Cesty…

Odpusťte mlčení…,

které je čas od času celkem dobrá věc!

Chvíli jsem o sobě nedal vědět jednak proto, že internetové připojení bylo dost pomalé a slabé, a také proto, že jsem byl často na cestách, a to mezi Bozoum, Bangui a Ngaundaye…

Do Bangui je část cesty vyasfaltovaná (i když šedesát kilometrů z ní vypadá spíš jak kulečníkový stůl než jako silnice: je plná děr…) a dělá to celkem 400 km, ale jen jedna cesta…

Do Bouar je to kolem 250 km po prašné cestě, asfaltu, prašné cestě.

Do Ngaundaye je to 220 km po polní cestě. Je to velmi špatná cesta s rozbitými mosty a téměř malými propastmi…

Do Bangui jsem jel kvůli několika setkání s mými představenými a kvůli dalším záležitostem. A také zjistit, jak získat vízum pro několik rodin, které by se měly v červnu zúčastnit velkého Setkání rodin v Miláně.

Mezitím lékařka z Prahy, Věra Svobodová, pokračovala v práci v naší bozoumské zubařské ordinaci. Během tří týdnů ošetřila 538 dětí z našich škol a 96 dospělých a vykonala zákroky jako trhání zubů, plombování a čištění kanálků… Skutečně plno práce, která vrátila, a to doslova, úsměv mnohým lidem.

Další týden jsem se vydal na sever do oblasti, která byla ještě před pár měsíci obsazená povstalci. Teď je tu více klid a rádi bychom pomohli vrátit místním obyvatelům naději na normální život, a to třeba rozdáváním osiva pro zemědělskou sezónu: arašídy, proso, kukuřici a fazole.

Je to přes 2000 rodin, které jsme napočítaly.

Byl jsem v každé vesnici, kde jsem se mohl setkat s hlavou vesnice a dospělými, abych jim vysvětil důležitost práce a zemědělství, zvláště jako prvku, který přispěje k uklidnění a stabilitě vesnic. V těchto dnech, mezi 2. a 5. květnem, několik agrotechniků projíždí vesnicemi, aby místní školili v různých kultivačních technikách.

Projekt je podporován jednou finskou neziskovou organizací (FINN CHERCH AID), která poprvé zasahuje ve Středoafrické republice.

2. května jsem konečně vyrazil do Bouar, abych doprovodil tři pracovníky této organizace, kteří přijeli kvůli pomoci ohledně zpřesňování úředních postupů.

Využil jsem příležitosti, abych se zúčastnil setkání ředitelů katolických škol naší diecéze, které zajišťují výuku více než třinácti tisícům dětí…

Tolik cestování, několik cest, které křičí o smilování a také plno semen: kéž jim Bůh žehná a nechá je vzklíčit.