3.222 (tři tisíce dvěstě dvacet dva)
A
stále přicházejí další: další stovky lidí (děti, dospělí, starší lidé,
těhotné ženy), kteří utíkají z nejhoršího. Město Bocaranga, které
obsadili dne 23. září povstalci z hnutí 3R, je pro tuto chvíli pevně v
jejich rukou a kdo mohl, tak utekl.
V
sobotu jsme začali se sčítáním lidí. S pomocí delegátů, vybraných
samotnými uprchlíky, s dobrovolníky Charity a s dalšími nevládními
organizacemi je každá rodina zapsaná, zvláštní pozornost je věnovaná
dětem. Zadáváme údaje do počítače a prozatím tam je zapsaných 3.222
lidí, z toho 2137 dětí.
Solidarita
mnoha lidí je veliká: někdo otevírá dveře svého domu, někdo přináší
něco k jídlu, jiní pomáhají při úklidu a přípravách prostor, kde se
mohou rodiny uložit. V neděli ráno je mše a členové sdružení "Mariina
legie" rychle organizují pro uprchlíky sbírku. Vybralo se toho hodně:
arašídy, maniok, rýže, chléb, mýdlo, oblečení.
Mnoho
organizací nám pomáhá. Přichází rychlá pomoc z Prahy, jak od SIRIRI,
tak od českého Ministerstva zahraničních věcí. Dokonce i malá skupina
italských přátel, která se sešla u grilování, se složila a poslala nám
150 eur! Nádherná štědrost!
V
úterý ráno jsme sloužili mši pro všechny studenty v našich školách (z
mateřské, základní, střední, z kurzů alfabetizace): je to ohromný proud
dětí, které přichází a zaplňuje kostel!
Ve
středu odpoledne odjíždím do Bouaru. Během prvních 70 km projíždím 17
bariér se závorami a strážemi, které jsou vyzbrojené puškami a různými
po domácku vyrobenými zbraněmi. Kontroly jsou od sebe ve vzdálenostech
jen něco málo přes 4 km! Samozřejmě jsem se zastavil u každé bariéry a
vždy jsem vedl stejný surrealistického dialog s těmito mladými muži,
kteří tvrdí, že jsou tu proto, aby bránili tuto zemi, ale zároveň nutí
každého, aby zastavil a něco jim zaplatil.
Ve
čtvrtek ráno jsme na diecézním zasedání: výroční setkání, které
sdružuje zástupce všech farností. Letos, vzhledem k současné situaci,
schůzku zkracujeme na jeden den. Je tak dojemné slyšet svědectví tolika
kněží, sester a katechetů, kteří pracují v nejnebezpečnějších oblastech,
jak jsou v těch mistech svědectvím Boží přítomnosti. Téměř polovina
diecéze je ohrožena: některá města jsou dějištěm střetů (Ngaundaye,
Ndim, Bocaranga, Niem), proto mnoho lidí uprchlo do oblastí méně
ohrožených (Bozoum, Bouar).
V
pátek ráno se scházíme s ostatními kněžími, sestrami a katechety z
nejvíce postižených oblastí a snažíme se co nejlépe zorganizovat pro ně
pomoc. A mnozí mohou odjíždět a odvážet s sebou základní léky, které
pomohou uprchlíkům.
Říjen
je měsíc misií a my ho začínáme s tolika bolestmi chudých lidi, kteří
trpí a prchají. Cítíme bolest kvůli obětem (zabíjení, drancování,
násilí). Cítíme bolest i kvůli ozbrojeným skupinám, které za tím vším
stojí. A cítíme velikou bolest i vůči těm, kteří by mohli a měli něco
proti tomuto zlu udělat, ale nic nedělají.
i doni dell'offertorio per gli sfollati |
Alzabandiera al Lycée St Augustin |
Messa per gli alunni |
I medicinali per gli sfollati Les médicaments pour les déplacés |
Žádné komentáře:
Okomentovat