Kozy atd....

V pondělí odpoledne jsem se vypravil na cestu na sever: Bocaranga (125 km), Ndim (40) Ngaundaye (40 km), Bocaranga (75 km). Celkem přibližně 500 km cest ve špatném stavu, nepředstavitelných mostů (na kterých často chyběla všechna prkna), děr, kamenů a hromady prachu. Odjezd v pondělí ve 14:00 s Karolem a Ludmilou, manželským párem z Prahy. Karol je architekt, který navrhl naši college a do Bozoum se vrátil, aby započal práce na ubytovně pro studenty: dvě budovy pro studenty a studentky, kteří jsou zdaleka (Ndim vzdálené 160 km a Bossemptélé 90 km). Oba tu zastupují českou neziskovou organizaci SIRIRI.

Kolem 17. hodiny (za 3 hodiny jízdy ujeto 125 km), jsme v Bocaranga. Jdeme pozdravit otce a řeholnice a vydáváme se na posledních 38 km (jednu a čtvrt hodiny). Ve městě Ndim jsme přijati řeholnicemi z řádu Milosrdných sester ze Rwandy. Večeře a dobrá postel na nabrání dechu.

V úterý ráno, zatímco Karol s Ludmilou navštěvují školní třídy a malou nemocnici v doprovodu řeholnic, které je spravují, stavuji se na kontrolu ve spořitelně, jejíž pobočka se zde nachází.

Později se začínám zabývat hlavním důvodem této cesty: nákupem léků pro kozy!

Od loňského května spolufinancujeme s Finn Church Aid (finská nevládní organizace luteránské církve) pomoc sedmi vesnicím mezi Bocaranga a Mann, kde docházelo k mnoha střetům rebelovů s armádou. Mnoho lidí odtud uprchlo. Abychom obyvatelům pomohli vrátit se a podpořili je, v květnu jsme jim dodali semena kukuřice, arašídů a fazolí. Úroda byla dostačující natolik, že se mohli zúčastnit letošního veletrhu v Bozoum 26. - 27. ledna a prodali své produkty za přibližně 12 000 euro. 

Poslední fáze projektu s finskou organizací spočívala v nákupu 350 koz, poté je přidělit osobám v nejsvízelnějších situacích, nakonec jim pomoci rozjet menší chov.

V Ndim jsme u veterináře udělali nákup. Je třeba, aby kozy mohly zůstat v karanténě před jejich vyšetřením a očkováním, aby pak mohly být ve zdraví předány.

Před polednem přijíždíme do Ngaundaye, poslední vesnice před hranicemi s Kamerunem. Zde míříme k otcům kapucínům a do jedné komunity, ve které působí polští řeholníci, jedna Italka (z Vinadia) a jedna Francouzka.

Během odpoledne se vydáme na veliký trh v Mbaiboum v Kamerunu, kde nakoupím léky pro kozy... Vracíme se večer (těsně před uzavřením hranice před nocí...) a večeříme se sestrami. Karol a Ludmila si během toho povídají s Poláky...

Ve středu ráno odjíždíme do Bocaranga jinou cestou. Právě na této cestě se nacházejí vesnice, kterým pomáháme. Zastavujeme v Mann, potom v Bereguili, kde se setkáváme s lidmi z vesnice, abychom jim odpověděli na otázky týkajících se koz... Na konci setkání nás náčelník vesnice zve do svého domu (má 5 žen a 35 dětí...) a nabízí nám jako pohoštění kuře s maniokem. Opravdu výborné!

Přijetí a pozornost těchto lidí je dojemná... pomáhá nám zapomenout na bolavá záda, která dostávají zabrat při hodinách cestování autem po naprosto rozbitých cestách.

Kolem jedné hodiny odpoledne přijíždíme do Bocaranga a po obědě s otci kapucíny jedeme pozdravit 3 katechety z Bozoum, kteří pracují ve škole a žijí zde v rámci ročního vzdělávacího formačního kurzu se svými rodinami, kvůli přípravě jejich budoucí práce katechetů... Zde, ve Středoafrické republice, jsou katecheti, zejména ti z vesnic, velmi důležití. Jsou záchytným bodem pro křesťanskou komunitu, do které se kněz dostaně jen asi 2 až 3 krát za rok. 

Ve dvě hodiny odpoledne jsme už zas na cestě... a nakonec vpodvečer přijíždíme do Bozoum na misii, která nás vítá svou krásnou terasou!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Veletrh v Bozoum!

Právě jsme dokončili velký zemědělský veletrh, událost téměř jedinečnou ve Středoafrické republice ...

