Nový kněz, nový jáhen a velmi pevná víra křesťanů z Nzacka
Do Bangassou
jsem se vrátil ve čtvrtek 13. března v doprovodu dvou přátel, Luise a Fanny z
„Aid to the Church in Need“, organizace, která pomáhá (duchovně i ekonomicky)
církvím v nesnázích a pronásledovaným křesťanům.
V neděli 16. března jsem byl v Niakari, farnosti 15 km vzdálené od Bangassou. Sloužil jsem tam mši a zároveň jsem oficiálně uvedl nového kněze, otce Jeana Paula Gomu. V úterý odjíždím do Bakouma, města vzdáleného 140 km od naší misie. Cesta je dobře sjízdná, přijíždím tam za méně než čtyři hodiny. Jsem zde s některými kněžími z diecéze a s rodinou Patienta Betolouma, kterého 19. března vysvětím na jáhna. Je to krásný okamžik bratrství s kněžími a lidmi z Bakoumy.
Ve středu je
svátek svatého Josefa a my slavíme mši venku. Zažíváme radost a modlíme se za
tohoto mladého muže, který strávil poslední tři roky přípravou a studiem v
Urbaniánském semináři v Římě a dnes se stal jáhnem, aby se zcela dal do služby
Bohu a jemu svěřeným bratřím a sestrám.
Po mši je oběd pro více než 300 lidí, pak následuje tanec a zpěv až do noci. Ta radost, pro společenství zkoušené válkou a rebely, kteří jsou nedaleko odtud, je opravdu veliká.
Ve čtvrtek 21. března jsem odjel v 5:30 do Nzacka, což je 60 km severně od Bakoumy. Autem to trvá 3 hodiny, protože cesta je obtížně sjízdná. A navíc je hrozná i proto, že potkáváme podél cesty ozbrojené muže, byť to tu není nic neobvyklého. I když... setkávám se s nimi ve vesnici. Zastaví nás, donutí nás vystoupit, ale naštěstí nám nic neudělají a po výměně názorů mezi nimi a mnou nás nechají jít. Nemůžu si ale pomoct, abych je neupozornil na to, jaké zlo je jejich arogantní chování a neustálé drancování. Každopádně odjíždíme a pokračujeme v cestě bez jakékoliv újmy. O pár kilometrů dál potkáváme muže na kole a varujeme ho, že o kus dál jsou bandité. Hned se otočí a vrací se, odkud přijel.
V 8:30 konečně dorážíme do Nzacka, jediné farnosti, kterou jsem doteď nemohl navštívit. Pro místní lidi je náš příjezd důvodem pro velkou slavnost. Tato farnost totiž bývala jednou z nejkrásnějších v diecézi. Byl tu krásný kostel s kamennou zvonicí, velkým presbytářem, nemocnicí s krásným operačním sálem, školkou a další prostory. A to vše bylo zničeno v roce 2017 rebely. Doslova zničeno!
Obyvatele Nzacka to ale neodradilo! Nejprve se začali scházet k modlitbám pod dvěma velkými stromy, pak pod doškovou kůlnou a loni si postavili aspoň provizorní kostel z pálených cihel a cementu, dlažbou a plechovou střechou.
Vstoupit na toto místo je jako zažít pouť víry, hluboce mě tu vše dojímá. Jsme jen pár metrů od zničeného kostela a víra těchto sester a bratrů je silnější než kdy dříve!
Zde sloužím mši svatou. Hned na začátku přichází starostka, muslimka, kterou pak odpoledne před odjezdem navštěvuji. Zažívám čas intenzivní modlitby a také vyslovuji obdiv nejen za sebe jako biskupa, ale za celou diecézi, protože objevuji v srdcích těchto křesťanů poklad víry. Po mši svaté se scházím s farní radou a mluvíme o současnosti a budoucnosti, protože destrukce patří minulosti a my nechceme žít v zášti nebo zoufalství.
Odjíždím zase brzy odpoledne. Rebelové jsou pryč a toho my zas tolik nelitujeme!
Vracíme se do Bakoumy, kde strávíme poslední večer s Donem Amosem, Donem Modestem a Donem Patientem, než se tento pátek 21. března vrátíme zas do Bangassou.
 |
| Patient è diacono Le diacre Patient |
 |
| Quello che resta della chiesa Les ruines de l'église |
 |
| La canonica distrutta Le presbytère détruit |
Žádné komentáře:
Okomentovat