50 let přítomnosti karmelitánů v Baoru
8.
října 1973 O. Charles přijel do Baora a oficiálně zahájil Misii v Baoru.
V
neděli 8. října 2023 slavíme prvních 50 let naší přítomnosti zde. Přítomni
budou biskup, spolubratři, ale také mnozí křesťané z vesnic, kteří získali dar
víry skrze přítomnost a práci mnoha misionářů, kteří jí v průběhu let darovali
svůj čas a život.
Tady je trochu historie... a
nějaké staré fotky.
ZEMĚPISNÁ PŮSOBNOST
Farnost "Jezulátko" v Baoru zahrnuje
celou prefekturu Baoro a dvě vesnice v prefektuře Nana-Mambere.
KLÍČOVÁ DATA EVANGELIZACE BAORA
1940: Zastávka misionářů
spiritánů z Bozoum.
Křesťanská
historie Baora začala poměrně brzy s příchodem protestantských misionářů,
mnohem dříve než katolíků. Ti sem začali jezdit v letech po první světové
válce. Během druhé světové války se Baoro stalo jedním z několika táborů pro
německé a italské vojáky. Misii v Baoru
zahájil v roce 1940 otec Joseph Dufour a poté otec Jean Chrysostome, spiritáni
z Bozoum, kteří zřídili katechetické stanoviště poblíž současné farní koncese,
vedle domu náčelníka vesnice Dangsiho. Někteří křesťané přišli z jiných misií,
zejména z Bozoum. Těch několik pokřtěných z Baora (hlavně školáci) bylo
pokřtěno v nedalekém Bouaru.
1950: Evangelizace buše - Bayanga Didi- francouzskými a italskými kapucíny
z Carnotu.
Otcové kapucíni ze Savojska,
kteří přišli z Carnotu, měli lepší výsledky ve křtech a biřmování - (Mgr.
Sintas), zejména v
Bayanga Didi, což byla tenkrát větší vesnice než Baoro a
sídlil v ní francouzský vojenský oddíl. Kapucíni, otec Daniel a poté otec
Umberto z janovské provincie (Itálie), poskytovali křesťanům pomoc až do roku
1959, kdy byl sektor svěřen otcům z Bouaru.
1955: Výstavba škol a první křty v Baoro-Centre francouzskými kapucíny z
Bouaru.
V roce 1955 otevřel
otec Francis na místě dnešní farní koncese školu ve slaměné chatrči. Byl zde
ředitelem. Jeho zástupcem byl učitel Alfons Ngakumandji. Výuku katechismu vedli
Pierre Tunumo a jeho asistent Jean Marie Waka.
V roce 1956 postavil
otec Francis z Bouaru první stálou budovu školy. Tuto budovu obývali otcové až
do roku 1985. Třída sloužila také jako kostel.
V roce 1957 otec
Francis poprvé pokřtil 15 žáků misijní školy v Baoru. V roce 1958 byla postavena druhá školní budova
se dvěma velkými učebnami. Mezitím přijeli otcové Norbert a Clément a převzali
vedení školy a apoštolátu, i když v Baoru nebydleli.
12. dubna 1960 - 27. ledna 1961: otec Jean-Baptiste Corbet.
1960: V dubnu se
otec Jean-Baptiste CORBET, pověřený biskupem z Berberati, Msgr. Baudem, k
založení farnosti, pokusil oficiálně otevřít misii v Baoru. Zůstal tam deset
měsíců s laickým spolupracovníkem André Janodym.
Budovy: velký sklad
připojený k první školní budově, ten byl upraven poté coby dům pro otce. Později
se z něho stala nová kaple.
Současně začal stavět o. Jean-Baptiste stálý dům pro otce,
ale když byla střecha hotová, vše se zastavilo, protože se otec Jean-Baptiste
náhle přestěhoval do Noly. Mezitím ale i tak nainstaloval elektrický generátor.
Apoštolát: Četné
návštěvy misijní oblasti (včetně Bangaremu) vedly ke 111 křtům (z toho 63 v Baoru,
zaznamenaných na místě).
O. Jean-Baptiste usilovně pracoval na přípravě místních
katechetů a v červnu a červenci uspořádal dvě krátká setkání, kterých se
zúčastnilo asi dvacet katechetů.
1960-1969: otec Clément Sautier.
