Svatý týden: Křížová cesta a vzkříšení
Ve
středu jsem odjel na východ, z Bangassou do Obo je to 500 km, jízda po
silnicích v hrozném stavu. Ujeli jsme průměrně 25 km/h, neboli celkem
více než dvacet hodin jízdy...
Odjíždím s
bratrem Jeromem, polským františkánem. Po ujetí 50 km jízdy od Bangassou
mě žádá o laskavost, jestli můžeme pozdravit jednu nemocnou ženu. S
radostí souhlasím. Paní Marie je už téměř čtyři roky upoutána na lůžko,
trpí neznámou nemocí, která jí ochromuje dolní končetiny a částečně i
ruce. Bratr Jerome mi říká, že když jede kolem, ptá se jí, jestli něco
nepotřebuje a Marie vždy odpoví: „přines mi požehnání“ nebo „přines mi
eucharistii“. Je mladá a má 10 dětí.
Když
dorazíme do vesnice, přijdou nás vítat její děti s radostí a důstojností
plnou lásky. Neznám slova, kterými bych to lépe popsal.
Vcházíme
do domu a Marie nás vítá se širokým úsměvem - Kota bwa (biskup) mi
přinesl požehnání! Chvíli si povídáme, pak jí a jejím dětem, které ji
obklopují, žehnám a všichni září! Odcházím… téměř umrtven tak velkou
vírou, velkostí lásky a množstvím radostí! Beru s sebou Marii na tuto
cestu a na Bílou sobotu o ní vyprávím křesťanům v Obo. Mluvím o ženě,
která se nechává vzkřísit zmrtvýchvstalým Kristem!
V
pátek odjíždíme ze Zemio v 5:15, první zastávkou je Mboki, vesnice
vzdálená 130 km. Dorazíme tam v 10:15. Doprovází mě otec Brice, který se
sem vrací po dvou letech. Odešel v roce 2023, zraněn na paži rebely,
kteří na něj stříleli s úmyslem zabít ho. Dnes se poprvé vrací do Mboki!
Pro lidi z Mboki je to okamžik velké radosti a emocí. Tato vesnice
tolik trpěla násilím, vražděním, celé roky tu lidé nesli tak těžký kříž!
Presbytář a kostel tu obsadily mírové jednotky OSN a armádní vojáci
(FACA), teprve nyní byl kostel vrácen církvi zpět k užívání. Poslal jsem
sem pytel cementu a komunita opravila oltář a některé části podlahy.
Lidé kostel uklidili a dokonce ho vybílili, neodvážil jsem se ani
zeptat, jak a za co se jim podařilo barvy koupit.
Otec
Brice zde zůstává na triduum a v rámci příprav na oslavy ho lidé
požádali, aby byl kostel požehnán a znovu vysvěcen. V pátek žehnáme a v
úterý, kdy se sem vracím křtít, znovu kostel posvětím.
U
vchodu stojí sbor dětí s křížem. Před požehnáním kostela prosím
přítomné, aby prošli kolem kříže, dotkli se ho a pak vešli do kostela.
Byl to velmi intenzivní okamžik. Kříž zůstal jedinou nadějí, která je
podržela v těch velmi těžkých letech. Byl jim příkladem, ale také
společníkem v mnoha těžkých dnech a nocích. Jaká je tohle lekce Lásky a
víry! Opouštím Mboki a jsem hluboce dojatý. Dnes je Velký pátek a já ho
sice trávím v autě, ale ve velmi dobré společnosti!
Přijíždím
ve 14:30 do Obo, do naší nejvzdálenější farnosti v diecézi. V 16 hodin
slavíme velkopáteční liturgii, kostel je plný lidí. Sleduji, jak se děti
tlačí, mladí, dospělí a staří postupují ke kříži, dotýkají se ho,
líbají ho. Je to jen malý křížek, 25 cm... ale jak je velký! Největší
znamení Boží lásky k nám.
Mezi posledními
přichází žena, která už nemůže chodit a vleče se na kolenou. A poslední
je slepá žena. Pro všechny je Kristus na kříži bratrem, společníkem v
životě, nenesl kříž náhodně, chtěl ho nést za každého z nás.
V
sobotu večer na Bílou sobotu slavím velkou vigilii ve farnosti Obo, v
neděli ráno křtím více než 70 chlapců a dívek a uděluji 30 prvních
přijímání.
Radostné Velikonoce!
Žádné komentáře:
Okomentovat