Velikonoce, Praha atd.

Cuneo e le sue montagne
Cuneo, ma ville, et ses montagnes

Velikonoce, Praha atd.

Slavil jsem velikonoční vigílii ve farnosti, v Cuneu. Myšlenkami jsem v Bozoum.

S těmito slovy papeže Františka v srdci :

"Pokud si myslíme, že se věci nezmění, vzpomeňme si, že Ježíš Kristus zvítězil nad hříchem a smrtí a je plný moci. Ježíš Kristus skutečně žije. Jeho vzkříšení není minulostí; je životní silou, která pronikla do světa. Je pravda, že mnohokrát se zdá, že Bůh neexistuje: vidíme nespravedlnost, bezbožnost, lhostejnost a krutost, které se neumenšují. Každý den se na světě rodí krása, která povstává proměněná dramatem dějin. To je moc vzkříšení. Vzkříšení Krista na každém místě plodí zárodky tohoto nového světa, protože již proniklo do skrytého děje tohoto příběhu, a protože Ježíš nebyl vzkříšen nadarmo."

V úterý odjíždím do Prahy na setkání s bratry, kteří tam žijí a pracují při poutním kostele Pražského Jezulátka. Zde jsem se modlil a svěřil Bohu všechny: přátele a (možná) i nepřátele!

V Praze jsem poděkoval o.p.s. SIRIRI, která nám hodně pomáhá a setkal se s dobrovolníky z této organizace. Kromě podpory střední školy Saint Augustine v Bozoum, centra pro sirotky Arc en Ciel, zdravotní péči pro postižené atd., se nám se SIRIRI v letošním roce podařilo zapojit také Ministerstvo zahraničních věcí, které dalo finanční prostředky pro školy ve městě Bozoum a okolí (a díky tomu jsou všechny školy otevřené, což je téměř jedinečná věc ve Středoafrické republice v letošním školním roce).

V úterý večer slavíme osmé výročí SIRIRI a já jsem představil současnou situaci v Bozoum. Setkal jsem se s mnoha přáteli a dokonce i s maminkou a bratrem Vojtěcha, mladého muže z Plzně, který žije a pracuje tento rok v Bozoum.

Ve středu dopoledne máme schůzku na ministerstvu zahraničních věcí, kde jsem prezentoval výsledky probíhajícího projektu, a pak vysvětlil situaci ve Středoafrické republice.

V odpoledních hodinách jsem na Karlově univerzitě v Praze představil Bozoum a situaci těchto měsíců asi stovce vysokoškoláků, kteří projevili velký zájem.

Večer jsem strávil doma u Karola a Ludmily Böhmových, kteří jsou už více než jen přátelé (on je architektem školy svatého Augustina a jiných děl, ona je organizátorkou těchto dnů, tlumočnicí atd.). Zde jsem potkal i pražského světícího biskupa Václava Malého a další přátele, se kterými jsem se podělil o to, co zažíváme v Bozoum.

Ve čtvrtek se vracím do Itálie. Je to dlouhá cesta. Jedu přes Rovigo a Ferraru, a pak na setkání s přáteli a karmelitkami. Dne 25. dubna jsem se pozdravil s rodinou sestry Chiary, v městečku, kde je skvěle fungující farnost, která vznikla kolem školky, a je nesena více než padesáti let modliteb, přátelství a sdílení, a funguje díky obrovskému úsilí faráře otce Antenora.

Večer přijíždím do Deserta, kde se setkám s komunitou otců a dalšími přáteli.

A pokračujeme dál...!

Pasqua a Bozoum
Paques à Bozoum

Domenica delle Palme a Bozoum
Dimanche des Rameaux à Bozoum

Serata con SIRIRI a Praga
Soirèe avec SIRIRI à Prague

Praga
Prague

AL Ministero degli Affari Esteri a Praga
Au Ministère des Affaires Etrangères à Prague

Utrpení, smrt a vzkříšení

Buona Pasqua

Sulla tomba del p.Werenfried
Au tombeau du P.Werenfried

Utrpení, smrt a vzkříšení

V tyto dny se nacházím v Itálii, ale srdcem a myšlenkami jsem v Bozoum...

