Pobočky, které se otvírají – hřivny k rozmnožení

Dnes, po dvou měsících práce jsme otevřeli novou spořitelnu (kampeličku) v Ngaoundaye, 200 km severně od Bozoum, na hranicích s Kamerunem a Čadem.

V roce 1992 přiváží doktorka Ioné (mýtická postava těchto končin: Italka, která je ve Středoafrické republice od roku 1970) do Bangui peníze zemědělců z Ngaundaye, aby je vyměnila. Lidé si často schovávají peníze v domě… a myši, termiti nebo požáry je ničí. Centrální banka je pak odmítá vyměnit. Spolu s dalšími lidmi dr. Ioné přemýšlí, jak ochránit jejich úspory. Dotazují se těch, kteří otevřeli Credits Mutuels, ale tito lidé nechtějí pracovat mimo hlavní město nebo velká města…

A tak je napadne otevřít malou banku, Credit Mutuels Villageois v Ngaundaye.

 

Pomalu ale jistě spořitelna roste a může půjčovat malé částky. V lednu 2012 měla kolem 22 500 Euro od 160 členů.

Nyní, když je finančně podpořena Evropskou unií a jednou dánskou neziskovou organizací (DRC), bylo možné postavit novou spořitelnu v Ngaoundaye, která je pokračováním a rozšířením té předchozí. To vše v souvislosti s rozvojem spořitelny v Bozoum, která má v současnosti sídlo v Bozoum a čtyři pobočky (Bozoum, Ndim, Koui a Ngaundaye).

 

Proč vůbec otvírat nějakou spořitelnu?

Dnes ráno jsem o tom přemýšlel… A napadlo mě podobenství o hřivnách: hospodář musí odjet a po dobu své nepřítomnosti svěří svým služebníkům nějakou částku peněz; každému dá podle jeho schopností. Když se vrátí, zjistí, že jeden svěřený obnos zhodnotil o 100%, ale také tu je jiný, který svěřené peníze ukryl tak, že je zakopal do země… Hospodář ho napomíná a ptá se ho, proč peníze neuložil do banky…? alespoň by si teď mohl vybrat úroky.

Peníze jsou prostředek, který může způsobit mnoho zlého, ale také může přinést mnoho dobrého. Může každému umožnit žít důstojně a mít zajištění jak pro sebe, tak pro svou rodinu.

Peníze můžou být použité pouze pro nás samotné egoistickým způsobem, a tak mohou přinést chlad a smutek a nebo můžou být darovány, a tak přinesou teplo a radost…

 

Cesty…

Odpusťte mlčení…,

které je čas od času celkem dobrá věc!

Chvíli jsem o sobě nedal vědět jednak proto, že internetové připojení bylo dost pomalé a slabé, a také proto, že jsem byl často na cestách, a to mezi Bozoum, Bangui a Ngaundaye…

Do Bangui je část cesty vyasfaltovaná (i když šedesát kilometrů z ní vypadá spíš jak kulečníkový stůl než jako silnice: je plná děr…) a dělá to celkem 400 km, ale jen jedna cesta…

Do Bouar je to kolem 250 km po prašné cestě, asfaltu, prašné cestě.

Do Ngaundaye je to 220 km po polní cestě. Je to velmi špatná cesta s rozbitými mosty a téměř malými propastmi…

Do Bangui jsem jel kvůli několika setkání s mými představenými a kvůli dalším záležitostem. A také zjistit, jak získat vízum pro několik rodin, které by se měly v červnu zúčastnit velkého Setkání rodin v Miláně.

Mezitím lékařka z Prahy, Věra Svobodová, pokračovala v práci v naší bozoumské zubařské ordinaci. Během tří týdnů ošetřila 538 dětí z našich škol a 96 dospělých a vykonala zákroky jako trhání zubů, plombování a čištění kanálků… Skutečně plno práce, která vrátila, a to doslova, úsměv mnohým lidem.

Další týden jsem se vydal na sever do oblasti, která byla ještě před pár měsíci obsazená povstalci. Teď je tu více klid a rádi bychom pomohli vrátit místním obyvatelům naději na normální život, a to třeba rozdáváním osiva pro zemědělskou sezónu: arašídy, proso, kukuřici a fazole.

Je to přes 2000 rodin, které jsme napočítaly.

