kněží vyučující na různých fakultách ve střední Africe. Jde o složitá témata, která vyvolávají debaty a diskuse, a to jak při projevech v hlavním sále, tak i v kuloárech během přestávek.

Ve čtvrtek si dáme pauzu a návštívíme město, Národní muzeum, které uchovává prehistorické artefakty, včetně pozůstatků toho, co by mohlo být prvním člověkem, sahajících do sedm milionů let staré minulosti!

Poté pokračujeme v naší cestě na okraj města, kde navštívíme Národní seminář. Tady studuje více než 80 seminaristů z celé země.

Den zakončíme kulturním večerem s písněmi a tanci ve farnosti Nejsvětějšího Srdce.

Práce pokračuje v pátek a sobotu. Program je nabitý, ale je radost se setkávat, poznávat se a sdílet radosti i výzvy s našimi bratry biskupy ze zemí Střední Afriky. Je to mladá, krásná, hluboce africká a nadějná církev.

V neděli bylo plenární shromáždění zakončeno slavnostní mší v katedrále v N'Djameně. Slavnosti předsedal biskup Richard Appora z Bambari (Středoafrická republika). Nyní je řada na biskupské konferenci Středoafrické republiky, aby se ujala předsednictví ACERAC. Středoafrická republika bude hostit příští plenární shromáždění v roce 2029.