Igwe a další vesnice...
Déšť posledních dnů byl konečně už trochu „přiměřenější“, proto jsem se v neděli mohl vydat do vesnice Igwe, což je jedna z našich nejmenších vesnic. Je tam pouhých 12 domů a jedna kaple se slaměnou střechou.
Nachází se ve vzdálenosti přibližně 65 kilometrů od naší misie. Posledních 14 kilometrů vede cesta skrz keře a křoví, je to spíše jakási stezka, kličkující mezi stromy. Téměř celý poslední úsek cesty je skoro utopený ve velmi vysoké trávě, ve které je navíc několik termitišť. Dosahují výšky více než tří metrů. Popadané stromy nás přinutí auto už zastavit a poslední část cesty dokončit pěšky, což nám trvá asi 45 minut.
Setkáváme se tu se skupinou místních lidí, kteří nás už netrpělivě vyhlíží. Zdravíme se s nimi, dozvídám se informace o tom, jak se jim daří práce na polích a také jaké je to tu z hlediska bezpečnosti. Občas se tu totiž vyskytují rebelové, do vesnice přicházejí „nepravidelně“. Věnuji se pak zpovídání a slavíme mši svatou. I v tomto jejich jednoduchém světě lidé žízní po evangeliu, po Bohu a míru. Po mši jdu navštívit náčelníka vesnice, který se vzpamatovává z těžké nemoci.
V pondělí v 5 hodin ráno odjíždím do Bangui. Jedu po hlavní silniční trase, která by měla fungovat nejlépe v celé zemi. Tato strategická komunikace je totiž jediná, která umožňuje transport zboží do země ze zahraničí. A přitom je na ní na některých místech více děr a výmolů než asfaltu!
V Bangui pokračují práce na stavbě nového kláštera. V některých částech jsou základy už dokončené, na dalších se pracuje. S nadšením a s odhodláním.
Déšť posledních dnů byl konečně už trochu „přiměřenější“, proto jsem se v neděli mohl vydat do vesnice Igwe, což je jedna z našich nejmenších vesnic. Je tam pouhých 12 domů a jedna kaple se slaměnou střechou.
Nachází se ve vzdálenosti přibližně 65 kilometrů od naší misie. Posledních 14 kilometrů vede cesta skrz keře a křoví, je to spíše jakási stezka, kličkující mezi stromy. Téměř celý poslední úsek cesty je skoro utopený ve velmi vysoké trávě, ve které je navíc několik termitišť. Dosahují výšky více než tří metrů. Popadané stromy nás přinutí auto už zastavit a poslední část cesty dokončit pěšky, což nám trvá asi 45 minut.
Setkáváme se tu se skupinou místních lidí, kteří nás už netrpělivě vyhlíží. Zdravíme se s nimi, dozvídám se informace o tom, jak se jim daří práce na polích a také jaké je to tu z hlediska bezpečnosti. Občas se tu totiž vyskytují rebelové, do vesnice přicházejí „nepravidelně“. Věnuji se pak zpovídání a slavíme mši svatou. I v tomto jejich jednoduchém světě lidé žízní po evangeliu, po Bohu a míru. Po mši jdu navštívit náčelníka vesnice, který se vzpamatovává z těžké nemoci.
V pondělí v 5 hodin ráno odjíždím do Bangui. Jedu po hlavní silniční trase, která by měla fungovat nejlépe v celé zemi. Tato strategická komunikace je totiž jediná, která umožňuje transport zboží do země ze zahraničí. A přitom je na ní na některých místech více děr a výmolů než asfaltu!
V Bangui pokračují práce na stavbě nového kláštera. V některých částech jsou základy už dokončené, na dalších se pracuje. S nadšením a s odhodláním.
 | Bez virů. www.avast.com |
 |
| Igwe, la cappella Igwe, la chapelle |
 |
| Carmel, Bangui |
Žádné komentáře:
Okomentovat