Zúčastnilo se 200 zemědělských družstev, z okruhu více než 200 km, a mnoho lidí, kteří se přišli podívat, nakupovat a prodávat ...

Ale především se tu jedná o poselství naděje velmi, velmi reálné naděje pro tuto zemi!

Jsou to už týdny, ve kterých je Středoafrická republika v povědomí světa (vzácná událost ...) ... ale bohužel kvůli vzpouře a neštěstí, které konflikt mezi rebely a vládou v této zemi působí ...

Před zahájením organizace veletrhu, jsme o všem hodně přemýšleli, ale pak jsme se rozhodli ... i když s jistými pochybnostmi a strachem ...

Ale od úterý začaly přijíždět kamiony, které jsme vyslali, aby zajistily dopravu produktů.

Pátek večer se konalo velké setkání s družstvy, abychom dali nějaké instrukce k ... marketingu!

A v sobotu ráno proběhlo otevření veletrhu, s malým obřadem,  průvodem družstev, a několika projevy, a pak následovala návštěva padesáti stánků ... pastva pro oči i srdce!

Pavel VI. řekl, že "vývoj je nové jméno pro mír": náš veletrh je vývoj, je mír, je naděje. Je chloubou těch, kteří tvrdě pracují po celý rok, a pak vidí odměnu za úsilí a tvrdou práci.

Také ekonomicky šlo vše velmi dobře. Nemyslel jsem si, že bychom mohli mít obrat jako v loňském roce (60.000 eur z prodeje), ale místo toho – po prvních propočtech –  jsme u již více než 85.000 eur za prodané zboží ...

A  upřímné „bravo!“ zemědělcům, a všem těm, kteří věří v práci člověka. A také díky těm, kteří nás podporují, zejména sdružení "Přátelé Středoafrické republiky" z Mozzate (Como), a také mnoha obyčejným lidem dobrého srdce, kteří přispěli k průběhu veletrhu, jako přátelé z baru Baramò ...

Děkuji vám všem! Singila!

Siriri!

Tyto dny byly velmi intenzivní! Rebelové, kteří okupovali více než polovinu země mezi 10. a 30. prosincem, začali dialog s vládou a demokratickou opozicí a poslední noc, kdy se zdálo, že nebylo moc v co doufat, souhlasili s příměřím, pokud bude jmenován nový předseda vlády (z opozice) a konání voleb.
Dobrá zpráva - i když existuje mnoho šedé zóny a nejistoty do budoucna ...

Mezitím jsme mnohem klidnější, méně nervózní a dnes ráno, v sobotu, jsme měli organizační schůzku pro přípravu zemědělského veletrhu, který se bude konat ve dnech 26. a 27. ledna 2013.

Včera přijel mladý Ital, Pietro. Konečně je tu někdo další z Cunea, z mého rodného města! Zůstane s námi po dobu 3 měsíců a bude mít možnost ochutnat trochu Afriky!

Jak žhavo je ve Středoafrické republice...!

Jak žhavo je ve Středoafrické republice...!

Vrátil jsem se do SAR právě včas... během již několikátého pokusu o státní převrat! A posledním
letem Air France...

Od 10. prosince v SAR operuje několik skupin ozbrojených rebelů (říkají si SELEKA, což
v překladu do sanga znamená “aliance“), kteří vyzvali vládu k boji a zahájili boj za obsazení
země. Během několika málo dnů rebelové dokázali napadnout velká středoafrická města, úřady
a dokonce i město Bambari, kde sídlí velitelství jedné z vojenských zón. Několik dní po Vánocích
rebelové obsadili město Sibut, které se nachází 160 km od hlavního města Bangui.

Co chtějí? Kdo jsou?
Je velice obtížné odpovědět na tyto otázky, protože toho o nich moc nevíme.
Mezi jejich veliteli najdeme syny hlavních aktérů minulých režimů, bývalého ambasadora a
v zástupech rebelů mnoho těch, kteří nemluví ani francouzsky ani jazykem sango (někteří jsou
pravděpodobně původem ze Sudánu, jiní z Čadu)...

Rebelové se prezentují jako “zachránci.“ Jejich cílem je donutit aktuálního prezidenta k odchodu
(poměrně standartně zvoleného v roce 2011), rozpustit Parlament (již méně standartně zvolený).
Jedním z důvodů pro jejich počínání je nerespektování dohod mezi státem a rebely, dalším důvodem
je “zmizení“ bývalého ministra, který byl zatčen čadskou armádou a předán vojenským autoritám
SAR.