Co jsem dělal v těchto dnech ?

Byl jsem v jedné škole v San Rocco, blízko Cunea, abych tam představil Bozoum a SAR. Chlapci i dívky byli velmi pozorní a učitelé výborní. V sobotu, v předvečer Květné neděle, jsem sloužil mši v St. Pio, v jedné čtvrti Cunea. Mezi  přítomnými jsem zahlédl jednoho člověka, zdálo se mi, že ho znám. A opravdu - byl to jeden chlapec, který byl v semináři před mým odjezdem do Afriky v roce 1992. Přijel sem z Janova se svou ženou a synem!

V neděli jsem jel navštívit komunitu Turinského Karmelu, a potom jsem letěl do Frankfurtu v Německu. Přijel jsem navštívit přátele, kteří, mimo jiné, zajišťují překlad blogu do němčiny, a také proto, že je zde sídlo organizace Aid to the Church in Need (Pomoc církvi v nouzi), která dělá mnoho pro SAR v médiích a v dalších oblastech. Jde o organizaci vytvořenou géniem, odvážným holandským knězem otcem Werenfriedem. V roce 1946 si plně uvědomoval katastrofu, která postihla Německo, a začal hledat pomoc v Belgii a jinde... s odvahou rozbíjel hranice nenávisti a umožňoval tak vzkříšení! Je to organizace, která mě pozvala vysvětlit v Evropské unii situaci v SAR, a speciálně situaci v Bozoum. Díky Christine, Marcele, Evě a všem, kteří organizovali tuto cestu.

V pondělí odjíždím do Bruselu, kde strávím dva dny velmi důležitými setkáními s představiteli Evropské unie, novináři a lidmi, kteří mají zájem o SAR a naší zprostředkovatelskou práci v Bozoum.

Na Zelený čtvrtek se vracím zpátky právě včas, abych mohl slavit liturgii, kterou začíná velikonoční triduum, kdy si připomínáme dar eucharistie, kněžství a umývání nohou.

Tento týden jsem obdržel zprávy z Bozoum (ve vzdálenosti 60 km od města došlo ke srážkám a vojáci MISCA nepřijeli tvrdíce, že jim došlo palivo) a ze SAR (biskup z Bossangoy a tři kněží byli několik hodin drženi jako rukojmí rebely ze Seleky)...

Utrpení, smrt a (jak doufáme a věříme) vzkříšení...

here 2 interviews:
http://www.euractiv.com/sections/development-policy/peace-priest-car-aid-mission-victory-money-never-arrives-301657

http://www.euractiv.com/sections/development-policy/humanitarian-priest-it-easy-divide-world-armed-mobs-301658

Pirmavera tra pianura e montagna (la Bisalta)
Printemps

Torino
Turin

Alla sede della COMECE (Commmissione delle Conferenze Episcopali Europee)
à la COMECE

la Grand Place à Bruxelles

Bruxelles

Giovedì Santo
Jeudi Saint

Připravit, pozor, start!

Aeroporto di Bangui: il campo dei rifugiati... sul bordo della pista
Aéroport de Bangui: le camp des déplacés, out juste à coté de la piste

Připravit, pozor, start!

V neděli ráno 30.3. jsem se pozdravil s mými lidmi v Bozoum, a po mši v 8:30 odjíždím do Bangui.

Na posledních 150 kilometrech překonáváme na tucet bariér, které postavili antibalaka. Já nezastavuji sice u žádné překážky, ale je znepokojující, že tu není žádná hlídka francouzské armády nebo hlídky Misca, protože toto je jediný tah, hlavní cesta spojující Bangui a Kamerun, a ještě je to významná cesta pro dopravu zásob.