Byl jsem v každé vesnici, kde jsem se mohl setkat s hlavou vesnice a dospělými, abych jim vysvětil důležitost práce a zemědělství, zvláště jako prvku, který přispěje k uklidnění a stabilitě vesnic. V těchto dnech, mezi 2. a 5. květnem, několik agrotechniků projíždí vesnicemi, aby místní školili v různých kultivačních technikách.

Projekt je podporován jednou finskou neziskovou organizací (FINN CHERCH AID), která poprvé zasahuje ve Středoafrické republice.

2. května jsem konečně vyrazil do Bouar, abych doprovodil tři pracovníky této organizace, kteří přijeli kvůli pomoci ohledně zpřesňování úředních postupů.

Využil jsem příležitosti, abych se zúčastnil setkání ředitelů katolických škol naší diecéze, které zajišťují výuku více než třinácti tisícům dětí…

Tolik cestování, několik cest, které křičí o smilování a také plno semen: kéž jim Bůh žehná a nechá je vzklíčit.

Velikonoce 2012

Barvy, světlo, radost: to je slavení Velikonoc v Bozoum.

V sobotu, v předvečer slavnosti jsme se modlili a zpívali pro vzkříšeného Krista. Stovka dětí, mladých a dospělých přijala křest.

Dnes ráno, v neděli Vzkříšení, kdy sloužil hlavní nedělní mši svatou Otec Cyriaque, bylo pokřtěno dalších 15 dětí.

Byl to celý oceán Milostí!

Všichni křesťané znovu zakoušejí to, co zažila Marie Magdalská. Setkání, které mění život: setkání s jedinečným mužem, díky kterému můžeme prožít všechnu dobrotu a pravdu Boží. Ta nás osvobozuje od všeho zlého, nikoli nějakých povrchním, chvilkovým způsobem, ale způsobem radikálně osvobozujícím, uzdravuje nás a navrací nám naši hodnotu. Proto Marie Magdalská nazývá Ježíše "má naděje" - protože právě skrze něho se mohla znovu narodit. On jí dal novou budoucnost, dobrý život a osvobodil ji od zlého. "Ježíš, má naděje" znamená, že v Něm mohu najít všechny mé touhy: s Ním mohu doufat, že můj život bude dobrý, že bude naplněný, věčný, neboť je to sám Bůh, který se nám přiblížil svou lidskostí.

Krása světa

 Včera v sobotu a dnes na Květnou neděli jsme vykonali pouť pro mladé (a méně mladé…). Vyšli jsme včera ráno kolem osmé a do Betara, vesnice vzdálené 20 kilometrů od Bozoum, jsme dorazili kolem jedenácté (pod pěkně připalujícím sluníčkem). Kousek odsud jsou zbytky Marsaka – je to lokalita, kterou si francouzští misionáři vybrali v roce 1927 za své první sídlo (za dva roky poté se přestěhovali do Bozoum).

Pouti se účastnilo asi 250 mladých z Bozoum.

Cesta (a šli jsme rychlým krokem…) nás nejprve zavedla do Boyele, kde jsme si udělali malou přestávku, a když jsme se znovu vydali na cestu, tak jsme putování doprovodili modlitbou (písněmi a růžencem).

A když jsme se pomalu přiblížili k Betara, tak se k nám připojili místní křesťané, aby nás přivítali a doprovodili.

Příchod, ubytování (to znamenalo rohož na místo postele a kbelík jako sprcha…) a odpoledne zamyšlení o radosti, které měl připravené o. Cyriaque.

A pak… celá řada zpovědí!

Program na toto ráno, na Květnou neděli – budíček, snídaně, a pak velká mše pod širým nebem s palmami a květinami. A po obědě, téměř v poklusu (skutečně je na místě to tak říci: 20 kilometrů za dvě a půl hodiny…) dorážíme do Bozoum.