Během této doby došlo k mnoha loupežím, znásilněním, vraždám... Momentálně je Africká unie
zmobilizovaná a vytvořila červenou linii v Darmě (70 km od hlavního města), aby zabránila rebelům
vstupu do Bangui...

Dne 26. prosince se v Bangui odehrály manifestace namířené proti francouzské ambasádě a
ambasádě USA (je možné, že vláda SAR chtěla tímto aktem přimět Francii a USA k vojenské
intervenci, avšak jedná se pouze o domněnku). Americká ambasáda byla zavřena a všichni
zaměstnanci ambasádu opustili, stejně tak i zaměstnanci OSN.

Prezident nejdříve odmítnul jakýkoliv dialog, nakonec však navrhnul koaliční vládu a přislíbil, že se
potřetí nebude ucházet o prezidentský post (z principu, ústava neumožňuje prezidentovi vládnout
více než 2 volební období, ale byly tady snahy o změnu ústavy).

Momentálně se situace nachází na mrtvém bodě... Doufejme, že se obě strany dopracují k jednání u
kulatého stolu a dosáhnou dohody.

A v tomto mezičase... žijeme v úzkosti. Je to 10 let, kdy se v roce 2002 situace vyvíjela podobně, a poté rebelové
postupně obsadili celou zemi a následně zaútočili na hlavní město.

Momentálně je v naší oblasti klid, ale nevíme, jak dlouho vydrží. V těchto dnech se hodně modlíme
za mír. Ale mír je dar od Boha a od člověka... a my Mu musíme pomoct. Včera bylo v Evangeliu,
že: „Marie uchovávala všechny tyto věci ve svém srdci“. Během homilie jsem zdůrazňoval toto
“přemýšlení“ do hloubky... Je pravda, že země zažívá krizi, justice nefunguje, zdravotnictví ještě méně...
a to po 54 letech nezávislosti... Je urgentně zapotřebí změny, která především musí proběhnout
v poctivém smýšlení, abychom se dokázali pozorně otevřít společnému dobru.

Bozoum - Italii - Praha - Bozoum

Hlásím se opět z Bozoum, po několika týdnech strávených (opět!) v Itálii.

Přiletěl jsem letadlem do Janova 15. listopadu ve čtvrtek večer a v pátek ráno jsem byl v nemocnici v Cuneu kvůli předoperačním vyšetřením.

V sobotu se mi podařilo na chvilku vyrazit do Como na večer se Společností přátel Středoafrické republiky, a v úterý 20. operace tříselné kýly.

Několik dní odpočinku, a pak dál... jedna povinnost za druhou...

Od 3. do 10. 12. jsem zajel za několika přáteli, navštívil jsem několik asociací atd.:  nejprve jsem zajel do Savony (posoudit vyhlídky zákroku pro Hippolyte, invalidního chlapce z Bozoum), pak do Arenzana. Další den jsem byl v Miláně za přáteli, kteří chtějí pomoci s instalací solárních panelů, a odpoledne proběhlo setkání s přáteli z Avvenire. Další den jsem byl na večeru s farností Cassina Amata, která již několik let věrně pomáhá centru Arc en Ciel pro sirotky v Bozoum, ale to ještě není všechno.

Ve čtvrtek jsem rychle letěl do Říma na setkání italské Charity a Italské biskupské konference. A v pátek... let do Prahy.

Zde jsem se setkal s komunitou karmelitánů při klášteře Pražského Jezulátka a s příznivci z organizace SIRIRI. Po rozhovoru pro Český rozhlas proběhlo ve večerních hodinách setkání a společná večeře se SIRIRI. Den poté jsem se setkal s architektem Karolem, se kterým jsme hovořili o budoucí práci (ubytovna pro studenty z naší základní a střední školy, kteří přicházejí zdaleka; rozšíření kostela... atd). Večer jsem dostal krásný dárek: vstupenku na Aidu ve Státní opeře! "Celeste".... (pozn. překladatele - "Celeste-Nebeská" - odkaz na árii Celeste Aida)

V neděli 9. prosince jsme slavili křest Josefíny, dcery Terezie, dívky, která prožila rok dobrovolnické práce tady v Bozoum.

