Dar nových začátků

 

Dar nových začátků

Začít s něčím novým, začít žít život v nových podmínkách, to bývá mnohdy okamžikem velké Milosti. Nejen kvůli novosti, ale především díky síle Boží přítomnosti, která „všechny věci obnovuje“. V neděli 22. listopadu, na svátek Krista Krále, slavím mši ve vesnici Barka Bongo, vzdálené asi 36 km od Baora, směrem k Bangui. Jedu s otcem Michaelem, jedním z mých spolubratří a sestrou Solange. Při odjezdu sledujeme otce Andrea, běloruského kněze, který se právě chystá vstoupit do kostela, kde bude slavit v sangu mši. Přijel sem teprve před pár měsíci, takže se tento jazyk ještě učí. 

Ve vesnici Barka Bongo udělujeme s otcem Michaelem svátosti smíření, přichází je přijmout několik chlapců a dívek, kteří byli pokřtěni teprve nedávno. Poté slavíme mši s asi padesáti lidmi: je to oslava stejné Ježíšovy oběti, která se dnes připomíná tady v malé kapličce v Barka Bongo a zároveň v největších katedrálách po světě. A to zcela bez rozdílu! Posloucháme krásné písně, je to krásná chvíle, krásná oslava.

Po mši odjíždíme, ale cestou se zastavujeme ještě ve vesničce Bawi, abychom se setkali s učiteli a rodiči žáků. Návrat dětí do škol je letos velmi pomalý: mnozí totiž neposílají své děti do školy, protože raději čekají, až proběhnou příští volby, které jsou naplánované na 27. prosince. Jiní mají hypotetické obavy z rebelů. Ve srovnání s minulým rokem je v mnoha našich školách počet zapsaných dětí stále velmi nízký. Toto setkání nám umožňuje sdílet s lidmi jejich obavy, ale také povzbudit a podnítit rodiče k tomu, aby nepromarnili šanci posílat své děti do školy, kde se mohou vzdělávat. 

A když už mluvíme o škole, dnes byly zveřejněné výsledky druhého kola státní maturity: úspěšně ji absolvovali všichni studenti naší střední školy Sv. Augustina v Bozoum. Takže tím se naše škola v rámci prvního a druhého kola poprvé dostala na úspěšnost 100%! 

V průběhu týdne se věnuji Škole pro automechaniky, absolvuji dvě návštěvy venkovských škol, starám se o množství drobnějších i větších pracovních úkolů a dokončuji uspořádání knih ve svém novém pokoji.

Don Andrea
Abbé André

P.Michael et sr Solange à Barka Bongo

 

 

Připravit, pozor, teď!

 

 

Připravit, pozor, teď! 

V pátek odpoledne mi připravily rozloučení děti z Centra pro sirotky, svou vděčnost a radost vyjadřovaly písněmi, tancováním, kresbami a básněmi. Jako dárek jsem dokonce dostal kozu! Zároveň tento pátek už přijíždí otec Marco Poggi, který mě jako faráře v Bozoum od 6. prosince vystřídá.

Neděle byla dnem velkého loučení s farností. Slavím mši v 8:30, je tu spousta lidí, bylo to velmi emotivní! Přišel čas, abych poděkoval Bohu za dar strávit uplynulých 17 let v Bozoum. Jsou to chvíle díků za to, co jsme tu společně prožili, a to s křesťany i všemi ostatními lidmi. Vděčnost za otevřenost a dobro lidí, kteří teď přicházejí a v jednoduchosti se loučí a také děkují, mnozí se slzami v očích. Není to ani tak chvíle vděčnosti, vztahující se k osobě otce Aurelia, ale především ke společenství a ještě více k Bohu, který důvěřoval nejen mně, ale i nám všem. Evangelium můžeme vnímat jako podobenství o darech, které každý přijímáme podle svých schopností. A je dobré vědět, že Bůh je nadšený, když dáme vše, co můžeme, k dispozici, když své dary a nadání neskrýváme, ale přimějeme je přinášet ovoce.

Odpoledne absolvuji poslední procházku po městě. Začínám návštěvou domu Thierry Kanghala, dlouholetého zaměstnance místní Charity. V jeho domě se právě dnes koná setkání Společenství Sv. Vincence a protože je zrovna Světový den chudých, rád začínám loučení s Bozoum právě tady, tím, že se pozdravím s nimi. Pak mířím do nemocnice, navštívit jednoho pacienta, setkávám se tu i s lékařem, se kterým jsme roky spolupracovali.

V pondělí ráno probíhá poslední vztyčení vlajky, čímž vždy zahajujeme nový školní týden na naší střední škole v St. Augustina. Pak pokračuji dál a zdravím se s žáky naší základní školy „Isidore Bakanjia“: školní dvůr je plný dětí, je jich tu víc než tisíc!

