Po Bozoum nyní Bangassou v přímém přenosu: Překvapení!

L'Oubangui à Ngombe

Překvapení!

Tento týden jsme zažili úžasné překvapení v podobě zvolení nového papeže Lva XIV. Ve čtvrtek 8. května, krátce po 17. hodině, zapnu televizi a vidím, že se objevil bílý kouř!

Rychle upozorním přítomné a s polským františkánem a středoafrickým knězem čekáme, až se rozezní naše katedrální zvony, podobně jako se to teď děje v katedrále svatého Petra v Římě, Notre Dame v Paříži a v mnoha dalších kostelích po celém světě. Pozorujeme náměstí svatého Petra, záběry nám nabízejí pohled na množství lidí, naplněných radostným očekáváním. A čekáme i my. Mezitím se televize (francouzský kanál) snaží zaplnit minuty čekání rozhovory s různými lidmi.

Když konečně kardinál Mamberti oznámil jméno nového papeže, nastala chvilka údivu! Jeho příjmení jsme nerozuměli a ani nevíme, jaké je národnosti. Dokonce i televizní hlasatelé se na pár minut odmlčí... dokud se nám nepodařilo zjistit, že se narodil ve Spojených státech a že přes 20 let působil jako misionář v Peru. A že je to augustinián. Když se konečně objeví na balkoně, je to milé překvapení. Pozorně mu nasloucháme, snažíme se zkoumat detaily jeho tváře, pochopit emoce a pocity, které prožívá.

A je to milé překvapení!

Asi před deseti dny jsem psal, že těch málo komunikačních prostředků, které tu máme, a špatné internetové připojení, nám pomáhá neztrácet moc času sledováním debat a fantazírování o tom, kdo bude zvolen.

A když se objeví Lev XIV., uvědomím si, že všechny předpovědi se opět rozplynuly v dýmu, díky vánku Ducha svatého. Analýzy, biografie, výzkumy, všechno (nebo téměř) je k ničemu!

Kardinálové jednali rychle, což je krásné znamení o naší Matce Církvi. Zatímco média diskutovala o pravici a levici, progresivistech a konzervativcích, kardinálové vybrali Petrova nástupce.

A překvapení pokračují!

Zrodilo se ve Spojených státech, v zemi, ve které pulzuje život církve, zvyklé žít v náboženské multikultuře, ale která se na katolíky tak často dívá s podezřením...

Nový papež žil mnoho let jako misionář v Peru. Je úžasné, že papežem se stal misionář! Je synem svatého Augustina: výjimečného světce, kterého mám velmi rád a kterého si před 1600 lety podmanil Kristus a dovolil mu vtělit se do jeho života, do jeho myšlenek, do jeho činů.

A první slova, která pronesl, prostá, ale plná emocí, víry a pozornosti k tomu, co svět nejvíce potřebuje: Pokoj vám všem!

Pán nám skrz tuto volbu připravil tak úžasné překvapení! Opravdu věřím, že i my musíme naslouchat tomu, co nám říká Duch svatý, bez přehnaných analýz a projekcí. Naslouchejme mu tím, že se budeme věnovat své práci a modlitbě za tuto mladou a krásnou církev. Mladá a krásná díky Kristu. Mladá a krásná, protože je misionářská!

V sobotu 10. května jsem odjel v doprovodu monsignora Aguirreho. Cesta ubíhá krásně a za něco málo přes 3 hodiny dorazíme do Bemy, farnosti ležící 100 km jižně od Bangassou, na břehu řeky Oubangui, která pramení právě zde, na soutoku řek Uélé a Mbomou.

V neděli 11. jsme v Tomunge, vesnici vzdálené 15 km, kde slavnostně otevíráme nový kostel zasvěcený Panně Marii Vítězné. Krásná oslava, kterou uzavíráme tři roky práce, finančně podporované kapitulou katedrály v Cordobě.

V pondělí 20. 5. jsme se přesunuli ještě dále, do Tingombe, kde jsme slavnostně otevřeli další, skromnější kapli. V úterý odpoledne jsem se vydal do Ngombe, vesnice o dalších 12 kilometrů dál. Zdejší komunita sice prosí o nový kostel, ale já se spíš přikláním k rozšíření stávající kaple.

Ve středu v Bemě slavíme letošní Jubileum naděje. Začneme krátkou poutí, která všechny přivádí před kostel. Sem všichni přicházejí, křižují se svěcenou vodou na znamení pokání a obrácení a až pak vstupují do kostela. Během mše svaté udělujeme biřmování padesáti mladým lidem. Odpoledne jsme se vydali na cestu zpět. Jedeme za prudkého deště, který proměnil silnici v řeku.

Situace na východě, zejména v Zemiu, zůstává nadále velmi napjatá. Stovky lidí se tu stále ukrývají v mnoha okolních kostelích. Mezitím se s kněžími v Zemiu a Obo snažíme vést dialog s rebely a armádou, ale řešení je v nedohlednu. Je tomu tak i proto, že vláda problém zcela ignoruje a spoléhá na to, že se vše vyřeší násilím.

Doufáme v lepší vývoj a modlíme se!