Po odchodu
otce Jeana-Baptisty převzal klášter otec Clément, který pocházel z Bouaru.
Baoro bylo tehdy součástí Bouarské buše a vedly k němu cesty do Baboua,
Bocaranga, Bozoum, Bangui a Gbassore (Bangarem).
Otec Clément podnikal dlouhé výpravy na každou cestu a
organizoval svůj apoštolát tak, aby mohl udělovat velké množství křtů, které
jsou zapsány v matrice v Bouar-St Joseph. Je těžké je přesně spočítat. Podle
duplikátu matriky pořízeného v Baoru v roce 1975 ze starých křesťanských
záznamů, činil počet křtů, které otec Clément vykonal, asi 690.
Organizoval také biřmování, a sice v letech 1963 (4
vesnice), 1965 (4 vesnice) a 1967 (6 vesnic); celkem bylo biřmováno 349 osob. Zhruba
deset nových vesnicích otevřel katechismu. Posílal také mladé lidi do
katechetické školy v Carnotu.
V roce 1967 si Baoro, tehdy velkou vesnici s 2000 obyvateli,
vybral tehdejší doživotní prezident Středoafrické republiky plk. Jean Bedel
BOKASSA, aby se stalo subprefekturou. To vedlo k mnohem většímu nárůstu počtu
obyvatel.
Budovy.
1. Kostel v Bayanga-Didi (1967): cementové
základy a dlažba; stěny z dehtovaných prken; střecha z trámů pokrytých vyprázdněnými
sudy: solidní dílo, které vydrželo až do roku 2004-5, kdy byla kaple zcela
přestavěna na stejných základech.
2. Kostel v Pate Bonambolo (1967): cementové
základy a dlažba; polotvrdé zdivo; jednosklonná střecha z pozinkovaného plechu,
navíc presbytář. Dvě místnosti (sakristie a katechetická místnost) vedle vpravo
od kaple byly několik let - 1980-82 - využívány jako vesnická škola.
Za kostelem, 15 metrů od něj, se nachází dům s 5 pokoji a 2 sklady
pro katechetu. Od roku 1979 sloužil tento dům jako misijní zdravotní středisko.
To vedl bratr Rafael z Milána, a to až do prvních měsíců roku 2000, kdy bylo
přestavěno na vesnickou školu.
1970-1973:
janovští kapucíni
Italští
kapucíni z Janova převzali klášter v roce 1970. V těchto letech se měl severní
sektor diecéze Berberati osamostatnit, což se stalo až v roce 1978. Biskup
Msgr. Baud však již předtím svěřil severní část janovským kapucínům s
generálním vikářem v osobě řádového představeného.
Po devíti letech
evangelizace otce Clémenta přišli do Baora noví misionáři, které zastupoval
otec Antonino Panteghini (1970-1971). Ten
přijel do Baora v polovině roku a
cestoval hlavně do Bayanga-Didi a Pâté Bonambolo, což byla nedocenitelná pomoc
pro křesťany organizované otcem Clémentem. V Bayanga-Didi pokřtil několik dětí
a v Baoru asi padesát dospělých. V Baoru
a Bayanga-Didi také zorganizoval biřmování pro asi padesát lidí.
1971-1973: otec Enzo Canozzi, kapucínský
kněz
Do
Baoro dorazil v květnu 1971 a pokračoval v evangelizaci, kterou zahájil otec
Clément, a stejně jako on podnikal výpravy na všechny cesty kolem Baora. Dal
silný impuls práci na venkově a s mládeží, v čemž mu pomáhala sestra
Marie-Antoine z komunity klarisek v Bouaru.
1973-1974: Příchod otců bosých karmelitánů z janovské provincie a sester
karmelitánek z Turína.
Rok 1973 znamenal zlom v evangelizaci Baora. Otcové
karmelitáni z janovské provincie, kteří již od roku 1971 působili v Bozoumu, se
rozhodli rozšířit své misijní pole otevřením misie v Baoru. Dne 8. října 1973
se tam usadil o. Carlo, kterému pomáhal o. Enzo Canozzi, kapucín pocházející z
Bouaru - S. Joseph, na němž kaple v Baoru závisela. V dubnu 1974 začal s pomocí
bratra Conrada z Carnot stavět farní kostel, po němž následoval dům pro karmelitánské sestry svaté Terezie z
Turína, které přijely v roce 1974, aby spolupracovaly s otci karmelitány.