Je to pěkný okamžik; doufáme a modlíme se, aby všem pomohl pochopit krásu té skutečnosti, že jsme křesťané, tak jak to řekl dnes ráno papež v kázání:

„Vytoužený mesiáš je konečně zde. Ten, který je davem prohlašován za požehnaného a v kterém je,“ jak upozornil papež „požehnané celé lidstvo“. A toto je první velké poselství:

„Pozvání přijmout správný pohled na celé lidstvo, na všechny, kteří tvoří svět, na rozmanité kultury a společnosti. Pohled, který se věřící učí od Krista, je pohledem požehnání: je to pohled moudrý a láskyplný, schopný přijmout krásu světa a soucítit i s jeho křehkostí. V tomto pohledu se stává zřejmým i pohled samotného Boha na lidi, které on miluje a na stvoření, dílo jeho rukou.“

Malé spořitelny rostou

Už uběhlo pár týdnů a já se ani neozval… Ale jsme „živí“ a pracujeme dál v naší části světa!!!

Mezitím, jak postupujeme na naší pouti postní dobou, přibližuje se i okamžiku křtů! Kolem stovky chlapců, dívek, mladých i dospělých přijme svátosti o velikonoční vigílii (Vzkříšení).

Tato jejich cesta nám připomíná svěžest a krásu víry!

Právě v těchto dnech jsou o. Norberto a o. Marcello v jedné vesnici vzdálené 50 km od Bozoum, protože tam mají třídenní duchovní obnovu o svátosti manželství. O tom si už brzy povíme něco víc.

Práce na rozšiřování malých spořitelen pokračuje. Dvě filiálky (v Koui a v Ndim) jsou už připravené a třetí je ve výstavbě.

Ta v Ndim… vypadá jako domeček z pohádky! Místo plechu jsme použili tašky, které vyrobili někteří mladí z této vesnice…

 

 

V těchto dnech se také staráme o to, jak připravit nový personál: dvanáct mladých lidí se účastní kurzu, který je připraví na to, jak zajistit chod a rostoucí aktivity tří nových spořitelních přepážek, které plánujeme otevřít po Velikonocích.

Jaký má vůbec smysl, aby se kněz, misionář staral o spořitelny? Proč se má angažovat i na tomto poli?

Povšimněme si, že – alespoň v Itálii od dob Monte dei  Paschi v Sieně až po spořitelny (v Čechách kampeličky) 19. století – bylo mnoho podobných institucí založeno faráři a kněžími, aby byla poskytnuta možnost prostým lidem (zemědělci, řemeslníci, dělníci) uschovat si na bezpečné místo své úspory a získat i malý úvěr. A dělali to po mnoho staletí, protože si uvědomovali důležitost práce a plodů práce pro život lidí. Práce, rodina, prosperita se rodí především z důstojnosti, kterou má člověk jako dítě Boží.

To je to, co se snažíme den po dni budovat ve všem, co tu konáme. Všichni!

V postní době, s úsměvem…

Právě jsme začali postní dobu… a já bych se s vámi rád podělil o něco pěkného…

Před několika dny papež „udělal“ nové kardinály. Jeden z nich, biskup New Yorku, Dolan, pronesl velmi pěkný projev, kde kromě jiného řekl: „Misionář, evangelizátor, musí být člověkem radosti. "Radost je neklamným znamením Boží přítomnosti," prohlásil Leon Bloy. Když jsem se stal newyorským arcibiskupem, tak mi jeden kněz řekl: ‚udělal bys lépe, kdyby ses pořád neusmíval, když se procházíš ulicemi Manhattanu nebo skončíš za mřížemi!‘

Jeden nemocný AIDS v konečném stádiu života se v domě Dar pokoje, který patří Misionářkám Lásky ve washingtonské diecési kardinála Donalda Wuerla, rozhodl požádat o křest. Když ho kněz žádal, aby nějak vyjádřil svoji víru, tak on jen zabručel: ‚to, co vím jistě je, že jsem nešťastný, ale sestry jsou velmi šťastné, a to i když je osočuji a plivu na ně. Včera jsem se jich konečně zeptal, jaký je jejich důvod štěstí. Ony mi odpověděly „Ježíš“. Já chci tohoto Ježíše, abych mohl být i já šťastný.

To je pravý úkon víry, že?

Nová evangelizace se děje s úsměvem a ne se zamračenou tváří.

Missio ad  gentes (je to výzva z 2. vat koncilu každému věřícímu k evangelizaci) je podstatné ‚ano‘ ke všemu, co je v lidské osobě důstojného, dobrého, pravdivého, krásného a vznešeného.

Církev je podstané ‚ano‘, nikoliv ‚ne‘.“