Po Bozoum nyní Bangassou v přímém přenosu: Zemio a Rafai

Zemio a Rafai

24. listopadu 2025

Do Bangassou jsem se z Bangui vrátil ve čtvrtek 13. listopadu a hned následující den jsem se vydal do východní části diecéze.

Stav silnic je zde obzvlášť špatný… Z Bangassou do Rafai (150 km) trvá cesta 6 hodin. A to je ta malebnější část!

Vyrazili jsme v sobotu brzy ráno, už kolem 5:30, ale sjízdnost silnic se od mé velikonoční návštěvy značně zhoršila. Několikrát jsme uvízli v bahně a cesta 150 km do Zemia nám trvala 9 hodin, zpáteční cesta dokonce 10 hodin.

Když jsme se blížili k Zemiu, všimli jsme si mnoha opuštěných vesnic, z nichž v každé bydlela jen jedna nebo dvě rodiny. Důvodem tohoto stavu je to, že od května je toto území válečná zóna. Probíhají tu boje mezi rebely z Azande Ani Kpi Gbe, armádou a ruskými žoldáky. A obyvatelstvo tím jako vždy trpí!

Do Zemia jsme dorazili ve 14:30. Rychlá svačina, sprcha a pak se hned vydáváme na setkání s biřmovanci, čeká nás 45 chlapců a dívek. V neděli 16. jsme oslavili během krásné mše biřmování.

Hned poté následovalo setkání se zástupci města z řad civilních a vojenských představitelů. Strach a napětí byly hmatatelné na každém kroku, každou noc jsme slyšeli střelbu. Snažil jsem se pochopit současnou zdejší situaci. Od května uprchly do Konga, které je hned za řekou, desítky tisíc lidí. V současné době je tam asi 30 000 uprchlíků. Bojí se vrátit do Rafai. Bojí se, že je zatknou lstiví ruští žoldáci nebo že je chytí, když budou opět útočit.

Situace ve školách je katastrofální, vloni měla veřejná střední škola 992 studentů a teď jich je jen 73. A stejné je to i v ostatních školách. V neděli odpoledne jsem projížděl skrz městské části Zemia, mnoho domů je tu prázdných, mnohé jsou neobydlené už celé měsíce. Místní rozhlasová stanice byla vyrabována a již nevysílá.

V pondělí plánuji sloužit mši v Zapay, uprchlickém táboře, který se nachází v Kongu, ale rozkládá se jen asi 5 km od Zemia. Den předtím mi bylo zaručeno, že tam mohu přijet, ale moje vstupní povolení se z nějakých nejasných důvodů ztratilo. Bojí se, že by biskup mohl být svědkem této situace a vystoupil by pak veřejně s kritickým prohlášením o tom, že desítky tisíc uprchlíků živoří jen pár kilometrů od svých domovů. I v tomto případě se obávám, že ekonomické zájmy mají přednost před vším ostatním! Odpoledne jsem odjel do Koumboli, vesnice vzdálené 6 km od Zemia. Právě zde v květnu probíhaly nejprudší boje a téměř každý dům byl vypálen.

V úterý se mi podařilo setkat se se zástupci uprchlíků, kteří se nenápadně dostali přes řeku. Mluvil jsem s nimi a snažil se je povzbudit k návratu do Středoafrické republiky.

Za pár týdnů budeme díky financování z českého velvyslanectví v Nigérii moct pomoci vracejícím se lidem. Poskytneme jim rýži, cukr, sůl, olej, kávu, mýdlo, zápisníky a psací potřeby. Obyvatelstvo je rukojmím rebelů, armády, Rusů a mnoha úřadů…

Ve středu 19. listopadu jsme kolem 7. hodiny opustili Zemio a do Rafai jsme dorazili v 17:00. V posledních dnech se zde shromáždily skupiny lidí z mnoha farností v diecézi. Některé ušly přes 150 km! Je zde více než 800 lidí. Na programu máme nejen setkat se a sdílet se, ale bude i čas pro modlitbu a různá školení. A to vše provází spousta, spousta krásného zpěvu, někdy zní až do pozdních nočních hodin. Je to jejich slavnost, během níž se společně připravujeme dlouhým odpolednem zpovídáním a putováním do kostela. V neděli přicházíme ke vchodu kostela a pak zahajujeme slavnostní mši svatou, krásně zpívanou, je slavnost Krista Krále. Během této mše zahajuje svou službu nový farář, františkán Marcel Lifaki.

V pondělí ráno odjíždíme, dvě hodiny čekáme na trajekt, kterým překonáme řeku a v 9 hodin ráno jsme v Mbiru, kde žehnám novou kapli. Kolem poledne odjíždíme a do Bangassou, kam dorazíme večer. Jsme unavení, ale šťastní!