Šťastný Nový Rok všem!

[11:48:07] Lída Böhmová: 31. prosince 2013
Konečně ... tenhle dlouhý rok se chýlí ke konci! Ale nevím, jak rok 2014 začne...
Od březnového státního převratu tu došlo k velikému nárůstu násilí, drancování, mučení a vraždám. A Středoafrická republika je nadále mezi posledními zeměmi světa, a dokonce pokračuje v dalším poklesu.
Minulé měsíce, zvlášť prosinec, byly velmi těžké.
V Bangui se mluví o tisíci mrtvých jenom v prosinci, narůstá napětí, které je mezi muslimy a křesťany ve válce, která ale není náboženská, je politická a kulturní.
Tady v Bozoum prožíváme od 6. prosince mimořádně těžkou, ale někdy i krásnou realitu současně. Útoky Anti-balaka ve dnech 6., 23. a 24.12. (většinou jsou mezi touto domobranou velmi jednoduší zemědělci, které 9 měsíců dráždilo násilí Seleka) si vyžádaly úmrtí padesáti civilistů a útěk z domovů mnoha lidí, kteří šli hledat útočiště v polích nebo k nám na misii (v současné době tu máme 3200 lidí, ale bylo tu i kolem 6000 lidí), mnoho lidí je i v blízkosti mešity.
Realita je pro nás těžká ve chvílích, kdy musíme řešit také jídlo, vodu, pořádku a bezpečnost. Tu krásnou stránku zdejší reality zase pak vidíme jinde: na misii se už narodilo 14 dětí! Každý den několikrát obcházím a navštěvuji lidi, jdu jednoduše jen s úsměvem a povzbuzením.
Krásná byla i vyjednávání, které jsme se pokoušeli vést. Vyhledávali jsme rebely všude možně, jezdili i po strašně nesjízdných cestách pokoušeli jsme se přinést racionalitu a lidskost do šílenství, kterým je válka. Nejméně tucet setkání proběhla s rebely, desítka s Anti-balaka, vždy za přítomnosti zástupců z muslimské komunity. Přesto zatím nemáme žádné řešení... Možná se nám nepodařilo nic víc, než jen o trochu odložili blížící se katastrofu. Pokud Anti-balaka zaútočí (je jich tu v okolí kolem tisíce), nebudou dělat rozdíly mezi rebely ze Seleka a muslimy (protože někteří opravdu s rebely pracovali a těžili z přítomnosti Seleka zde Bozoum, ale mnoho z nich jsou nevinní). Pokud to nastane, bude to bohužel masakr!
Zkusili jsme všechno. Vedli jsme setkání s lidmi, kteří byli po zuby ozbrojení... Žádali jsme přítomnost armády (ať africké mezinárodní vojáky z Misca nebo francouzské vojáky ze Sangaris), ale zdá se, že nikdo nepochopil, k jaké se schyluje katastrofě... Obávám se, že armáda dorazí pouze pro to, aby spočítala mrtvé. Spolu s ní možná přijede pár novinářů, kteří nám dají za pravdu, ale to vše až UŽ bude PO VŠEM...!
Ale ještě máme čas! A pak.. Šťastný Nový Rok všem! Čas je stále prostor, ve kterém vidíme sílu a přítomnost Boha Otce. Doufáme, že se budeme umět poučit z toho, co se stalo, vybudovat společně lepší rok 2014! Kéž nám Bůh žehná! 

Podivné Vánoce

Po odchodu francouzských vojáků... jsme v těžké situaci ...

