Život je dlouhá cesta...
Omlouvám se za
zpoždění, ale jsem již několik dní na cestách... Týden začal špatnou
zprávou: O. Renato, 62 letý karmelitánský misionář, působil ve městě
Baoro. Před třemi týdny přijel do Itálie kvůli špatnému zdravotnímu
stavu, který se v těchto dnech ještě zhoršil a O. Renato náhle po velmi
krátké nemoc (pravděpodobně leukémii) v 9 večer v nemocnici ve Veroně
zemřel.
V úterý v půl čtvrté ráno vyrážím z Bozoum do Bangui
spolu s Mauriziem a Paolem, kteří dokončili svou práci v SAR. Odlétáme
letadlem v 18:00 do Paříže, kam přilétáme druhý den ráno. Ve středu
kolem poledne přijíždím do Turína, ve dvě hodiny odpoledne jsem v Cuneo,
kde překvapuji svou sestru a maminku, kteří mě tam nečekali.
Ve
čtvrtek odjíždím do Arenzana, abych se pomodlil u rakve O. Renata,
kterého jsem znal od roku 1974... a jehož náhlá smrt je příležitostí k
několika vzpomínkám na jeho život a jeho osobu. Náruživý pracant, s
charakterem plachého ale i drsného člověka, tvrdě pracoval zejména ve
vesnicích okolo měst Bozoum a Baoro. Veliký stavitel, který po sobě
zanechal otisk v Bossemptelé, Baoru, Bozoum, Yolé, St. Elie a na Karmelu
v Bangui.
Před slavením obřadu se v sakristii setkávám se
čtyřicítkou kněží (mnoho karmelitánů, ale také několik kapucínských a
betaramitských misionářu), a Mons. Agostinem Delfinem, emeritním
biskupem z Berberati, který na misiích O. Renata přijímal v roce 1979.
Obřadu se účastní celá rodina O. Renata: 92 letá maminka (úžasná ve své
víře a důstojnosti), jeho bratři a sestry. Je zde také mnoho lidí, kteří
poznali O. Renata na misiích a pracovalo zde s ním.
Obřad je
velmi intenzivní a klidný. Během svatého přijímání zpíváme píseň v
sangu jako poděkování Bohu za dar O. Renata ve Středoafrické Republice.
Po obřadu pokračujeme na hřbitov v Arenzanu, kde bude O. Renato odpočívat se svými karmelitánskými spolubratry.
V
půl páté odlétám do Německa. V pátek jsem ve Würzburgu, kde má sdružení
"Pomoc církvi v nouzi" naplánovaný kongres. Jsem pozván k účasti na
kulatém stolu, kde sedím s nigerijským biskupem, dámou z Egypta a jedním
pánem z Pákistánu, kde představujeme situace v některých zemích (včetně
SAR), ve kterých býti křesťanem je často nebezpečné...
V
sobotu odjíždím do Prahy, kde se večer scházím s přáteli ze společnosti
SIRIRI, která již několik let podporuje naše projekty a s kterou
rozjíždíme nový projekt s našimi studenty z Lycée (drůbeží farma a
financování dalších projektů pro studenty, které dokončí studium).
V
neděli ráno jsem v Tuchoměřicích, v domě Karola Böhma - architekta,
který je tvůrcem projektu Lycée St. Augustin v Bozoum. Se mnou je také
O. Davide Sollami a Enrico Massone a společně probíráme jeden velmi
důležitý projekt: stavbu kláštera v Bangui. Projekt, kterým chceme
vytvořit místo pro náboženské a společenské aktivity, ale také může být
stavebním vzorem a zároveň církevní stavbou.
Večer se vracím
do Prahy, abych se setkal s českým velvyslancem v Nigérii, který nám
spolu s českou vládou moc pomohli, zvláště v oblasti školství a
zdravotnictví.
Pondělí ráno využívám k malé procházce po
tomto krásném městě. V devět hodin slavím mši svatou a k Pražskému
Jezulátku se modlím za misii a za všechny lidi, které znám.
Před polednem jsem již na letišti odkud odlétám do Paříže a v úterý do Bangui.
Ve
čtvrtek chystáme obřad s biskupem z Bouaru, s misionáři a s křesťany z
Baora, abychom společně vzpomněli a modlili se spojeni vírou a
středoafrickou atmosférou, za O. Renata.
 |
| p.Renato |
Žádné komentáře:
Okomentovat