Následovala výstavba katechetických místností a oprava domu otců.
Otec Carlo se rychle pustil do pastorační práce v Baoru a
také v mnoha vesnicích. V neděli 17. února 1974 uspořádal první setkání rodin
nazvané “Křesťanské domácnosti”. Vznikla také další hnutí, jako ministranti,
Statečná srdce a statečné duše, pěvecký sbor a mládež.
Dne 28.
října 1974 konečně dorazil do Baora P. Giuseppe Agosteo, karmelitán z milánské
provincie. V téže době pokročily práce na stavbě nového kostela a domu pro
sestry. Otcové převzali školu uvnitř misijní koncese, kterou využíval stát, a
pomohli postavit novou školu na pozemku mimo farnost.
16. ledna 1975 přijely do Baora čtyři karmelitánky svaté
Terezie z Turína, aby se zabydlely v novém domě. Od této chvíle začaly pracovat
s otci na misiích.
První slavnostní mše byla v novém kostele sloužena 16. února
1975. Jakmile byl kostel dokončen, začaly práce na stavbě centra pro mládež.
1975-1991: farář P. Giuseppe Agosteo
Kostel zasvěcený Pražskému Jezulátku
byl slavnostně otevřen 9. března 1975 za přítomnosti p. Maria
Tagliaferriho, prokonzula v Bangui, a p. Basile Bauda, biskupa z Berberati. V
sobotu 8. září se konala mše svatá, při níž bylo pokřtěno 110 osob a uzavřeno 27
manželství. V neděli 9.9. se konala slavnostní mše se 74 biřmováními. A Baoro, první misie vytvořená bosými
karmelitány, se stala novou farností v diecézi Berberati. Novým farářem se stal o. Giuseppe Agosteo, o.
Carlo měl na starosti vesnické oblasti.
1978-81: Komunitu tvořili o. Giuseppe Agosteo, farář, o.
Vittorino Corsini, který jezdil do vesnic a o. Renato Aldegheri.
V roce 1978, po posledním roce stráveném v Bozoumu, se otec
Carlo vrátil do Itálie, kde se stal představeným nového noviciátu v Deserto di
Varazze. Giuseppe, farář, s nově příchozím o. Vittorinem Corsinim, který měl na
starosti vesnické oblasti a br. Giovannim Canginim, stavitelem.
Od října 1978 působí bratr Raffaele Fasoli v Baoru, kde má
na starosti zdravotní středisko v Paté. To bylo otevřeno 19. března 1979.
Sestry Biagina, Iginia a Giustina pomáhaly s pastorační prací v Baoru i na
vesnicích, staraly se o domácí školu a sociální centrum.
Tříletí 1981-84: Komunitu tvořili o, Giuseppe Agosteo, farář, o.
Renato Aldegheri, který se staral vesnické oblasti, a o. Nicolò Ellena v Bossemptelé
(asi hodinu cesty).
Dne 14. ledna 1982
bylo slavnostně otevřeno vzdělávací středisko pro katechety
"Nerviano", které vedl otec Nicolò. Bohužel bylo středisko o
několik měsíců později uzavřeno kvůli opakovaným krádežím a dalším potížím.
Koncem roku 1981 se o. Nicolò přestěhoval do Bossemptélé, kde působil na nové misii
svěřené farností v Baoru. Škola pro katechety byla znovu otevřena až v roce
2019 poté, co byla celá ta léta využívána pouze pro školení katechetů a aktivity
farních hnutí.
Po odchodu p. Nicolò začal o. Renato Aldegheri pracovat v
Baoru, odkud často jezdil do Bossemptélé, aby dokončil práce na domě.
Od roku 1982 se svátek Jezulátka, který se dříve slavil
první neděli v září, začal slavit na začátku ledna v den Zjevení Páně, tedy v
den Ježíšova křtu.
V roce 1984 byl
postaven současný klášter (předtím část pokojů pro hosty, poté refektář a
pokoje otců).
1984-87: Komunitu tvořili o. Giuseppe Agosteo, farář, o. Renato
Aldegheri, který se staral o další a další vesnice a stavební práce. O. Nicolò
Ellena žil v Bossemptélé. o. Domenico Rossi přijížděl z La Yolé, aby o sobotách
a nedělích pomáhal ve vesnických oblastech.