Sobota 21. prosince 2013

Dnes ráno nás francouzští vojáci opustili ... a není tu nikdo, kdo by je nahradil!
Už dnes ráno dva příslušníci Seleka ohrožovali lidi zbraněmi, a to navzdory dohodám, mimo jejich základnu. V 9 hodin ráno jsem musel odjet do města, abych pomohl ze zajetí mladíkovi, uvězněnému v domě plukovníka ze Seleky (francouzská armáda mu dala rozkaz, že nesmí bydlet odděleně, ale musí být pohromadě s ostatními členy na jejich základně...).
Odzbrojování právě začalo... Nevím ale, jak se bude vyvíjet. Obávám se zneužívání a násilí ze strany Seleka a pak odplaty ze strany antibalaka...V odpoledních hodinách znovu začali přicházet lidi, kteří hledají na misii útočiště. Říkám jim, aby zůstali v klidu, ale mají strach. Velký počet muslimů se znovu ozbrojilo zbraněmi a noži. Odjel jsem do města, ale byl tam docela klid.
Pak jsem šel na schůzku se skupinou Anti-balaka, která se utábořila v těsné blízkosti města. Vybízím je ke klidu a žádám je, aby ustoupili trochu dál od města. Diskuse je klidná až do chvíle, kdy někdo přináší zprávu, že Seleka opustila základnu se zbraněmi a vydala se do jednotlivých čtvrtí ve městě... Hlavy začínají být zas horké a já nevím, jak dlouho se situace obejde bez útoku na město!
Lidé se bojí a v současné době je již 200 lidí zde na misii.Odchod francouzských vojáků je problém. Začít tak delikátní operaci jako je odzbrojení a nedokončil ji, je velmi nebezpečné. Bylo by lépe s ní raději vůbec nezačínat!Dorazí jiní vojáci? Jak dlouho tu zůstanou? To je podruhé, kdy vojáci přišli a zas odešli a nechali nás na pospas problémům.
 Neděle 22.prosince 2013Je poměrně klidný den, asi i proto, že musím ležet, mám trochu malárii...V odpoledních hodinách - navzdory horečce - jsem odešel pěšky k tajemníkovi prefektury, u kterého se koná setkání s plukovníkem Seleka. Přišel ještě s dalším "plukovníkem" (měl sandály značky "Prada"...), a tentokrát nejsou ozbrojeni kulomety, ale jen pistolemi.
Byli velmi znepokojeni, protože zvěsti o útocích Anti-balaka se rychle šíří. Většina muslimů a M´Bororo v městě jsou ozbrojeni... a stát se může cokoliv.Bylo dohodnuté svolat schůzku na další den, a to s představiteli čtvrtí. Obávám se ale, že už je na to příliš pozdě!I dnes mnoho lidí přišlo hledat útočišti v misii. Co se bude dít dnes večer a zítra?
 Pondělí 23.prosince 2013Relativně klidná noc, ale další a další lidé přicházejí, aby hledali útočiště na misii.Ráno jsem zajel dolů do města, abych se setkal s ímámy a navrhl jim, aby sem k nám na misii dopravili alespoň ženy a děti. Bohužel v deset hodin začaly střety mezi Anti-balaka a Seleka. Mnozí ještě přišli nebo spíše přiběhli, mnoho příchozích našlo útočiště v kostele: střelba, a to zejména v prvních dvou hodinách byla slyšet velmi blízko nás. Příliš blízko...Ve třináct hodin přišli na nádvoří misie dva ozbrojení příslušníci Seleka. Řekl jsem jim, ať odejdou pryč a nechodí se zbraněmi tam, kde jsou civilní uprchlíci. Oni se sice rozzlobili, vyhrožovali mi, ale pak odešli.
Ve čtyři hodiny odpoledne konečně střelba ustala a lidé se začali ubytovávat v sálech, učebnách a na verandách misie.Co se stane dnes v noci? A zítra?

Úterý 24. prosince 2013
Ráno je docela klidné, ale lidé dál přicházejí. Nyní je tu více než 2 700 uprchlíků. V jednu hodinu jsme zaslechli, že létá nad městem vrtulník. Krátce po jeho přistání přiletěli ještě další dva. Je to francouzská armáda, která se chce informovat o situaci. Setkání bylo krátké a rychlé, skončilo po 20 minutách. Už v 16 hodin jsme začali slavit "Půlnoční mši"... vzhledem k nejisté situaci. Účastnilo se jí mnoho lidí, a spousta lidí zpívala a tančila. Byl to okamžik velké radosti v těchto těžkých časech!

Mise OSN přijela, aby zmapovala situaci, ale další den nás musí opustit, aniž by něco udělali, situace je příliš nejasná, nebezpečná...

Středa 25.prosinec 2013: VÁNOCEJsou to podivné Vánoce v tomto roce! V 5.30 ráno nás probudila střelba, která pokračovala po dobu dalších tří hodin!Nechali jsme rychle odjet misi OSN... a v 8:30 jsme zahájili mši, navzdory radám mnohých, ať raději počkáme až do konce přestřelky. A stal se malý vánoční zázrak: právě, když začala mše, palba ustala a celý den se už neozvala!
Ve 12 hodin 30 jsme zasedli ke stolu: otcové a sestry. Nemáme toho moc, ale přesto se mi podařilo vykouzlit tradiční italské ravioli! ..k čertu s rebely!
Byl jsem velmi dojat SMSkami a dopisy s přáními od muslimských přátel. Je milé být ujištěn, že v srdcích jsme zůstali nerozděleni, stále je prostor pro lásku a naději!Odpoledne zpívají děti. Tradiční i jiné písně. Jednu vytvořili zvlášť pro tuto příležitost, je nádherná: děti zpívají: přestaňte se zabíjením, přestaňte s palbou, přestaňte s masakry. 

Zde najdete krátké video z Vánoc v Bozoum : https://www.dropbox.com/sh/vwh7rb4rumxl51l/TDIl6zXctg

Jeden velice dlouhý týden

Neděle 15. Prosince

Vojáci... nedorazili... ani Francouzi, ani FOMAC z Kamerunu...
Velmi jsem v jejich příjezd doufal, přijeli by v pravou chvíli, zvenčí jsme ohrožování Anti-balaka, Seleka se uzavřela na své základně... ale nic, nepřijeli.V každém případě... pokračujeme…
Uprchlíků máme na misii více než 5700.
Proces smiřování přesto pokračuje. U muslimů pokračuje organizování odzbrojení, v konečném důsledku je možné vidět ve městě mnohem méně lidí s mačetami. Včera jsme předložili plukovníkovi Yahayovi ze Seleka ultimátum. Měl na návrh reagovat do 11h. Bylo 15h, 16h a pak nakonec přece jen vzkázal, že přijímá druhou možnost, tj. že bude izolovat své lidi a že se nebudou pohybovat po městě ozbrojení... Je to dobré řešení, zvlášť když se vezme v úvahu skutečnost, že:

1) určitý počet rebelů ze Seleka (alespoň 3) utekli, což je dobře
2) jeden nebo dva jsou od dnes v nemocnici, vymohli si nechat se bezplatně ošetřovat...

