Po Bozoum nyní Bangassou v přímém přenosu: Klidný týden... nebo ne?

neděle 9. dubna 2017

Klidný týden... nebo ne?

Klidný týden... nebo ne?

Myslel jsem (doufal, snil), že po velkém cestování v minulých týdnech mám před sebou trochu klidnější týden v Bozoum. Ale ve středu ráno jsem se musel znovu vydat do Bouar. Naštěstí už využíváme přímou cestu, která nám ušetří čas. (Jsou to teď jen dvě hodiny jízdy místo pěti a 105 km namísto 250). Na zpáteční cestě mě čekalo milé překvapení! Souvisí s tím, že v těchto dnech několikrát silně pršelo (dokonce tolik, že se zhroutilo několik domů v Bouar, naštěstí bez obětí) a tak příroda rozkvétá: tráva se zazelenala a hmyz se probouzí k životu. To překvapeni bylo, že jsem na cestě potkal různé ptáky jak hodují (vídáme tu sokoly a jestřáby), ale pak jsem zahlédl desítky ptáků nějakého druhu, který jsem nikdy před tím neviděl. Později jsem zjistil, že jsou to čápi z Abdim, černí a bílí, velmi elegantní.

Včera, v pátek jsme zahájili pouť mladých lidí: zúčastnilo se jí asi 500 chlapců a děvčat! Po několika dnech přípravy a vnitřního ztišení vyrážíme: během první části cesty absolvujeme za dva dny chůze 49 km od Bozoum, až do vesnice Taley. Začali jsme nejdřív modlitbou v kostele, a pak jsme vyrazili. Je velmi (skutečně velmi!) horko. Ale jdeme! Po pěti kilometrech se zastavujeme, abychom sjednotili skupinu a začneme se modlit růženec, křížovou cestu a zpíváme... Po třech hodinách chůze (asi 18 km) přicházíme do vesnice Betara, kde je jedna naše škola, malá kaple a studna. Zde poutníci tráví noc. Vracím se do Bozoum. V sobotu vstávám ve 4 hod, abych nakoupil chléb a asi v 5 hod jsem zpět v Betara. Tady jsou už všichni vzhůru a kuchaři se starají o distribuci snídaně (káva nebo čaj a chléb).

V 6 hod opět vyrážíme. První hodinu trávíme v modlitbě, modlíme se růženec a zpíváme písně, a pak pokračujeme dál. Slunce pálí... dnes zvláště silně (odhaduji, že jsme na 38°), to nás nutí k několika zastávkám. Asi deset kilometrů před příchodem do cíle nám farníci uspořádali malé přivítání a jak tak pokračujeme v pouti, připojují se k nám další a další vesničané. Jiní nás jen pozorují, nabízejí nám vodu a bedlivě sledují své mangovníky, bojí se totiž nájezdu na ně... Ve 12.30 konečně vstupujeme do Taley. Jsme všichni velmi unavení, ale odpoledne je slibné - bude koupání, oběd, slavení mše, zpovědi a nesmí chybět zápas ve fotbale a tanec...

Život je prostě dlouhá pouť!