1987-90: O. Giuseppe Agosteo byl i přes vážné zdravotní problémy
stále farářem. Carlo Cencio se do Baora vrátil z Itálie v roce 1988. V Baoru se
k nim připojil mladý br. Roberto Nava, který přišel z Itálie jako jáhen v roce
1988, a o. Nicolò Ellena, který stále působil v Bossemptélé.
1990-93: o. Giuseppe Agosteo se v srpnu 1990 definitivně vrátil
do Itálie, odkud byl jedním ze zakladatelů misie Lombardské provincie v
Kamerunu. O. Roberto Nava se stal farářem v září 1990. P. Renato Aldegheri
přijel do Baora z Yolé v srpnu 1990.
1991-2008:
farář P. Roberto Nava
V letech 1991-92 byly
na koncesi postaveny další budovy sloužící účelům katecheze a truhlářské dílně.
V roce 1993 byla
v Baoru, v lokalitě zvané Guindi, postavena ošetřovna pro malomocné pacienty a
podvyživené děti. Po mnoho let ji vedla sestra Ernesta, karmelitánka.
V roce 1993 byla
na základech staré školy postavena velká budova (aula). Ta měla sloužit jako
velký zasedací, konferenční a divadelní sál, k němuž byl přistavěn farní úřad.
1993-96: O. Roberto Nava pokračoval ve své práci faráře. K němu
se připojil o. Paolo Pavone, který přišel v květnu 1993, a o. Bernard
Thattaparambil, Ind, který přišel v červnu 1995, ale zůstal pouze jeden rok.
Mezitím byla zřízena škola pro automechaniky.
1996-99: Komunitu, která byla na čas připojena ke komunitě sv.
Elie v Bouaru, tvořili o. Roberto Nava, farář, a o. Norberto Pozzi, který
přišel v prosinci 1996.
1999-2002: Komunitu tvořili o. Roberto Nava, farář, a o. Saverio
Gavotto, který se staral o vesnické kaple a dal velký impuls vesnickým
školám.
V roce 2001 byla
na rozlehlém pozemku Nerviano, při vjezdu do Baora ze strany z Bouaru, v
blízkosti katechetického centra, postavena mateřská škola "Il
Germoglio". Postavilo ji sdružení laiků ze Sanrema, kteří ji také
spravovali. Od roku 2009 tuto školku vedou otcové z Baora.
V letech 2001-2002 byla
na protější straně domu otců postavena budova, která slouží jako škola pro
podporu žen. Dnes jsou tytéž prostory využívány jako katechetické místnosti,
pro hnutí a pro školu automechaniků. V září 2001 zahájil mladý bratr Arland
svou pastorační praxi.
2002-2005: Komunitu tvořili otec Roberto Nava, farář, otec
Saverio Gavotto (do října 2004) a otec Thierry Charles Koniam (pouze v roce
2003).
2005-2008: komunitu tvořili p. Roberto Nava, farář, o. George
Varghese a o. Lionello Giraudo, který přišel v červnu 2006.
2008-2011: farář P. Norberto Pozzi
Po definitivním návratu o.
Roberta Navy do Itálie kvůli vážným zdravotním problémům se představeným
komunity a farářem stal o. Norberto Pozzi, který tuto funkci zastával až do
roku 2011. V komunitě se k němu připojil o. Dieudonné Yahaka.
2011-2017: farář o. Dieudonné Yahaka
2011-2014; Po provinční kapitule v roce 2011 a přidělení otce
Norberta do Bozoum byla založena nová komunita. Představeným komunity je o.
Renato Aldegheri, který je zodpovědný za pastoraci kaplí a škol ve vesnicích. Znovu
otevřel také školu automechaniků v areálu misie a svěřil ji kamerunskému
učiteli. Farářem byl jmenován otec Dieudonné Yahaka, který tuto funkci zastával
do roku 2017. Za zmínku stojí odvaha a nebezpečí, které komunita zažila v
letech 2013 a 2014 během invaze koalice Seleka do země. V lednu a únoru 2014
poskytla farnost na několik týdnů útočiště téměř 1 500 vysídleným lidem, z
nichž někteří byli muslimové a někteří křesťané. Otec Dieudonné riskoval svůj
život, aby tyto lidi zachránil.
2014-2017: Renato Aldegheri,
představený, který bohužel v roce 2015 zemřel na leukémii, o. Dieudonné
Yahaka, farář, a o. Lionello Giraudo, který byl jmenován
představeným od roku 2015. Od roku 2016 byl představeným komunity v Baoru také o.