To odpoledne jsem odjel na setkání v 16 hod s Anti-Balaka, protože jsme měli dohodnutou schůzku, abychom si vyměnili informace.
Neměl jsem mnoho nových zpráv... protože jsem ještě nedostal odpověď na naše návrhy plukovníka ze Seleka, stále jsem nevěděl nic o příjezdu francouzské armády nebo vojáků z FOMAC... Vysvětlil jsem jim důrazně, že je třeba odzbrojování nechat na profesionální armádu. Z jejich reakce se mi zdálo, že méně tlačí než včera, kdy dali Seleka své třídenní ultimátum). Včerejší setkání s muslimy přineslo své ovoce, zdá se, že je vůči nim Anti-balaka méně násilně naladěná... Slíbil jsem, že se vrátím znovu zítra v odpoledních hodinách.
Zítra se pokusím dostat se do kontaktu s jinými skupinami Anti-balaka... a uvidíme .

Pondělí 16. prosince

Kolem půl deváté ráno jsem odjel s pracovníky Červeného kříže do města ještě pro jednoho mrtvého, abychom ho mohli pohřbít. Na cestě zpět jsem ve městě viděl devět pěších ozbrojenců ze Séléky.

Přesto, že plukovník Yahaya souhlasil, že je bude držet izolované na jejich základně. Mezitím jsme v prostorách misie našli příslušníka Séléky. Naložil jsem ho do auta a odvezl ho ven, zatímco on říkal, že přišel s dobrými úmysly, bla bla bla... Ověřili jsme si to a potvrdilo se, že skutečně jednomu člověku vyhrožoval, přišel od něj vymáhat peníze...V jedenáct hodin se sešel „Výbor pro vyjednávání“, jak jsme jej nazvali. Prověřili jsme situaci a shodli jsme se, že zavoláme plukovníka a vytkneme mu porušování podmínky, kterou slíbil dodržet, totiž že jeho lidé zůstanou izolováni u nich na základně. Dorazil v 11.30. Vyjádřili jsme své rozladění nad chováním jeho mužů, kteří nerespektují daný režim o nevycházení a nadále neoprávněně vymáhají peníze. Musí si uvědomit závažnost situace a nebezpečí, do něhož takovým jednáním uvrhuje všechny lidi. V 16 hod. jsme zahájili schůzku se zástupci Anti-balaka. Vysvětlujeme jim situaci, navrhovaný režim „izolace příslušníků Séléky“ a další návrhy, jednak s vyhlídkou na příjezd francouzských vojáků a sil FOMAC, které by zastavily svévolné jednání Seleka. Po návratu ze schůze jsme ještě řešili problém týkající se zabavení motorky jedním členem Séléky a ve městě jsme potkali nejméně sedm ozbrojených pěších příslušníků Séléky... Není snadné je přimět, aby ustoupili a zůstali na základně.

Hlavu vzhůru!

Úterý 17. Prosince

Dnes ráno kolem 8.30 jsme vytvořili vyjednávací skupinu: sekretář z prefektury, p. Aurelio a 4 muslimové. Udělali jsme projížďku městem, abychom zkontrolovali, zda Seleka respektuje, že se nemá pohybovat po městě ozbrojená. Našli jsme je, jak se radili, ale pokračovali jsme na cestě ven z města, protože jsme dostali včera zprávy, že Seleka zas obnovila jednu z bariér na silnici. Lidé nám říkali, že rebelové zas žádají "formality" při průjezdu aut. Dělat "formality" ovšem znamená... vymáhat peníze. Po dalších 2 hodinách se ukázalo, že se velitel Seleka chystá odjet a někteří další už utekli. Po 12. hod. se začaly šířit zprávy o příchodu francouzské armády, kterou už někdo viděl jet kolem města v obrněných autech. A ve 13. hod ... přijeli sem k nám na misii... Byli bouřlivě vítáni jako skuteční osvoboditelé!
Kapitán mě požádal, abych mu popsal aktuální situaci a já jsem mu vysvětlil celou historii posledních dnů, proces usmiřování a zklidnění. Byl zcela ohromen ze vší té práce a radoval se, protože podpořit tento proces je přesně cíl jejich poslání.
Po tomto prvním setkání určil místo, kde se vojsko utáboří. Patnáct se nás pak vydalo na společnou cestu směrem za Anti-balaka. Přijeli jsme na místo setkání. Jakmile Anti-balaka uviděli dva obrněné vozy francouzské armády, byli velice šťastní. Kapitán jim vysvětlil, že jeho cílem je zastavit vydírání a zločiny a odzbrojit každého, kdo bude mít zbraně.
Anti-Balaka byli velmi šťastní, souhlasili s tím, že složí zbraně, neboť jejich cílem bylo dosáhnout odzbrojení Seleka, muslimů a M´Bororo.
Po návratu na misii jsem svolal uprchlíky do kostela. Oznámil jsem jim dobré zprávy, že je znovu MÍR. Vysvětlit jsem jim celý průběh posledních událostí a objasnil práci francouzské vojenské mise. Mohl jsem jim říct, že zločinům Seleka JE KONEC. A pokud se něco znovu stane, musí to přijít nahlásit a bude to urychleně vyšetřeno a potrestáno. Požádal jsem je všechny o trpělivost. A také o to, aby se zítra všichni sbalili a vrátili se do svých domovů. Zakončili jsme setkání velkým GLORIA, při kterém se zpívalo a tančilo ve velkém...
Dnes je tu úžasná, radostná atmosféra: je to jako bychom už měli Vánoce!

