Madagaskar, díl 3.

 Madagaskar, díl 3.

Tak jsem zase doma v Bozoum. 

Minulý týden jsme Madagaskar opustili. Setkání zástupců karmelitánů z frankofonních zemí Afriky skončilo v pátek ráno. Před odjezdem jsem ještě navštívil sestru Erneste, karmelitku, která dlouho pracovala ve Středoafrické republice. Je už několik let vážně nemocná, zdravím ji v sangu, jazyce Středoafrické republiky a ona reaguje s úsměvem. Povídáme si o její misi ve farnosti Baoro, kde dlouhodobě pracovala jako zdravotní sestra. Poslední dny na Madagaskaru mi umožnily setkání i s ostatními karmelitánskými řeholnicemi z Turína, které ve Středoafrické republice pracovaly. Je potěšením se tu s nimi setkat, jejich práci považuji s vděčností za velký poklad.

V sobotu ráno odjíždíme s těmito sestrami na východ ostrova, což je 160 km daleko od Antananariva. Zvládneme převýšení 1600 metrů v kopcovité krajině. Je působivé vidět, jak se všechny dostupné pozemky kultivují. I malá políčka jsou osázena, zejména se pěstuje rýže. Právě v Madagaskaru se zrodila technika pěstování rýže, kterou jsme převzali i v Bozoum. V šedesátých letech minulého století zde vyvinul otec Henri de Laulanie tento způsob pěstování. Spočívá v tom, že několik dní po vysetí - a nikoliv až za několik týdnů - dojde k třídění rýžových rostlin, v jamce zůstane pouze jedna rostlina a sází se s přiměřeným odstupem od sebe. To umožňuje vypěstovat mnohem víc rýže než tradiční technikou. S touto technikou se v Bozoum některým zemědělcům podařilo vypěstovat 11 tun rýže z jednoho hektaru (přitom obvyklé bylo dříve cca 2 až 3 tuny z hektaru - v Itálii je to 5,6 tuny).

Kolem 11. dopoledne dorazíme do Andasibe, které leží uprostřed lesa. I když máme málo času, stihneme navštívit část národního parku. Vegetace je impozantní. A také zvířata. Můžeme pozorovat krokodýly, tedy zpovzdálí... A slavné lemury: jsou to jakési malé opice, žijící výhradně na Madagaskaru. Jakmile překonáme malou říčku a dorazíme do oblasti, kde žijí, přicházejí k nám. Zatímco fotím, další opička mi usedá na rameni! Poté navštěvujeme turínské sestry karmelitky, které nás srdečně vítají. Setkávám se tu se sestrou Michelle, také také dlouhodobě pracovala ve Středoafrické republice. Společně si dáme jídlo a s potěšením si povídáme o tom, na co vzpomíná a co se děje ve Středoafrické republice, sdílíme to smutné i to radostné.

Večer se vracíme do Antananariva a v neděli odpoledne odjíždíme do Bangui, kam dorazím následující den. V Nairobi jsem potkal Martu Scarzellu, mladou dobrovolnici z Janova, která strávila v Bozoum vloni tři měsíce. Nyní pracuje v Tanzanii (je porodní asistentkou) a přijede se občerstvit zas na pár týdnů do kouzelného Bozoum.