Kolem 13:30 konečně opouštím Bozoum. Cesta do Baoro je dlouhá, velmi dlouhá (i když je to vlastně jen 180 km): z kilometrů se mi stává obrazovka, na které se mi promítá mnoho krásných a těžkých okamžiků těch 17 let. Před očima mi defiluje mnoho tváří, mnoho lidí. Je zvláštní, jak pružný je někdy čas: jsou dny, které uplynou během několika sekund, jiné jakoby trvaly celé hodiny! Konec minulého týdne a dny do pondělního odjezdu byly velmi, velmi rušné. Pro mě i pro komunitu v Bozoum. Je večer, přijíždím do Baora. Poznám tu další farnost, další komunitu (jsme tu tři otcové), přijdou nové aktivity. Znovu zahájíme výuku ve škole pro mechaniky, obnovíme prací ve vesnicích a tamních školách. Otočím stránku a začnu novou kapitolu.

S vděčností a odvahou!

I bambini del Centro orfani "Arc en ciel"
Les Enfants du Centre pour les orphelins "Arc en ciel"

P.Marco Poggi, il nuovo parroco di Bozoum
Le p.Marco, nouveau curé de Bozoum

La Messa di saluto a Bozoum, domenica 15 novembre
La Messe d'au revoir, dimanche 15 novembre

Con alcuni degli alunni del nostro Liceo St Augustin
Avec certains des élèves de notre Lycée St Augustin

La scuola elementare "Isidore Bakanjia"
L'école primaire "Isidore Bakanjia"

Scuola Meccanica di Baoro
Ecole mécanique de Baoro

 

 

Pomalu, ale běžíme dál

 

Pomalu, ale běžíme dál

Tyto dny jsou ve znamení loučení, je to můj poslední týden v Bozoum. Jednou přijde maminka, jako třeba Suzanne, která se přichází rozloučit s taškou, ve které je deset kilogramů rýže, kterou vypěstovala, je tam i zelenina z její zahrady. Jindy přijde babička a přináší kohouta. Jsou to symbolická gesta, ale jsou naplněná spoustou emocí na obou stranách. (Nezeptal jsem se tedy kohouta, ale možná i on byl dojatý. Stručně řečeno - pozval jsem ho k našemu stolu!)

Dojemné bylo i to, když studenti naší střední školy Sv. Augustina, kteří vždy v pondělí ráno nastupují v areálu školy ke slavnostnímu vztyčování vlajky, přečetli projev. Nebo jejich učitelé, kteří mě dnes odpoledne pozvali na setkání, kde mi darovali dřevěnou sochu moudrého staříka (asi abych měl trpělivost se stářím, ale ta moudrost... ta snad ještě přijde).

Když v neděli sloužím mši, mám obzvlášť rád dva momenty: když se vracím k oltáři poté, kdy jsem prošel kostelem a všem přítomným žehnal gestem, při kterém je kropím svěcenou vodou. A druhý moment je chvíle poté, kdy jsem rozdával eucharistii. Na začátku mše prosíme o odpuštění za naše hříchy, kněz potom projde kostelem a požehná věřícím svěcenou vodou, která je symbolem křtu. Když se vrátím k oltáři, vždy mě naplňuje krásný dojem: z bytí, jednak mého a také z přítomnosti lidí, kdy jsme čistí a bylo nám odpuštěno. A na konci rozdávání eucharistie, Kristova těla, nastává nádherná chvíle, kterou si vždy vyhrazuji pro sebe: přicházím do té části kostela, kde sedí nemocní, nejchudší, slepí a ti, kteří se nemohou pohybovat, přicházím až k nim, abych jim podal eucharistii. Potom se vracím k oltáři. Nejsem tím, kdo nese v hostii Ježíše, ale je to On, kdo nese mě. Kdo nese nás všechny.

Končím dobrou zprávou:

Tento týden v České republice vychází kniha „Komenský by zajásal. Příběh SIRIRI “. Je to vyprávění o SIRIRI, české nevládní organizaci, která pomáhá karmelitánským misím tady ve Středoafrické republice. Knihu napsala Ludmila Böhmova ve spolupráci s Kateřinou Lachmanovou, autorkou řady knih s duchovností tématikou, která Ludmilu vyzvala k vyprávění tohoto zajímavého příběhu. Kniha popisuje začátek naší spolupráce se SIRIRI od roku 2006 a mnohá dobrodružství, která s tím byla spojená. A nejen to. Vypráví také o práci karmelitánských misionářů ve Středoafrické republice, zejména o službě otce Aurelia v Bozoum, který byl iniciátorem a garantem většiny projektů SIRIRI. Během posledních 15 let byly mnohé projekty podporované společně. Zpočátku to byla výstavba a podpora provozu pro Arc en ciel (Centrum pro sirotky), později stavba a podpora střední školy Sv. Augustina a stavba studentské ubytovny. SIRIRI sehnala peníze na výstavbu oční kliniky v Bouaru a na podporu Centra Sv. Michel (pro lidi trpící AIDS). SIRIRI také pravidelně podporuje Centrum pro vzdělávání žen v Bozoum, učiliště pro automechaniky v Baoru atd. V posledních letech SIRIRI přišla se vzdělávacím programem „Škola hrou“, který vychází z pedagogických principů Jana Ámose Komenského (odtud také název knihy). Knihu (v češtině) najdete zde:  https://www.doron.cz/obchod/detail/Komensky-by-zajasal-aneb-pribeh-Siriri".

  

 

 

Con gli insegnanti del St.Augustin
Avec les enseignants du Lycée St.Augustin

Mario, al tornio, a Baoro
Mario, au tour, à Baoro