Středa 18. Prosince

Mnozí z uprchlíků přišli na mši a modlili se o ochranu v těchto dnech, za mír a usmíření. Ihned poté si lidé začali chystat zavazadla k odstěhování. Během necelých dvou hodin byla misie prázdná. Čtyřicítka místností obývaných uprchlíky nebyla jenom prázdná, ale bylo uklizeno: uprchlíci vše opustili a zanechali po sobě pořádek! Malý zázrak a velmi milé gesto vděčnosti!
Později jsem odjel do města a viděl jsem klidné lidi, kteří znovu obnovili prodej na trhu: život se sem vrátil! Francouzští vojáci se pohybují po městě s tanky a v obrněných automobilech, dobře viditelní, rebely ze Seleka drží v izolaci. Prošel jsem i muslimskými čtvrtěmi, lidé mě zdravili s radostí, je to dnes skoro jako svátek. Ještě sice jen malý svátek, často narušovaný zvěstmi o útocích, nebo obavami, že rebelové mají někde poschovávané zbraně... Z těchto důvodů jsem musel během dne zajet dolů do města ještě několikrát.
V 15.30 hodin přistál vrtulník s generálem Soriano, šéfem francouzských vojsk. Setkal se na misii s malou skupinou zástupců města, vyslechl si, co vše jsme zde odpracovali, naslouchal našim starostem a obavám, ale i o našem zadostiučinění a vděčnosti ohledně příjezdu francouzských sil do Bozoum.
Po jeho odletu jsem odjel se sekretářem prefektury na jedno místo 5 km od města, protože Anti-balaka se tam usadila a instalovali tam dokonce bariéru, aby zabránili úniku zbraní. Dlouho jsme pak spolu mluvili, přesvědčili jsme je, aby tu závoru dali pryč, protože lidé v Bozoum jsou klidnější a už není tolik strachu. Ochotně to akceptovali. Odzbrojování pokračuje, ale není to jednoduché... Vyžaduje to zapojení všech!

Čtvrtek 19. prosince

Noc byla klidná: první noc už bez uprchlíků, bez hluku, bez věčného kašlání, bez pláče dětí... Imám mě požádal, abych mu pomohl s pohřbem jedné ženy, obává se Anti-balaka... Obrátil jsem se na francouzské vojáky, jestli by nás mohli při pohřbívání doprovodit. Poté jsem ještě odešel do nemocnice vyzvednout jednoho zraněného a dopravil jsem ho na místní letiště, kde čekalo letadlo Červeného kříže. Odveze ho do Paoua, kde ho svěří Lékařům bez hranic.
V 14 hodin 30 jsem jel se sekretářem prefektury na setkání s Anti-balaka. Našli jsme je v poklidu, skutečně téměř neozbrojené. Diskutovali jsme společně o dalším vývoji věcí. Po návratu do města jsme rychle hledali způsob, jak najít M´Bororo, kteří - podle našich informací, skrývají zbraně.... Při projíždění městem, jsme potkali auto Seleka, jeden z rebelů byl ozbrojen, ačkoli podle dohody neměl být.
Přišel jsem na misii, kde mi lidé řekli, že viděli jinou skupinu Anti-balaka, tak jsem se za nimi vydal. Byl jsem rád, když jsem se s nimi setkal, chvíli jsme spolu mluvili, naslouchal jsem jim a radil jim, aby trpělivě čekali na efektivní odzbrojení všech stran, rebelů, M´Bororo i muslimů. Mohl jsem si ověřit, že ačkoli koluje mnoho zvěstí, (např. že Anti-balaka ukradla stáda s počtem 700-800 zvířat, a že útočili na auto), všechny tyto zprávy jsou falešné.
Práce postupuje velmi pomalu, ale přece postupuje.

Pátek 20. prosince

Ráno odjíždím se sekretářem prefektury směrem na Kosso, vesnici vzdálenou jen 9 km, ale jedeme po hrozné silnici. Jsem doprovázen francouzskými vojáky. Zde máme schůzku s jednou ze skupin Anti-balaka, se kterou jsme se dosud nesetkali: jsou to prostí lidé, kteří vyjadřují svůj hněv po měsících vydírání a násilí ze strany Seleka. vyslechneme je a vysvětlíme jim úsilí o smíření, o které se snažíme v těchto dnech. Francouzský kapitán (velitel) vysvětluje svou roli a své poslání.

