Po Bozoum nyní Bangassou v přímém přenosu: Křížová cesta a Vzkříšení

Messa crismale
Messe Chrismale
Misa Crismal

Křížová cesta a Vzkříšení

8. dubna 2026

Úterý 31. dubna je dnem, který v diecézi věnujeme kněžím. Dopoledne se schází presbyterní rada, což je tucet kněží. Polovinu z nich vybírají jejich diecézní spolubratři, druhou polovinu jmenuje biskup. Společně diskutují a mají poradní hlas vůči biskupovi v nejdůležitějších aspektech diecézního života.

Odpoledne jsme ve farnosti Tokoyo, zde v Bangassou. Slavím zde s většinou kněží diecéze mši svatou. Během této liturgie kněží obnovují sliby, které složili v den svého svěcení, poté biskup žehná olejům. Jeden olej bude používán pro nové katechumeny, další dva slouží pro pomazání nemocných a svaté křižmo, používají se k udělování svátostí.

Čtvrtek 2. dubna je Zelený čtvrtek, den Poslední večeře, během níž Ježíš ustanovil eucharistii a kněžství a službou mytí nohou dal příklad lásky a autority. Odpoledne sloužím mši v katedrále a během bohoslužby, podle Ježíšova příkladu myji nohy dvanácti lidem.

V pátek ráno odjíždíme na východ. Už začalo období dešťů a silnice, které byly i tak ve špatném stavu, jsou nyní ještě hůř sjízdné. Všude je bláto, kaluže a spadlé stromy. Déšť nám ale také umožňuje pozorovat mnoho zvířat kolem nás - opice, antilopy, čápy, volavky a mnoho dalších.

Odpoledne jsem v Rafai, kde slavím liturgii Velkého pátku s čtením Umučení Krista a krásnou Modlitbou věřících.

V sobotu ráno jsme kolem 6:00 ráno opustili Rafai a vydali se do 150 km vzdáleného Zemia. Kolem 9:15, když jsme projížděli hlubokou dírou plnou vody, se auto nebezpečně naklonilo na pravý bok. Trochu jsme se lekli, ale doufali jsme, že se nic tolik vážného nestalo. Vystoupili jsme a pomalu, pomocí elektrického navijáku, se nám ho podařilo narovnat a pak vytáhnout z kráteru plného vody, hlubokého přes metr.

Nastal ale jiný problém. Pominu-li množství včel a tisíců dalšího hmyzu, které bylo všude kolem nás, motor nenastartoval, dostala se do něj voda. V 18:00 přijeli nějací mladíci ze sousední vesnice a pozvali nás, abychom u nich přespali. Šli jsme tam pěšky, bylo to něco málo přes 7 km, ale dorazili jsme tam asi za hodinu.

Starosta vesnice nám nabídl dvě chatrče. Jednu jsem dostal já, byla opravdu velmi jednoduchá. Bambusová postel byla dlouhá 1,5 metru a velmi tvrdá… Dal jsem si rychlou sprchu pod hvězdami a brzy se mi podařilo usnout. Ve 20:40 přijelo auto! Byl to kněz ze Zemia, který nás přijel vyzvednout. Zprávy se v Africe šíří neuvěřitelně rychle, navzdory nedostatku mobilního signálu a telefonů…

Zkusil znovu nastartovat naše auto, ale brzy to vzdal a tak jsme společně odjeli do Zemia, kam jsme dorazili ve 3:00 ráno po čtyřhodinové jízdě, ačkoli to bylo jen necelých 70 km…

Po několika hodinách odpočinku jsme v 8:30 zahájili slavení velikonoční mše. Navzdory únavě to byl skutečně krásný zážitek. Celkově se situace v kraji stále pomalu zlepšuje a já všude opakuji, co nám připomínají Velikonoce. Žádný hrob, žádné pohřebiště, žádná tma, nic není tak temné, že by tam nedosáhlo světlo milosti, která přináší Život!

Po mši se setkávám s mladými lidmi i dospělými a zhodnocujeme současnou situaci. Prakticky všichni uprchlíci, kdo dříve našli útočiště v areálu misie, se už vrátili domů. Školy fungují, byť některé jen částečně a navštěvuje je přiměřený počet studentů, i když jsme stále daleko od normálního stavu. Odpoledne děti organizují hry a já chodím po vesnici, zejména proto, abych se setkal s muslimskou komunitou a dal jim vědět, že jsem tady.

Večer přijíždí náš mechanik z Bangassou i s mým opraveným autem! V pondělí ráno odjíždíme do Tamboury, vesnice vzdálené 25 km, kde se setkávám s místními obyvateli a sloužím mši. Vesnice podél silnice jsou opuštěné, mnoho domů vyhořelo, ale i do Tamboure se lidé opatrně začínají vracet…

V úterý ráno je mše na faře, pak vyrážíme do Tabane, což je 20 km daleko. Lidé přijíždějí opatrně, mají strach, protože se nedávno dozvěděli, že tudy bude projíždět konvoj ruských žoldnéřů.

Kolem 10:30 jsem se vydal na cestu směrem na Rafai. Uprostřed lesa jsme narazili na konvoj ruských žoldnéřů, kteří si od nás vyžádali doklady, prohledali naše tašky a zavazadla a po potvrzení, které si vyžádali z Bangui, nás nechali jet a dokonce se omluvili za to, že jsme museli čekat! V 17:30 jsme konečně dorazili do Rafai, už naštěstí bez dalších incidentů a dobrodružství.

A dnes, ve středu 8. dubna, jsem se vrátil do Bangassou. Mnoho kilometrů, nějaká ta únava, ale především velká jistota zmrtvýchvstání!