V pondělí ráno jsem vystoupal nahoru na Hradčany, čerstvě zasněženou Prahou. Nádhera! V 5.45 byly v katedrále roráty. Koncelebroval jsem společně s panem kardinálem Vlkem, který tlumočil mou promluvu a pozdrav. Potom jsem odletěl zpět do Itálie, do Bergama, kde jsem se setkal s Giorgiem, zedníkem, který se za pár týdnů vrátí zase do Afriky. Ve večerních hodinách jsem se stavil spolu s Marií Elenou z Ferrary u Beppeho a Enriky Tempesta, velkých přátel Bozoum. V úterý jsem byl od pěti hodin od rána opět na cestě do Cunea na lékařské vyšetření.

Ještě na pár dní jsem se chtěl – po absolvování návštěvy u otce Iva a přátel z jeho farnosti, kteří nám pomohou vybudovat Centrum pro studenty – zdržet v Arenzanu, a ve čtvrtek 20. prosince jsem zpátky tady v Bozoum, kde jsou v plném proudu přípravy na Vánoce.

Tentokrát čas uběhl velmi rychle, ale musím říct jednu věc: je to vždy příjemné potkat spoustu lidí se zájmem a ochotou pomoci: jsou to lidé zaměstnaní a s rodinami, s vlastními starostmi, ale kteří rádi pracují pro ty méně šťastné! Co můžu říct? Velký dík patří vám a ... radostné Vánoce!

A máme tu v misijní měsíc říjen!

A máme tu v misijní měsíc říjen!

Občas mi píská v uších… a tak doufám, že v těchto týdnech zesílila modlitba za misie a děkuji za všechnu práci, kterou církev vykonává v různých částech světa.

Minulý týden, od čtvrtka 18. do soboty 20. října jsem byl na severu, abych navštívil misie v Bocaranga, Ndim a Ngaundaye; cesty, skoro 500 km, byly nesjízdné (mosty ještě horší). Během cesty jsem jel silnicí, která spojuje Bocaranga a Ngaundaye, kde jsme rozdali setbu (arašídy, kukuřici a fazole) více než dvěma tisícům rodin, které musely kvůli povstalcům opustit své vesnice. Lidé jsou velmi spokojení: úroda je velmi dobrá, protože dost pršelo. Tady se říká, že je NGU TI AWALI (rok žen)! Situace, která se objeví jednou za čas a která díky výjimečným klimatickým podmínkám umožní neobvykle bohatou sklizeň.

Tento týden jsem byl v Bouar (dalších 500 km…) kvůli třídennímu formačnímu setkání pro farní výbory Charity a Iustitia et Pax. Jak si asi můžete představit… práce nechybí!

Přemýšleli jsme o „Africae Munus“, dokumentu, který papež nabídl Africe jako výsledek biskupského synodu o tomto kontinentě. Je to velmi zajímavý a konkrétní dokument, který povzbuzuje církev v Africe (ale nejen tam…) k silnému závazku ve službě smíření, spravedlnosti a míru.

Bylo nás asi padesát: zástupci deseti farností a byl to pěkný moment setkání a sdílení. S dobrou vůlí něco udělat s problémy, kterých má Afrika mnoho...

Včera, v neděli 14. října 2012 jsme ve farnosti slavnostně zahájili Rok víry.

Včera, v neděli 14. října 2012 jsme ve farnosti slavnostně zahájili Rok víry.

Rok, který papež nabídl celé církvi, aby uvažovala o velkém daru víry.

Víra znovuobjevená jako hluboká a pravá radost ze života, jako setkání s Bohem, s Kristem a jako setkání s bratry.

Víra, kterou je třeba znovu objevit ať už na úrovni pochopení (jací jsme ignoranti v konfrontaci s tím, co je tou nejdůležitější Skutečností našeho života!) a studia, ale také jako Život a pevnost. Krása a záře víry!

Včera ráno křesťané z Bozoum vyrazili ze čtyř stran města a každý s transparentem obsahujícím logo Roku víry vystoupili sem na misii a ještě než vstoupili do kostela, tak dostali lístek s vyznáním víry a s některými poznámkami k tomuto zvláštnímu roku. V půl deváté jsme začali slavnostní Eucharistii, která byla slavena zvlášť radostně a hluboce, a při které jsme si zvlášť uvědomili vděčnost za dar víry.
Chesterton napsal toto: „Konvertita má často dojem, že se dívá přes šikmé okno presbytáře, které bývalo určené malomocným. Díval se malým okénkem, které vše jako by umenšuje, pokud se přes něj hledí… Až když vstoupil, tak zjistí, že kostel je mnohem větší uvnitř než z venku. Nechal za zády okénko pro malomocné, a nebo dokonce i gotická okna a náhle se ocitá pod širokými kupolemi renesančními a otevřenými jako je Republika světa.“