Než jsme se vrátili, tak se stavujeme u Ímáma, abychom uklidnili lidi, kteří jsou ještě ve velkém strachu z hrozby útoku Anti-balaka. Také jsou tam ovšem lidé, kteří si vymýšlejí incidenty, jako např. jeden mladý muž, jehož vůz měl být zastaven Anti-balaka, kteří mu měli ukrást peníze (a částka - pokaždé, když o tom vypravoval - se zvyšovala!). Poté, co jsme věci ověřili, tak jsme zjistili, že ho Anti-balaka nikdy nezastavili.

Odpoledne proběhne dlouhé zasedání "Mediačního (Zprostředkovatelského) výboru". Společně přemýšlíme a vybízíme všechny, aby zachovali klid a ověřovali si různé fámy, které se šíří. Během setkání přijíždí auto se sedmi členy Seleka, všichni jsou ozbrojeni. Napomenu je, protože nemají vycházet ven z jejich základny se zbraněmi ... Udělal jsem pár fotek, až pak s reptáním odcházejí. Konečně vojáci začínají vybírat od lidí aspoň některé zbraně, které měli poschovávané. Ale stále tu je mnoho práce, kterou je třeba udělat!

Pátek 20. Prosince

Ráno jsem odjel spolu s generálním sekretářem naší prefektury a francouzskými vojáky do vesnice Kosso, která se nachází 9 km od Bozoum. Cesta byla v hrozném stavu.

Měli jsme domluvené setkání s další skupinou “anti-balaka“: jednalo se především o názorovou výměnu a zejména pak o dohodnutí se na procesu obnovy míru v Bozoum. Francouzský kapitán vysvětlil úlohu a cíle jeho jednotky v Bozoum a naznačil, jak bude dále postupovat.“Anti-balaka,“ prostí lidé, kteří již nemohli dále snášet vydírání ze strany rebelů ze Seleka, pak popsali svojí frustraci z počínání rebelů.

Než jsem se vrátil na misii, zajel jsem ještě navštívit imáma, abych trochu uklidnil situaci. Muslimové žili totiž ještě v panické hrůze a strachu z útoku “anti-balaka.“ Navíc se mezi nimi objevili i takoví, kteří si začali vymýšlet různé historky. Jeden mladík si například vymyslel, že když cestoval autem za Bozoum, “anti-balaka“ ho napadli, zbili, a okradli ho o určitou sumu peněz (legrační na tom je, že pokaždé, když někomu tuto historku převyprávěl, suma peněz, o kterou ho “anti-balaka“ okradli, se pokaždé zvýšila...). Nakonec jsme si ale mohli ověřit, že se nic takového nestalo.

Odpoledne se uskutečnilo další dlouhé setkání zástupců všech komunit a bozumských představitelů, s nimiž jsme vytvořili jakýsi vyjednávací výbor. Cílem tohoto setkání bylo jednak se společně zamyslet nad celou situací a vyzvat všechny komunity ke klidu, v druhé řadě pak ověřit všechny možné historky, které se začaly šířit. Během setkání přijelo z nenadání auto se 7 ozbrojenými rebely ze Seleka. Vynadal jsem jim, protože již nemají dovoleno opustit jejich základnu se zbraněmi. Pak jsem je začal fotit, abych měl důkazní materiál, což se jim moc nelíbilo...

Dobrou zprávou je, že se podařilo objevit prvních pár úkrytů se zbraněmi. Ale ještě nás čeká spousta práce.

 

Sobota 21. prosince
 

Francouzská armáda odjela! A není nikdo, kdo by je nahradil… Už dnes ráno znovu rebelové ohrožují lidi zbraněmi, ačkoli dostali zákaz opouštět svou základnu. Kolem 9. hod. jsem musel odejít dolů do města, protože zatkli jednoho mladíka a pokusil jsem se ho osvobodit. Odzbrojování právě začalo, ale neumím si představit, jak bude teď pokračovat. Znovu bude docházet k násilnostem ze strany Seleka a zřejmě k odvetě Anti-balaka.V odpoledních hodinách k nám na misii znovu začali přicházet lidé hledat útočiště… Přemlouval jsem je, ať se nestrachují, ale říkali, že viděli mnoho muslimů s puškami a noži. Odjel jsem do města, ale byl tam celkem klid.

Při zpáteční cestě jsem potkal skupinu Anti-balaka, byli rozmístěni v těsné blízkosti města. Žádal jsem je o klid, o to, aby neútočili. Diskuze byla klidná až do momentu, kdy jeden z nich přijel se zprávou, že ozbrojení opustili svou základnu, pohybují se po městě a znovu ohrožují lidi. Ovzduší zase začíná těžknout, nevím, na jak dlouho se podaří odvrátit jejich útok na město.

Ale lidi se bojí, znovu je na misii skoro 200 lidí.

Odjezd armády je veliký problém. Začít s tak delikátní operací jako je odzbrojování a nedokončit ji, je velice nebezpečné. Snad by bývalo lepší ji raději nezačínat… Přijedou jiní vojáci? Jak dlouho zůstanou? Je to už podruhé, kdy přijeli, odjeli a nechali nás napospas našim problémům…

 

Úsilí o mír a smíření

Pátek 13. prosince

 

Dnes ráno před šestou hodinou jsem se vydal na cestu do Bocaranga, zastavil jsem se v obci Tatale (50 km), abych vyzvedl raněné po útoku Anti-Balaka, který proběhl v sobotu 7. prosince.