Po příjezdu na 12. kilometr (což je pověstný vjezd do Bangui) potkáme francouzskou armádu, ale na silnicích je jinak jen velmi málo lidí: předchozí den zde totiž čadská armáda (která přišla do Bangui evakuovat poslední muslimy) střílela do lidí a zabila 30 až 40 civilistů!

V pondělí a úterý mám mnoho schůzek s nevládními organizacemi a agenturami OSN, naposledy jsem byl tady v hlavním městě Bangui v listopadu.

V úterý ráno jdu pozdravit své spolubratry z Karmelu: tam je teď asi 10.000 uprchlíků. Jsou zde v úkrytu a v bezpečí už od prosince. S pomocí mnoha nevládních organizací jsou životní podmínky celkem slušné: velké stany, sprchy a toalety. Ale fakt, že je zde tolik lidí (dalších 200.000 lidí, kteří uprchli do hlavního města, táboří provizorně v různých farnostech a na letišti), znamená, že situace je stále velmi napjatá.

V úterý odpoledne už sedím v letadle. Z okna je vidět uprchlický tábor na letišti, kde je minimálně 120.000 lidí ve velmi obtížných podmínkách!

Ve středu přijíždím do Janova, kde se s radostí znovu potkávám se svými spolubratry v klášteře u svaté Anny a v Arenzanu. Ve čtvrtek ráno jedu do Savony, přijíždím kolem osmé, je to překvapení. Zajdu do domu Emanuely, Marty a Alexandry, a pozdravím se zde v sangu s Hyppolitem: poskočí radostí na svém vozíku, překvapený mou přítomností! Zůstaneme chvíli spolu. Vidím, že se má dobře: na léčbu a na péči reaguje velmi dobře (a na rozmazlování rodiny a mnoho dalších lidí také). Hyppolite je chlapec z Bozoum, který se přijel v únoru do Itálie léčit.

Con Hyppolite a Savona
Avec Hyppolite, Alessandra, Marta et Emmanuela à Savona

 

Il campo dei rifugiati al Carmel a Bangui
Le camp des déplacés au Carmel à Bangui

P.Federico
le père Fréderic

Ciao Bozoum

Un albero della savana  con dei fiori strani....
Un abrbre de la brousse avec des fleurs étranges

Ciao Bozoum,

ačkoliv situace v hlavním městě Bangui je stále velmi napjatá (nejméně dvacet mrtvých v posledních dnech), v Bozoum pokračujeme v úsilí nastolit mír.

Přijel kontingent v počtu 80 až 100 kamerunských vojáku z afrických mírových sil MISCA, kteří zůstanou zde v Bozoum pro zajištění základní bezpečnosti.

Ve středu 28. března jsme měli slavnostní zahájení "soudního roku"... Není tu soud, ani soudci, tak jsme vytvořili radu moudrých, která tři dny v týdnu bude rozhodovat o některých věcech (např. o sporech, rvačkách, malých krádežích...).  Bude to podpora pro lidi, která pomůže pomoci odvrátit odvety a pomsty.

V pátek jsem jel do Bocarangy. Je tam vesnice Tatale, která poskytovala přístřešek šestistůmpadesáti peulským nomádům. Když jsme přijeli, už tam ale nebyli. Týden před tím přijeli nějací členové Anti-balaka, vyhrožovali, že vyhladí všechny Peuly, a zabili jednu těhotnou ženu a další dvě osoby zranili.

V Kake, 95 kilometrů od Bozoum, je ještě sedmdesát peulských žen a dětí. Přivezl jsem jim trochu rýže a trochu oleje a snažil se trochu povzbudit ty ženy, které byly úžasně důstojné ve svých bolestech.

V sobotu 29. března je výročí úmrtí prvního prezidenta Středoafrické republiky Barhelemy Bogandy. Jde o osobnost, která za sebou nechala bohaté dědictví myšlenek a hodnot.

