Naděje nebo zoufalství?
Středoafrická
republika pokračuje na své cestě vpřed. Ale kam směřuje? Jsou chvíle,
kdy se takto ptám sám sebe. Na jednu stranu mi nechybí dobrá vůle vidět
pozitivní malé krůčky, které umožňují mnoha lidem vymanit se z krize a
dělat, co se dá: jsou tu rodiče, kteří se obětují, aby mohli posílat své
děti do školy, rodiny, které se věnují mladým lidem, aby se navzdory
všemu kolem mohli rozvíjet a zrát k dospělosti. Vidím úsměvy dětí,
tance, slyším písně dospělých, které zní o nocích; vidím tu muže a ženy,
kteří se starají o svá políčka a s důstojností pracují...
V
sobotu 16. června jsem jel na pracovní setkání do Bocarangy, týkalo se
projektu Caritas (jde o rekonstrukci domů, opravy silnic, spořitelny,
minikredity...). Odpoledne jsem se šel pozdravit s budoucími katechety,
kteří se zde se svými rodinami účastní vzdělávacího kurzu a připravují
se na to, aby v budoucnu uměli dobře vést křesťanské komunity. Jsou zde
už od prosince, kurz potrvá do května. Učí se tu rozumět božímu slovu,
studují katechezi, teologii, svátosti, morálku, témata, týkající se
rodin. Osvojují si ale i praktické dovednosti jako je šití nebo
truhlařina.
Cestou zpět se zastavím ve vesnici
Tolle. V nově zrekonstruovaném kostele se nachází soška Pražského
Jezulátka, která je patronem obce. Vedle silnice vidím Peulse, kočovné
pastevce. Pomalu se vracejí sem do regionu, bohužel díky tomu, že je
podporují rebelové z hnutí 3R, což je jedno z těch ozbrojených hnutí, se
kterými vláda vyjednává. Bohužel se zdá, že jednání v Chartúmu, které
se uskutečnilo minulý měsíc, moc konkrétní výsledky nepřineslo. Stát má
sice novou vládu, ale to, že ve skutečnosti stejně na většině
ministerstvech zůstali stejní lidé, vyvolalo rozhořčení mnoha
povstaleckých hnutí. Takže v posledních týdnech dochází k tomu, že
jedinou trasu, která umožňuje zásobování Středoafrické republiky zbožím,
blokují v Zoukoumbo povstalci...
A místo toho,
aby stát dbal na veřejné blaho, stará se, aby zajistit blaho těm, kteří
jsou u moci. Před několika měsíci otevřela nedaleko Bozoum jedna čínská
společnost nejméně 17 míst, kde těží zlato. Odklonili tok řeky Ouham a
buldozery a mechanickými rypadly prohledávají dno. Pohled na katastrofu,
kterou tu tím způsobili, je šílený: hory štěrku, místa zaplavená vodou,
tok řeky v troskách, znečištěná voda... (používají velmi pravděpodobně k
snadnějšímu hledání zlata rtuť).
Odhaduji, že
je jen náklady na pohonné hmoty pro stroje přijdou denně nejméně na 30
tisíc eur. Denně! Kolik asi musí vydělávat, když můžou utrácet tolik
peněz? Úřady tvrdí, že o ničem nevědí a zlato putuje každý týden do
Kamerunu. A na hranicích (kupodivu!) žádná kontrola... Takže nic z toho
se do státní kasy nedostane!
Naděje nebo zoufalství?
 |
| Peuls a Ngoutere |
 |
| Tolle |
 |
| cantieri dell'oro a Bozoum les chaniters pour l'or à Bozoum |
Žádné komentáře:
Okomentovat