Méně než 15 km od Bozoum jsem se zastavil, protože tam byli anti-Balaka a čekali na mě.

Zdravil jsem se s nimi: jsou to lidé z vesnic podél silnic, jsou tam naši studenti, mladí lidé, dospělí... více než 80 lidí.

Začali jsme spolu mluvit. Vyjadřovali své velké zoufalství z vydírání ze strany Seleka a mluvili o svém utrpení, které prožívají od březnového převratu.

Říkám jim, že postavit se na obranu své vlastní rodiny proti vydírání a bojovat za její bezpečí, je dobrá věc, ale neměli by míchat muslimy a Seleka dohromady. Zločinci jsou v Seleka. Jsou tu muslimové a Mbororos, kteří využili situaci, ale je nesmysl napadat všechny civilisty, jako se to stalo v Bozoum. To jen vyvolalo reakci Seleka (s více než 20 zabitými nevinnými civilisty) a reakci muslimů, kteří nyní chodí všichni ozbrojení.

Pochopili to a tak jsem se jich ptal, zda by souhlasili s tím, aby se zúčastnili setkání s plukovníkem ze Seleka... a s tím souhlasili...

Pokračoval jsem ve své cestě a v každé obci jsem potkával anti-Balaka. V Tatale, zatímco jsme vyuvedli zraněné, jsem se setkal se zástupci výboru domobrany, kteří se vzepřeli anti-Balaka v sobotu, když napadli muslimy ve vesnici. Atmosféra setkání byla dobrá, ale... dozvěděl jsem se, ze "plukovník" Yahaya (z Bozoum) prodával kalašnikovy Mbororos .. a to komplikuje věci ...

Vrátili jsme se do Bozoum s dvaceti zraněnými....

Budu se snažit přesvědčit plukovníka, aby přijel zítra, neozbrojený, u příležitosti setkání... doufám, doufám..., že tato práce přinese své ovoce...

Sobota 14. prosince 

Toto je velký den setkání s anti-Balaka (což jsou prostí rolníci, kteří sami vytvořili jakési výbory na ochranu svých rodin a majetku, už jim zkrátka došla trpělivost z vydírání ze strany Seleka) -

V 08:00 jsem odešel do města se zástupcem prefektury, s ředitelem pro vzdělávání a s mými kolegy z organizace Pro spravedlnost a mír. Plukovník Yahaya ze Seleka žádal o pokyny svůj "generální štáb" a pak mi předal telefon. Po vysvětlování a konečném potvrzení převzetí odpovědnosti za bezpečnost je dohodnuto, že plukovník může přijít bez doprovodu zučastnit se těchto jednání. (O tuto podmínku jsem žádal).

Mezitím přesvědčím některé muslimské vůdce (dva ímámy a vůdce Mbororo). Zjišťuju, že jak je těžké je přesvědčit, ale pak se rozhodli a jsou vysoce motivovaní (a velmi stateční, vzhledem k tomu, že antibalaka jsou velmi nepřátelští vůči muslimům a Mbororos, protože někteří z nich prifitovali z přítomnosti Seleka).

Při odjezdu je plukovník už v autě, když najednou jeden ze Seleka nastupuje s mnoha zbraněmi.. Žádal jsem, aby vystoupil, ale i pak i plukovník se rozhodl, že nikam nepojede... (Teprve později jsme se dověděli, že Seleka odjela se svým autem a po zuby ozbrojenými lidmi velkou rychlostí za námi, ve snaze dohnat nás, ale měli nehodu, otočili auto na střechu a museli se vrátit zpět do Bozoum. Nedokážu si představit, co by se stalo, kdyby přišli na to setkání ozbrojeni...).

Dorazili jsme na setkání... Tam byla řada ozbrojených mužů... Je jich více než 500! Mají podomácku vyrobené pistole, udělané z vodovodního potrubí, z mačet, z holí...

Zahájili jsme setkání a dali slova vůdcům. Je strašné naslouchat jejich nářku a utrpení. Nemohou cestovat, kam potřebují, dochází ke střetům s kočovníky z Mbororos (kteří jsou ozbrojeni a jsou tedy velkou hrozbou), mají mnoho raněných, mnozí byli mučení, znásilnění, okradení. Ztratili členy rodiny, které zabila Seleka (tělo jednoho zabitého bylo vhozeno do řeky)...

Jsou velmi odhodlaní bránit se a vydávají ultimátum na tři dny, aby Seleka složili zbraně a opustila Bozoum ... V opačném případě chtějí vstoupit do Bozoum a zaútočit na Seleka...

Tím by hrozila katastrofa a masakr (na kolik vlastně kdo rozpozná členy Seleka a Araby... to by byl masakr na muslimské populaci, a v reakci by zřejmě následoval masakr křesťanů...).

Jsme si vědomi oprávněnosti jejich hněvu proti Seleka. Snažíme se, aby bylo jasné, že i když někteří muslimové a někteří Mbororos spolupracovali se Seleka, tak většina muslimů a Mbororos je nevinná. Musíme zkusit také odzbrojit muslimy a Mbororos, protože plukovník Yahaya prodal kalašnikovy (nejméně 20 z nich...).