Ráno jsme se shromáždili v jednom protestantském kostele k modlitbě. Chtěli jsme se modlit společně, abychom opět oslavili jednotu, která musí být základem občanského života v této zemi. Odpoledne jsme uspořádali Pochod za mír, následovaný koncertem.

A dnes večer zavřu svá zavazadla, protože zítra jedu do Bangui a v úterý 1. dubna (nežertuji) odlítám na nějaký čas do Itálie. Ale moje srdce i hlava (to málo, co tam je...) zůstává zde, v Bozoum!

Il primo carico di porte per Herba
le premioer voyage des portes pour  Herba

Le donne e i bambini Peul di Kake
Les femmes et enfants Peuls de Kake

L'inaugurazione del "Tribunale"
L'installation du "Comité des Sages"

La Marcia per la Pace
La marche pour la Paix

La preghiera ecumenica per la Pace
La prière écumenique pour la Paix

Vojtěch Bílý

Problémy a hledání jejich řešení

Pondělí 17. března 2014

Před několika dny někteří mladí lidé z města, kteří si říkají antibalaka (ale nikdy nebojovali proti Seleka), zneklidnili. Především žádali "zprostředkovací skupinu", aby mohli postavit bariéry při vjezdu a výjezdu z města Bozoum. Skupina (složená z generálního tajemníka prefektury, starosty, faráře, protestantského pastora, předsedkyne Wali-Gala - ženy-obchodnice na trhu, lidi z Misca a nevládních organizací, jako jsou Caritas, Spravedlnost a pokoj, MSF a Červeného kříže) tento návrh odmítla.

Přesto však byly bariéry postaveny.

Po instalování bariér se samozvaní antibalaka rozhodli, že ukončí přítomnosti MSF v Bozoum. Na vině měl být personál nemocnice, který údajně tlačil na MSF, aby odešli z Bozoum.

I přesto, že "zprostředkovací skupina" a MSF uvedly, že odjezd byl naplánován a že se musí postarat i o další problémy v regionu (zejména Bocaranga, Ngaudaye a Bang), tak si samozvaní antibalaka nadále stěžovali a hrozili personálu nemocnice.

Je důležité si uvědomit, že nemocniční personál v Bozoum pracoval i v době krize, nejprve pod hrozbou Seleka, pak pod tlakem M´bororo a muslimů, a nyní pod hrozbou antibalaka.

Ještě v průběhu bojů personál vždy svou přítomností zajišťoval péči o nemocné a to i přes různá ohrožení (v lednu Seleka dokonce střílela na dvoře tohoto veřejného zařízení).

Toto ráno tito takzvaní antibalaka obsadili nemocnici a zajali zdravotní sestru zajišťující prozatímní služby místo lékaře, paní Marii Renée Koikouma a ohrožovali ji zbraněmi a holemi.

Hrozili, že ublíží personálu a Marií Renée bylo vyhrožováno smrtí. Díky zásahu Misca odešli pryč, ale ne dříve, než zavřeli čerpadlo u jediného zdroje vody pro nemocnici - u studny a ukradli dveře nemocnice (studna je k dispozici nejen pro pacienty, ale i obyvatele v této oblasti).

Díky těmto skutečnostem byla nemocnice v Bozoum uzavřena a ohrožovaní zaměstnanci nejsou schopni vykonávat svou práci ve službě nemocným.

Chci také informovat o tom, že "zprostředkovací skupina", (která se schází každé ráno v 8 hodin) dnes ráno svolala zástupce čtvrtí města Bozoum, kteří přicházejí v hojném počtu. Účelem setkání bylo pokusit se zapojit občanskou společnost, a to zejména tyto zástupce, aby i z jejich strany byly slyšet reakce na násilí a vydírání samozvaných antibalaka.