Maurice, který se vrátil ze studií v Itálii. O. Daniele Conte tam byl v roce
2015 několik měsíců.
2017- 2023: farář o. Stefano Molon
2017-20: představeným nové
komunity byl zvolen o. Maurice Maikane. O. Stefano Molon měl na starosti kaple
a školy na vesnicích a dal silný impuls škole automechaniků. Byl jmenován
farářem a sledova a dával podněty mateřské škole "Il Germoglio". K
nim se přidal o. Odilon Faguende, který sledoval křesťanské komunity v blízkosti
Baora a stal se ředitelem nově otevřené katechetické školy v Nerviano. Během
tohoto období byla komunita každoročně posílena o mladého bratra stážistu.
2020-23: V roce
2020 došlo ve Společenství k významným změnám. o. Maurice a o. Odilon byli
vysláni jinam.
O. Stefano Molon pokračoval
ve funkci faráře a stal se představeným komunity.
O. Aurelio Gazzera, dříve
farář v Bozoumu, převzal velkou část vesic a stará se o všechny školy: školu
automechaniků na misii, mateřskou školu v Nervianu a devět vesnických škol,
které provozuje komunita v Baoru. Kromě práce ve farnosti začal okamžitě
opravovat školy a kaple na vesnicích.
O. Michael Yambeti, který
je knězem teprve rok, nahradil O. Odilona v péči o sedm kaplí ve vesnicích
blíže k Baoru a převzal vedení katechetické školy. Pomáhal také otci Stéphanovi
s několika aktivitami ve farnosti. Dával také silný impuls pěveckému sboru a
osobně dohlížel na jeho hudební přípravu.
Dne 6. srpna 2023 uvedl Mgr. Mirek Gucwa do funkce nového
faráře v Baoru o. Arlanda Djima Togu.
V současné době, v
roce 2023, tvoří komunitu otec Arland, představený a farář, otec Aurelio,
jáhen bratr Wilfrid a student bratr Jephte, který je na pastorační praxi.
Tři karmelitánky z Turína, sestra Solange, sestra Viviane a
sestra Celestýna, jsou diskrétně, ale aktivně přítomny ve farní komunitě, při
výchově katechetek a ve vzdělávání, zejména ve své “Škole afrických mučedníků".
Otcové z klášterní komunity Jezulátak v Baoru se snaží
především vydávat svědectví o Ježíšově lásce. Činí tak především svým životem v
malé karmelitánské komunitě.
Každý den začíná v 5.00 hodin ráno v kostele modlitbou,
chvalozpěvem a v 6.00 hodin mší svatou se skupinou věřících.
Po snídani v
7.00 si tři bratři rozdělí práci na celý den. Každý má svou práci.
Farář má spoustu práce s lidmi, kteří klepou na dveře jeho
kanceláře v kteroukoli hodinu, stará se o rodiny a chudé, o 17 hnutí přítomných
ve farnosti, o katechezi rozdělenou do čtyř ročníků, navštěvuje nemocné,
přináší jim útěchu prostřednictvím svátostí, o křesťanské pohřby a nakonec se
stará o zdravotní středisko. Farnost je rozdělena do čtyř základních
společenství. Povzbuzování křesťanů, aby se starali o svou farnost a svou víru,
je velkou výzvou.
Komunita se stará o 17 vesnických
kaplí a vede a organizuje katechetickou školu v Nervianu. Letos školu navštěvovalo
15 katechetů ve druhém ročníku přípravy, kteří zde tráví šest měsíců se svými
manželkami a dětmi. Je to taková malá vesnice.
Komunita provozuje mateřskou školu "Il Germoglio" a misijní
školu pro automechaniky.
Večer v 18.15 se bratři sejdou, aby společně zakončili a
završili den v modlitbě a svěřili Pánu lidi a situace, se kterými se během dne
setkali. Po jídle, bratrském sdílení a
modlitbě kompletáře se den uzavírá.
 |
Sr Erneste
|
 |
P.Roberto Nava
|
 |
P.Renato - P.Giuseppe
|
 |
| P.Giuseppe |
 |
P.Giuseppe, P.Carlo, Sr Giustina, sr Iginia, sr Biagina
|
 |
| P.Carlo |