Muslimové, které jsme přivezli, jsou naštěstí velmi moudří. Chvílemi zaznívaly výkřiky z davu proti muslimům, ale jinak všichni zůstávali v klidu. Začli mluvit, ale nejprve požádají o odpuštění za zlo, které muslimové udělali, a říkají, že chtějí pomoci vytlačit Seleka, abychom se mohli vrátit ke společnému životu v míru...

Dokončili jsme jednání s cílem odzbrojit Seleka a docílit jejich odjezdu: máme na to jen tři dny... Nebude to snadné, ale budeme se společně snažit... V opačném případě Bůh nám pomáhej!

Počet antibalaka v této oblasti je pravděpodobně více než 1000 lidí. Existují ale dvě další hlavní skupiny, a odhadujeme celkový počet něco mezi 2500 a 3000 ozbrojených mužů, jako minimum!

Pokud se nám podaří odzbrojit Seleka, tak anti Balaka je připravena složit zbraně ... což může být vzor pro mírové řešení pro celou zemi.

V 15 hodin jsme se na setkání s lidmi, kteří přišli dnes ráno (tajemník prefektury, pět muslimů, já) dohodli přečíst ultimátum plukovníkovi, a dát mu dvě možnosti:

•Seleka opustí Bozoum

•Seleka, chcete-li zůstat, musí zůstat na jednom místě, a nevycházet ven na ulici se zbraněmi.

Voláme plukovníka, který přišel. Vysvětlili jsme mu vážnost situace a přečetli ultimátum anti Balaka, představili své návrhy. Je jasné, že nejsou příliš spokojení...

Žádáme je, aby se vážně zabývali návrhy, protože v současné době je antiBalaka mnohem početnější a silnější, než si myslí a pokud Seleka bude oponovat, může dojít k masakru mezi všemi...

Budou o tom přemýšlet a do 11 hodin zítra (neděle) nám dají odpověď.

Naděje, úzkost, naděje

Pondělí

Večer přijeli „naši“! Kamerunští vojáci z mnohonárodních sil FOMAC. Jedná se o 20 vojáků, skutečných profesionálů. Nejdříve zajistili bezpečnost v prostorách misie, kde se již nashromáždilo na 4500 uprchlíků. Potom odjeli za vzbouřenci ze Séléky. Oznamují jim, že budou ve městě držet hlídky, což Séléka odmítla. Příslušníci sil FOMAC na to reagují s tím, že na nesouhlasu Séléky vůbec nezáleží a že hlídky vojáků tam budou tak jako tak. Na to Séléka požaduje společné hlídky, což zástupci FOMAC odmítají a Séléce nakonec nezbývá než se podvolit...

Úterý

Ráno jsem odjel na letiště s jednou ženou, kterou v pátek zranili příslušníci Séléky. Letadlo Červeného kříže ji dopraví do města Paoua, kde se o ni postarají Lékaři bez hranic. Mezitím členové FOMAC uspořádali jednání s místními představiteli, s Imámem a se zástupci Séléky. Ti požadují, aby se lidé, kteří se ukryli na misii, vrátili do města, s tím že oni zajistí jejich bezpečnost!!! Chtějí s lidmi na misii promluvit ve 14 hodin. Odmítám je do misie vpustit a nechci, aby oni mluvili k lidem, ale aby lidé shromáždění v misii promluvili k nim... Souhlasím se setkáním desítky zástupců uprchlíků v domě poblíž misie u silnice. Ve dvě hodiny jsme všichni připraveni na místě, ale příslušníci Séléky nikde. Po chvíli čekání se shodujeme, že počkáme nejdéle do půl třetí. Ve 14.25 volá „plukovník“ ze Séleky s tím, že usnul, ale že teď už může přijít. Řekli jsme mu, že už to není možné, protože jsme odešli a že může přijít zítra ráno v půl deváté. Trvá na svém, ale jsme řekli, že NE. Když zástupci uprchlíků uslyšeli, že jsme na plukovníka odmítli čekat, začli tleskat! Je nesmírně důležité, aby si lidé začínají znovu uvědomovat svou důstojnost a vyžadování respekt. Ve městě je o něco menší napětí a o něco méně zbraní... Po neuskutečněné schůzce jsem jel s Červeným křížem pro další mrtvolu. Při návratu na misii potkávám několik mladíků ozbrojených holemi a mačetami. Zastavuji a ptám se jich, proč vycházejí ozbrojeni. Odpovídají, že prý ze strachu před příslušníky anti-balaka (to jsou živelně organizované milice, jež napadají členy Séléky a muslimy). Říkám jim, aby zůstali klidní a aby nechodili ven ozbrojeni. Ve 20.30 mě informují, že jsou ve městě příslušníci anti-balaka... Přijímáme nějaká bezpečnostní opatření a jdeme spát. A noc konečně uplyne klidně...