Každý představitel čtvrti vydal prohlášení o tom, co se děje v jeho okolí a shodli jsme se na tomto:

uspořádat setkání čtvrti (včetně žen) se zvláštním zřetelem ke krádežím, k obchodu se zbraněmi, k užívání drog;

uspořádat každotýdenní setkání vždy v pondělí mezi "zprostředkovatelskou skupinou" a představiteli čtvrtí;

zřízení Rady moudrých na řešení sporů (krádeže, rvačky,atd...) a zajistit, že tzv. antibalaka nebudou soudci;

napsat dopis vládě a upozornit na absenci prefekta a další orgány a požádat o vyslání policie (četnictva a policie).

Dát k dispozici telefonní linku, kam se mohou lidé obrátit v případě problémů, odcizení nebo ohrožení.

Úterý 18. března 2014

Odcestoval jsem do Bocaranga, abych zajistil nákup a distribuci arašídových semen pro lidi v  Bocaranga Ngaundaye a Ndim.

Odjíždím v 6,15 do Bocaranga, ale nejdřív se stavím u Misca, protože dnes bylo slyšet mnoho výstřelů. Situace je pod kontrolou, ale samozvaní antibalaka kolem 23. hodiny, stříleli z kalashnikovu proti Misca (naštěstí bez zraněných).

Na 85. km od města vidím lidi a balíky na zem, vedle silnice. Je jasné, že tu proběhl útok proti kočovníkům. Později se mi to potvrdilo, hnali stádo s 100 nebo 200 kravami a byli napadeni a rozutekli se. Antibalaka (a obyvatelé) tím měli příležitost rozkrást stádo.

A skutečně, jak při cestě tam, tak i zpátky, jsem potkal desítky lidí a antibalaka s velkými kusy masa, jeli na kole nebo nesli maso na hlavě. Jiní udí velké množství masa. A další vedou krávy a telata do města.

Po celé zemi čelíme porážení zvířat. Místo toho, aby "byly využity" jako investice... lidé raději zabíjejí a jedí bez toho, aby si dělali starosti o to, co bude zítra. A za pár měsíců bude velmi obtížné sehnat maso. Nemluvě o tom, že většina z dobytka patří lidem z Čadu...

Na zpáteční cestě, v obci Kake, 30 km od Bocaranga, jsem se zastavil, protože jsem zahlédl velký počet kočovníků. Jsou to ženy a děti, kteří uprchly po útoku v neděli a zde jsou chráněny (alespoň částečně), vesničany a dokonce i antibalaka.

Jsou velmi unavení a nejsou v dobrém zdravotním stavu. Snažím se je uklidnit, požádal jsem lidí z vesnice, aby je odvedli na bezpečné místo a dali jim vodu.

Po návratu do Bozoum upozorním MSF a misii v Bocaranga, aby je šli navštívit...

Středa 19. března 2014

Odjíždím s otcem Norbertem do Baoro (170 km) na setkání s ostatními karmelitány z misií v Bouar, Baoro a Bangui. Uběhl téměř celý rok, co jsme se nemohli setkat, je to velká radost se znovu vidět!

Čtvrtek 20. března 2014

Znovu se po mém návratu do Bozoum scházíme na obvyklé denní zasedání v 8.00. Situace je trochu méně napjatá. Nemocnice začala opět fungovat, po hrozbách antibalaka. Někteří z nich včera dokonce přišli s omluvou...

Riunione con i capi quartiere
Réunion avec les chefs de quartier

il luogo del combattimento, dove gli antibalaka hanno attaccato i Peuls, che hanno abbandonato tutto quello che avevano
Scène de bataille: ici les Peuls, , attaqués par les antibalaka, ont tout abandonné...

Fiori di frangipane
Fleurs de Frangipanier

un vitello, appena nato e già rubato...
un petit veau, qui vient de naitre, et d'etre volé...

La concelebrazione della Messa a Baoro
la concélébration de la Messe à Baoro

Marie Renée, l'infermiera minacciata dagli antibalaka
Marie Renée, le major menacé par les antibalaka