Středa

Dnes ráno máme na půl devátou domluvenou schůzku. A došlo na překvapení: „plukovník“ Séléky Yahaya přijíždí o pět minut dříve...! Zřejmě se poučil z včerejší lekce. Přichází s „plukovníkem“ Ibrahimem, s „10/15“ (což je jméno z bitvy...) a jejich doprovodem, který je víc vyzbrojen amulety gris-gris než zbraněmi. Je jich opravdu mnoho... a delegáti uprchlíků začínají mluvit. Vyjadřují své obavy a strach, hovoří o tom, že není zajištěna bezpečnost. Zrovna tuto noc Séléka vypálila dva domy a ukradla jeden telefon.... Ženy ale mají více odvahy než muži! Jedna žena mluvila o tom, že jí příslušníci Séléky minulý pátek zabili muže. Má sedm malých dětí a nic víc...! Při jejím svědectví teklo mnoho slz...

Potom jsem si vzal slovo já. Konečně! Celé měsíce jsem čekal na tuto chvíli, kdy budu moct veřejně vykřičet, čím vším se Séleka proviňovala a veřejně to před nimi vyslovit.

A spustil jsem: Seleka tvrdí, že uprchlíci (kterých je nyní na misii 4500), se mohou vrátit domů. Ale nikdo nikde nemá žádnou záruku bezpečnosti. Řekl jsem, že problém nejsou muslimové , ale oni, Seleka. Zabíjejí, házejí mrtvá těla do řeky, dokonce přijeli kvůli tomu zástupci Červeného kříže, k jejichž protestům jsem se přidal i já. Mrtvá těla jsme z řeky jsme vyzvedávali a pohřbívali... Je to Seleka, kdo vězní lidi a mučí je. Je to Séleka, která páchá zločiny. Promluvil jsem k „10/15“: "Jsi to ty, kdo před radnicí na mě křičel proto, že odsuzuji vaše zločiny. Jsi to ty, kdo jsi říkal, že mě přijdeš zabít". Je to Séleka, kdo rabuje a krade, vytváří bariéry, místo aby lidi chránila. Jste to vy, kdo vydírá lidi, okrádá a chrání jen své vlastní kapsy ...
Dál jsem jim řekl, že i poté, co se do Bozoum v srpnu přistěhovali lidi, kteří museli uprchnout a opustit své domovy (je jich už více než 8000), vydírali i řidiče kamiónů, kteří jim sem přiváželi potravinovou pomoc a museli Sélece zaplatit za to, že vjeli do města...
Opakuji znovu: "Vy chcete, aby se lidi vrátili zpět do města, do svých domovů...  ale tuto noc jste zapálili dva domy, ukradli telefon... Jak vám mohou lidi věřit?"

Pokračoval jsem, že máme (na misii) otevřené dveře pro všechny, křesťany i muslimy. Dáváme jídlo lidem, kteří jsou na misii, ale dali jsme ho také 2200 lidem z kmene M´Bororo (peuls), kteří uprchli ukrýt se do mešity... Nemáme žádné problémy s muslimy. Problém... je Séleka. Séleka poslouchala... a uvidíme. Po schůzce jsem ještě s nimi mluvil... a zdá se, že pochopili... uvidíme. Ihned poté, jsem odjel navštívit lidi ubytované v mešitě, kteří tam přišli z blízkých vesnic a některých čtvrtí ve městě. Bylo jich 2200, ale další přicházejí... Byli rádi, že nás vidí, a že s nimi sdílíme jejich utrpení. Bojí se, protože anti-Balaka na ně útočí (mají tam zraněné). Důvod těch útoků je, že jsou tito kočovní lidé jsou pastevci a chovatelé dobytka, proto vždycky bývali ozbrojení. Setkali jsme se i s Imamem (představený zdejší muslimské obce). Je to přítel, srdečně se vítáme. Chci tím všem přítomným říci, že nemáme nic proti muslimům, že potřebujeme znovu začít žít společně v míru. Byl to krásný okamžik... Pozval jsem Imama na misii, aby promluvil s uprchlíky On to přijal, přijde na misii. Po těchto setkáních jsem se vrátil na misii a doufám, že zítra budeme moct vyzvat lidi k odchodu domů... pokud Séleka splní podmínky, které zazněly ... a přestane páchat zločiny...
V 16 hodin jsem se setkal s "plukovníkem" Yahaya ze Seleka na SG prefektuře. Je celkem klidný, pokračoval jsem v hovoru z dopoledne: lidé se nevrátí, dokud Séleka nepřestane krást, zabíjet, mučit .. Diskutovali jsme, a já doufám, že je vnímal. Uvidíme příští noc a další dny, jestli se něco změní. Vyzvedl jsem Imama a odjel s ním na misii, kde jsme udělali v kostele setkání s uprchlíky. Představil jsem ho, mluvil jsem také o utrpení našich muslimských bratrů, které napadá anti-Balaka. Zdůrazňuji své přání, abychom respektovali jeden druhého a vrátili se ke společnému životu v míru. Předal jsem slovo Imámovi a vyzval ho aby promluvil. Požádal (pozn. jako muslim přítomné křesťany), aby se lidi vrátil zpátky do svých čtvrtí ve městě, do svých domovů, zas k pokojnému sousedskému životu.

Ale lidé se stále bojí... Budeme potřebovat čas, mnoho času a budeme muset vykonat spoustu práce, abychom se zase vrátiti k životu v míru.